HellFire

John Travolta jako muž, který najednou získá úžasné schopnosti. Tahle část filmu se skvělá, protože Travolta je uvěřitelný a sympatický. Bohužel některé části děje už tak dobře nefungují. Třeba pokus o romantický vztah. Asi není tajemstvím, že se o Travoltovi povídá, že je na kluky a i když jsem zrovna na tohle při sledování nemyslel, spíš jsem nikdy neměl pocit, že Travolta není ten „romantický“ typ, který by sváděl ženy. A tady se mi to potvrdilo, když to mezi ním a Kyrou Sedgwick hodně dřelo. Vůbec nejhorší je konec, který je až příliš melodramatický a přeslazený. Najednou se zjistí, že Travolta umírá, a i když ho jeho milá do té chvíle nechtěla, najednou se nad ním slituje a dá mu teda šanci. Nepůsobilo to celé vůbec nuceně. Jo a Forest Whitaker je tady doslova do počtu, kdybyste ho z filmu vystřihli, vůbec nic se nestane. Přesto hodnotím vysoko, protože sledování bylo příjemné a docela rychle to uběhlo, i když dvouhodinová stopáž fakt nebyla nutná.

Ještě před pár lety, kdy Clarkson pořád účinkoval v Top Gearu a Grand Tour, jsem netušil, že by mohl jednoho dne vytvořit jeden z nejlepších „seriálů“. Clarksonova farma je skvělá tím, že je prostě ze života a každý člověk se dokáže vcítit do situace, kdy vám život háže klacky pod nohy.

Jedna z prvních rolí Robina Williamse. V kombinaci s Walterem Matthauem mělo jít o komediální zlato, ale bohužel se není čemu smát. On totiž film samotný neví, jestli má být vážné drama nebo komedie, takže je pomyslně rozkročený mezi dvěma žánry – takový nedodělek. Williams se teprve otrkává a jeho výkon tomu odpovídá, protože působí přesně jako herec, který se snaží hrát. Matthau hraje svůj standard, ale tady to prostě nestačí. Nakonec to ale nejsou herecké výkony, co film pohřbívá, ale pitomý scénář. Postavy se chovají úplně nelogicky a děj je nekonzistentní, chaotický. Za týden už nebudu vědět, o čem že to vlastně celé bylo. Paradoxně si ale zapamatuju Johna Goodmana, který si střihne pouhé cameo, stejně jako Williams v jedné ze svých prvních rolích. Původně sem chtěl dát dvě hvězdy, ale posledních 45 minut je naprosto nesnesitelných.

Walter White is back! Pořád ten stejný frajer, který se koupe v dolarovkách, ale tentokrát jsou všechny peníze legálně získané. On totiž Walter našel mezeru v loterii a každý týden vyhrává pěkný balík. A není žádný sobec, dokonce založil společnost a nechal do ní investovat půlku města, aby mohli profitovat taky další lidi. Jo a taky tu hraje Rainn Wilson (Dwight z amerického sitcomu The Office), který povyšuje každou scénu jen svou přítomností. Jerry & Marge Go Large je jeden z těch pohodových filmů, u kterých se budete jednoduše dobře bavit, aniž byste museli čekat zvrat za každým rohem. Prostě a jednoduše super film, který vám zpříjemní den.

Hodně nemastné, neslané a ploché, co se vykreslení postav týče. Nakonec mi bylo úplně jedno, co se vlastně stane. Už název filmu je zavádějící, protože svádí k zamyšlení, že hlavní hrdinka bude řešit neutěšený stav svého života, ale ona mezitím jde po zlodějích, kteří jí ukradli počítač a stříbrné příbory. Macon Blair se pokusil nakousnout několik témat, ale žádnému se nevěnoval do hloubky. Naznačí nám, že hlavní hrdinka pochybuje o významu samotného života, ale nakonec tahle dějová linka vyšumí do prázdna. Pak nám naznačí, že by mohla navázat intimní vztah s podivným sousedem (Elijah Wood), ale po asi třech scénách i tahle odbočka nikam nevede. Nakonec tak zbývá jenom pátrání po zloději, které se nakonec totálně zvrtne, bohužel ne tím správným způsobem.

Fanoušci herní předlohy budou jistě vrnět blahem, neznalci si můžou ťukat na čelo. Fallout ale rozhodně dopadl nad očekávání skvěle a je radost sledovat naprosto vymazlený postapokalyptický svět. Takhle mají vypadat peníze na plátně (teda na televizní obrazovce). Rings of Power ve srovnání s Falloutem vypadají jako divadelní produkce.

Potenciál to mělo obrovský, ale zpracování hodně pokulhává. Mimochodem nominace na Oscara, včetně filmu roku, jsou hodně mimo. Děj se točí okolo vyhořelého spisovatele, který pod pseudonymem napíše knihu o černošské tematice, kterou považuje za odpad. Karty se obrátí v momentě, kdy o ni projeví zájem vydavatelství a z vtipu se stává výnosný byznys. Náš autor tak má velké dilema – vydělat velký balík nebo se držet svých zásad a nabídku pohřbít?

World-building na jedničku. Je prostě úžasné sledovat, jak se tvůrci pohráli se ztvárněním postapokalyptického světa Falloutu. Fanoušky určitě potěší pár pomrknutí na věci z her. Ella Purnell je jako „vault dweller“ krásně naivní a Walton Goggins ke sympaťák i jako ghoul.

Čím víc Godzilly a Konga nám Hollywood servíruje, tím složitější omáčku vedoucí k bitkám monster si musí vymyslet. King x Kong je jako kdybyste vzali cibuli, mrkev, rajčata, okurek, cuketu, eidam, brambory, zelí, rýži a maso a všechno to hodili do mlýnku. Samy o sobě tyhle ingredience fungují skvěle, ale když je smícháte všechny dohromady, je to zaručený recept na průjem. A přesně tak působí Godzilla x Kong. Máme tady nadopovanou Godzillu v nejlepší formě, Konga který dostává hroznou čočku a spoustu dalších monster. Jenže na druhé straně je skrytá země uvnitř „Dutozemě“ uvnitř naší Země, pitomé chování hlavních postav, comic-relief v podobě podcastera, hloupoučký příběh o nadlidech žijících v oné dosud neobjevené pod-pod-podZemi, podpříběh o vyvolené speciální holčině atd., atd. Příběh je samozřejmě to poslední, o co ve filmech tohoto typu jde, ale přeci jenom, chtělo by to více snahy, abych nemusel prozívat půlku stopáže. Bohužel ani akční scény s monstry ničím extra nezaujmou. Nemohl jsem si pomoct, ale Godzilla s Kongem vypadají oproti předchozím dílům podvyživeně. Nazývají se MONSTRA, ale nepůsobí vůbec majestátně. Pořád jsem měl pocit, že je tvůrci zmenšili a zeštíhleli. Godzilla rozhodně vypadá štíhlejší a vůbec po designové stránce nepřipomíná třeba tu z roku 2014. Kong zase vypadá jako stařík s šedým vousem a jednoznačně je tady za otloukánka. Ale netřeba věšet hlavu, protože Monarch má řešení pro každý problém nachystané dávno dopředu! Stačí vypnout mozek a užít si jízdu. Na druhou stranu jestli tohle má být začátek další ságy, tak ne, děkuji.

Filmové osmdesátky a devadesátky prostě musíte milovat. Kdy jindy se filmy točily jednoduše z lásky k filmu bez ohledu na výdělečnost? Miami Connection je toho jasným příkladem. Chlápek, co si o sobě myslí, že je ten nejlepší taekwondo bojovník na světě, si natočil film o kung-fu. Příběh? Cosi cosi kokain. Cosi cosi válka mezi kapelami. Cosi cosi pouliční gangy. Cosi cosi motorkáři. Cosi cosi zlý bratr, který nechce, aby jeho sestra chodila s chlápkem. O to tady nejde, všechno přímočaře směřuje k tomu, aby si všichni dali do držky. Miami Connection je jedním z těch velmi mála filmů, které se tváří velmi drsně, ale v jádru veškerá snaha působí komediálně (Představte si scénu, kdy policie přijíždí na místo, kde se poprali dva gangy. Policajti vystoupí z auta a odehraje se následující – špatně nadabovaný – dialog: „Kam se všichni poděli?“ „Nevím.“ „Vypadá to na další gang.“ „V každém případě musíme tyhle gangy vyhnat z Floridy.“ „Máš pravdu.“ „Vypadněme odsud.“ Konec scény.). Vůbec nepomáhá, že většina dialogů je velmi cheesy nebo spolu postavy mluví zády ke kameře, z čehož je ihned patrné, že veškeré dialogy jsou předabovány. Nebo že stříhač absolvoval pouze základní školu, takže na sebe nic nenavazuje. Nebo že všichni herci jsou neherci. Pokud tedy hledáte akční komediální film, Miami Connection může být tím pravým ořechovým.