Sarkastic

Sarkastic

Jan D.

Česko

128 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 24.3.2013  08:49

    Dvojka je dost podobná jedničce, avšak přece jenom ji něco málo odlišuje. Je zde více akce (někdy trochu méně snesitelné), humoru, John dokonce i jednou selže (sice to nebyla jeho chyba, ale i něco takového u zpravidla bezchybného akčního hrdiny mile překvapí), na druhou stranu záporáci, přestože je jich zde byla pěkná řádka, se ani všichni dohromady nedokážou vyrovnat Hansovi z prvního dílu. Celkově tedy hodnotím znovu 4*.

    • 24.3.2013  08:46

    Nadchla mě především vizuální stránka (způsob snímaní kamery-podhledy, nasvícení, hra světla a stínu) a s ní spojená téměř magická atmosféra plná tajemna (navíc vložka s podivným postarším párem). Jenže od tohohle slibného kurzu se film začal postupně odchylovat k docela tuctové kriminální hře, úvodní dvojice se mi začala dost protivit, večírek mě poněkud minul a konec byl na mě možná až moc střízlivý, takže to budou pouze lepší 3*.

    • 17.3.2013  10:15

    Čekal jsem, že proběhne konflikt, začnu fandit hlavní postavě a pak budu buď méně, nebo více trpět žánrovými neduhy. Omyl. S akcí jako takovou jsem překvapivě neměl větší problém, přišla mi v pohodě, v mých očích selhala hned úvodní naprosto nezvládnutá zápletka. Přestože se k němu policajt nechoval zrovna zdvořile, John si mohl jít po svých, několikrát měl příležitost nechat to být (tzv. mít ho „někde“ a ustoupit) a problémy si de facto způsobil sám. Mnohokrát mohl spolupracovat a mít klid, hrdost či co mu to však nedovolila, navíc se začal chovat jako totální magor, takže je logické, jak se policie potom zachovala, a upřímně nevím, proč bych měl s někým takovým soucítit, nebo mu snad fandit. „Prolili první krev!“. Jestli někdo začal mlátit všechny okolo a při svém útěku ještě sejmul nevinného chlápka a čapnul mu motorku, byl to Rambo. Poprvé, kdyby se snad dala ospravedlnit Johnova potřeba se mstít/bojovat, byla chvíle, kdy se vzdával, a přesto dostal jako odpověď spršku kulek. Ale vzhledem k tomu, že do teď utíkal a unikat svým pronásledovatelům mohl klidně dál, tak šlo zase o dost zkratovité chování, kterému jsem prostě nevěřil. Naivní návrh Rambova cvičitele mě už ale opravdu rozesmál, i když ještě více Johnův um s kamenem, srovnáte-li si výšku vrtulníku a škodu, kterou by takový nerost způsobil, za předpokladu, že by vůbec k vrtulníku doletěl. Snímek se asi snažil naznačit, že by se k válečným veteránům, kteří prožili pro obyčejného člověka nepředstavitelné hrůzy, mělo chovat s úctou a v rukavičkách, ale když jim hrabe, tak je to těžké. Asi bych měl výše popsaná negativa snímku odpustit, jde přece jen o „hloupej béčkovej akčňák, tak to tolik nehroť“, ale nepřipadá mi, že by se tak na venek úplně prezentoval, nebo by tomu odpovídalo zdejší silně přepálené hodnocení, takže dávám jen 2*, ze zvědavosti asi zkusím dát druhý díl (ten mi už taky snad nabídne smysluplnější zápletku).

