Sarkastic

„Teď se ale bavíme o tom, co je v nejlepším zájmu vašich dětí. Když nezvládnete svoji roli, stát to udělá za vás.“ Čekal jsem, že půjde o kvalitní film, ale že až tak…Začátek, velmi připomínající nástup do vězení, pomůže velmi rychle dostat diváka na stranu hlavní dvojky, a pokud by tomu tak přece jen ještě nebylo, při „Godhavnském výprasku“ se fandění a sympatie k bratrům definitivně dostaví. Spolu s obrovským hněvem a bezmocí, jakože se mnou to „lomcovalo“ solidně. Ostatně, práci s divákovými emocemi zvládají tvůrci snímku mistrně. Ale film ani zdaleka nespoléhá jen na to, silné téma, příběh, výborně zahrané postavy jak dětí, tak dospělých (vládne dokonale démonický a slizký Mikkelsen), nabušený audiovizuál, práce maskérů, retro „atmoška“…mám jen slova chvály. Menší výtku bych měl snad jen ke konci, který mohl být emočně naprosto zničující…ale ne, moje cynické já si tentokrát vystačí i s tím, co se ostatně dalo i čekat. Za mě slabší, ale plný počet. „Musíš pochopit, že to bylo pro vaše dobro. Jednoho dne mi budete vděční.“

„Trápil jsem se pochybnostmi, zda bude maminka schopna pokousání pedagoga uznat za husitské či nikoliv.“ Ačkoliv nemám z tvorby Jana Schmidta příliš nakoukáno, už několikrát mě svým dílem velmi mile překvapil. Vracenky k mé potěše tento trend následují. Už jen ta kamufláž s rokem výroby, kdy má divák silný pocit, že sleduje daleko starší film, k čemuž nepřispěl pouze ten černobílý obraz, ale především výborně vykreslená atmosféra 50. let (navíc ještě dotvářená dobovými závěry či nahrávkami). Dětsky naivní pohled hlavního hrdiny na tehdejší (často mrazivé) události je jednou z největších devíz filmu a spolu s jeho trampotami dodává do snímku humor (který chutná poněkud hořce, ale zasmál jsem se hned několikrát). Scény jako kupříkladu peripetie s výtahem, kousání na záchodcích nebo „upravování“ učebnic jsou (Honzovy slovy) „epesní“ (podobně jako skoro každá se Suchařípou). Možná se tvůrci filmu nemuseli bát přitlačit na (černo)humornou notu ještě více, ale i tak jsem spokojený. Hodnotím solidními 4*.

Kdo dával pozor v dějepisu, chápe, proč je ve filmu tolik akcentováno ono dobové nevyrovnané rozvrstvení společnosti (ten váš „socialismus“/“levičáctví“…nemluvě o tom, že v málo které zemi jsou historicky tak moc „úchylní“ na třídění lidí, což v Anglii ostatně přetrvává do teď). A výtky na „divadelnost“ u filmu, který je televizní a k tomu natočen podle divadelní hry, jsou také „trošku“ mimo. Moralistní (když už) dílo bez pochyb je, ale především jde o poctivou, staromilskou britskou detektivku, a to bez ohledu na to, že nesplňuje všechny žánrové atributy (či se od nich přímo odklání) a na závěr se divák dočká něčeho „jiného“. Po herecké stránce „kvalitka“, což se dá říct i dialogových konfrontacích, ale atmosféra a poutavost filmu (a to i přes fakt, že publikum si hned od začátku uvědomuje zainteresování všech zúčastněných) je ještě o stupínek výš. Film pozvolna a nenápadně graduje až do mrazivého konce, který osvětlí, proč že má film na imdb mezi žánry také „mysteriózní“. Já se závěrem až tolik nezápasil, a i díky tomu končím na silných 4*.

„Co s penězma? Jsou dneska dobrý tak akorát do toho mariáše.“ Moje třetí filmové setkání se Zdenkem Sirovým a nutno dodat, že co do kvality opět nadprůměrné. Což vyzní o to víc, že Hlídač dynamitu je snímkem studentským a krátkometrážním (dokázat hned na začátku kariéry převyprávět příběh na prostoru necelých 20 minut tak, aby nenudil a naopak zaujal, to není samozřejmostí, avšak režisérovi se to podařilo). Film těží ze silného tématu, atmosféry útlaku, která je ovšem zároveň provoněná nadějí na brzký konec války, napětí a solidních hereckých výkonů. Výborný je zejména Eman Fiala, kterého já osobně mám zažitého jako herce komediálních rolí, ale s vážnou si poradil naprosto bez problémů. Vděčná je i postava Evy Svobodové jakožto sice obyčejné, avšak zato tolerantní české ženy se zlatým srdcem. Jen ten konec se mi trochu nezdál, zvlášť když se „tomu“ šlo vyhnout (čímž ovšem nechci snižovat onen poslední čin), i kvůli němu to vidím na slušné 4*. „Tak na.“ - „Ty se nezlobíš?“ - „Mužský už jsou takový.“

„Děkuji za spolupráci. Dobrou noc.“ Verhoeven se zde prostě nezapře. Hned při selhání bojového stroje má divák možnost setkat se režisérovými libůstkami; smyslem pro neotřelý humor, krví a lidskými vnitřnostmi, které rezonují během filmu ještě mnohokrát. Pak sice divák musí přistoupit na to, že z té „fašírky“ se ještě podařil vykřesat život (dost naivní), ale pokud to udělá, čeká ho nejen klaďas, kterému prostě nejde nefandit, ale i zábavná akční podívaná. Nutno dodat, že sci-fi, ostatně jde o robota s organickým jádrem, ve kterém se probudí vzpomínky. To, co tuhle podívanou oživuje, ale místy i táhne ke dnu, je technická stránka spolu s triky. Na jedné straně jde o velmi kvalitní práci, ovšem v případě scén s EDem 209 jsem se musel nechtěně smát nad tou nedokonalostí (nejen zub času zapracoval). Trošku škoda, zvlášť když se vydařily i masky. V celkovém hodnocení to ale musím promítnout a zastavit se na solidních 4*. „Tolik jsem se bála. Děkuju vám! Děkuju vám!“ - „Madam, utrpěla jste emocionální otřes. Uvědomím krizové centrum.“

Čekal jsem možná nejlepší český seriál vůbec a… dostal ho! (neberu v potaz československou tvorbu). Po technické a audiovizuální stránce velká paráda (od věci, ve které má prsty HBO, jsem ani nečekal nic jiného). Ale to není hlavní tahák. Je jím mrazivá atmosféra, dusno, pošmourno, deprese, napětí, nedůvěra a tajemno. Pustina je unikátním příkladem toho, jak lze funkčně spojit skandinávský chlad a odtažitost (inspiraci kvituju!) se severočeským rázovitým prostředím a jeho obyvateli. A když si k tomu přidáte poutavou krimi linku se spoustou zavádějících vodítek pro diváka a profesionálně zvládnutou psychologii postav podpořenou výbornými hereckými výkony (např. Duška, Stivínové či Křenkové…vlastní kapitolou je pak Nohův lidový kriminalista), sjedete těch 8 dílů a budete lačnit po dalších (mně se už teď po hlavních protagonistech stýská). I to o (výtečně ukončené) Pustině něco vypovídá. Drhnoucích míst je minimum, stejně tak nezvládnutých hereckých kreací. Za mě čistých 5*, předl jsem při sledování jak už dlouho ne.

Úvodních pozvolných 25 minut možná tolik nezaujme (ačkoliv leccos naznačí), ale o to víc vyzní vše, co následuje poté. Volyň je opravdu drsným historicko-válečným dramatem, přičemž pojmy jako naturalismus a syrovost ho vystihují více než přesně. Pokud bych měl hledat film, ke kterému bych ho přirovnal, bez většího přemítání bych vypálil Jdi a dívej se, se kterým má nemálo společného. Obě díla jsou hrozně moc působivá a útočí na publikum skrze prožívání hlavního hrdiny (zde především hrdinky) jednou hrůzou za druhou (ačkoliv se liší v tom, kolik se toho opravdu ukáže), a v případě polského kousku je to skoro až do divákova otupení. Nemluvě o cynismu s jakým probíhá superrychlé převlékání „kabátů“ (národnostních, náboženských či stranických), které přitom nikdy neznamená jistotu života (a pokud ano, zpravidla jde jen o dočasný stav). Vzrůstající nenávist plodí čím dál více utrpení, a to až do samotného konce…filmu bych vytkl pouze moment se střetem bratrů (nedůvěryhodná reakce), jinak nic. Za mě to bude slabší plný počet.

