Sarkastic

„Myslíš, že nám dá?“ - „Ta se na to úplně třese, vole.“ To já se na Všechno bude „třásl“ doopravdy. Po Rodinném filmu a všech těch oceněních jsem věřil v pecku. Ta se sice úplně nekoná a výše zmíněný snímek se mi líbil o něco víc, zklamán ovšem nejsem. Tahle tragikomická roadmovie hodně sází na přirozenost. Někdy je to na hraně, ale povětšinou jsem s ní neměl problém a občas se i pousmál. A pak stojí na atmosféře. Věřím, že každý divák si tu najde něco trochu jiného, ať už třeba bezstarostnost dětství, touhu po svobodě či dobrodružství, cestu jako cíl…záleží na vás. Lví podíl na tom má i technická stránka a postavy, hlavně 2 pubertou zmítaní kluci ztvárnění neherci, ale i vedlejší „profesionálové“ (oceněná Křenková spolu s Vlasákovou a Pechlátem). Na řadu otázek, které během projekce vyvstanou, uspokojivou odpověď nedostanete, o nich však tenhle film není. A na konci (kterému předchází výborná „záchranná akce“) jsem ani neměl pocit, že by tu něco chybělo. Rád jsem se tohohle „výletu“ zúčastnil, za mě slabší 4*.

„Co chceš, abych řekl novýmu šerifovi?“ - „Že sem viděla oceán…a že byl mokrej.“ Seriál (zatím) 3 řadami v mnohém předčil film (který je dobré vidět i skrz „kufr“, abyste tušili), a to jak v postavách, černém humoru, zápletkách, atmosféře, tak i napětí. První série má nejživotnější charaktery, nejzajímavější proměnu (Freeman) a nejstylovějšího záporáka (démon Thornton). Zjistíte, že smlouvat o ceně ponožek se vyplácí, ale otvírat dveře do minulosti ne…jasných 5*. Druhá řada se i přes rozpačitý úvod (+ víte, které 2 postavy přežijí) postupně nastartuje, protagonisty si pozvolna oblíbíte, v očekávání masakru se dostaví napětí a naučíte se, jak zacházet s rukojmím (groteskní „konvice“). Finále už nabízí top kvalitu, škoda ale „talíře“…i proto „jen“ silné 4*. Třetí série má zas výborné postavy (např. slizký Thewlisův záporák, dvojitý McGregor, víc hrdinek), originální zlodějův „podpis“, 1 velký návrat, řadu parádních zvratů, …ale i nudnou „LA“ kapitolu a pár podivností/náhod, jež mi „nevoněly“ („vede“ bowling). Na 5* to ale stačí. Celkově? Slabší plný počet.

„Já se nechci uklidnit, já se nemůžu uklidnit a já se neuklidním!“ Nikdy se nenechte zavřít do vězení, i kdyby třeba jen na den a s dobrým společníkem, můžete propásnout dědické řízení! Anebo…že by to až tolik nevadilo? Pan Barvínek je citlivý člověk (jeho „zklamání“ diváka zasáhne) se srdcem na pravém místě a chytlavým smíchem (ostatně Rašilov, na kterém film staví nejvíc, se uměl smát jako málokdo). I některé další postavy nejsou špatné (např. Benešův chemik, Pištěkův hostinský či třeba Nedbalův dědic s hlubokým hlasem), ale žádná z nich není natolik výrazná, aby se hlavnímu hrdinovi alespoň trochu přiblížila. A s humorem je to tu jak s přeháňkou, občas se přižene, vyvolá divákův smích, ale stejně tak rychle zmizí, a film je tak povětšinou spíš jen úsměvný (a dost sentimentální). Celkově dávám pouze lepší průměr. „To ste inženýr? To ste inteligent? Už sem vám tisíckrát řekla, že tohle já trpět nebudu! Kdo to má pak vydrhnout, celej dům to zasmradí!“ - „Náhodou to nejsou žádné smrady, ale plyny vzniklé chemickou reakcí!“