    • 17.3.2013  10:01
    Hanussen (1988)
    *****

    Poslední díl režisérovy trilogie se zabývá velmi podobným tématem jako Mefisto, tím však nechci říct, že by se Szabó opakoval, dokázal rozpracovat stěžejní myšlenku do 3 příbuzných, ale zároveň odlišných filmů. Naopak, moje očekávání Hanussena jako nejslabšího ze série se nevyplnilo, a tenhle film dost pokukuje po výše zmíněném držiteli Oscara. Kvality, na nichž stavěl Mefisto, jsou zde téměř shodné, snímek nabízí opět perfektního Brandauera, který je víceméně sám schopný utáhnout celý film, velmi zajímavý příběh, přesné vykreslení doby, méně výraznou, přesto stále slušnou hudbu, snesitelnou dávku nadpřirozena v podobě jasnovidectví a s tím souvisící téma k zamyšlení (o zneužívání této schopnosti), trochu mystifikace (odkaz na režisérku Riefenstahl a její fotky použité jako pózy pro Vůdce) a nevyhnutelný konec. Nebýt existence mnou v tomto komentáři neustále omílaného prvního dílu, neváhal bych a dal hned jasných 5*, takhle to není tak jednoznačné, pokud však budu film hodnotit jako individualitu, ne součást trilogie, slabší, ale plný počet ještě dám.

    • 17.3.2013  09:51

    Tak konečně i já měl tu čest zhlédnout tuhle akční klasiku. Na 5* to z mého pohledu není, buď mi schází to nadšení správného fanouška tohohle žánru, nežeru tolik Willise jako jiní, nebo u mě na rozdíl od ostatních chybí možnost si nostalgicky zavzpomínat. V každém případě jsem se však bavil, nejenom solidním tempem, nenudícím příběhem a občasným humorem, ale nejvíc se mi na filmu líbilo zápolení Johna s Hansem, první z nich velký sympaťák s poněkud vulgárnější mluvou, druhý zas obrovsky charismatický a stylový záporák (to už se úplně nedalo říct o těch vlasatých máničkách, co měl u sebe v týmu). Pravděpodobně se podívám na další díl, min. na porovnání.

    • 17.3.2013  09:47

    Při prvním zhlédnutí se mi ještě nepodařilo moc naladit na specifickou atmosféru snímku, na podruhé už to bylo podstatně lepší. S nesmělým uchem Charliem jsem tak plně sympatizoval ne až od scény v jídelně, ale takřka už od začátku (dávkování minulosti s tetou však stále mělo svoji sílu). Charlieho malá tajemství jsou zkrátka příjemným filmem s výborným soundtrackem, který umí naladit diváka na tu správnou melancholickou náladu skrz vzpomínání na dospívání a přitom ani na moment nenudí. Takže celkově to vidím už na solidní 4* (ideu introverta začleněného do party o několik let starších výrostků prostě stále nedokážu úplně přijmout) a pokud se náhodou setkám s Charliem i někdy v budoucnu, rád s ním ty necelé 2 hodinky znovu absolvuju.

    • 17.3.2013  09:28
    Jeptiška (1966)
    ***

    Trošku ořech, jak z hlediska hodnocení, tak vůbec uchopení Jeptišky. Předně musím zmínit, že jsem bohužel neměl jinou možnost než zhlédnout film s českým dabingem a obávám se, že ho hodně ovlivnil. Jeho vyznění je tak poněkud lehčí, komičtější a objektivně tak nemůžu posoudit, jestli by na mě stejně působil i originál (minimálně co se týče zpěvu hlavní postavy, který rozhodně nádherně z hrdla dabérky nepůsobil, spíše velmi úsměvně). Snímek se zpočátku jevil jako vážné drama o mladé nechtěné dívce, jejím nedobrovolném nástupu do kláštera a těžkostmi s ním spojenými. Velmi mi to připomnělo Příběh jeptišky, tedy s tím rozdílem, že tam hlavní hrdinka nastupovala dobrovolně a z přesvědčení. Divák se Suzanne (z počátku) cítil a doufal, že se jí podaří dostat pryč. Pak ale jakoby se něco zlomilo a drama vystřídala komedie či spíš (sebe) parodie, u které jsem já i celý sál sledujících takřka řinčel smíchy. Pořád si ale nejsem jistý, jestli to tvůrci takhle zamýšleli, nebo tak tento film vyznívá až současnému divákovi. V každém případě humor poté znovu vystřídalo drama a popravdě řečeno vzhledem k vývoji snímku trochu drsný konec. Hlavní hrdince jsem však už ke konci téměř nefandil ani ji nelitoval, přece jenom z toho původního pekla (které si však částečně způsobila i ona sama) se dostala opravdu do ráje, který jí však přesto nestačil. Celkově tedy nejistý průměr (určitý náběh ke 4* zde je, ale nakonec zaokrouhluju dolů).

