Sarkastic

Sběrna papíru, nadržený vedoucí, zmetek Hanťa (před tímhle uřvaným a vychechtaným individuem dávám přednost pánovi z Příliš hlučné samoty-knižní verze) a několik postaviček, které se vedením osudu dostanou do tohoto podivného světa zasypaného do papíru. Kvůli absolutně nesympatickému Hanťovi bych nejraději hodnotil pouze průměrem, ale za to krásně cynické rozřezávání postaviček, fotku Audrey Hepburn a skoro slisovaného Pepíčka to ještě budou slabší 4*.

Fádní odpoledne. Staré ženské co zpívají písničky a hrají karty, skupinka zbytečných kmetů, kteří nudně popíjejí pivo, tlachají hovadiny o fotbale a sborově nadávají na mladíka, který se jim výborně hodí na buzeraci (vlastně jakoby se dnes nic nezměnilo, snad jen ty stařeny jsou tu trochu navíc). Pak chlápek, co se mu ještě pořád zapalují lýtka (s těmi koníky už to tvůrci trochu přestylizovali) a jiný, kterému ne, neboť mu je už vše jedno...Alespoň ten kluk, co měl starší "moudrou" generaci totálně u vy-víte-čeho, je trochu zajímavější postava, ale ani on nevytrhne tenhle kraťas z průměru.

Výborný parodický seriál se spoustou zábavy a perfektních nápadů. Pokud vám něco říká humor Bláznivé střely, rozhodně ho vyzkoušejte, pokud tuto trilogii nemáte rádi, možná se Police Squad! raději vyhněte. Seriál si vytvořil několik dobrých postav v čele se všehoschopným Frankem Drebinem, kterému zdatně sekundují jeho šéf Ed Hocken, který je už vždy na místě a úchylák z laborky pan Olson (i když největší hvězdou pro mě stejně byl vševědoucí Johnny). Jinak Police Squad! stojí samozřejmě hlavně na již zmiňovaném humoru, který nabízí uragán různých inovativních, švihlých, absurdních, doslovných vtípků a narážek. Třeba taková japonská zahrada, osobní věci rukojmí či způsob udržování vyděrače na telefonu mě uměly spolehlivě dostat do kolen. Takových fórku je tam spousta, a to jsem jistě nepobral všechny (navíc některé nejsou tak nápadné, třeba Kramer vs. Kramer na boxerském stadionu se dal snadno přehlédnout). Přestože kolísavost kvality humoru je zde sem tam zřejmá a třeba postava Norberga se dá označit za docela stupidní, hodnotím slabším plným počtem, tenhle vysoce vtipný seriál si ho za svůj originální přístup zaslouží. „Když jsem přijel domů, tak mi zavolala Mimi Denjour. Pověděla mi, že se se mnou chce setkat v klubu, a to ihned. Jelikož jsem neměl ponětí, kde je klub "A to ihned", tak jsem navrhl klub Flamingo. Souhlasila.“

„Nedáte si krysu?“ Velmi zábavný seriál s excelujícím Johnem Cleesem, který zde hraje jako o život a jeho Basila divák neskutečným způsobem žere (ostatně po Hotýlku mám toho chlapa ještě raději). Jinak se zde najdou místa, kdy člověk brečí smíchy, stejně tak jako scény, které ve výsledku nejsou tak vtipné (či mírně hloupé, hlavně ty s Manuelem), jak je tvůrci zamýšleli. A nevím, jestli je to tím, že jsem potřeboval pár epizod abych se naladil na styl humoru nebo opravdu začátek není tak dobrý, ale královsky jsem se začal bavit až tak od konce 1. série. Proto hodnotím prozatím 4* a při příštím zhlédnutí kompletních 12 dílů případně přihodím hvězdu navíc. „A jedna malá rada: Když chceš nějakou holku osahávat, tak buď alespoň tak slušnej a buď s ní přitom v jedný místnosti.“

Ještě o něco málo zábavnější než Jistě, pane ministře. Přibylo humoru, prostoru pro Bernarda Woolleyho a jeho slovní hrátky či "vhodná faktická upozornění", navíc James Hacker to Humpreymu Applebymu nandává o trochu více než v dříve (i když lišák Humprey samozřejmě stále vládne). "Musím velice důrazně nesouhlasit se zavedenými praktikami, jež uvalují tvrdá a neobhajitelná omezení týkající se vstupu i odchodu vysoce postavených pracovníků státní správy a jež se vší pravděpodobností, pokud se bude v těchto praktikách pokračovat, přivodí přiškrcení veškerých komunikačních kanálů a mohou dokonce kulminovat stavem rozvinuté organizační atrofie a nezvratné administrativní paralýzy, což může vyústit ve faktickou nemožnost promyšleně a koordinovaně konat vládní funkce ve službách Jejího Veličenstva Spojeného království Velké Británie a Severního Irska." - "Čili nemáte klíč."

