UncleG

UncleG

Strýček Gavran

Česko
profesionální budižkničemu

35 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Big Lebowski (1998)

    Big Lebowski je nejlepší film bratří Coenů a zároveň si troufám tvrdit, že je to jeden z nejlepších bijáků, jaké kdy byly natočeny. Jeff Bridges v roli, pro kterou se skutečně narodil… A hned za ním Goodman, Buscemi a Turturro předvádí absolutní vrchol… V příběhu o tom, co se může stát, když někdo „pochčije tépich“ nejlínějšímu chlápkovi v Los Angeles. Film, u kterého vám potečou slzy z očí a vy prostě nevíte, jestli pláčete od smíchu nebo smutkem. Film o třech kamarádech, kteří se navzájem děsně serou, ale zároveň mají jen sami sebe. A bowling. Na příběhu ani moc nezáleží – protože (jak říká vypravěč) tady jde hlavně vo člověka. Upřímně… bojím se, jestli vůbec někdy někdo natočí něco lepšího. 100% Slovy: Sto procent! Připsal jsem tam Walterovi ty nuly hned dvě.

  • poster

    Ať vejde ten pravý (2008)

    Za prvé) Asi nejlepší upírskej film, jakej jsem kdy viděl... Za druhé) Velmi netradiční horor... Za třetí) zcela nezvyklá, sexuálně nevyhraněná, dětská romance.... Za čtvrté) Umění a poetika bez křeče. To celé dává dohromady film, na který se jen tak nezapomíná. Ovšem největší mráz člověku přeběhne po zádech ve chvíli, kdy film skončí a vy si uvědomíte, že vlastně víte úplně do puntíku, jak to celé bude pokračovat...jenže zároveň se tím otevírá celá obrovská sada nezodpovězených otázek. "Ať vejde ten pravý" je imho naprostá pecka, s obrovským příběhem "za příběhem" . A tomu, kdo není línej u filmu myslet, poskytuje pan Alfredson vopravdu sladkou odměnu. Rafinované, sofistikované, nevídané: 95% Na závěr malá polemika: Současná česká produkce má plnou tlamu slintů o kvalitě našich filmů. Přitom si nedokážu představit, že by u nás v záplavě pravdoláskařskejch hřebejkovin nebo smutných filmů ze života vzniknul uměleckej "upírskej" horor. Vivat Tre Kronor! A my se jděme zahrabat.

  • poster

    Strach a chvění (2003)

    Film natočený s takovou grácií, realisticky a živě, že jsem během sledování zapomněl mrkat. To jsem poznal až v závěrečných titulcích - když mě začaly pálit vyschlé bulvy. Málokdy se stane, že bych se ve zdánlivě bezdějovém filmu naprosto utopil a s napětím ho sledoval až do konce. To už vyžaduje pořádnej kus machroviny. Navíc Sylvie Testud byla absolutně v-ý-b-o-r-n-á. Intimní a přirozená. Celou dobu jsem matně přemítal, jestli jí náhodou neznám jako nějakou dávnou kamarádku. A když ve finále předváděla "Strach a chvění", nasadila už jen příslovečnou třešničku na dort. Takže jo! Tenhle film je pro mě nečekaná událost, jejíž kvality stojí a padají s herečkou v hlavní roli.

  • poster

    Millerova křižovatka (1990)

    Barevná „noirovka“ o gangsterovi, který ve stoce vražd, korupce, zrad, podrazů, švindlů a milenek rozjíždí svou vlastní hru. Jeho příběh připomíná kolotoč, na který původně nechtěl naskočit. Ale když už v tom jednou lítá, musí ten kolotoč sám ještě víc roztáčet, aby nepřišel o hlavu. Inteligentní a velmi promyšlený film, který (mimo jiné) vypráví, jak je těžké v hnusu a špíně hrát podle vlastních pravidel. S hlavním hrdinou, který nevládne pěstmi, ale rozumem… a taky nedostatkem morálky. S hrdinou, o kterém až do „zlomového bodu“ není tak úplně jasné, jestli je sympaťák nebo slizká krysa. Millerova křižovatka je neprávem zapomenutá perla moderních gangsterek....

  • poster

    Samuraj (2003)

    Rozvážné vyprávění několika propletených dějových linií, netradiční humor, úsměvná nadsázka a realistické šarvátky …to všechno dělá z Ichiho film, na který se můžu kouknout opakovaně a pokaždé mě dobře pobaví. Z jednotlivých příběhů mi přišla nejlepší story komplikovaného a nejednoznačného ronina Hattoriho. Trošku mi ale nedochází časté srovnávání tohohle snímku s Kill Billem. Ano, v obou filmech se seká mečem a v obou filmech stříká krev. Ale tím (podle mě) veškerá podobnost končí. Ichi je vyloženě lyrická "příběhovka“, v níž sice mají japonské kruťárny své místo, ale sekání oudů a prýštění tekutin nehraje v tomhle bijáku zas tak zásadní roli. Kdo od soubojů čeká nějaké vyumělkované choreografické orgie, ten bude zklamán. Boje na život a na smrt se nesou v duchu realistické syrovosti. Šmik! Sek! A je po všem Žádné skákání po střechách, složité kryty, stovky výpadů, švihy do prázdna, žádná akrobacie nebo přetlačování mečů. Hrdinové máchají katanami s maximální úsporou. A já s maximální potěchou dávám krvavejch "pět ran do klobouku.“

