Sarkastic

„Zaživa ji rozsekáme na kusy a vyrveme jí jazyk z úst. A žaludek ať jí krysy sežerou!“ - „Na mém území se ženy mučit nebudou…upálení zaživa postačí.“ Co naplat, Godefroy byl prostě gentleman…Z filmu jsem v dětství viděl vždy sotva kousek, tak jsem se po letech rozhodl si ho pustit konečně celý. Do „přenosu“ (cca 20 minut) mi téměř nic zábavného nenabídl, ale pak se snímek přece jen těžkopádně rozjede. Ačkoliv je nutno dodat, že Návštěvníci jsou obrovsky nevyrovnaní. Tahle totálně střelená francouzská komedie totiž krom zápletky v cestování časem sází především na hodně jednoduchý humor. Ten sice mnohdy až překvapivě dobře funguje, ale zároveň je tu celá řada spíš hluchých pasáží bez jediného povedeného či vypointovaného vtípku. Prakticky všechny fóry prodá ústřední dvojka, která září (zvlášť Clavier baštící jídlo i s celofánem, umývající se záchodovou vodou, shánějící louči či užívající lék proti hnilobě se do své role krásně položil), ale mnohdy rozpačitost scén nezachrání ani ti dva. Lepší 3*, pokračování si asi nechám ujít.

„Chceme, nebo potřebujeme?“ - „Obojí.“ Aneb jak se žije v lese bez svolení úřadů...Beze stop je takový malý, nenápadný, komorně laděný film, přesto jsem si ho moc užil. Možná jsem byl jen správně naladěný, ale putování ústřední dvojky žijící skoro až partyzánským způsobem života mě bavilo. A ačkoliv tahle studie vztahu disciplinované dcery a traumatizovaného otce na cestě plyne pomalu, vůbec to nevadí, divák to má především procítit. Naladit se na otcův odpor vůči nedobrovolnému socializování, stejně jako dceřino postupné (ačkoliv tlumené) bouření se či prohlubující odcizení. Pak ani není potřeba přehršel dialogů, hlavní protagonisté vše dokážou s přehledem zahrát i třeba jen grimasami a očima. A oba jsou perfektní, zvlášť Thomasin (ta mě zaujala už v o rok mladším Jojo Rabbit a budu ji nadále pozorně sledovat). Okamžik zlomu visí ve vzduchu, a i když je zde spíš decentní, závěr mi přišel krásně niterný (dojemný tak akorát, aby nezačal citově vydírat). Dávám solidní 4*, nezodpovězené otázky ve výsledku vadí minimálně.

„Jen jez. Budeš potřebovat sílu.“ Jenže kolik síly je potřeba na přežití? Všechen ten mediální poprask, mezinárodní úspěch či „vybrakování“ Českých lvů…potvrzuju, z velké části zasloužené. Stejně jako k podařenému Tobruku Marhoul povolal osvědčené harcovníky, ať už Smutného (kamera), Hudce (střih), duo Rejholec-Čech (zvuk), Rovnou (kostýmy) či Strangmüllera (masky), a na řemeslné kvalitě (která je srovnatelná se současnou špičkou) se to citelně podepsalo. Zaujala mě i bravurní práce se zvířaty. Ale tím Marhoul neskončil, protože si přizval i luxusní herecký ansámbl, a přitom do hlavní role obsadil neznámého kluka, který je ovšem naprosto přirozený (s tou výhodou, že hodně situací odehraje očima). A možná ještě silnější než všechna ta příkoří (plná barbarství, surovosti a naturalismu), která si prožije, je jeho pomalá, nenápadná, ale o to fatálnější charakterová proměna. Nabarvené ptáče je tak silnou, zneklidňující výpovědí o poznamenaném dětském osudu a já dávám slabší plný počet. „Zapamatuj si to! Oko za oko, zub za zub.“

