sedm.1

Po veškerých zdejších zničujících hodnoceních a zdrcujících recenzích jsem očekával, že se bude jednat v souvislosti s tímto snímkem o definitivní filmové dno Bruce Willise, který se tam jen tak mimochodem stejně ale už pěkných pár let rochní, bahní, nicméně mé dojmy z tohoto filmu nejsou nakonec vůbec tak zlé, jak je všeobecně avizováno, ba co víc, za poslední roky se dokonce možná jedná až o jeden z nejsnesitelnějších snímku, kterého se právě výše zmíněný plešoun zúčastnil. Vážně příliš netuším, proč naprosté většině uživatelů, diváků, zrovna tato podívaná leží tak v žaludku, i když beru, že třeba převést pacientku do sedmého podlaží čtyřpatrové budovy nepoukazuje na nejšťastnějším tvůrčí talent, každopádně já i přesto viděl na možnosti produkce a tvůrců opravdu poměrně zábavný akční thriller, disponující funkční dávkou napětí, skutečně svižným spádem a výrazným obsazením, kdy mám na mysli především opravdu zatraceně sexy Nicky Whelan, která svou hrdinku navíc obdařila i přesvědčivostí a upřímně jsem jí veškerý ten strach a v závěru zlost věřil, a co se přímo Willise týče, tak ten tu sice nemá úplně nejhlavnější roli, ale i on mi po delší době přišel poměrně „zúčastněný“. Samotná zápletka pak určitě patří k těm tuctovějším, svým vývojem předvídatelnějším a scénáristicky naivnějším, což by ale až tak nevadilo, kdyby ovšem zároveň neobsahovala fakt nemalé množství tak debilních, znehodnocujících scén, že nechápu, jak se mohli v tak jinak docela funkční podívané doslova z ničeho nic zjevovat a narušovat jinak smysluplný děj, nicméně stalo se, ale znovu musím zopakovat, až na tuhle devastující výtku se jedná skutečně o příjemné překvapení, samozřejmě myšleno v rámci očekávaného průseru.

Po technické stránce nelze tomuto dramatu příliš co vytknout. Jak vizuální stránka filmu, tak ta atmosférická, jsou opravdu působivé a jsou z nich přesvědčivé cítit poměry panující v dané době, kdy to skutečně pro ženské pokolení nebyla zrovna idylka, všude přítomná špína, syrovost, chudoba a zoufalost zde dosahují vážně vysoké věrohodnosti a celkově se tak jedná v tomto ohledu o opravdu silnou podívanou, po které není případnému divákovi dvakrát do skoku. K tomu, když pak ještě přidám vážně výrazný výkon Carey Mulligan, zdálo by se, že by mohlo jít o skutečně výrazný snímek, jenže celý tento dojem podkopává dost nezáživná a ne zcela přesvědčivě zpracovaná zápletka. Jistě sice obsahuje i několik silných momentů, nicméně z komplexního hlediska tu jde o vážně slaboučký příběh, bez nějaké intenzity, spádu, gradace, zajímavě rozehrané scény, dialogy, či další s tím spojené souvislosti jsou nepatřičně osekané, či úplně zazděné, díky čemuž se pak nedá ani příliš s většinou postav sympatizovat a ani závěrečné vyústění nemělo ten správný divácký dopad, jako že se spíš jednalo jen o takové suché konstatování. Po emancipaci prahnoucí něžné pohlaví si zkrátka tuto podívanou užije možná i o něco víc, než zbytek publika, jinak ale jak jsem již zmiňoval, krom vizuální podoby a výkonu herečky v ústřední roli nejde úplně o film, který by bylo nutné vidět, ovšem je nutné podotknout, že potenciál tu určitě byl, leč zůstal nevyužitý.