Jistě, pane ministře je výborná politická satira. Stejně zábavná jako mrazivě pravdivá a nadčasová. Navíc výtečně herecky obsazená. Neustálé souboje mezi Jamesem Hackerem a Humphreym Applebym jsou k pokukání, a přestože navrch má mnohem prohnanější druhý jmenovaný, postupně se misky vah vyrovnávají a i ministr sem tam svému tajemníkovi pěkně zatopí. K nim zde dělá křoví (ale perfektně!) Bernard Woolley, také nanejvýš komická postavička. Pilířem seriálu jsou ale hlavně dialogy, které by se daly tesat. Během sledování komletních 3 sérií jsem našel snad 1, max. 2 slabší díly, jinak si Jistě, pane ministře udržuje vysokou úroveň po celou svoji dobu. Navíc si seriál připravil vhodným způsobem půdu pro své pokračování. "Řekněte mi, podpoříte též můj názor, že ve státní správě vládne přezaměstnanost? Ano nebo ne? A přímo!" - "Víte, pane, žádáte-li o přímou odpověď, tak vám řeknu, že pokud je nám zřejmé a hledíme-li na to s odstupem, dáme-li si to dohromady, a zprůměrníme na jedno ministerstvo, potom v konečném souhrnu se nám bude jevit jako pravda, že dokola v zato v obecném smyslu byste patrně zjistil, jestliže mám hovořit naprosto bez obalu, že pravděpodbobně to valný význam nemá. Pokud je nám zřejmé…v tomto stádiu."

Nepochopení, nuda, chvílemi dokonce utrpení. Úplný začátek ještě vypadal docela nadějně, avšak od příchodu hlavního hrdiny do domu plného feministek to šlo pomalu ale jistě do kytek. Našlo by se tu sice pár zajímavých scén a nápadů, ale jestli si z tohohle prapodivného filmu budu vůbec něco pamatovat, tak to bude naprosto otřesná zvuková stránka. Moje první setkání s panem Fellinim a nejsem si jistý, jestli také ne poslední. Původně jsem chtěl dát 2*, ale když si uvědomím, jaké filmy jsem tak hodnotil, musím jít ještě o trochu níž. "Domov bez ženy je jako moře bez sirén."

Sice ne dokonalý (nejvíc mě asi vadila absence představení některých postav, takhle divák věděl jen o pár nejvyšších pohlavárech a jména ostatních se dozvěděl až na konci), ale jistě výborný historický film. Důraz na herecké výkony, beznadějnou atmosféru, (ne) loajalitu k Vůdci...to vše je velmi silné, na druhou stranu Pád Třetí říše nemůže z obecenstva ani zdaleka vytáhnout emoční maximum, protože přestože film velmi dobře ukazuje i lidskou stránku svých "hrdinů", divák v nich stále vidí ty bestiální zrůdy, které lze těžko litovat. Z několika silných scén u mě se svým dopadem zvítězila ta s Magdou Goebbels a jejími spícími dětmi. A na závěr krátká výstižná citace jedné pravdy z úst hlavní postavy, která se dnes ráda zpochybňuje či přímo vyvrací:"V tu chvíli jsem si uvědomila, že samo mládí není žádná omluva, že jsem se mohla více zajímat."

Zpravidla patřím mezi tu menšinu, která nové české filmy nezatracuje jako jiní již z principu, ale v tomhle případě musím bohužel udělat výjimku. Tak velké zklamání jsem nečekal. Prvním kamenem úrazu je totálně nesympatický hlavní hrdina, drzý spratek, exhibicionista, nefachčenko, rádoby básník s hloupými (ne) verši, neustále žvýkající to své žváro, snažící se žít nekonvenčním a nezávislým stylem života umělce (ale bez pomoci ostatních by si ani neškrtl). Po celou dobu filmu jsem se k němu snažil najít cestu, ale nepodařilo se mi to. Ani jeho nespoutaná milenka mi k srdci příliš nepřirostla. Alespoň, že zde byli ve vedlejších rolích solidní Kraus, Krobot, Huba a Pauhofová, kteří mě jako herci nezklamali. Příběh také nebyl nic moc, až směrem ke konci začal být trochu zajímavější, ale mnohdy mi přišel docela mimo realitu (ti 2 ptáčci měli z pekla štěstí, že je nezavřeli do klícky hned ze začátku). Technická stránka špatná nebyla, ovšem ta občas lehce zamžená kamera mě docela rušila. A jestliže někomu smrdí přemíra hoven v Menzelově filmu Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina, tady by se jimi měl udusit. Dělám to nerad, ale víc než na 2* tenhle film opravdu nemá.

Velmi zvláštní, podivné romantické drama. Jeho kouzlo mu dodává především přenádherná hudba (po předchozím minimalismu pro mě byl Nymanův soundtrack k Pianu mírným šokem). Nosným dílem tohoto filmu je jistě výborná Holly Hunter, která očima dokáže vyjádřit spoustu emocí, i když občas by menší nápověda neuškodila, těžko se v její hrdince zorientovat (natož pak nějak víc pochopit). Mužští jedinci, ať už šílený žárlivec či nadrženec jsou pro mě osobně postavy spíše podřadné. Naproti tomu Anna Paquin je výrazná až dost; směle se může přihlásit do soutěže o jedno z nejprotivnějších dětí v dějinách filmu (navíc ani motivy její postavy nejsou příliš dobře zvládnuté). Příběh je jinak docela tuctový, originálnějším ho dělá spíš prostředí, ve kterém se odehrává než jeho téma. Díky Holly Hunter a Nymanově hudbě ještě dávám slabší 4*.