UncleG

Jedné noci v jednom městě je alespoň pro mě naprostá nuda, nuda, šeď, šeď. Z bahna únavného, prázdného zírání na animované panáky ho tahají pouze příběhy „Ploutvička a Větvička“ … A příběh s pracovním názvem „Ucho“, jehož geniální myšlenka a vtipná pointa je brutálně zavražděna otrockým (do)vysvětlováním. *Tady bude spoiler, protože si nemůžu odpustit tuhle bohapustou ničemnost neokomentovat* Ve chvíli, kdy neúspěšný muzikus s přišitým uchem nakreslil na zeď most v Arles, řvali jsme všichni v kině smíchy. V tuhle chvíli měl příběh skončit. Kdo nepochopil, ať si prohlídne jakoukoli publikaci o dějinách umění. Jenže Balekovic Honzovi to nestačí. On chce, aby jeho fór pochopilo i tříleté dítě. A tak poté, co odvypráví vtip i s pointou, cítí autorskou povinnost vše náležitě vysvětlit do poslední mrtě. Úplně ten samý případ, jako kdyby někdo řekl „šli dva a prostřední upad“ a dodal: „chápeš? Protože když jdou dva tak tam není ani jeden postřední a tak vlastně nemohl upadnout. V tom jako tkví podstata toho vtipu a to je přece velmi komické. Tak a teď se můžeš smát.“ Moc bych nedal za to, že Balej vypráví v hospodě vtipy podobným způsobem…A je tím pádem mezi přáteli velmi oblíben :)

Sequel k tomuto televiznímu produktu se bude jmenovat „V hlavní roli Tonda Banderas“ a bude to film o tom, jak se točil film o tom, jak se točil film o Pancho Villovi. Maglajz co? Totiž… Trošku jsem se nemohl zbavit pocitu, že film měl být původně o něčem jiném. Jenže televizní produkce si zaplatila drahého Banderase na dva natáčecí dny. První den se mu asi soustavně odlepoval knír a tak museli všechny scény sfouknout narychlo, než jim Tonda nasedne do tryskáče a odtryská natáčet nějakou jinou kravinu. Pochopitelně toho stihli natočit čtvrtku. A tudíž tvůrčí tým přehodnotil situaci, sešli se scénáristé, koukli na to, co mají „v kufru“, a ke stávajícímu materiálu učvochtili zbytek filmu. Jinak si vážně nedokážu vysvětlit vznik téhle prapodivnosti.

Přestárlí Bonnie und Clyde ze země, kde papriky dávají dobrou noc. Jde v podstatě o film, který nedokazuje nic jiného, než že maďarská kinematografie trpí stejnými nemocemi jako ta česká. Autoři se rozhodli natočit ryze americkou zločineckou roadmovie, ale tak nějak „po našem“. Tedy tentokrát „po jejich“. To znamená uondaně, neakčně, nezábavně a bez vtipu. A já vám zvysoka kašlu na to, že jste tenhle film viděli v klubovém kině a připadali jste si u toho náležitě intelektuálně. Výsledek je prostě neuspokojivý. Příběh v podstatě vykrádá kdeco, neobratně opakuje tisíckrát omletá klišé – a to vše s důrazem na kritiku „post-socialistické-nyní-kapitalistické“ společnosti a na příklon ke starým dobrým časům. K časům kdy nás (tedy tím myslím bývalý východní blok) náš milovaný Sovětský svaz zásoboval nejkvalitnějšími auty značky Čajka. Jó, tehdá měly věci svou hodnotu, každý svoje místo ve společnosti, a všechno šlapalo tak nějak lépe. A jen tak mezi řečí nám autoři nezapomenou připomenout, že ideál revoluce žije na Kubě. Fujtajxl, to stačilo! Ještě chvíli a začnu blít rudý hvězdy. Když k tomu připočtu skutečnost, že Islanďan Fridriksson předvedl o šestnáct let dříve v „Dětech přírody“ totéž téma ovšem stokrát lepe zpracované, vychází mi hodnocení někde kolem 30% Tuhle čabajku nežrat, děcka. Je zabalená v kopíráku a taky trochu smrdí - zůstala ve špajzu ještě po Brežněvovi.