„Lidi chtějí přijít a podpořit tě.“ - „A co řeknou? Upřímnou soustrast? Že byl výjimečné dítě? Nebo…ten Michael je vážně silný, jak to zvládá?“ Ostatně, jak se chovat k člověku, kterému zemřel bližní? Určitě ne za pomocí úvodního „pragmaticky nápomocného“ a hlavně naprosto odosobněného, sterilního přístupu (zajímavý vhled do specifické oblasti jedné země…a především znatelná kritika systému). Jenže osud si s postavami zahraje cyničtěji, než se možná může zdát…Foxtrot je velmi pomalá, komorní záležitost, emočně ovšem dost silná. Rozdělení do 3 částí, kdy do sebe na konci vše zapadne, mi sedlo. Bavila mě atmosféra, vývoj příběhu, myšlenky vyřčené i potlačované, přesné herecké výkony, drsný „nosorožec v louži“, kreslené ozvláštnění, moudro ohledně rodinného „dědictví“ a již zmíněný (moc pěkný) závěr. A Arvo Pärt svým nádherným opakujícím se hudebním motivem Spiegel im Spiegel dokázal scény ještě víc vyšperkovat. Výborný film o ztrátě milované osoby, který hodnotím silnými 4*, škoda té velké rozvláčnosti.

„Před tou sázkou jsem měl 10000 věcí. 10000! Minulý týden jsem jich měl 77.“ - „A cítíš se líp?“ - „Nevím. Člověk zkouší…jak svobodný vlastně dokáže být.“ Čekal jsem čistě pohodovou komedii o zkoušce jednoho přátelství. Docela mě tedy překvapilo, že film byl poměrně angažovaný a názory tvůrců na některá témata zaznívaly vcelku explicitně (kupříkladu rýpání do AfD, zesměšňování a skoro až démonizace Marka Zuckerberga, kritika konzumní společnosti/hromadění věcí, trošku až utopistické jásání nad žitím z mála/ničeho atd.). Při sledování to nijak zvlášť neruší (a hodnotově stejně zanícený divák naopak bude potěšen), ačkoliv já bych se bez těchto narážek v klidu obešel. Film toho však nabízí mnohem víc než jen apel proti konzumu. Originální zápletku, sem tam i nějaký ten dobrý fór, solidní tempo, nevtíravou romantiku, vesměs příjemnou atmosféru, přes určité výhrady dvojku sympatických hrdinů (stejný přívlastek se dá použít i pro jejich ženskou spoluhráčku) a pak i tu sílu/hodnotu přátelství. Za mě to budou slušné 4*.

„S kým jste ještě mluvili?“ - „S lidmi, kteří byli obvinění z podobných násilných činů.“ - „Nejsem jako oni.“ - „Ne? Nemyslíte si, že jste spáchal násilné činy?“ - „To sem neřek.“ - „Jak to, že nejste jako oni?“ - „Tamti sráčové jsou blázni.“ Aneb všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo…Úvod byl trochu těžkopádný a odosobněný, jak stylem vyprávění, tak přístupem k postavám. Postupně si to ale sedne a rutina (přednášky-řešení případů-výslechy magorů) baví stále víc. Holden s Billem jsou navíc sympaťáci a nemají to lehké. Ostatně, těžko se netahá práce domů, když se vás přítelkyně snaží svést lodičkami, kterými se přímo před vámi uspokojoval vrah, že…Otevřený závěr byl fajn a celou 1. sérii vidím na slabších 5* (navíc to není jen o Fincherovi). Druhá řada je podobná (s pár změnami). Přichází nová vzpruha, nechybí ozvěny minulé série (ty však náhle odezní…asi jediná věc, co se nepovedla), Billovo soukromí hraje větší roli, „neznámého“ už nevidíme pokaždé a „uzavření případu“ tentokrát neznamená nutně i satisfakci. Celkově zůstávám na 5*.

„Uctivá poklona pane domácí, prosím, račte se posadit.“ - „Děkuji, jenom jestli nevytrhuju…?“ - „Nás už nemůžete vytrhnout, pane…“ Dvojice malířů, kteří nemají dostatek peněz nejen na malířské potřeby, ale také jídlo a hlavně nájem, už mohou spoléhat jen na hodného pana domácího, ale ten to musí zaonačit tak, aby jeho žena nic nepoznala…A fúrie Filoména je až překvapivě zlá, zákeřná a protivná kreatura. Míla Pačová se na ní vyřádila, ovšem její postava nedojde té proměny, kterou by člověk očekával (a je to spíš ke škodě). Naopak Plachtův dobrák se svou typickou aurou nakonec trochu překvapí a film se o něj může (jako již klasicky) opřít. Fajn byli i výše zmínění malíři Peška a Pivce. Tolik k postavám, ale bohužel i obecně ke kladům. Humoru je tu totiž povážlivě málo, jen sem tam nějaký frk, člověk se spíš usmívá, než že by se od srdce opravdu zasmál. Naopak naivity (ano, myslím tím ve srovnání s další dobovou produkcí) tu je na můj vkus až dost. Vidím to na lepší průměr. „Mistře, nemá ta ruka šest prstů?“ - „Puntičkáři!“

