Sarkastic

„Paní profesorko, mohu Vás poprosit o věnování? Vaše kniha změnila moje vnímání práva. A děkuji vám…za celý rok. Jste pro mě velkou inspirací.“ Jakože Tomaszovo vnímání práva, ale i morálky a vůbec toho co je dobré a zlé, se ukázalo být poněkud pokřivené…Hlavní hrdina je nula. Ještě k tomu chudá, zneuznaná, zhrzená. Avšak za to zatraceně ctižádostivá a ambiciózní. A pak stačí jedna osudová zakázka, která jí dá šanci vyšvihnout se a dosáhnout svých cílů…Pozorovat Tomasze mě do jisté míry fascinovalo. Sice jsem nechápal jeho posedlost Gabi, která mi přišla jako totálně zpovykaná kráva, ale budiž. Bavilo mě sledovat, kam až je Tomasz ochotný a schopný zajít, zda dosáhne toho, po čem touží, a hlavně za jakou cenu. Maciej Musialowski byl ve své roli perfektně slizký a přesný. Režisér Komasa mi tak stejně jako v Corpus Christi ukázal, že umí ze svých herců dostat maximum. Neviděl jsem sice o 9 let starší verzi, ale tahle silně efektní, stylizovaná a vtahující podívaná si mě podmanila. Dám slabších 5*, velká spokojenost.

„Zemřela bych?“ - „Prosím? To jsem neřekl! Stejně všichni umřeme, ne? Jen někteří dříve…zatraceně zdlouhavě a v bolestech.“ Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se Marla utrhne…anebo ne? Snímek mně připomněl, že jsem už nutně potřeboval pořádnou dávku zdravého, škodolibého cynismu…a toho mi tenhle film nabídl míru vrchovatou! Stejně jako originální téma, černý humor, špetku krimi thrilleru, spoustu těžko předvídatelných zvratů a výrazné herecké výkony (jakože Wiest a Dinklage byli výteční, ale to, co tu předvádí Pike…fyzicky jsem ji nenáviděl, jak skvěle tu mrchu zahrála). Více než půlku stopáže byla tahle nekompromisní hra stoprocentní, a to až do scény pod vodou, pak chytla směr, který mnohé zvrátil. Nejdřív mi tato změna kurzu příliš nevoněla, ale film si pro mě připravil ještě několik překvapení, která můj názor velmi rychle změnila. A to ke spokojenosti. Málem absolutní. A vzhledem k tomu, že je tu teď film navíc nezaslouženě v modrých číslech (což mi dost vadí), drobet nadhodnotím a dám mu slabší plný počet.

„No, ste host, že, ten má dycky pravdu…“ - „Děkuju vám.“ - „…i když je to blbost.“ Zřejmě z toho důvodu, že jsem televizní program během posledního dne roku vždycky více či méně ignoroval, setkání s „horským dramatem“ Bohouš v mém případě proběhlo až teď a úplně mimo Silvestra. A možná i díky tomu (film se mi nestačil nijak znechutit reprízami?) jsem si ho užil maximálně. Od samého začátku vládnou brilantně napsané dialogy, už ten úvodní střet Aloise (S)Randy, jenž vůbec netuší, kvůli čemu se dočkal takového odcizení, a paní Metelkové (která do chatrče hrůzy nepřišla pro peníze, ale ideály!) opravdu stojí za to. A najednou převezme otěže pes Bohouš, začne převažovat mlaskání nad tlacháním, a přitom je to stejně pořád zábava, ne-li ještě větší. Navíc, s vtipnou pointou, vlastně dokonce 2. Za mě 5*, opravdu podařený kraťas. „Máma na mě zanevřela dřív, než sem se narodil.“ - „Pročpak?“ - „Ale, ňák...ňák sem ji v 6 měsících tak kopnul, až upadla. Vod tý doby sem…tak ňák trochu…sexuálně zakřiknutej.“ - „Houby, línej ste!“