    • 17.3.2013  09:22
    Lola (1981)
    ****

    Moje první filmové setkání s Fassbinderem dopadlo vcelku úspěšně. Lola je úsměvnou satirou s příslovím „Kam čert nemůže, nastrčí ženskou“ jakožto hlavním mottem snímku. Postavičky maloměsta jsou dobře vykreslené, stejně tak jeho prostředí a zákulisní intriky, a divák zde navíc může fandit i de facto záporákovi. Zajímavá je také ne úplně všední vizuální stránka, potěší i smířlivý konec (přestože morálka jde „trochu“ bokem) a z mého pohledu jsou slabší 4* pro tento počin tak akorát.

    • 12.3.2013  11:41

    Všichni jsou už v Paříži, Buenas Dias já vám na ni se*u… pokusím se vyjmenovat nějaké klady, přestože poskytnout na jejich spočtení všechny prsty jedné ruky je až zbytečně moc velký luxus. Hudba nebyla tak strašná, ale vyznačovala se jistou mdlostí a zalíbil se mi asi jenom jeden či dva klavírní motivy. Taneční choreografie byla dokonce průměrná. A jako představitel pánského publika bych asi měl ocenit spoustu „krásných“ žen v minisukních, ale popravdě řečeno mě zaujala pouze servírka (dokud také nepropadla té kolektivní horečce jet do města na „P“ a zhnusila se mi) a konkrétně u výskoků tanečnic, u kterých byl pokaždé zvýšený zájem kamery o jejich kalhotky, jsem se opravdu musel smát. A teď z druhé strany. Nejsem si jistý, jestli k mému výslednému stavu nepřispělo ještě spořádání pytlíku medvídků Haribo těsně před projekcí, ale myslel jsem, že umřu na předávkování cukrem, jak sladký byl tento film. A z růžové jakožto oblíbené barvy mužského oblečení se mi už chtělo nepokrytě zvracet. Rozhodně šlo o romantiku v té nejotravnější, nejnesnesitelnější a nejkýčovitější podobě. A konec plný shledání mě opravdu dorazil. A taky budu muset přehodnotit svoje životní priority, jak to, že nebylo mým snem jet do Paříže a žít tam jenom z lásky? Asi jsem out. A příliš mi asi nepomáhá ani můj neárijský vzhled, neschopnost něco kloudného namalovat, složit hudební skladbu či vymýšlet milostné básně. K mému utrpení z filmu přispěl i fakt, že jsem nedokázal najít jedinou sympatickou postavu. Resp. jsem ji objevil až po té, když mi byl „odhalen“ řezník, ale i ten mě vlastně zklamal, místo aby naporcoval všechny ty „milé lidi“ u večeře, skončil u hloupého dortu. Opravdu by mě nenapadlo, že mě dokáže tolik zklamat film s C. Deneuve (její postava byla též nanejvýš otravná), v každém případě z výše zmíněných kladů jsem schopný dát dohromady pouze jednu hvězdičku.

    • 12.3.2013  11:29

    Historický okamžik, který by se měl zapsat do filmových análů; poprvé v životě jsem dokoukal až do konce dílo s „fenomenálním“ Stevenem Seagalem, a aby toho nebylo málo, neměl jsem akutní potřebu se během či po jeho skončení vyzvracet. Víc než naštvanost z debility scén či dialogů se u mě povětšinu projekce dral na povrch smích, tedy ve skrze pozitivní emoce. „Nejlepší kuchař na světě“ sice ukázal i nějakou tu WTF scénu, ale bylo jich až nebývale pomálu (jedna za všechny ta s nožem). Velmi úsměvná byla také proměna z ustrašeného a prsatého „překvapení“ na odvážnou a schopnou vojandu. B-čkové kvality v sobě Přepadení v Pacifiku sice nezapře (o jeho zařazení do „A“ kategorie mě opravdu nikdo nepřesvědčí), přesto rozhodně nejde o takový průser, jaký jsem čekal, takže dávám slabší 3*, a to téměř z přesvědčení.