Senátoru Bulworthovi z předvolební kampaně rupne v řepě, najme si sám na sebe vraha … A s pocitem, že nemá co ztratit, se vrhne do víru velkoměsta. Poradci a podržtaškové z toho mají hlavu v pejru, protože jejich svěřenec začne nazývat věci pravými jmény, sbalí nějaké šlapky, vyšňupne všechno, co se sype… a ještě navíc na veřejnosti vypouští svoje rapové „rhymes“. Proč ne? Mohlo to být dokonce zábavné, kdyby se Warren Beatty nesnažil udělat z celého filmu one man show. Celkově jeho postava nepůsobí jako člověk, který nemá co ztratit, ale spíš jako magor, který dělá za každou cenu bordel a naschvály všude, kde se objeví. Bohužel „hra na říkání pravdy“ se odsunula kamsi do dáli a politická satira se ztrácí pod přílivem senátorovy frenetické rozjuchanosti. Zkrátka Warren Beatty to napsal, Warren Beatty to zrežíroval a Warren Beatty si v tom zahrál. A je to cítit na každém kroku. Taky si, dědek plesnivá, napsal maximum líbaček a objímaček s polonahou Halle Berry. No, užil si to asi neskutečně a věřím tomu, že tyhle scény se točily pořád dokola, protože „pan režižér“ s nimi nebyl spokojen. Tak Warrene, upřímně ti to cicmání závidím. To je asi jediná silnější emoce, kterou jsi ve mně tímhle filmem dokázal vzbudit.

Tak, Phille, jseš pod pantoflem. Celej život ses tomu vyhýbal a na starý kolena si vezmeš mladou šťavnatou kůstku. Hezké že? Trošku ale nechápu, čím přitahuje stařičký soukromý „dedektýf Babočka“ propastně mladší milionářskou dcerku. To mi přijde stejně absurdní, jako kdyby si starýho Mrázka ze čtyřky (i s tím jeho vypelichaným vořechem) namluvila Paris Hilton. No nic. Marlowa tentokrát „ztvárnil“ James Caan, který je sice sympaťák, ale pořád se tak nějak podivně a nepřirozeně šklebí…Nehledě k jeho úžasnému ultramimo výkonu ve scéně s chcíplou kočkou, kde nebylo poznat, jestli má strach… či byl napaden hejnem komárů… nebo ho někdo střelil prakem do brňavky. No nic. Příběhově standardní Marlowe: chvílemi nepřehledný maglajz postav, jmen, identit a motivací, který se vystříbří do celkem skousnutelého závěru. Provedením standardní HBO produkce: lepší televizní film, dobrá výprava, několik vyšumělých hvězdiček, několik „Stars“ vyhrabaných z odpadkového koše hollywoodských studií. Prostě celkově takové rozpačité „No nic“.