„Tak dobře se mi neučilo už roky. Jsem si jistý, že je v tom něco víc.“ Martin je vyhaslý. Žáky, ženu i své děti nezajímá. Vlastní ambice už také vzaly věkem za své. Ale stačí jedna oslava narozenin, slabší chvilka a náhle si uvědomí, že alkohol mu pomáhá cítit se líp. A tak se s kolegy domluví na takovém malém, v podstatě nevinném experimentu…Poprvé od brilantního Honu se znovu sešla celá trojka Vinterberg-Lindholm-Mikkelsen a já musel krotit svá očekávání, jak to jen šlo. Silou a výpovědní hodnotou se mu sice Chlast úplně rovnat nemůže, to však neznamená, že nejde o kvalitní drama, právě naopak. Divák si dobře uvědomuje, že experiment se účastníkům dřív či později vymkne z rukou, a baví ho sledovat ty drobné detaily, postupné přitvrzování a ztrátu sebekontroly (zvlášť, když se casting podařil na jedničku, a celá čtyřka hraje výtečně, zvlášť Mads). Jako plus beru i fakt, že vše působí velmi reálně. A z hlavy zaručeně nedostanu perfektní konec, nejen kvůli parádnímu tanečku, ale hlavně celkovému vyznění. Slabších 5*.

Chcete se stát praktikujícím knězem snadno a rychle? Tak se inspirujte třeba Danielem, ale jen pokud stačíte utéct vlastnímu stínu…Základem k tomu, abyste si mohli užít tento film, je přijmutí faktu, že to hlavní postavě všichni sežerou i s navijákem. Pokud na to přistoupíte, čeká vás poutavá a přemýšlivá podívaná. Danielova nervozita se stává i divákovou. Ten mu postupně začne přát, aby ve své nové (a vytoužené) roli uspěl, byl přesvědčivý a našel si i cestu k místním, ačkoliv si je publikum zároveň velmi dobře vědomo, že se to časem musí nutně provalit. Corpus Christi je působivý od začátku do konce, nabízí nemálo silných scén, excelentní herecký výkon hlavního představitele a v neposlední řadě různá témata k zamyšlení (ať už jde o bolest, nenávist, ztrátu, zármutek, odpuštění, trest či svědomí). Na druhou stranu, ač jde o drama, poměrně dlouho jsem se musel usmívat (a u scény, kdy si Daniel googluje „jak zpovídat“, mě chytil upřímný záchvat smíchu). Po Kléru je tu tedy další polská pecka dotýkající se náboženství a já jdu znovu na 5*.

„To nemůže fungovat, mouchy všechno vidí!“ - „To je pravda. Ale neví, že přijdeš ze strany. Zkus to znovu.“ - „Nefunguje to!“ - „Neřekl jsem, že je to lehké. V životě občas i prohráváš.“ A Naoufel těch proher zažil až příliš…Už po chvilce jsem instinktivně věděl, že se mi film bude moc líbit. Už jen to, jak plynule fungují přechody mezi světy ruky/jejího majitele. Překvapila mě i zdařilá, „živoucí“ animace. Scény s rukou (např. útěk, souboj, podvodní dobrodružství či třeba deštník) jsou perfektně zpracované. A Clapin zvládá udělat napínavou scénu i z vyprazdňování popelnice. Ale nejvíc jsem si užíval působivou, hypnotickou a posmutnělou atmosféru (spolu s minimalistickou, ovšem o to lépe pasující hudbou). Při druhém zhlédnutí to bylo ještě silnější. A lépe jsem vzal i konec, u kterého jsem měl napoprvé trochu pochyby. Plný počet. „Improvizace. Něco, co bys neměla dělat, ale udělala jsi to a dostalo tě to jinam…a nelituješ toho. Něco takového.“ - „A pak? Když obelstíš osud, co pak?“ - „Pak? Držíš se, co nejdál. Slepě utíkáš a držíš si palce.“

„A co to tam děláte?“ - „Nic, tady sem leštil něco…víš?“ Absurdní, snad až směšné…kdyby to nebylo tak moc mrazivé. Což se dá říct o celém tomhle dílku. A je jen dobře, že se tohle v rámci osvěty pouští (v upravené verzi) i 12letým dětem a zároveň nechybí besedy s tvůrci. Ten styl, jakým je V síti natočeno…vyčítat snímku efektní formu a snahu šokovat mi nepřijde úplně spravedlivé. Tohle téma (jehož naléhavost se nejspíš bude ještě zvyšovat) by se totiž mělo dostat do povědomí veřejnosti a vyvolat diskuzi. A především zamyšlení. Možná ještě víc u rodičů než dětí. Ano, u jistých emočních scén jde trochu cítit tlačení na pilu, na druhou stranu divák tam těch 10 velmi intenzivních dní s až děsivě velkou koncentrací individuí strávit nemusel. Představitelky mají můj respekt, působí až překvapivě přirozeně. A líbila se mi i postupná gradace a přitvrzování (osobní setkání jsou pak skutečným vrcholem hnusu). Dávám slabších 5*, dopadem se tomuhle může málokterý dokument rovnat (a někteří z „predátorů“ už teď sklízí to, co zaseli).