    • 11.3.2013  09:30

    Tajemný začátek s tíživou a lehce až hororovou atmosférou se mi moc líbil. Depresivní, zlověstné prostředí, zvláštní zastavování neméně podivných postav, k nim nepatřičně působící tekoucí voda, trik s kartami/sirkami a do toho muž se ženou, která si ho nepamatuje. Nějakou chvíli mě zajímalo, co se vlastně stalo, ale postupně mi docházelo, že nic jinačího než dva (potažmo 3) vyšinuté jedince mi film nenabídne. A opravdu ne, jenom spoustu otázek, nejasností a….NUDY. U takového Lynche jsem schopný přijmout fakt, že něco nechápu/nepochopím, protože jeho filmy (až na výjimky) mají nějaké tempo, někam se posouvají, pořád jsem zabraný sledovaným objektem a nestačím myšlenkami ulétnout jinam, baví mě se snažit hledat odpovědi. U Loni v Marienbadu jsem se prostě jen nudil, trpěl super pomalým vyprávěním a nenašel kapku sympatií k hlavním hrdinům, aby mě zajímalo, co se s nimi vlastně stalo/stane, prostě mi byli putna, proto pouze slabší průměr a lituju, že tvůrci nevyužili slibný začátek k vytvoření čistokrevného hororu.

    • 11.3.2013  09:24
    Rampa (1962)
    ***

    Snímek nabízí vcelku podmanivý, atmosférický a zvláštní příběh, který je celý sestaven z fotografií, tedy až na chvilkový film v 19. minutě, jehož přítomnost v Rampě jsem příliš nepobral. Nepochopení z mé strany se dostalo i způsobu „vysílání“ pokusného králíka, stejně tak podle mě až zbytečně dlouhému neustálému vracení se k ženě, která věznitelům mohla být těžko něčím užitečná, a akorát tím na byla na diváka seslaná nuda. Méně nejasností by neuškodilo a Rampou (prý) inspirovaný film 12 opic je opravdu ale někde úplně jinde, celkově lepší 3*.

    • 7.3.2013  10:52

    Tahle „scifárna“ možná v době vzniku dokázala na tehdejší publikum zapůsobit, u současného diváka je však tato šance mizivá. Jestli bych měl jmenovat alespoň něco, kvůli čemu se má na tenhle film smysl dívat (i když ho rozhodně nedoporučuju), byl by to Donald Pleasence a alespoň po nějakou část stopáže docela solidní detektivní složka filmu hledající sabotéra ve vlastních řadách, to je bohužel vše (ok, pánská část publika by si ještě teoreticky mohla přidat Raquel Welch v upnuté kombinéze, ale popravdě řečeno, spíš mě ty detailní záběry na ni nutily k úsměvu, než aby ve mně vyvolávaly nějaké choutky). A vůbec celý film na mě působil víc směšně než jakkoliv napínavě nebo nějak zvlášť zajímavě, až ať už šlo o slabé triky (i na tehdejší dobu), scénáristické berličky (zvláště náhlé prosvícení myslí obou vojenských pohlavárů mě málem sundalo ze sedačky) nebo pojetí času (ještě bych snad byl ochotný přistoupit na to zpomalené odpočítávání v lidském těle, i když opravdu jen s velkým sebezapřením, ale v žádném případě ne tomu, které probíhalo v laboratoři). A jako Čech nevím, jestli se mám stydět za hloupost tvůrců nebo naopak být potěšen tím Benešem (asi jenom někdo hodně naivní může tvrdit, že pojmenování postavy po našem druhém prezidentovi byla úplná náhoda). V každém případě to vidím pouze na 2*, docela slabota.