„Nic nemusí být nutně takové, jaké se zdá.“ A o tom je celý film. Přesto asi ne všechny rozuzlení/pointy lze odhadnout (mě překvapila identita Märit). Tahle severská krimikomedie má opravdu zvláštní atmosféru a nabízí docela nevšední zážitek. Podařilo se už panoptikum postav, ať je to cynický doktor Henry, „naivní“ manželka Karin, „odevzdaná“ milenka Marie, optimistický invalidní voják (vede houbová polévka!), nervózní průvodčí, „nezlomná“ jeptiška Beatrice, panovačný Sixten, plačtivý „Pomp“, elegantní, ale světská Märit, nebo dobromyslný, zoufale nešikovný Gunnar. Snímek je plný černohumorných, groteskních až absurdních situací, přičemž postupně začnou být některé vtipy krapet prvoplánové (i tak ale dokážou většinou vykouzlit úsměv), a ke konci se stává komedie hodně „crazy“ (bohužel na úkor faktu, že filmu začne docházet dech). Přesto jsem se převážně bavil, takže dám solidní 4*. „Nechte ho, ať se tu potlouká. Co může být ještě horšího?! Celý vlak jede přímo do pekla, tak co!“ - „Ano, také si myslím, že bychom měli myslet pozitivně…“

„Jsem na černý listině? Tak jsem sakra na černý listině?!“ - „Žádná černá listina není.“ - „Ovšem. Žádná není. Studio se k tobě jenom nechce znát.“ Když si klidně žijete v 50. letech v USA a najednou se dozvíte, že jste se znelíbili Výboru pro neamerickou činnost, může se vám během chvilky zbortit celý svět. Začít někde jinde pod novou identitou je pak tajným přáním…Líbil se mi už úvod s „dominantním“ Peterem, ale hned po příchodu do Lawsonu začne film bavit naplno a dlouho se na něj moc příjemně dívá (i za přispění soundtracku, zvláště těch boogie-woogie písniček, díky čemuž je třeba perfektní klavírní pasáž vůbec nejlepší v celém filmu). Samozřejmě je jasné, že tahle idyla nevydrží věčně. Horší je, že od čtení dopisu ve vlaku začne postupně přibývat patosu, konec je pak sentimentální a dojemný až běda. A pak záleží na vaší míře přeslazení, jak moc vám to pokazí celkový zážitek. Ale ač jde pro mě o nejslabší Darabontův film, stále je to ještě na slušné 4*. „Adele?“ - „Ano?“ - „Možná se mi to jen zdá, ale mám pocit, že tu nejsme sami.“

„Tak proč tu jste?“ - „Jsem tu na žádost klienta.“ - „Jakého?“ - „To nemohu říct, ale ujišťuji vás, že jsem tu jen na ozdobu. Berte mě jako zdvořilého, tichého a pasivního pozorovatele pravdy.“ Což se moc nepotvrdilo…Na nože je dobře a efektně vymyšleno i odvyprávěno. Publikum na rozdíl od policie vidí, že postavy lžou, a postupně se odhaluje možný motiv všech. Přesto však nejde o úplně férovou hru s divákem, protože tvůrci jím šikovně manipulují, předkládají mu různá vodítka, ale stejně mu nedají rovnocennou šanci držet krok. A tak největší přednost snímku, fakt, že je „chytrý“, se ukazuje být i jeho menší slabinou. Díky všem těm dějovým zvratům se film stává až trochu „přechytralým“, a některé věci (např. bota, telefonát, naivní vydírání, neobvinění některých postav, celé zvracení) úplně nesedí. Což v konečném součtu ani moc nevadí (resp. v mých očích to snímek stojí srážku 1*). Film má navíc švih, trochu humoru (čekal jsem ho ale víc), úsměvný konec, a hereckou skvadru, která baví. Každopádně, v tomto případě neuděláte krok vedle.

„Uschi, dáš si eště něco? Rád by tě pozval.“ - „Kerej?“ - „Feďo!“ - „Toho bych nepochcala, ani kdyby hořel!“ Jestli si myslíte, že po přežití koncentráku vás už nic nezaskočí, nechte se U Zlaté rukavice (obývané intelektuální, filozofickou smetánkou), pozvat na panáka od kavalíra Fritze Honky! Když se u podobných filmů tu a tam směju, trochu pak pochybuju o tom, zda je má míra cynismu stále v normě…ale ten brutálně černý, šibeniční a morbidní humor tu prostě je. Ale narozdíl třeba od Trierova Jacka se Fritz (skvělý Dassler. tleskám jemu i maskérům!) ani nepokouší být umělcem. Je totiž gentleman. Jeho něžné pohlazení dostává ženy do kolen, nebojí se moderních sexuálních pomůcek (vařečka či párek…bez hořčice, prosím!), ono „přefiknutí“ bere trochu po svém, ale hudba k navození atmosféry (Kája Gott!) nechybí! Pravda, trochu zápachu a špíny doma má (nic uhlazeného, vše naturalistické, syrové), ale pár vonných stromečků (nejen) ve „špajzu“ to spraví! Tuhle chuťovku za solidní 4* doporučuju servírovat jako dezert po nedělním obědě…