Tohle strýdu nebavilo, protože: - Neznám starý exploutejšny, a to je (uznávám) můj problém. Pár jsem jich viděl, jako každý, ale nevyhledávám je a neorientuju se v nich. Můj problém, jasně. Dobrý film by ale neměl být založen na „pseudo-fajnšmekrovských“ citacích čehokoli. Dobrý film má být imho dobrý sám o sobě. No, to bylo taky „velemoudro“, ale chtěl jsem tím říct, že parafrázování a odkazy mají potěšit znalého diváka, ale nedá se na nich stavět jako na nosných prvcích. Tarantino si může vesele citovat svoje oblíbené krváky, ale jen potud, pokud si od nich dokáže udržet odstup, a jen potud, dokud bude zábavný. Nedokázal ani jedno, ani druhé. - Snaha „vtipně“ napodobovat brakové provedení prostřednictvím „missingů“, špatného střihu, barevnými fleky, stíny vrhanými kamerou atd. na mě působila jako příliš mnoho naschválů. Výrazně mě to nedeptalo, ale není větší samoúčelnosti než „teď na chvíli vyhodíme barvu, bude bžunda.“ - Tarantinovské dialogy. Ty geniální dialogy „vo hovně“ z Gaunerů, Pulp Fiction nebo Kill Billa najednou ukrutně nudí. Ženská verze chlapáckých řečí mi absolutně nešla k duhu. Zdlouhavé tlachání (nepochybně napěchované miliónem odkazů na věci, které běžný divák nemůže znát) nabírá neúnosných délek a kolikrát člověka nutí až k odfrknutí. Čekal jsem, kdy nám upovídané slečny přestanou prázdně žvanit a budou konečně přejety. A to je u Tarantina špatně. - A ve finále: kde je, proboha, napětí a zábava? - Shrnutí: Auto zabiják není filmem pro každého. A v tomto případě si připadám přesně jako ten „každý“. 30%

Nový Clouseau je v podstatě blábol plný idiotského humoru a lehce trapných vtipů. Z naprostého bahna ho (alespoň z mého pohledu) vytahuje jedna jediná vtipná scéna, která mě přinutila řvát smíchy – hrdinný fracouzský komisař se se svou brilantní výslovností učí říct „I would like to buy a hamburger.“ To ale nic nemění na faktu, že si Steve Martin na svém hereckém vejminku zasloužil něco méně ponižujícího.

Marhoulovic Venca si splnil velký sen. Sehnal pokoutně chechátky, vytáhnul ze Sklepa zaprášenej tyjátr a udělal z něj film. A přesvědčil nás, že co funguje na prknech, nemusí nutně šlapat na plátně. První problém je elementární selhání v adaptaci. Když už, Venco, bezúčelně cituješ Limonádového Joe, měl ses z něj taky poučit, jak se správně přepracuje původní divadelní hra na plnohodnotný film. Nevzniklo by pak něco, co připomíná sérii skečů, něco, co se nás snaží křečovitě přesvědčit "teď se smějte, je to přece řachanda". Řachanda možná, ale ke skutečné filmové komedii to má daleko jak od Šumavy k Tatrám, od zadnice k játrám. Herci: Tomáš Hanák je odjakživa roztomilý dřevo. Na divadle může působit fajn, ale jakmile rozbalí svůj převeliký talent ve filmu (třeba vedle Viktora Preisse), je hned zle. Lišku komentovat nebudu. Notorický představitel superimbecilů se tentokrát pokouší překonat všechny meze stupidity. A daří se mu. Vtipný mi přišel snad jedině Šteindler jako ředitel blázince. Humor: od skvělých frků po absolutní blbákov. Celkově: podprůměrná směsice vtipných výjevů, která má tu drzost říkat si "film". Rozklížené, nefunkční, ale místy vtipné. 30%

Když nevíte co natočit, vezměte nejlépe jakousi temnou kapitolu národní historie (Gévaudanská bestie), přidejte jedno veliké spiknutí, jehož nitky vedou až bůhví kam (Pes Baskervilský, Jack Rozparovač), zahalte do mysteriózní ponuré atmosféry (Sleepy Hollow) a přidejte maximum exotiky (severoamerický Indián používající kung-fu, konečně něco zcela originálního). To všechno se zamíchá, nalije do formy, upeče a nechá se to vychladnout na okně. Z parapetu to sežere velký černý pes a zemře o sto metrů dál na žaludeční koliku. Bon apetit, mes amis.

Projekt, který nemohl produkovat nikdo jiný než jůesármy, si svou bezostyšnou a prvoplánovitou propagandou nezadá s ruskými bláboly obdobného ražení. Každá druhá věta by se dala dešifrovat jako "I want you for uncle Sam!" Já se za to na nikoho nezlobím, nebyl to první ani poslední film na společenskou objednávku. Jenže ta propaganda z toho nesmí crčet všema dírama.