    • 7.3.2013  10:46

    Zpočátku solidní nuda, neustálé přilétání a odlétání letadel působilo spíš jako reklama na letectvo než cokoli filmového. Od prvního setkání s „družicí“ mě to však docela dost chytlo (zvláště to chování velmocí), nechyběla ani slušná porce napětí a tajemna. I když co se týče toho zvláštního objektu, v dnešní době vyznívá triková část spíše úsměvně. Nechápavého výrazu se mi pro změnu dostávalo u vložky se suspendovaným pilotem, kterou jsem, přiznávám, opravdu nepobral. A závěr byl stejně neuspokojivý jako začátek, tvůrci sice asi sázeli na to, že otevřeným koncem diváka dostanou, ale jenom tím dokázali, že měli strach přijít s nějakým vážnějším odhalením/pointou (na druhou stranu by z toho však pak mohl být ještě větší průser, těžko říct), takže ve výsledku průměr.

    • 7.3.2013  09:30

    Po hodně nudném začátku začala střelba a film se postupně docela rozjel. Překvapilo mě velmi realistické zobrazení naprosto nepřehledných bojů (zpočátku se to možná může divákovi jevit spíš jako nedostatek) a narušovaly ho pouze poněkud teatrální (úsměvné) pády střelených či granátem „odhozených“ vojáků. Naštěstí, tato válečná vřava, přestože se zdála trochu jednotvárná, nabízí mezi neustálým střílením, vyhazováním do vzduchu a zasypáváním i několik silnějších scén. Co mě hodně mile překvapilo, byla „civilní“ část s návratem domů a přistižením manželky jednoho z hrdinů s cizím mužem, a bavilo mě zamýšlet se nad morálním hlediskem manžela i jeho ženy. A přestože se na filmu už za nějaký ten pátek podepsal zub času, nemám problém s tím mu udělit slabší, ale přesto ještě 4*.

    • 7.3.2013  08:42
    Ve stínu (2012)
    *****

    Nejdříve trošku kritiky-mírně mně vadily 3 věci: Rusovo rozhodnutí, Koupený obraz a Syn s dřevem (všechny tyto události se ale objevily naštěstí až úplně ke konci). Zvláštní, před časem jsem (už si nevzpomenu jaký) snímek káral za hlavního hrdinu natolik labilního, že se těžko mohl dostat na svoji pozici, u Ve stínu mě to však vůbec nenapadlo, až po přečtení některých komentářů (přiznávám tedy, že možná nebudu úplně objektivní). Jinak, tak výborný pocit z počinu, který obdržel českého lva za nejlepší film, jsem měl naposled u Protektora. Kromě výše uvedeného, za což srážím půl hvězdičku, nemám tomuhle dílu co vytknout, a to od příběhu, riskantních přechodů žánrů přes herecké výkony, napětí, atmosféru až po technickou stránku, opravdu kvalita.

    • 2.3.2013  20:09

    Velmi prapodivný film. Rodina, ve které pravděpodobně nikdo není normální, všichni se zvláštně tváří a stejně takové jsou i vztahy mezi nimi. Už to setkání sourozenců, kteří se tak dlouho neviděli, vzájemné jiskření…Dále pak atmosféra snímku, někdy nezvykle intimní, jindy dusná, ve vzduchu lze cítit bariéry. A nakonec otevřený závěr, ze kterého divák není moc moudrý, to však platí po celou dobu projekce. Na druhou stranu, tím jak film mlží, nedává publiku moc šanci proniknout blíže k postavám, což způsobuje částečnou ztrátu zájmu, neschopnost jim plně fandit, nějak se s nimi více ztotožnit. Hodnotím celkově pouze 3*, ale ještě bych si od tohoto režiséra v budoucnu něco rád pustil, zaujal mě.