Už Bojem a Honem (spoluscenárista) Lindholm prokázal potenciál. A Únos mi to jen potvrdil. V Dánsku dobře situovaný, distingovaný profesionální vyjednavač kontraktů, jehož ovšem tentokrát čeká vyjednávání týkající se nejen peněz, a na druhé straně světa obyčejný kuchař těšící se na návrat domů, na který ale nemusí dojít…Úvodní přepadení možná působí chaoticky, zároveň však velmi autenticky. Únosci začnou vyvíjet pomalu sílící psychologický nátlak a vyjednávači v Dánsku jsou neustále na tenkém ledě. Dochází ke střetu 2 odlišných světů, z nichž se divák dokáže naladit na oba. Navíc, vše působí civilně a uvěřitelně, není tu prostor na falešné hrdinství (žádná tupá „hollywoodština“ s heroickou posádkou, která ozbrojené věznitele s klidem vyřídí). Dobře to demonstruje i nesmyslná ztráta, jež připomene, jak hloupé je někdy lpět na věcech. Následující emocionální dopad je pak silný, protože i po skončení v divákovi zůstává pachuť zmaru a ztráty. Pomalejší tempo a komornější atmosféra jsou jen ku prospěchu, dávám slabší plný počet.

„Chceš ho zpátky?“ - „Nevím. Ale zeptej se mě zítra znovu a dám ti možná jinou odpověď.“ - „Proč?“ - „Protože zítra nebudu mít tebe.“ Takže si musím zapamatovat, že až budu před někým chtít vypadat méně ženatý, zamlčím jedno z dětí…Před zhlédnutím jsem měl vzhledem k žánru trochu obavy z velkorysé stopáže, ale teď už vím, že zbytečně. Začal jsem se smát hned od úvodního rozpačitého probuzení, ačkoliv to není jen nepřetržitý dialog plný vtipných výměn, poněvadž postupně dojde i na zvážnění. Vývoj vztahu, názorů i osobností to celkem pochopitelně přinese. To však nic neubírá na faktu, že jde o výbornou konverzačku, navíc skvěle zahranou. A míra hořkosti nikdy nepřekročí míru „pohodovosti“, jakože já se u sledování cítil nanejvýš příjemně a smál se dost často. A v závěru, ať už byl jakkoliv „laciný“, jsem už byl emocionálně tam, kde bylo třeba být. Plná palba. „Víš, byla jsem panna, když jsem se vdávala. Tedy, jistým způsobem.“ - „Jistým způsobem?!“ - „No, byla jsem těhotná, ale to se nepočítá.“ - „Doris, to se ale počítá!“

„Chtěl jsem se zeptat, jestli byste nemohla požádat doktora, aby mi přidal prášky.“ - „Arthure, berete sedm druhů léků. Musí vám nějak pomáhat!“ Tak tady se někdo krapet sekl…Nejdřív jsem se trochu obával, abych podvědomě neskončil u srovnání Phoenixova ztvárnění s jeho předchůdci (Ledger, Nicholson), ale k tomu nedošlo, tenhle film není klasická komiksová adaptace, navíc se zabývá hlavně tím, co vedlo k Arthurově „přeměně“. Jak jsem čekal, jedná se o nepřetržitou (a excelentní) Phoenixovu hereckou exhibici (myšleno v tom nejlepším slova smyslu). Studie jednoho osobnostního rozkladu člověka, v jehož případě se „tak dlouho chodilo se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo“, baví a strhává. Atmosféra Gothamu (v němž se vše obrací vzhůru nohama) měla také hodně do sebe (a sociální podtón sem perfektně sedne), takže za mě slabších 5*. „O mámu se s láskou starám.“ - „Musí tě mít moc ráda za to, co pro ni děláš.“ - „Je to tak. Vždycky mi říká, abych se usmíval a tvářil se vesele. Říká, že mým posláním je rozdávat radost a smích.“