manonfire

Plusy: Název, Bardemův hrdina, Bardem samotný, Nápaditá akce v motelech. Mínusy: Oscarová glorifikace, Pokles intenzity v poslední třetině filmu, Záměrné nevyužití T.L. Jonese. 70%

Tak tentokrát byl název pitomý už v Angličtině. Přestože se zde sešli dobří herci, tak film mě přišel dost chladný, neprocítěný. Chtělo to trochu dojmout a to se Robbinsovy ani Pennovy nedařilo. Téma je silné, ale lynč nepravého tu již byl mockrát. Celkově nic extra. 60%

Zase jeden z filmů, jenž se dá v rámci žánru nazvat nadstandartem a hodnoty o tom rozhodující a oddělující od průměru jsou většinou obtížněji popsatelné, než ony základní, herci, dramaturgie, střih, vizuál. Tady jde o atmosféru tvořenou přesahy výše vyjmenovaných základů. Schwentke, zdá se, je na dobré cestě a podobně jako Tykwer či Boyle dokáže pracovat s divákovými vjemy a pocity hlouběji, než je obvyklé. I zde platí, že část filmu budující atmosféru byla řádově lepším zážitkem, nežli hloupé rozzuzlení neadekvátní právě atmosféře plné otazníků. Přesto se dá říci, že Schwentke umí zapůsobit ......stejně jako pohled na okno s otiskem dlaně, který se stejně jako v jeho "Zakletém v čase" stává jakýmsi jeho autorským podpisem. 80%

Dokonalost. Jeden z těch mála skutečně geniálních filmových počinů, u nichž i člověk rétoricky zdatný obtížně hledá výstižná slova, a proto jen bezbřeze adoruje. Důkaz, že i bláznivá parodie může být uměleckou záležitostí. Oldřich Lipský je nejlepší komediální režisér a Tajemný hrad v Karpatech je spolu s Marečkem a Adélou jeho nejlepším a nejhodnotnějším dílem. Zásluha pana Brdečky na nezapomenutelnosti hlášek je však ještě výlučnější. Skutečný mistr jazyka svým něžným zneuctěním patosu. Fišer v jednom ze svých nejhravějších rozpoložení. Prostě tady se ohledně vkusu tříbí zrno od plev, o čemž jsem naprosto, byť samolibě, přesvědčen. 100%

Už ani nepamatuji oscarového držitele v kategorii anglicky mluveného filmu, který by se mohl srovnat s tímto vítězem "dodatkové" kategorie. Velmi působivá mezižánrová záležitost, ve které všechno šlape jako hodinky po příběhové i řemeslné stránce, herce nevyjímaje. Nechci použít výrazu mistrovský film, ale už jen fakt, že pět hvězd dávám tak možná jednomu thrilleru ze sta, hovoří jasně, za jak povedený tento snímek považuji. A aby mi element romantický nevadil, natožpak umocňoval celkový dojem z filmu....to už je úplné sci-fi. A na Verbala se vyserte. Je to chytrej kluk, ale taky permanentní pozér s komenty, které pobaví, ale těžko se dají brát jako nějaké relevantní doporučení. 100%

Klasické fanoušky hororů tohle unudí k smrti. Tempo gradovalo rychlostí poločasu rozpadu a film byl děsivý asi jako výstřel žaludu z Rumcajsovi pistole. Přes polovinu to táhnou sympatičtí herci a zejména Sara Paxton hraje svou bezprostřednost s takovou bezprostředností, až se jedná o čirou roztomilost, byť profesionálního rázu. Pokud jde o samotné strašení, tak přichází až v poslední třetině filmu a dá se nazvat solidním. Bohužel se zase nevyhneme klasické nelogičnosti v chování hrdinů a to jsou u mne povinné body dolů. Přesto na horor slušných 60%

Tak pointa překvapivá, ale nepřesvědčivá a jaksi vynucená. Celý film je velmi chladný a herci jsou až na ústřední svini naprosto bez charizmatu, čímž deklasují film na podprůměrnou podívanou. Přeci jen ale závěr postaví vše na hlavu a dost osvěží celkový dojem z filmu. S tím si ale nevystačí pro solidnější celkové hodnocení. 40%

Film je postaven na zdrcujícím psychickém umučení a popravě Anděla. Přímo si libuje v až zákeřné konstrukci co nejnebetyčnější a drásavě nejsmutnější podoby nespravedlnosti. To se zdá být na první moment levným mechanizmem, ne však za pojetí Larse von Triera. David Morse zde vytvořil děsivou podobu zbabělosti a Bjork ulevující si hrůze zvukem větráku byla výbornou volbou, bez které by film nebyl tak jedinečný, jak se mu to povedlo. 90%

Udělat z naprosto nereálného a v podstatě neskutečně pitomého námětu, jako je Tarzan(chlapec vychován gorilami..)......tak nádherný film s tak reálným pozitivním dopadem na lidskou duši...nenapadá mě nic srovnatelného. Nedá se zapomenout na dědečkovo "Nikdy neprodávej rodnou půdu." Rovněž na Tarzanův pláč pro otce za otěžemi spřežení. Jeho hrůzu z exponátů v muzeu. Zvířecí a přesto nežné dvoření se Jane. Ani na Holmova distinguovaného Belgičana či poslední svezení se starého pána na podnosu. Nádhera, která činí z ostatních zpracování frašku. 90%

Tempo skvělé. Působí to svěže. Až na klasický konec jde o zajímavý počin. 70%