    • 2.3.2013  20:01
    Váňa (2012)
    ***

    Tento dokument mě vcelku zaujal, o panu Váňovi jsem toho moc nevěděl a pravdou je, že jde o nesmírně zajímavého a svérázného člověka. To, co mi vadilo, bylo dost časté zasahování režiséra do natáčení (navíc většinou neopodstatněné) a málo vhledu do soukromí (správný dokument by se měl snažit ukázat jak profesní, tak soukromý život osobnosti, nejlépe dát oběma podobně velký prostor), proto hodnotím pouze lepším průměrem. Jinak se mi moc líbilo uvedení (telefonát, ale i to polykání kvanta prášků) a ukončení (soupis zranění) snímku, podle kterého by člověk čekal, že musí mít před sebou zlomeného invalidu a přitom sleduje ohromně vitálního, optimistického a zároveň sympaticky přisprostlého chlapíka.

    • 2.3.2013  19:56

    Jednoznačně největším problémem Soukromého vesmíru je jeho délka, zkratkovitost, kdy se X let života jedné rodiny shrnulo do cca hodiny a půl, přičemž toho v něm (divákovi) dost chybí. Naopak ty historické/politické události tam spíš přebývají, a to „nenápadné“ káravé poukazování na Gotta jako člověka, jehož hvězda září za každého režimu, mi přišlo úplně mimo (resp. ať se tomuhle tématu klidně někdo věnuje, ale v jiném dokumentu). A postupně stále větší zaměřování se na syna Honzu na úkor zbytku rodiny mi taky nepřišlo jako úplně nejšťastnější řešení (a že by mě bavilo se koukat na nevybouřeného, nevyrovnaného a nevychovaného spratka, který pořád nesouvisle mele něco o svobodě, to by se úplně říct nedalo). Jinak nápad s těmi deníky je fajn, ale víc než 3* si tenhle dokument nezaslouží. „Jana to nějak dlouho nedostala…“

    • 2.3.2013  19:54

    Tento dokument mi hodně připomínal tématem podobnou Katku, akorát místo feťáků se zaobíral bezdomovci. Opět šlo o silný příběh a ještě více než u výše jmenovaného díla se podařilo režisérovi nevstupovat do natáčení. Na druhou stranu, hudba byla s tím evokováním určitých emocí už dost na hraně, sympatie/lítost k hlavním hrdinům jsem necítil snad žádné (možná za to může nedostatečné věnování se jejich minulosti, která je přivedla do této situace), a proto hodnotím slabšími 4*. „Ničí můj domov.“

    • 2.3.2013  19:52
    Věra 68 (2012)
    ****

    Na tento dokument se moc dobře dívá, je velmi zajímavý a za neudělení 5* můžou jenom 2 nedostatky; méně záběru z dřívějšího soukromého života a pak ne úplně korektní obhajoba hrdinčina syna (jak píše třeba gudaulin, prostor měla dostat i druhá strana a chyběla zde fakta z úst zainteresovaného odborníka). Jinak ale nemám větších výhrad, téhle sympatické bojovnici divák prostě rád zatleská, a to nemusí svádět boj nutně jenom na stadiónu.

    • 2.3.2013  19:51
    Dva nula (2012)
    ***

    Z části dost možná pravdivý dokument, na fotbal sice nechodím, ale na podobné (i když ne tak „kvalitní“) typy fanoušků se mi poštěstilo narazit i na hokeji. Ale některé jejich rozhovory či reakce nejsou tak úplně věrohodné (spíš přehnané), přece jenom přítomnost kamery byla jaksi nepřehlédnutelná. K tomu nutno přičíst některá nudnější místa, ať už měla vypovídat o čemkoliv, a moje hodnocení se tak zastavilo na 3*.

    • 28.2.2013  18:43

    Film by se dal velmi dobře přirovnat tématem a bohužel částečně i kvalitou k československému paskvilu s názvem Romance za korunu, i když k němu má naštěstí pořád ještě docela daleko. Násilně vytvořená zápletka za účelem představení tehdejší francouzské hudební populární scény možná zaujme dobové publikum, přívržence daného hudebního stylu (kdyby tam alespoň napochodoval nějaký pořádný rock'n'rollový interpret podobný Presleymu, jenže to se nestalo a Elvisova přítomnost zde spočívala jen a pouze ve značce kytary) či divačky dostávající orgasmus při zpívané francouzštině z úst mladého krasavce s vášnivě přivřenýma očima (narážka především na hodně stupidní cestu autobusem), já však bohužel tak nějak nespadám ani do jedné skupiny. Díky sem tam (zamýšleným!) skutečně úsměvným situacím to budou ještě slabší 3*, víc ale rozhodně ne.