  • poster

    Pátý element (1997)

    Pátý Element je film, k jehož kvalitám jsem se musel prohrabat během několika let… Jde o jeden z mála bijáků, které mám s každým shlédnutím radši a radši. Na první sjetí jsem totiž nebyl schopen absorbovat tu neuvěřitelnou porci nadsázky, přebujelost a to šílené všudypřítomné přehánění. A dneska jsou právě tyhle atributy důvodem, proč tenhle epesní flák miluju. Mult-I-Pas … Mult-I-Pas… :)

  • poster

    Umění musí bolet (2006)

    Tenhle film je geniální pouze pro malou skupinu lidí. Široká veřejnost jeho myšlenku nedocení, kdo bude ovšem nadšen, jsou studenti výtvarných škol. Tedy... alespoň někteří. Krutá, syrová, cynická ale stoprocentně pravdivá výpověď o tom, jak to skutečně chodí na uměleckých "vejtvarkách". Art School Confidental je kvintesence současného světového školství a pohledu na umění. Pokud studujete výtvarku a máte pocit, že 90% vašich spolužáků jsou totálně vymaštěný kreténi bez špetky nápadu, neumětelé nebo ubohé trosky, které svou nemohoucnost maskují za "konceptualismus" nebo "minimalismus" a ještě kolem toho dokážou donekonečna "zasvěceně" plkat, pak vás Terry Zwiggoff a Daniel Clowes přesvědčí, že máte pravdu. Je to film, u kterého řvete smíchy a komentujete "jo, přesně tak to je" a zároveň vás takzvaně "komická" situace naplňuje nejhlubším smutkem. "Umění je mrtvé," říká smutně pan Švankmajer. A Clowes se té živoucí mrtvole směje z vysoka do ksichtu.

  • poster

    Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964)

    Joe patří společně s "Hradem v Karpatech" a "Adélou" do Velký trojky mých srdečních komedií... a vlastně ani nevím, který z těch filmů mám radši. Asi zrovna ten, který jsem viděl naposled. Každopádně panu Lipskýmu patří nebetyčnej dík a uctivá poklona vyseknutá až k zemi za všechny tři filmy natočené s grácií, noblesou a dokonalým smyslem pro humor. Kdybych pak měl vybrat jeden, který by byl mýmu hertzi nejblíž, přece jen bych asi hrábnul po Limonádníkovi. Hlinomaz jako pan Grimpo a Kopecký vulgo Hogo Fogo jsou zkrátka neodolatelní a samotný film pak obsahuje největší koncentraci nesmrtelných hlášek na centimetr čtvereční. Korunu už tak dokonalému vyprávění nasazuje závěrečná pasáž , v níž padouchy i hrdiny nesvede k usmíření rodinné pouto, nýbrž neviditelná ruka trhu. Takže nezapomeňte: "Co je dobré pro Kolaloku, je dobré i pro zákon!"

  • poster

    Pulp Fiction: Historky z podsvětí (1994)

    Co Tarantinovi opravdu žeru, je ta jeho smrtelně vážně se tvářící nadsázka - skutečnost, že si autor plně uvědomuje, že točí brak jak cep, dělá si z toho srandu, ale nedá to explicitně najevo. Lidi, co tomuhle filmu dali míň než čtyři body, mě znervózňujou. A když je jeden parchant nervózní, může to druhýho parchanta zastřelit. :) Přestože se mi nic nehusí víc než názorově splynout s tupou masou, tady si nemůžu pomoct: Pulp Fiction skutečně JE filmovým kultem a odvážím se tvrdit, že v určitých žánrech se filmografie dá rozdělit na filmy "před" a "po". Víc k tomuhle epesnímu bijáku neřeknu. Jen ještě poznámka k dabingu: Zdeňkovi Podhůrskému jako režisérovi a autorovi českých dialogů tímto skláním velikou a uctivou poklonu. Viděl jsem to nesčetněkrát česky a ještě nesčetnějckrát v originále, a obě verze miluju. Podívejme na Zdeňka, jakej to je šikovnej parchant.

  • poster

    Vetřelci (1986)

    Na světě je jen málo věcí, které nemají smysl. Nemá smysl vsázet Sportku, nemá smysl koukat na záznam ze sněmovny, nemá smysl milovat bejvalky a nemá smysl psát komentáře k Vetřelcům. Většinu canců, které bych tu vypustil, už napsal někdo přede mnou. Takže si neodpustím jen krátkou osobní poznámku: Je určitě hodně pozitivní, že se k celé sérii (1-4) přichomejtly otevřené hlavy a místo neustálého "opakování téhož“ do blba, vznikly čtyři výrazně odlišné filmy. Neříkám, že jsou všechny dokonalé, ale rozhodně jsou originální a každý režisér si v sobě toho aliena odchoval po svém. Takže Cameron, místo aby natočil Scottova vetřelce "znovu a lépe“, natočil ho "jinak a lépe.“ Director´s cut navíc nabízí ještě větší porci zábavy a příběh má o dost logičtější strukturu.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace