sedm.1

Chápu, že Hollywood doslova lační po originálních scénářích, které se pak navíc snaží přetavit neobvyklým přístupem a netuctovým zpracováním v divácky přitažlivou podívanou, na kterou budou kvůli té veškeré originálnosti chodit nekonečné davy. A Čarovný les skutečně tou originálností doslova překypuje!!! Ovšem, pojďme si to říct na rovinu, samozřejmě že po originálních tématech, scénářích, zpracováních a přístupech jsem lačný i já, ale toto??? Přátelé, odsud, posud. Tohle bylo originální totiž až tolik, že nelze ty dvě úmorné hodiny označit za nic jiného, než totální paskvil, který bych nedal ani jako naprosto sjetý hovado. Respektive, oni museli být sjetý nejspíš všichni na place při natáčení tohoto „skvostu“, protože jinak si vznik Čarovného lesa nedokážu ani vysvětlit. Respektuji tedy i to, že muzikál má své neotřesitelné pravidla, ale takhle prostě ne, ne, ne!!! Zápletka je jeden šílený mix klasických pohádek, propojených do fantasmagorického finále, které nemá vůbec hlavu, patu, celé je to bez pointy, není to zábavné, nemá to spád, nemá to myšlenku, prostě splácanina, slátanina intergalaktických rozměrů. Herecky je to pak po hříchu hvězdné, využití všech přítomných je ale naprosto nulové, známé ksichty tu jen pobíhají od ničeho k ničemu a chrlí tu ze sebe hovna beze smyslu. Abych ale jen nekritizoval, ikdyž je to tedy úplně jedno, filmu nelze upřít vypiplanou stylovost a atmosféru, ovšem tu veškerou trapnost a hloupost to stejně nezachránilo, za mě zkrátka jednoznačně nekoukatelný brak!!!

Opravdu neskutečně debilní brak, kde mám velký problém dát i tu jednu * ze soucitu za pohlednou nestydu Ericu Cox, zbytek mě ale prostě jen urážel svou absolutně neopodstatněnou existencí. I ta krátká stopáž mi přišla neskutečně dlouhá, tak šíleně nudná a hloupá podívaná to byla. Zápletka je zralá tak na nějaký maximálně čtvrthodinový kraťas, zbytek nekousatelná a ubíjející nuda, atmosféra absolutně žádná, z hororových prvků tu byly dohromady asi tak dvě zakousnutí, takže vlastně nic, pokusů o vtipnost nespočet, ovšem výsledek jedním slovem trapnost gigantických rozměrů, to byl prostě kanální rádobyhumor, vymýšlený nefalšovanými primitivy, což se nakonec ukázalo i při závěrečných titulcích, kdy se naplno projevila inteligence zúčastněných při natáčení, na tohle musí mít divák prostě žaludek. Krom otřesné režie je pak hlavním spoluviníkem tohoto průseru herec v hlavní roli, Jason Mewes, člověk krajně nesympatický, až odpudivý, který by měl okamžitě ukončit „hereckou“ kariéru, kdy už nějak nevynikal ani jako mladík ve Smithových Clerks, ovšem dnes je to skutečně jen peklo. Bitten je zkrátka strašná sračka, tupost, ubohost, nuda, ve všech ohledech hnůj!

Z About Time mám poměrně rozpačité dojmy. Na každém pozitivu, co bych chtěl totiž vyzdvihnout, vzápětí najdu i nějaké to negativum, které mi nedovolí být pak ve výsledku příliš spokojený. Samozřejmě musím začít zápletkou, která sice není nějak originální, ale v rámci žánru je poměrně ojedinělá, má spád, pár fajn nápadů, a tak nějak docela v rámci přímočaré zábavy i funguje. Problém ovšem je, že vše, co se zde událo, mi přišlo strašně naivní, nesoudně jednoduché, nekomplikované, nekonfliktní, přes míru odlehčené, a zároveň jen těžko uvěřitelné, že by hlavní hrdina svého „daru“ využíval jen tak, jak mu to předepisoval scénář. Ale jelikož jde především o romantiku, tak se prostě vše muselo podřídit jen a jen lásce, takže to tak bylo asi správně, ale víc dramatičtějších momentů a nějakých výraznějších komplikací by tu jistě příliš paseky nenadělalo. Atmosféra všude přítomné zamilovanosti, lásky a oddanosti tu je pak napumpována do každého druhého záběru, což by sice bylo v pořádku, kdyby se ovšem veškeré tyto city dokázali přenést i na diváka, což se minimálně u mě tvůrcům tedy rozhodně nepovedlo, takže na mě ve finále film zapůsobil poměrně chladně a emočně prázdně. Chybělo mi tu i nějaké napětí a starost o postavy, které mi byly vesměs velmi sympatické, a o to to pak byla větší škoda. Velmi výrazný a silný je Lásky čas ale po herecké stránce, tedy až na nesympatickou a mdlou Rachel McAdams, jinak ale především Bill Nighy a Tom Hollander doslova válí, mile mě překvapil i hlavní hrdina v podání Domhnalla Gleesona, a opomenout samozřejmě nemohu božskou krásku Margot Robbie, ti všichni snímek hodně oživují a drží nad vodou. Richard Curtis se zkrátka sice s About Time ani trochu nepřiblížil k dokonalé Love Actually, na druhou stranu, jako čistě romantický film může být pro cílovou skupinu určitě velkým zážitkem, nicméně já sem přesvědčen, že kdyby se Curtis až tak moc nedržel právě jen toho romantického tématu, mohlo jít o velice podařenou podívanou. Jak už jsem ale zmiňoval, v rámci žánru jde jistě o nadprůměrný snímek.