    • 28.2.2013  18:26

    Jako špionážní kriminálka by to špatné nebylo, ale popravdě řečeno, komediální složce jsem se nezasmál skoro vůbec (vybaví se mi pouze trefné poukázání na společnou vlastnost hotelu a nemocnice vzhledem k mrtvému zákazníkovi). Třeba to bylo proto, že se mi jenom nepodařilo naladit na humor snímku, ale situace jako podražení noh záporákovi způsobující jeho pád/praštění běžícího pronásledovatele dveřmi do nosu čekajícího stejný úděl, by mi snad(?) něco řekly v případě Clouseaua, tady mě však tak nějak nedokázaly „sundat“ jako mnohé mé spoludiváky v kinosále (přestože někteří z nich by se dle jejich neustálého hurónského smíchu dali směle považovat za sjeté, ale proti gustu...). Jinak hlavnímu hrdinovi jsem po celou dobu fandil a jak je už psáno v úvodu mého komentáře, ve světle jiného žánru bych s tímto filmem neměl větší problém, přestože pro mě osobně rozhodně nic výjimečného, takže celkově hodnotím průměrem.

    • 27.2.2013  11:49

    Asi jsem od filmu čekal před projekcí něco trochu jiného, ale zklamání se nakonec nedostavilo. Z nenápadné kriminálky se postupně vyklubalo drama s mnoha závažnými otázkami ohledně spravedlnosti, morálky, práva jedince, touze po odplatě a mnoha dalšími. Vrah mezi námi sice nenabídl tolik napětí, ale jako slušně propracovaná detektivka nebyl vůbec špatný. Navíc mě zaujala ta paralela s pomalu nastupujícím nacismem, přestože nebyla původně tak úplně zamýšlena. Akorát mám určité osobní výhrady ke zvuku a částečně k hudbě. Byl to sice režisérův první zvukový počin, přesto mě ty pasáže vyplněné tichem vcelku iritovaly (ano, pravděpodobně měly být předností) a vrahovo pískání si takové pecky jakou je In the Hall of the Mountain King od Edvarda Griega se mi ze začátku moc líbilo, ale postupně jsem čím dál víc toužil, aby skladba zazněla v plném (a bez urážky, neprzněném) orchestrovém rozsahu, leč marně (jistě zajímavý nápad nezařadit do filmu hudbu jako takovou, u mě však moc nepochodil). Celkově tento německý snímek (a zároveň moje první a jistě ne poslední setkání s Fritzem Langem) vidím na slabší 4*.

    • 27.2.2013  11:38
    Carmen Jones (1954)
    ***

    Carmen Jones jako muzikál funguje docela slušně, ale v ostatních žánrech se dost ztrácí. Hudba je fajn, úpravy známějších skladeb překvapivě ani moc nevadily, taneční choreografie (mám na mysli hlavně tu z baru) je však přinejmenším zvláštní. A když k tomu připočtu ne zrovna úplně nejsympatičtější hlavní hrdiny, pak některé scény, které působí směšně a nebyly tak původně myšleny, vychází mi z toho celkově průměr.