Umělec není zdaleka dokonalý či snad nezapomenutelný, přesto jde bezesporu o kvalitní podívanou. S tím záslužným bonusem, že díky všeobecně kladnému přijetí se na ni podívají i ti, kteří se jinak němým filmům vyhýbají. A neprohloupí. V první řadě z něj sílí nadšení a hravost. Nějakou dobu je veselý, milý a moc příjemně se na něj dívá. Pak začne být poměrně smutný (to když se začne ozývat pýcha s hrdostí), což mu sice neubere nic na poutavosti, ale původní atmosféra se z větší části vytratí, a to mě osobně trošku mrzelo. Ve vážnější poloze film však neselhává, navíc hlavním hrdinům už fandíte natolik, že ztracenou pohodu s klidem oželíte. Potěší jak výborně vybraní představitelé (nejen hlavní pár, ale hodně jsem si užíval i Goodmana či Cromwella…nebo věrného psíka), tak technická stránka s osvěžujícími detaily (líbilo se mi především uvedení nástupu zvukového filmu), nemluvě o hudbě (ta sice nebyla s filmem tak srostlá jako třeba v o rok mladší němé španělské Sněhurce, přesto dobře pasovala). Za mě to budou solidní 4*.

„Chlapci, smysl života je jako klitoris. Pořád chodíte okolo, ale nikdy nevíte, jestli jste ho našli.“ Anebo jak by vám řekl 1 z chovanců ústavu, radši se posrat, než mít celej život zácpu, no zkrátka film plný životních pravd, že…Je to bez diskuze strašně ujetá hovadina, ale také naprosto svá a často i zábavná! Kytarista hledající ten správný riff, bubeník, nad jehož špionážním kouskem by se i Ethan Hunt zastyděl, basák s neuvěřitelnou pamětí a zpěvák dávající za pravdu těm, pro něž je metalový zpěv zvracením. Tedy čtyřka politováníhodných individuí, kterým ovšem nelze nefandit. Humor filmu je mnohdy absurdní a hodně černý, nadsázka diktuje dění…Plný počet nedám kvůli kolísavosti tempa a občasným hluchým místům, přesto na některé skvostné momenty nezapomenete, ať už jde třeba o souboj s rosomákem (připomínající ikonickou scénu z Ed Wooda), nástup Delty (těch nejostřejších norských pohraničníků), focení na promo či geniální „stage diving“. „To znělo hrozně! Jako by někdo mordoval prase!“ - „Ne, to nebylo prase…ale koza.“

„Kay, Bůh nás za to potrestá.“ - „Bůh tě nepotrestá, jsi ateista.“ - „Jo, ale jestli se pletu, tak máme velký problém.“ No, seriál...spíš 2hodinový film. Což stihl Woody shodit hned v úvodu (stejně jako vtipně naznačit kritikům, že hodlá pokračovat v opakování se). Rozjezd byl trochu těžkopádný, ale kvalita stoupala, a to s každým dílem. Ovšem až na pár výjimek (např. debaty čtenářek či klientů) seriál opravdu baví hlavně tehdy, když je v záběru na Jamese Deana ostříhaný Allen (který nikdy neskáče nikam, kde funguje gravitace, a rozhodně nepodvádí při daních…jen nepřiznává všechno). Bez něj to bohužel není úplně ono. Politické narážky mě ale nenudily, zejména zaklínací „Předseda Mao říká…“ (a dorazilo mě, když jeho výroky Sidney označil za „fortune cookies“). A závěr s každým dalším zazvoněním hezky gradoval, i díky němu dávám slušné 4*. „Víš, kdo taky hraje baseball?“ - „Wilt Chamberlain?“ - „Ne, Fidel Castro, tvůj hrdina.“ - „O tom pochybuju.“ - „Říkám ti, že Fidel Castro hraje baseball…když teda zrovna nepoužívá stadion ke střílení lidí.“