Já tu tedy určitě nechci urážet židovskou komunitu, ale za těch víc než sto minut mi všichni ti židi už vážně ale lezli i ušima ven. Fakt už tu bylo krapet víc přežidováno, a to ve všech ohledech, ale to jen na okraj. Jinak ale Seriózního muže lze po dlouhé době označit za typický film bratří Coenů. Typický, ovšem dost nevýrazný a nezáživný. Celému filmu každopádně vévodí velice přesvědčivé obsazení, v čele s perfektním Michaelem Stuhlbargem, který byl prostě skvělý a kterému jsem jeho postavu skutečně věřil. Ale i ostatní mě vážně bavili, a i přes vesměs neznámá jména šlo o velmi výrazné tváře, které film skutečně hodně oživili. Zápletka je pak prostě taková židovská, já zkrátka nevím, nemohu tvrdit, že bych se u ní nudil, ale jako že by mě uspokojila, tak to tedy fakt ne, navíc to prakticky nemělo ani žádné vyústění, či pointu, což neberu. Dobová atmosféra se ovšem povedla na výbornou, na druhou stranu, Seriózní muž na mě nezapůsobil ani jako komedie, ani jako drama, pro mě jde prostě o žánrově nezařaditelný snímek, což též nemám upřímně rád. Mě to zkrátka celé přišlo jako vesele neveselá židovská hříčka, kterou bych si možná jako žid užil a asi i pochopil o dost více, takhle si říkám ok, proti gustu…, ale mě tímto Coeni tedy nějak úplně nepřesvědčili a neoslovili.

Já jsem tedy vůbec netušil, že se na konci snímku dozvím, že Pátá vlna měla být zřejmě prvním dílem nové série s dívčí hrdinkou v hlavní roli, tedy jako například Katniss Everdeen z trapných Hunger Games, nebo Tris z perfektní Divergence. Nebo ne? No nevím, konec mi přišel ale každopádně tak otevřený, že předpokládám, že tomu tak mělo skutečně být, ovšem komerční neúspěch asi o dalším osudu Páté vlny rozhodl za tvůrce. A je pravda, že já sám ani nevím, jestli bych měl vůbec o třeba Šestou vlnu zájem. Což o to, kdyby to celé mělo kvalitu úvodní zhruba půlhodinky, jo, to bych si pak nechal líbit, zběsilé tempo, nastavený zajímavý dějový nápad, velice slušné efekty, ovšem postupem času to vše začalo upadat do nezáživné, romanticko/dramatické podívané, s trestuhodně nefungujícími emocemi, což bohužel vydrželo až do samotného finále, které mi pak přišlo až moc uspěchané a především upřímně naivní. Jinak atmosféru se tvůrcům též dařilo držet pouze na začátku, napětí nefungovalo vůbec a akce bylo minimum a navíc patřila opravdu spíš k té nezáživnější. Herecky filmu pak určitě vévodí Chloë Grace Moretz, spolu s výrazným Liev Schreiberem, zbytek obsazení je ovšem mdlý a nikterak zajímavý. Pátá vlna má zkrátka slušnou a originální myšlenku, ovšem celkové zpracování dopadlo dost chabě, nezábavně a víc Vln už asi nemá cenu skutečně zvedat. Průměr s hodně odřenýma ušima.