    • 24.2.2013  11:37

    Tak především rozhodně nejde klasické zpracování dobrodružství Robina Hooda, a pokud ho snad někdo čeká, neměl by se možná na Robina a Marianu raději vůbec dívat. Tento film je jakousi tragikomedií s parodickými motivy, určitou dávkou romantiky (není nějak přehnaná, ostatně prvního polibku se divák dočká až po hodině projekce) a velkou porcí nostalgie. Většinu stopáže jde především o ironizaci a demytizaci této tématiky a jejích postav, dost často se objeví nějaká kvalitní narážka či vtip, i když postupně film začne sázet na vážnější notu, přechází k trochu hořkému ukončení a ukazuje nám hlavní hrdiny v rovině rekapitulační, postupně se smiřující s tím, že už jsou opravdu staří a těch dobrodružství už bylo až dost. Hlavní dvojici jsem si opravdu užíval, a přestože nejde o žádnou fenomenální filmovou záležitost, jsem rád, že Audrey na nabídku hrát v tomto filmu kývla. Celkově to vidím na slabší 4*, škoda, že si film neudržel svůj původní tragikomický nádech spolu s nadhledem. „Všechny jsem odpoledne zabil, kromě toho staříka. Líbilo se mi jeho oko.“; „Bylo na té výpravě hodně žen?“ – „Spousty.“ – „Nic neříkej!“ – „Jak si přeješ.“ – „Kolik?“ – „Ale všechny vypadaly jako ty!“.

    • 24.2.2013  11:35

    Druhé setkání s tímto panem režisérem bude tentokrát pouze za 4*, v mnoha ohledech podobný Mefisto mě bavil přece jenom o něco více, v tomto filmu mi při délce cca 140 minut chyběl větší počet vypjatých momentů, zvratů a i Brandauer jakoby trochu ubral ze svého strhujícího výkonu. Přesto jde ale znovu o velmi kvalitní snímek o zvláště ambiciózním jedinci stoupajícím strmě vzhůru až… Dobové reálie jsou fajn (perfektní byla třeba hypotéza, proč příslušník toho či jiného národa monarchie nemůže být použit pro "onu věc") a dobře vykreslenou tehdejší atmosféru vhodně doplňuje opravdu výborně sestavený soundtrack v čele s Radeckého pochodem (a samozřejmě mým milovaným valčíkem Na krásném modrém Dunaji).

    • 23.2.2013  09:16
    Oddělen (2011)
    ****

    Konstantní deprese. Takřka bez špetky něčeho pozitivního. Někdo by se možná mohl ptát, proč někdo takový film natočil, co jím chtěl říct, že je všechno v háji? Ano, chtěl. Oddělen prezentuje stav jedné školy, jejích žáků, učitelů, zároveň ho vztahuje na celé školství, všechny studenty, pedagogy a pak na celou společnost. Nutí diváka k přemýšlení, východisko mu však nedá. Jen malý záblesk naděje. Já osobně mám podobný typ filmů rád, tenhle se může kromě již zmíněného hlubšího významu opřít o výrazného hlavního hrdinu, kterému divák někdy rozumí více, jindy méně a také zajímavou vizuální stránku. Film volí demonstrativní přístup, takže o opravdové realitě tu snad ani nemůže být řeč, ale já osobně s tím problém nemám. Režisér se od Kultu hákového kříže posunul někam jinam, ale s jeho novinkou jsem celkově spokojený, takže to vidím na slušné 4*.

    • 23.2.2013  09:13

    Takže předně (jako téměř vždy) nemám zkušenosti s literární předlohou, tudíž nemůžu srovnávat. Stopáž cca 170 minut bez větších dějových eskapád (které se objevují až velmi pozdě) je první větší překážkou na cestě k divákovi. Co se týče hlavních hrdinů, kromě Fabricia se zde snad nedá nalézt postava, které by se dalo nějak víc fandit, a po neustálých milostných úletech už publiku začne vadit i on. Film je vztahovým propletencem, který se kromě romantických pasáží snaží i o jakési historické reálie (což je fajn) a také o humor, ten však příliš nefunguje a směšně působí spíš ty scény, které tak očividně zamýšleny nebyly (nejvíc mě asi dostal plačící hrdina v kostele). Větší oživení přijde až s pučem, který byl velmi zajímavý, a také (alespoň pro mě osobně) nečekaným koncem, který zvedl můj nepříliš plnohodnotný zážitek z filmu, ale ani on nezměnil nic na faktu, že jde o průměrnou záležitost, proto tedy 3*.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace