manonfire

Málo Branagha, moc Cruise. Čiže to chtělo více kvality, méně líbivosti. 70%

Nejgeniálnější hudební těleso všech dob. Tečka. A tento dokument poskytuje adekvátní výpověď. 100%

Prostě Korejské. Tudíž značně nevyrovnané, a nekonzistentní. Místy to mělo namířeno k uměleckému dramatu, časem to přešlo k přiblblému krváku třetí cenové. Navíc je režisér nejen vypočítavej(během inscenace co největších nespravedlností a až absurdního vylíčení militantního patriarchátu), ale též zmrd (protože to celé nakonec přežije ta největší, chladná, zbabělá a celkově nemastná-neslaná svině, jíž by ta smrt opravdu slušela) K čemu je fakt, že si to místy drželo určitou úroveň, když konec už byl typicky made in Korea, tudíž pitvořivý, přeafektovaný, několikrát nastavovaný a přitrouble akčně vyhrocený. Závěr v cele se společným pískáním na píšťalku....vyvolával smích namísto dojetí. Na druhou stranu, ač sám misogynem, přál jsem těm úchylným a samolibým sráčům s malými péry z rukou nešťastně Kim-Bok jen to nejhorší.Takže nějaké ty emoce rejža přece jen vyloudil. Ačkoliv hodně na sílu. 60%

Tenhle kousek patří mezi několik výjimek z pravidla, kdy nesnáším až pohrdám fantasy žánrem. Nápaditá akčnost neničící pohádkovost, romantický motiv neustupující strašidelnosti, a velkolepé vizuální poetično spíchnuté v pár interiérech....to jsou aspekty stojící za celkově okouzlujícím vyzněním. A samozřejmě dětská nostalgie z nesčetných projekcí v Mariánsko-lázeňském Miramonte. 80%

Wow. Dokonce bych si troufal vyslovit, že výběrem herců a dramaturgií Michalkov překonal legendární originál. Samozřejmě, původnímu snímku z roku1957 náleží napříč půlstoletím poděkování za převelice silnou předlohu, na níž stálo za to navázat. Tyhle skvělé konverzačky z jedné místnosti -(je jich tak málo, což?)- mají obrovskou nevýhodu, se kterou však když se popasují, stane se naopak jejich zásadním zvýhodněním. Aby totiž takový film zaujal, musí sáhnout bezpodmínečně po výjimečných hercích, protože s Hollywoodským průměrem si zkrátka nevystačíte. Za druhé musí přijít s až osudovými dialogy, protože nemá po ruce žádnou tu debilní mainstreamovou omáčku ve formě vizuálně lákavého balastu. V podstatě vstupuje na trh s určitým manifestem typu Dogma, aniž by se jím však oháněl. Když se toho ale chopí opravdu kvalitní tvůrci, vznikne skutečně snímek hodný náročnějšího diváka, u něhož se dostává do popředí to, co by mělo povyšovat každý filmový projekt, tedy scénář. Michalkově variaci klasiky se to jednoznačně podařilo. Kostra příběhu je zachována, ale to co mě na tomto rýmejku bavilo nejvíce, byly právě ony osobní zpovědi jednotlivých členů poroty, hluboké leckdy tak, že by je neunesla zpovědnice v kostele. Mimochodem málokterý film je takovou ukázkou fenomenálního dabingu. Je to radost poslouchat, kterak si čeští herci rozebrali jednotlivé charaktery a posloužili jim svým neopakovatelně zabarvenými hlasy. (Preiss, Štěpánek, Kostka...nádhera!) 90%

Nápad rozklíčovat celý případ v rámci jedné policejní místnosti, a to čistě podle nalezených nahrávek sice není špatný, jenže za ten absolutně směšnej konec si film nezaslouží nejmenší slitování. Spoiler: Teplouš Swetnam a opicoid Olatunde zkrátka vytvořili úplnou feministickou grotesku, kdy se ukáže, že tím největším řezníkem je dvojice pipin, o které jsme se přitom měli celou dobu jakože nejvíc bát. A najednou bum prásk, pointa se snesla z nebe a teď všichni čumte na to, jací jsme to ale super kreativní tvůrci. Tak za prvé, takový motiv je těžce fádní, neboť se poslední dobou v horůrcích a thrillerech opakuje nebývale často. Za druhé to vždycky byla, je a bude naprostá lacinost, která zpravidla celý film jen zničí. Už vidím ty dva teplouše, rejžu se scénáristou, jak se při premiéře drží vzájemně za klacíky a užívaj si tu svou neortodoxnost. 0%