Karanténa byl fantastický nářez! Karanténa 2: Terminál je pravý opak! Jak smutné. Hollywoodský remake prvního dílu RECu byl sice možná totální kopií, ale mistrovsky natočenou kopií. Druhý díl už ovšem remakem druhého RECu rozhodně není, jde si naprosto odlišnou cestou, a dopadlo to upřímně dost špatně. Jistá dějová propojenost s první Karanténou tu sice tedy je, ale to je asi tak vše. Jinak se tvůrcům nepodařilo navázat ničím jiným, především mě tedy zcela rozhodilo nahrazení found footage zpracování za klasické nasnímání, to byla podpásovka, kterou moc nechápu, neboť tím film zároveň ztratil i na atmosféře, napětí a celkové působivosti, což vše v jedničce fungovalo právě jen díky FF stylu, tady ale tvůrci neměli ani prostředky a ani talent, aby oné kvality působivosti dosáhli tedy jinými prostředky, čímž pokračování Karantény sklouzlo do nejnevýraznějších béčkových hororových vod a i veškerá zábavnost tak zmizela jak pára nad hrncem. Jinak samotná zápletka celkově příliš nezaujme, má poměrně silné výkyvy, a to jak ve spádu, tak celkové působivosti a efektnosti, a ani o nějaký masakr se bohužel také zrovna nejedná, nehledě na to, že lacinost celé té podívané tu je patrná z každého druhého záběru, a na výsledném dojmu pak nezměnila nic ani parta též nezaměnitelně béčkově působících herců, kteří film nedokázali nikterak neoživit. Karanténa 2: Terminál prostě nestojí za nějakou zvláštní pozornost, béčkový horůrek jak vyšitý, ovšem k posrání nudný a otravný to zas ale až tak není, ovšem opakuji, oproti první Karanténě je to neuvěřitelný kvalitativní sešup.

Ať je to ten, nebo ten, jeden musí z kola ven a bude to, a bude to, a bude to Tomas Alfredson. Tento snímek by prakticky stačilo okomentovat jedinou, ovšem všeříkající větou, obsahující vše, co by případný další, zoufalý potencionální divák potřeboval vědět k rozhodnutí, zda-li se má této testosteronové, špionážní jízdy vůbec zúčastnit, či ne. A zněla by asi takto: „Spousty známých hereckých jmen v jedné gigantické nudě“. Ovšem já jsem uživatel mnoha nicneříkajících slov, a tak nebudu skoupí na slovo ani tentokrát a podělím se se všemi, kdo mé komentáře nečtou, tedy se všemi, o to, jaké je utrpení dát těchto sto dvacet minut v kuse. V tomto špionážním krimi/thrilleru se ani jednou nepopoběhne. V této dynamické podívané se ani jednou nezvýší hlas. Pozor, v této jízdě se dvakrát vystřelí. Uf, fakt drsný, ale mě toto strhující a nečekané oživení stejně jen nasralo, protože mě probudilo ze spánku. Třikrát se tu pak plave, jednou jede v autě, a dokonce se tu i na pár vteřin objeví žena, wow. Boží. Víc už ale z paměti fakt nevytáhnu, tedy krom dlouhatánských záběrů na zamyšlené a dech beroucím způsobem zahrané postavy, kdy většina herců jistě navštěvovali kurzy nedýchání a nemrkání. Svým způsobem jde ale vlastně i o unikátní filmařinu, neboť natočit špionážní thriller bez pohybu, to je taky umění. Umění, které ovšem já, prostoduchý divák, inklinující spíše k pohyblivým obrázkům, neumí jednoduše docenit. Ó, jak já se stydím.

První a druhý díl Evil Dead považuji za naprosto nedotknutelný kult, hororovou ikonu, nedostižná díla. Co je ale jako toto??? Od úplného začátku jsem totálně nepobíral, co to kurva je??? To někdo na začátek natáčení přinesl snad několik barelů tvrdých drog a šli do toho? Absolutně nekompromisní demence a vrcholně obludná trapnost tu doslova stříká z každého slova, gesta, záběru a scény, hloupost, naivita, debilita tu nemají hranic, sakra ale proč??? Proč se bratři Raimiové rozhodli jít touto cestou? To jako měla být vrcholná parodie sami na sebe? Myslet vážně to tedy nemohli určitě, pouze se to celé ale podle mě jen vymklo kontrole a výsledek tak musím označit bohužel za odpadní stoku. Kristova boto, když já si vzpomenu na ty Campbellovi dementní grimasy, na ty edwoodovské efekty, na tu vopruzenou zápletku, ty souboje, no ještě teď mi běhá tou všudepřítomnou tupostí a laciností mráz po zádech. A je mi úplně jedno, že to byl tvůrčí záměr! Nehledě na to, že za celý film tam není snad ani jediná kapička krve! Chápe to někdo??? V regulérním pokračování jedněch z nejkrvavějších fláků filmových dějin se neobjeví ani kapka krve? Je mi na zvracení. Ano, tohle byl zkrátka jeden velký, záměrný, osmdesátiminutový vtip. Já se ovšem nebavil, natož abych se smál, pro mě to byl naopak ten nejhorší možný vtip, utrpení, jsem smutný a já tohle „zábavné“ tajtrlíkující pokračování prostě absolutně neuznávám!

Maja Milos zatoužila po slávě, ale jelikož je to píp bez talentu, rozhodla seto vzít obklikou a své publikum místo slušné filmařiny zkusila obdařit kontroverzí. No budiž, trocha té otevřenosti nikdy neuškodí, nicméně i ona musí mít ve filmu nějaký smysl a podstatu. On vlastně vůbec jakýkoliv film, když už vzniká, by měl mít nějaký smysl a důvod pro svou existenci. To měl ale asi Milos někdo nejdřív říct, ne? Každopádně, Klip smysl a důvod k existenci nemá, čímž tedy padá i ta jeho „slavná“ otevřenost. Respektive, Maja Milos krapet zaspala dobu, jestli tímto počinem tedy chtěla někoho šokovat, vyprovokovat diskuzi, ohromit, a nebo vůbec jednoduše prostě něco společnosti sdělit. To mám jako padnout na prdel, že mládež ze sociálně slabších rodin má blíž ke zvířeti než ke člověku? To ví asi už dneska každý, a je jedno jestli je srb, čech, turek, maďar, frantík, amík, ind, rus a nebo japonec nakonec. Prostě tato majetkově chudší generace je velice chudá i na duchu, ničit, píchat, fetovat, nadávat, co chtít víc, neandrtálci no, ale co jako? To prostě není nic nového, Majo! A že si filmařka na dvě věci, tak tam hodíš pár explicitních záběrů vyhulených ptáků a nějaký ten výstřik? Tak to je síla, to by chtělo nejspíš nějakou tu cenu z fesťáku, ne? Prostě nic, tohle je o hovně od začátku dokonce, špatně natočený, špatně zahraný, kompletně nudný a nevýrazný, amatérská, rádobyšokující zpoveď, bez smyslu a jakéhokoliv dopadu. Ovšem, jen tak mimochodem, i já bych se rád přidal do fanklubu moderní srbské disco hudby, to je fakt vymazlená záležitost, to jsem ještě neslyšel. A doufám, že už nikdy, opravdu nikdy, neuslyším. Zlatá česká dechovka, na tu bych zapařil stokrát radši, než na to peklo z tohoto snímku.

Spojení hororu a psychiatrické léčebny na mě působí jako magnet. Možná proto, že sám jsem pacoš první třídy, zároveň ale hororový žánr nemůže snad mít přívětivější místo, než právě prostředí plné magorů, deviantů a násilníků, kteří to mají v hlavě pořádně pomotané, u huby mají pěnu, zobou na to lentilky a jen čekají, kdy si budou moc někoho pořádně podat a ukojit tím své nenasytné choutky. Prostě ráj na zemi. Bohužel, faktem ale zůstává, že jen minimum tvůrců dokáže právě tohoto labužnického prostředí využít v plné míře. Pokaždé něco selže. A jak je to tedy s Asylum Blackout? Určitě se tu povedla navodit výrazná atmosféra, která mě a jednu stranu fascinovala a na druhou stranu ve mě vyvolávala příjemné pocity hrůzy, odporu a děsu. Výborný. Poměrně často zde zafungovali i momenty napětí, kdy jsem byl opravdu párkrát jak na trní. Poměrně slušný byl i casting, a to jak v rolích obětí, tak samotných pacientů, mezi kterými bylo skutečně pár vychytaných týpků. Toť pozitiva. Horší to pak bylo ovšem už se zápletkou, která byla jednak jednoduše nezábavná a jednak to byl jeden velký, splácaný sopl, bez nějakého výraznějšího nápadu, spádu, zajímavé scény a vrcholem byl pak úplný závěr, respektive zvrat, nečekaná pointa, která, pokud jsem ji tedy pochopil správně, byla kurevsky tuctová a zároveň fakt nudná. Další problém vidím i v minimálním využití všech těch bláznů a polobláznů, kteří si svou volnost vůbec „neužívají“, většina se jen prochází a těch pár vyšinutějších řezníků moc bordelu také nenadělalo, prostě dost bída, na což pak doplatilo i množství gore, kterého je též velice málo. Celkově tedy tento, skoro spíš až „jen“ thriller, mé velké očekávání nenaplnil, zároveň ho ale jen tak odsoudit také nehodlám, v něčem šlape, v něčem hůř, cílové publikum by ale zklamat rozhodně neměl.