Bachy

Kdyby chtěl někdo ještě hlubší bizzar, tak vzhůru do Love Exposure, případně Survive Style 5+. To jsou moji zbožňovaní. Ale kdyby chtěl někdo famózní film, čerstvý jako orosené supermango, který se opět tak krásně švihloasijsky vymyká - well, Why Don't You Play in Hell? Zvuk - dobrý! Moc příjemné. Téměř plno.

Projekt možná zajímavej, nicméně esenciální je otázka - co mi to dalo? Jednu vcelku zajímavou větu, kterou pronese Banán a dál nic. Nicméně ještě nezahazuji.

Téměř jsem nabyl dojem, že opět chápu, co je přitažlivého na akčním filmu. Mě možná od dob dávných arnoldových opravdu žádný akčňák nebavil, snad jen s čestnou výjimkou ne zrovna typické vřavy Shoot em up. Druhá půle Johna Wicka mi však připomněla, proč akční vlak se mnou na palubě málokdy dojede do cíle - protože nakonec vždy ukazuje ty samé atrakce stále dokola. I tak mne John Wick bavil, což je asi tak třikrát...ne, čtyřikrát více, než jsem čekal. A zase to má tu nejdokonalejší premisu ve světě filmu - "Chlap...se nasere"

Projíždět Shakespeara spolu s Tennantem je záviděníhodná jízda. Much Ado About Nothing mi rozhodně neříká tolik a je pro mne jako celek slabším zážitkem než Tennantům Hamlet. Povyk naráží na přílišnou dokonalost hlavních protagonistů. Tennant s Tate jsou ve všech ohledech úžasní, jenže nemají tolik času a v momentě, kdy nejsou na scéně je hra buď poloviční a nebo vůbec není. Tahle verze Povyku má nezapomenutelné scény a bavila mě, jenže zároveň je ohromně nevyrovnaná. 7/10

Základním termínem je slovo "užitečný". Šmejdi vyvolali rozruch, vyvolali diskuzi a dokonce v mnoha ohledech dosáhli výsledků, kterých dosáhnout chtěli. Klobouk. Zároveň fungují po emoční stránce téměř famózně - cloumalo to se mnou. To, že po formální stránce dokument kulhá je pro mě v tomhle případě podružné. Cílí to jednoznačně na jinou věkovou skupinu a tu by zřejmě eskapády a experimenty s tvarem pouze odtrhávaly od tématu. Nicméně ty právnické žvásty bych vyškrtl a zahodil. Hodina záběrů zrůdností prostříhaná pánem, který říká, že je to zlé, protože paragraf. Možná bych rád viděl větší analýzu samotných návštěvníků, ale možná že ne. Sálá z toho samota.

9 dlouhých let jsme se neviděli. Brown je teď někde jinde, působí velkolepěji a zřejmě je trochu megaloman. Chápu, že nelze zůstat celou dobu u malých mindtricků, ale působilo to dříve tak nějak uvěřitelněji. Jeden z nás zřejmě vyrostl.

Však my to tušili - Schillinger je zpátky! Jak dlouho jsem mu takový průlom přál.

Uznávám, že jsem možná až příliš přísný, ale ono mi to opravdu nedalo téměř nic až na samotný závěr. Příliš typické, příliš předvídatelné s minimem zajímavých chvil.

Burton má krásnou stylizaci, perfektní scenérie a Elfmana. V tomhle vévodí. Zároveň má tu nejlepší Catwoman, protože ji pochopil a předal. Finále je tak bizzarní, až je skvělé, ale uvnitř je prostě dlouhá táhlá a šedivá nuda. Než jsem se k tomu finále dokopal...oo, bolelo to.

Těhle pět jsou vlastně možná čtyři, jenže případné čtyři by dozajista byly pěti. Birdman je jinačím filmem ve všech ohledech. Dokonce i jinačím než sděluje trailer. Birdman je divadelní drama pro rozšířenou partu bohatých bělochů a pokusem o blockbuster zároveň. Přiznávám, že v prvních minutách jsem možná více chtěl, aby se mi to líbilo, než se mi to opravdu líbilo. Forma i postavy hned něco říkají a vyjadřují a chvilku jsem bloumal. Ale nebloumal jsem proto, že by Birdman nudil. Birdman mě jen překvapil tím, že byl od počátku jiný a ve výsledku ještě lepší, než jsem čekal. Intenzivní samozřejmě díky hercům, ale především zásluhou rytmu. Ach, ty perkuse. Roste s každou minutou a roste i po titulcích. Možná je to o branži pro lidi z branže od lidí z branže, ale možná je to prostě zatraceně dobrej film. Nevidím v tom pokusy o vysvětlení vesmíru, tudíž nemusím nadávat na přehnané ambice. Vidím jeden zdvihnutej mexickej prostředníček. Tyhle ambice to splnilo. Jako zásadní beru Keatnovu promluvu o porodu. Dodatek: Tak a oficiálně je to nejsilnější vítěz Oskarů od roku No Country.