„Já ti něco povim a pamatuj si to dobře. Člověk je sám. A každý tu žijeme sám za sebe. Čím dřív to pochopíš, tím líp.“ Po Křiku jsem dal Jirešovi další šanci ohromit mě a Neúplné zatmění bylo tou správnou volbou. Sice smutnou jen s pár záchvěvy naděje či něčeho pozitivního, ale to jí rozhodně na kvalitě neubírá, právě naopak. Dílo je to velmi emocionální a myšlenkově bohaté. Ačkoliv divák nemůže cítit přesně to, co hlavní hrdinka, film mu její pocity přibližuje, jak jen může. Publikum tak chápe její strach, depresi a pocit konce světa. Snímek pak vypráví o odpuštění, smíření se (nikoliv však odevzdání se či házení flinty do žita), o duševním stavu, kdy má člověk i přes to, co „nespravedlivého“ se mu stalo, mít rád nejen ostatní, ale hlavně sám sebe. To vše je navíc podpořeno výbornými hereckými výkony především dospívající Pátíkové a svérázného psychologa Navrátila. Sem tam některá místa trošičku drhla (+ je tu ta podivná scéna s vypnutím proudu a fungujícím telefonem), ale to nic nemění na tom, že hodnotím silnými 4*.

„Chcete mě vyhodit.“ - „Tak bych to úplně neřekl. Ale je to blízko.“ Na film se mi sešly výborné reference, ale až takovou pecku jsem nečekal. Hlavního hrdinu, příkladnou osinu v prdeli, jsem si hned oblíbil a naplno mu začal fandit. A také s ním soucítit. No uznejte sami, rozhodnete se „skončit“, abyste konečně mohli za svou milou, ale ani na to nemáte klid, pořád musí někdo otravovat…Film je tragikomedií s velkým důrazem na černý humor, který je promíchán se smutnými a dojemnými momentkami ovšem v takovém poměru, že tenhle mix funguje na výbornou, ničeho není moc nebo naopak málo. A nutno podotknout, že já se převážnou část filmu „prochechtal“, protože těch vtipných situací je tu až nebývalá koncentrace (jedno zda v minulosti či přítomnosti). K závěru sice naivity a sentimentu přibývá, ale končí se s nadhledem (žádné slzavé údolí). Celkově dávám slabších, ale ještě 5*. „Hoďte ještě jeden a z vašeho mopse ušiju rohožku!“ - „Je to čivava. A ta kočka má určitě vzteklinu a mor!“ - „To vy také a neházíme po vás kameny.“

„Tu bych si dal!“ - „Vono tě to časem přejde.“ Trošičku jsem se s tím filmem pral. S jeho nevyrovnaností a neuchopitelností, ovšem co jsem tak zaznamenal, jiné Zábranského snímky na tom asi budou podobně (ne nutně kvalitou). Přitom mě ale film velmi bavil. Věčným bojem zcela odlišných bratrů (o přízeň matky, pak ženy jejich srdce, avšak jde tu i o skrytou bratrskou vzájemnost) a možná nejvíce herectvím jejich představitelů (Schmitzer byl skvělý, Vetchý výtečný, ovšem jeho postava hyperaktivního magora měla své zkraty, ze kterých nevyšel s čistým štítem ani on). Vydařilo se myslím i líčení dobového života naplněného šedostí, bezvýchodností a nudnou rutinou. A pak je tu ten silný spirituální podtext se všemi svými výjevy, někdy více srozumitelnými (mučedník na kříži snad ani nemohl být doslovnější), jindy méně (můžete tušit, co třeba takový závěr měl demonstrovat, nic to však nemění na tom, že je mírně řečeno „mimo“…). Celkově hodnotím slušnými 4*, v jistém směru ojedinělý film s ohledem na datum a místo výroby.