„Tak co, řekl jsi Gwendolen pravdu o tom, že jsi Filip ve městě a Jack na venkově?“ - „Drahý příteli, pravda není to pravé, co člověk vykládá milé, sladké, kultivované dívce.“ Žádné dřívější verze jsem neviděl, nebudu tedy srovnávat. Okamžitě mě nadchly lehkost a nadhled. Ze snímku sálá pohoda a humor (i když spíš decentní, nic, z čeho byste se za břicho popadali). Všechny postavy jsou výtečně zahrané, z vedlejších baví hlavně sluha Lane („Účty, účty, účty. Dostávám jen samé účty!“ - „A pak je tu otázka mé nevyplacené mzdy, pane...“), ale tím nejlepším jsou parádní dialogy. Nechybí též hudební číslo, trocha „bunburyingu“, ženské „sestření“ a sice předvídatelný konec (ne že by to rušilo), avšak s malým bonusem při závěrečných titulcích. Téhle moc příjemné záležitosti přiklepávám silné 4*. „Chtěl jste mě vidět, doktore Chasuble?“ - „Nechtěl.“ - „Ach. Nechtěl? Ach. Promiňte, ale jen pro vysvětlení, když jste řekl, že jste nechtěl, myslel jste tím, že jste neřekl, že mě chcete vidět, nebo že jste mě doopravdy nechtěl vidět?“ - „Jazyk je ale zvláštní věc…“

Ještě někdo chce prudit s Allanem Svenssonem?! Film plný absurdních, groteskních a rozpačitých scén u mě nevyvolal depresi či zamyšlení, nýbrž postupně narůstající apatii (připadal jsem si jako ta nezaujatá paní, kterou nezajímalo bláznění ostatních z hýbajícího se domu). Což mělo zřejmě i za následek, že jediná scéna, u které jsem se upřímně zasmál, byla ta s dívkou „skákající šipku“. Ale ponechám stranou svůj cynismus (za ten se budu smažit v pekle), pravdou je, že jsem viděl řadu mnohem lepších filmů, které podobné myšlenky zobrazují poutavěji, vtipněji i úpěnlivěji (ostatně moralistní satira má mnoho podob). Tento snímek je pouze dost nezáživný. A také příliš nepomohlo, že osudy a nářky postav mi byly dost ukradené, jen to ubrečené a sobecké prase Kalle, co „schválně“ neumělo rusky, bych svěřil tomu, ehm „šikovnému“ kouzelníkovi (už jen za to, jak bezostyšně nechal čekat svého syna…). Ale konec jízlivosti, 2* za pár světlých míst (ala Ježíš na houpačce) bude až dost, s Anderssonem to napoprvé „tak úplně“ nevyšlo.

„To je zvláštní. Všimla jsem si toho až teď. Už vůbec nemáš rezavý fousy. Byla to jedna z věcí, kvůli kterým jsem se do tebe zamilovala.“ - „Nezmizely, jen zbělely.“ A nejen ony, ale i celý vztah... Třetí díl se oproti těm dvěma dost změnil. Jejich převážně příjemná, magická atmosféra je zde už jen formou dozvuků, jakkoliv silných. Konverzačka je to stále výborná, ale místy pořádně hořká. Pokud v předešlých setkáních byly (zdánlivě) banální dialogy plné souznění, jiskření, a jen občas zklamání, zde z těch dávných pocitů příliš nezbylo (nechybí, jen je jich míň, a časem zrovna nepřibývají, naopak, dřívější lehké neshody tu vykrystalizují v nefalšované střety názorů). I fakt, že předchozí díly se mohly odehrát takřka v jakékoliv době, se tu stírá, neb důraz na aktuální mužský (a hlavně) ženský svět dělá film současným, ovšem nejsem si jist, zda i nadčasovým (možná napoví budoucí projekce, pokud se k nim ovšem dostanu, a nezůstanu u příjemnějšího, nadějnějšího 1. a 2. dílu). Konec opět povedený, ale zatím to víc jak na silné 4* nevidím.