Bachy

Šok. Jakože mám pro Robina Williamse slabost a v jeho filmografii vyplňuji poslední díry, tak tohle byla slušná zoufalost. Tenhle styl stand-upů mě asi moc nebere. Neskutečná kadence s sebou ráda nosí povrchnost. Nikdy do hloubky, vždycky agresivně a vulgárně se spoustou "yeah" a pitvoření. Věřím tomu, že touhle větou dovedu i nalákat, ale u mě bez odezvy. A s ohledem na můj téměř milostný vztah k South Parku nebude problém ve vulgarismech. Jenže tady je to opravdu vše tak prvoplánové a třaskavě výbušné na té nejnižší úrovni. Ještě zkusím něco se starším datem vzniku, ale obávám se, že takhle moc jsem možná Williamse nechtěl znát.

Jako musel jsem se na sebe hned podívat do zrcadla. Byl jsem to já a vcelku se mi líbil druhý, poměrně odlehčený, Spider-man. Když já mám tu mytologii okolo Petera Parkera a jeho enemies opravdu rád. Jako mrňous jsem s pavoukem proskákal pár počítačových her a mlátil jsem ty škorpiony, ještěry a Venoma. A pak uznávám, asi mi stačí málo. Kdyby to někdo chtěl vidět kvůli filmovým kvalitám, tak já říkám: "Jo, podle mě to není špatné a vcelku to funguje. Lehce bezmozčí oddechovka a ty obludy tam jsou." Kdyby se někdo chtěl pobavit filmařskou demencí, tak taky vzhůru k tlačítku play. Můj oblíbenec Giamatti asi svou postavu ze Spideyho nebude jmenovat ve výčtu nejlepších rolí, které kdy dostal. Výbuch smíchu hned nadvakrát.

Marc Webb dělá kiksy na úplně jiných místech než Raimi, ale paradoxně se oba prochybovali k podobnému výsledku. Tedy s tím rozdílem, že Raimi se na podruhé polepšil, což u Webba asi nedopadne. Webb nemá infantilní přešlapy, natočil relativně zábavnou věc a částečně i udržel zájem o druhý díl, ale tenhle Parker zároveň postrádá nějaké vnitřní kouzlo a jede příliš na jistotu. Půjčím si slovo z Radia Wave - sterilní. Odvážnou a zajímavou scénu natočí Webb pouze v momentě, kdy ji má pojištěnou cameem. Vím kolik mi je a vím, jaké filmy se mi líbí a přesto si myslím, že ze Spideyho lze vytřískat víc než průměrnej kus. Možná by seriálová cesta měla zajímavější výsledky. Jenže zatím to nevyšlo a skrze Avengers celou naději pošleme k šípku. Tak já nevím...s kým jsme to ještě nezkusili a nezvorali? Bažináč?

Ideálně začít od konce, tedy besedou s režisérem. V momentě, kdy se Brüggemann bránil výrazu 'kontroverzní' a pronesl: "I mean come on, it's a comedy," jsem jemu i filmu trochu odpustil. Heil není ani satirou ani filmem, který útočí na aktuální situaci a přináší něco nového, Heil zřejmě ani takové motivace nemá a možná ani nechce rezonovat a podnítit k myšlenkám. Heil je prostě jen komedie o hloupých lidech. A potom můžeme říkat taková ta všeříkající slova jako "budiž" nebo "dejme tomu". Nesmím se schovat do pytle plného pokrytectví - ze začátku jsem se vcelku bavil. Jenže to, že cesta nikam nevede poznáte většinou, až když po ní vykročíte. #kviff2015

Neskutečně ploché. Reynoldse asi opravdu podávat jedině v rakvi pod zemí (Buried). Nebýt pána, co skládá mikrofon, byl to ten nejslabší varský večer. #kviff2015

Téměř identický pocit jako v případě Mr. Nobodyho. Příliš filosofie nevidím, zatímco snaha zalíbit se všem občas prokoukne. Extra do hloubky to jde jen zpočátku a s tou kýčovitostí to Dormael neumí uhlídat. Jenže! ono mi to 90 minut nevadilo a co pak s tím? Zbrusu nový zákon je rychlejedoucí čerstvý film, který nastřeluje zajímavé myšlenky a pak utíká jinam. Téměř dvě třetiny filmu jsem jel na surfu a všechny vlny si užíval spolu se zbytkem kinosálu. Pak jsem se zamyslel, prkno mi podjelo a už jsem se topil. Takže - když jedete na vlně, nekoukejte se hluboko. #kviff2015

Asi se nevyplatí vybírat filmy jen na základě tvůrců soundtracku. Zajímavé spíš z pohledu nabrání znalostí než z pohledu filmového.

Nemám rád noir filmy. Nebaví mě chlapácké a zároveň květnaté blábolení drsných postav nad zbytečně komplikovaným příběhem, který stejně nikam nevede a nic mi neříkají dlouhé záběry na houpající se mlhu v temných zákoutích města plného postav s podivným chováním a podivnou motivací. Inherent Vice podle mě noir je, nicméně je to především jeden velký drogový opar a halucinogenní haluz, z kterého občas vystoupí prvky příběhového zamotance. Po druhé za sebou jsem od PTA chtěl film, který mě rozdupe úplně vším a po druhé jsem dostal něco, čemu zřejmě moc nerozumím, ale cítím, že to má velkou vnitřní sílu a hodně zvláštním způsobem mě to dost bavilo. A vždycky je za tím neskutečný Phoenix. #kviff2015

Velmi zkráceně je to nejlepší film, který jsem za poslední dobu viděl. Konec hajpu. Směrem k Sundance festivalu jsem střílel víceméně naslepo s tím, že je tam Fassbender a je to western, tak snad. Vyšlo to a budu směrem na Utah mířit častěji. Možná právě tenhle bezinformační slepý přístup mi zajistil takový zážitek a na někoho s očekáváním by to nefungovalo, jenže takovou větu můžu napsat ke všemu. Tady to prostě klaplo. Nenapadlo mě hledat v indie-prvotině náznaky Coenovské a Jarmuschovské poetiky. A když jsem je tam viděl, udělalo to "hůůůůůůů" a bylo to tam. Nicméně raději kvůli kletbě očekávání píší znovu - "náznaky". Tohle není Dead Man ani True Grit. Fassbenderův lov začínajících indierežisérů (Frank, Slow West) mě nadchnul a doufám, že bude mít dlouhého trvání. Žeru ho! Lov i Fassbendera.

Možná, že úplně nejsmutnější u filmu je, když skončí a vy k němu nemáte nic. Ale vůbec nic. Viděl jsem to, asi jsem se nenudil a byl to film. Víc nevím. Prázdno.