Cynické, Dojemné, Vynikající, Švédské. Katarině Ewerlof tu scénu vyznání lásky ke svým dětem naprosto věříte. Bizarnost chvíle, kdy dostane falešný Santa nefalšovanou nakládačku si zase parádně užijete. Vůbec je to takovej scénáristickej výkvět všech filmů o "rodinných" sešlostech, kde si všichni tak vzájemně naserou na čelo, až to snad není pro slabší povahy. Oni se zkrátka navzájem opravdu milují i nenávidí, pomlouvají se i utěšují. Ani v jednom případě se však nepřetvařují, jelikož vždy obě protipólné a zdánlivě neslučitelné polohy myslí vážně a upřímně. Ten nejtvrdší sarkasmus se prostě volně a nenásilně přemění v srdečnost, z úst jednoho člověka a během jednoho jediného večera. Hostitelku Saru, kterou vlastně všichni považují za kurvu (přes spodek, nikoliv vršek) ve skutečnosti svým způsobem všichni dodnes milují a berou tak trochu jako panenku Marii, která holt měla píču lumpa. Fakt je to tak dobré, až mě děsí, že tomu spíchla scénář ženská, jejichž opusy já zpravidla těžce nesnáším. Před Monicou Rolfner musím naopak smeknout klobouk. Sakra, jak to, že tak šikovnej scénárista nedostal další džob? Jak je to možné, když spousta naprostejch dementů typu Magnuska a vlastně většiny všech "tvůrců" hází na trh minimálně jednu sračku ročně. Co na tom, že borec udá filmařům pět filmů, z nichž ani jeden není v červenejch číslech, když se halt uměl vprcat do tý správný mezery na trhu. Tohle je ale jinej případ. Vyjímečnej filmovej projekt, který určitě není jen další povedenou vánoční komedií, nýbrž opravdovou poctou vtipného dialogu, smutné veselosti, sexuální shovívavosti i frustrace a spousty dalších podnětů k zamyšlení, z nichž se dá s trochou snahy přehlédnout i ten jedinej opravdu trapnej (pochopitelně ten o multi-kulti) 90%

Tak tvůrce sice identický, ale přeci jen... smrdící king kong v sobě zkrátka nemá tu pravou tajemnou démoničnost a noblesu, jako paní Blérvičová. Celkově tak nějak stravitelný průměr, který ovšem stála hvězdu scéna, kdy negr vystřílí náboje nazdařbůh do tmy, aby si jakože obrazně zabušil rukama do hrudníku, jakej je to borec, kterej se svého velmi blízkého však chlupatějšího příbuzného nebojí ani za mák. Vlastně byla na pěst celá ta partička. Vypatlanej agresivní negr s vůdcovským syndromem, o to však slabšími stategickými schopnostmi. Jeho zrzavá interraciální čubka (což je už samo o sobě přes čáru.), která ještě navíc z legrace zapaluje spícím kamarádům vousy. Plus těžce nevtipnej kameraman, co to vlastně celý spískal a choval se prostě jako kokot. Jedinou normální se zdála ta druhá holčina, ale to jen proto, že hrála tu jakože stydlivopřemýšlivěmlčenlivější alternativu mrdavé zrzky se slabostí pro hnědá lana. 40%

Tisícítřicátásedmá (odhad) variace na BlairWitch, tentokrát po jihomoravsku, což je velmi vtipně slyšet v naprosto každé větě, kteró tám boorci prdnoo. No je to sranda, co si budeme povídat. S hororem, natož plošně zhodnoceným 65 procenty to nemá nic společného. Ale klucí budou mít aspoň super zážitek z natáčení. 20%

Krista pána. Totálně okopírovat BlairWitch, přičemž se z předlohy vyberou ještě ty jakože nejvýživnější scény, aby to zkrátka odsejpalo, -(co na tom, že tím zcela zmizí ta zcela zásadní, postupně budovaná atmosféra zmaru, kdy se hrdinově den po dni točí dokola v bludišti hrůzy.)- to dokáže, pane Česáku, každej blb. Akorát by ho to nenapadlo, protože nechce sbírat u diváků takto bodíky z kategorie nejlacinějších. Kdybyste tu "inspiraci" aspoň dopředu přiznal. K čemu je, že tento mustr lesního bubáka točený na kameru dvěma slaboblbými bytostmi, zkrátka funguje, když z hlediska autorského jste nepřinesl ani hovno? Ani náznak nějaké vlastní nápaditosti, jen zmermomocnění dávného vzoru. Jinak doporučuji shlédnout na yt ty debilně oslavné komentáře náctiletejch piček a bohužel i kokůtků, kteří se tam vyznávali z toho, že nemohli ten den zabrat, nebo se ptali, zda je Káťa opravdu po smrti. Jak výstižné. Bohužel, jak vidno, i na CSFD se najdou velice nenároční velebníčci. 20%