manonfire

Dokud nepřišly všechny ty trapné pohádky Zdeňka Zelenky, vrcholící úděsným Žitem, měl u mě kredit jako tvůrce skvělých televizních komedií (Brouk v hlavě, Paní Pipperová zasahuje nebo právě Svědkyně.) Postupem času se ale ukázalo jak nedůležitá je v takovém TV formátu role režiséra, pokud máte k dispozici vtipný scénář a nejlepší herce doby (Bohdalová, Preiss, Somr, Postránecký, Němec.) Tohle dílko je sice o Zelenkovi, ale křestním jménem Petr. A pak samozřejmě o naprosto nepřekonatelné Jiřině Bohdalové. Hravé, chytré, vtipné, brilantní, připomínající francouzské konverzačky, jen kapánek stižené politickým akcentem a takovou tou naší "pavlačovou" malostí. 90%

Další z filmů s cestováním v čase, který jen trochu naznačil z neskutečných možností takového tématu. Všechny ty scény z ústavní péče, o "černých hodinkách" jen pro sebe, nemocném chlapci, osudovém zpříznění s krásnou Keirou....nějak to bylo celé mnohem míň dojemné, než chtělo. K těmto 99minutám se při cestování svým volným časem na 99% nevrátím. 40%

Tak to je přesné...udělat z debility a degenerace národa poetiku. Poměrně inteligentní film, ovšem za břicho se popadat nebudete. Jsou to spíš taková plachá rýpnutí si do hlubin (či mělčin) mužikovi duše. 60%

Celkově film pečlivě až ostražitě dbá na svou retro stylizaci...něco na půl cesty od Metropolis k Válce světů. Bohužel k tomu patří i filtr kamery, v němž však ztrácí detaily jednotlivých záběrů. Také barvitost, jakou diváka navnadí už jen samotný plakát, prostě chybí. A že je zde potenciálních záběrů hodných pestřejšího rozlišení spousta. Jinak film disponuje spoustou příjemně bláhových technologických motivů, kterými by třeba meziválečná britská armáda smetla současnou americkou během několika hodin. Schéma ústřední dvojice ala sympatický hero a paličatá novinářka(v tomto případě přímo kráva) je až příliš schématické, aby jste si ji mohli zásadněji oblíbit, k čemuž extra nepřispějí ani samotní herci. Filmařsky jde však objektivně o práci odvedenou s láskou. Dramaturgie a posloupnost scén přímo skáče z políčka na políčko stránek klasického komiksu. Leckdo by mohl v tomto dílu spatřovat až artové prvky a mohl by mít pravdu. 60%

Tupé amerikánské sebevědomí blející svůj nulový filmový přínos skrze hovadské charaktery, jejich dětinsky pojatou rivalitu a přehnanou akci bez záblesku nadhledu. Jenom jména..ukázkově promarněná, lákavě militantní název a film který sdělí vše hodnotné o sobě ve dvacetisekundovém traileru pustěném bez zvuku. 20%

Bezduchost je to pravé slovo. Zbytečný film jako většina tohoto režiséra. Bod jen za vizuální parádu. No když mu to stačí..20%

Tak mám pocit, že si Alois Švehlík na stará kolena vybírá skvělé role. K tomu tradičně výborný Dlouhý a hlavně příběh o osudu s brutálné cynickým smyslem humor. 80%

Víc než cokoliv to tady drží po kopě Ivan Hlas. Jinak je to v podstatě neopodstatněnost.40%

Bergman vchází upřímněji a proto i rezignovaněji než kdokoliv jiný do těch nejsmutnějších uvědomění nitra, jež si jeho "hrdinové" plodí sami sebepoznáním. Šokem z nečekané indispozice vlastního citu či pohnutkou sexuálního puzení, které ovšem nejde stejným směrem s morálkou. V Šepotech a výkřicích se odehrává obojího. Přece jen dominantnějším je však první ze zmíněných traum. Ta se zde promítá zejména ve zjištění obou sester, jak pramalá je jejich účast s utrpením umírající sestry. A ještě více, jak moc je pro ně její bolestný nářek únavný a obtěžující. Defakto se částí svého (ne)lidství těší na to, až její hlas už konečně zcela zanikne. Ani ne tak proto, aby již dál netrpěla, ale aby netrpěly ony...a to je velký rozdíl. V záměrném kontrastu pak stojí naprosto upřímný a nezištný cit služebné, jež všechnu tu bolest s umírající sdílí za ně, uléhá k ní na smrtelnou postel se zoufalou a upřímnou snahou absorbovat trochu té její hrůzy v hlavě a bolesti z krvácejících vnitřností. Navzdory faktu, že na rozdíl od sester není s trpící ženou v žádném příbuzenském spříznění, nahrazuje jí sourozence, matku, kojnou a všechny tyto role slučuje dohromady v až metafyzickou vzájemnost. Přitom jako prakticky nemluvná, jednoduchá a z pohledu majitelek domu nepochopitelně prostá bytost, jejíž hloubka angažování se je pro ně na jednu stranu výhodná a ulehčující, na druhou iritující, neboť si skrze ni uvědomují vlastní chlad a sobeckost. Bergman přichází s asi nejobtížněji sledovatelným filmem z hlediska dokumentace fyzické bolesti. Některé scény jsou svou reálností hrůznější, než se to kdy podaří tvůrcům hororu, byť kvalitního. Šepoty a výkřiky jsou dle mého jeden z jeho tří nejlepších filmů, tzn. jedním z nejlepších filmů, co kdy někdo vůbec natočil. 100%

Během Rosťovo solidní hlášky: "To je nejlepší scéna!....Moje taky, a to to vidím prvně." Jsem na moment propadl myšlence, že by to mohlo být aspoň vtipné. Mylně. Nejhorší herecký výkon s přehledem Pussy Lover, a že bylo z čeho vybírat. 0%