HellFire

Výborný dokument o vzniku Robocopa. Při sledování jsem si neustále připomínal, že filmy jako Robocop, Total Recall a Starship Troopers už nikdy nevzniknou.

Další film podle knižní předlohy, který se v některých pasážích snaží být až moc cool a dramatický. Děj se odehrává v 60. letech 20. století v malém městečku, kde je každý posedlý bohem a chozením do kostela. Režisérovi se nějak podařilo do snímku dostat spoustu známých tváří, ačkoliv mi byl sympatický pouze jediný herec, a to říkám s nadsázkou. Jason Clarke je mi totiž krajně nesympatický, ale jeho postava podivného úchyláka, který si libuje ve fotografování aktů s jeho ženou a neznámými muži, které následně zabíjí, mu sedla na sto procent. Při pohledu na něj se mi vždy obracel žaludek. Kdyby se film věnoval více téhle podivuhodné linii, hodnotil bych výše. Protože se tak ale nestalo, zcela určitě na film zítra zapomenu a už si ho nikdy nepustím. Každopádně těchhle těžkých negativních filmů začínám mít po krk.

Rozhodně nejlepší díl. Albánie je prostě nádherná, i ty skály a hory tam vypadají jaksi krásněji :). Hodně se mi líbilo, že v hlavním městě stále žijí tradice a staré způsoby.

Osobně jsem nikdy na žádnou horu nebo stěnu nevylezl, ale horolezectví jako sport se mi opravdu líbí. O Adamovi jsem začal víc slýchat až v posledních letech a je to kluk sympaťák. Co se dokumentu týče, tak by se mi líbilo větší zaměření na to, jak obtížné vlastně také cesty jsou. Při sledování jsem neměl pocit, že by Ondra zdolával něco až tak extrémně obtížného, i když už jen při pohledu na to, jak se musel držet za nepatrné výstupky mi bylo jasné, že sranda to není :). Po stránce produkční je rozhodně ještě co dohánět. Na komentář Ondřeje Vetchého si však nemůžu stěžovat :).

Na papíře to určitě znělo dobře, ale výsledek je velmi rozpačitý. Při sledování jsem se nezasmál ani jednou, čemuž pomohly také nevýrazné herecké výkony. Všechno bylo nudné a podprůměrné. Naprosto zapomenutelný film. Samotný děj má samozřejmě svá hluchá místa a pochybné momenty, ale nad tím jsem ochoten mávnout rukou. Po hlubokém zamyšlení si vlastně říkám, proč se tvůrci domnívali, že můžou natočit skvělou komedii z politického prostředí.

Jako jo, místy sice hodně natahované a opravdu jsem nepotřeboval vidět, jak si Alex zařizuje dům se svou holkou, tahle část mi do děje a tématiky vůbec nesedla. Spíš než dokument o lezení na stěnu bych se podíval na půlhodinovou sondu do myšlení Alexe, který mi byl sympatický tím, jak si stál za svými názory a nenechal se rozhodit. Lozit po skále, kde se není prakticky čeho chytit mi připadá jako čiré bláznovství. Čím víc sem se blížil vyvrcholení, tím víc jsem měl nutkání se přestat dívat... ne proto, že by to bylo tak napínavé (každému musí být jasné, že Alex nespadne), spíše jsem měl pocit, že to trvá až moc dlouho.

Film, který předběhl svou dobu. Pan Hulot se ocitá uprostřed chladného velkoměsta dlážděného chodníky a silnicemi narvanými autobusy plnými cestujících a všudypřítomnými auty, která jsou si k nerozeznání. Jacques Tati si úžasně pohrál s architekturou budov a vtipně se naváží do nudné a strojené úředničiny. Později dostaneme příležitost nahlédnout do jakési obdoby dnešního nákupního centra, kde obchodníci lákají na všemožná udělátka a vychytávky. Tati naplno využívá vizuální humor a dokonale kombinuje obraz se zvukem. Divák díky proskleným budovám hodněkrát ztrácí přehled o prostoru. Častokrát také sledujeme postavy bez dialogu, což ještě víc přidává na odtažitosti města. Tati rovněž dokáže překvapit zabíráním jedné scény z více úhlů a zcela bezpochyby natočil snímek, který byl na svou dobu (rok 1967!) něčím tak výjimečným, že jej lidé nepochopili a stal se propadákem. Tati nechal dokonce postavil kulisy a zadlužil se na mnoho let.

Konečně podařená epizoda. Bravo!

Pořád jsem přemýšlel, proč jsem se vlastně na tenhle film chtěl podívat. Režisér neznámý, herci jakbysmet, produkce Amazon Original... a pak mě to trklo. O Vast of Night hovořili kluci z Red Letter Media a jejich vkus je vesměs vytříbený, takže na jejich doporučení hodně dám. Tentokrát jsme se však neshodli. Prvních 20 minut jsem ději nevěnoval moc velkou pozornost, protože se zaměřoval na dva teenagery, kteří pořád dokola mleli o nějakých nezajímavých tématech a já nesnáším, když postavy na plátně jen melou a melou a melou s takovou rychlostí, že nestačím sledovat, co vlastně říkají. Kromě toho nic nenaznačovalo, co vlastně sleduji. Komedii? Drama? Thriller? Horor? Sci-fi? Akční film? Trochu jasněji jsem měl až po dvacáté minutě, kdy holčina pracující jako spojovatelka začne dostávat zvláštní telefonáty. Tehdy mi bylo zřejmé, že půjde o mimozemskou sci-fi. Na jednu stranu jsem dokázal ocenit, že film nejede v zaběhlých hollywoodských kolejích, které se snaží šokovat kombinací hudby a „jump scares“, která prostě a jednoduše nefunguje, ale na druhou stranu se režisér držel až moc na uzdě (až na dlouhé několikaminutové záběry, které však v konečném důsledku nepřidávají na atmosféře). V důsledku jsem se při sledování nudil a na film ihned zapomenu.

Milionový závod je zvláštní film. Na jednu stranu má nezapomenutelné scény (každá vteřina, kdy je na plátně Jon Lovitz, ten chlap je komediální génius), na druhou stranu zase totálně nesmyslné postavy a jejich zvrácené chování. Proč je například Mr. Bean Ital?! Proč se postavy chovají naprosto idiotsky, obzvláště seriózní osazenstvo? Největším překvapením ale je, že Rat Race natočil Jerry Zucker, který je podepsaný za nejlepší spoof komedií všech dob Top Secret! (a výtečným Airplane). Tohle zjištění mi vyrazilo dech, protože při sledování téhle komedie by mě to opravdu nenapadlo, jelikož zmíněných filmům nesahá ani po paty.