Ačkoliv se od první do poslední minuty jedná o rutinní béčko, s opravdu tuctovou, předvídatelnou a nenápaditou zápletkou, tak přesto mě až překvapilo, o jak poměrně lehce snesitelnou podívanou se jedná. Především mě tu bavily postavy a jejich herečtí představitelé. Cage tu sice nemá úplně nejhlavnější roli, respektive se tu spíš o ní dělí ještě s dalšíma dvěma, třema, nicméně ten jeho mlčenlivý polda mě fakt bavil a především ty jeho likvidace těch parchantů mě dostávali do varu, vážně nesmlouvavá nekompromisnost, a to já rád. Oslovil mě ale i „zlý“ právník Dona Johnsona, nicméně i ostatní si myslím, že byli fajn a své role odehráli v rámci možností dost přesvědčivě, tady až na tu malou, nesnesitelně afektovanou pizdičku, která byla obsazena vážně snad jen kvůli nějaké hloupé protekci. O neduzích zápletky jsem se již zmiňoval, nicméně má jistě i svá pozitiva, jako spád, záživnost, či napětí, a překvapivě funguje i v těch dramatičtějších momentech, včetně emocí. Velká škoda jinak je, že se tvůrcům nepodařilo navodit i nějakou tu výraznější atmosféru, dále pak osobitější styl zpracování a celé by to vzhledem k příběhu sneslo i daleko více syrovosti, i tak ale musím zopakovat, že jako nenáročné béčko to poslouží spolehlivě.

Východní Asie alespoň pro mě dominuje světovému filmu akčními, respektive bojovými peckami, sem tam odsud dorazí i nějaký ten velmi povedený thriller, nicméně co se týče hororů, tak sorry, ale v tomto žánru to prostě není ani zdaleka to pravé ořechové a nic na tom nezměnila ani tato všeobecně vřele přijatá podívaná. Samozřejmě nemohu oponovat, že by film neoplýval opravdu strhujícími pasážemi, sem tam nějakým tím slušným hororovým efektem, pár výraznými postavami a jejich hereckými představiteli, a několika působivými emočními momenty, ovšem nic z toho nepůsobí konstantním dojmem, celé je roztrhané do zcela rozdílných epizod, s mnoha výkyvy, a to ať ve spádu, tak záživnosti, funkčnosti, či působivosti. Každopádně nejpovedenější je na Vlaku do Pusanu zápletka, která je nápaditá a která především nabízela tvůrcům nepřeberné množství možností k vytvoření vážně parádní jízdy, jenže ve výsledku to až tak nakonec neklaplo, a to díky již výše zmíněnému, tedy kolísavému spádu, nedostatku hororových ingrediencí, kdy se tu šetří jak krví, tak nějakou tou brutalitou, a tak vlastně zůstalo jen u masek, které jsou sice povedené, ale za mě to bylo speciálně v tomto ohledu dost málo, a co se týče pak postav, tak krom též těch již zmiňovaných výrazných, se tu bohužel ale vyskytují ještě ve větší míře infantilní, případně až nesoudně tuctový. Jinak mě film zklamal i po stránce atmosféry a scén s funkčním napětím je tu také minimum. Já jsem zkrátka z tohoto snímku krapet zklamán, kdy sice určitě nehodlám ani tvrdit, že se jedná o vyloženě nudnou, či celkově nepovedenou podívanou, jen prostě díky oné zápletce a možnostem měli podle mě tvůrci dosáhnout daleko více dech beroucí a efektnější zábavy, než jaké ve výsledku dosáhli.

V první řadě je nutné v souvislosti s tímto snímkem upozornit na jednu zásadní věc, a to že se rozhodně nejedná o komedii. Pokud bych už měl tedy Bachelorette žánrově zařadit, tak by to snad sneslo škatulku velmi jemně odlehčeného dramatu, ale opakuji, rozhodně ne komedie, čímž nemám na mysli, že by tu nějaký ten humor nefungoval, jako spíš to, že se tu prostě nevyskytuje. Podstatou této podívané je každopádně hledání sebe samé, konkrétně zde třech nevyrovnaných slečen v již pokročilém věku, které si doposud nedokázali srovnat především svůj partnerský život, což v sobě urputně dusí, ovšem až do večera před svatbou jejich další kámošky ze střední, kde dojde k postupnému rozkrývání všech problémů přítomných postav, k jejich ventilování a z toho následně pramenících neshod, rozbrojů a výčitek. Tudíž zrovna žádné veselé téma, a to i přestože se to odehrává na pozadí rozlučkového večera se svobodou. Místo očekávané třeskuté pařby, alá The Hangover, jen tedy v dámské verzi, plné chlastu, vulgarit, fekálního humoru a maximálních ulítlostí, se tu tak na vážno řeší jen partnerské vztahy a jejich dopady, ovšem bez vtipu a bez nadsázky. Nicméně to vše výše zmíněné není výčitka, jen konstatování, že kdo očekává nějakou potrhlou jízdu, bude rozhodně zklamán, neboť zde se divák rozhodně nezasměje. Tou výčitkou je, že ono to odlehčené drama ani trochu nefunguje. Zápletka je nudná, podivně kostrbatá, zcela bez emocí a závěr pak vyšumí úplně do prázdna. Dalším velkým negativem jsou vesměs nesympatické, až iritující postavy, kde snad jedinou figurkou, se kterou se dá ještě tak nějak ztotožnit, je ta ztvárněná Lizzy Caplan, která je navíc k tomu ještě jen jediná opravdu přitažlivá, zbytek jak postav, tak jejich hereckých představitelů a představitelek je fakt ale mizerný a na samotném vrcholu této sebranky je pak Kirsten Dunst, kterou sice tedy nesnáším normálně, ale zde trumfla všechno a všechny snad ještě víc než kdy jindy a byla vyloženě na přesdržku opravdu v každém momentu, prostě šílený výkon, šílený ksicht, šílená nesympatičnost, to je přesně ona. Neočekávaně mě ale zklamala i Rebel Wilson, která je tu jednak hodně upozaděn a jednak tu nepředvede ani trochu ze svého trhlého herectví, nehledě na to, že ta její postava je tedy ale fakt navíc mega kráva. Celkově se zkrátka jedná o naprosto prázdný film, nedisponující ničím, co by stálo za pozornost.

Artemis Fowl je velmi příjemně odsýpající dobrodružství, jehož zdejší všeobecně negativní hodnocení považuji za rozhodně nepřiměřené. Já totiž této podívané nemám skutečně příliš co zásadního vyčíst a v podstatě od první až do poslední minuty jsem se vážně upřímně bavil. O knižní předloze k tomuto filmu jsem tedy nikdy neslyšel, ale zde použitá zápletka má spád, je nápaditá, zábavná, a i když by se jí asi opravdu dalo vytknout, že je až příliš strohá, tak zásadní linie a charaktery jednotlivých postav jsou nastíněny jasně a není tudíž problém se s tím vším ztotožnit. Krapet nahnutější to je tedy s vizuální podobou filmu, především co se efektů týče, kdy mi přišlo, že do toho nebyl investován až takový finanční obnos, aby si v tomto ohledu divák sedl na zadek, na druhou stranu je zde ale vidět tvůrčí fantazie a nápaditost, kdy musím ovšem zároveň zmínit, že mě opravdu překvapilo, že právě za tímto dobrodružstvím stojí Kenneth Branagh, kterého bych zrovna do tohoto žánru úplně netypoval. Škoda je pak také malé porce akce, kdy se s něčím intenzivnějším setkáme během filmu vlastně jen jednou, a to při demolici vily, na druhou stranu, ono to celé není ani tak o akci, jako spíš o samotném příběhu, který ovšem zábavný a fungující je dostatečně. Za pozitivní pak musím zmínit ještě výborný casting, plný výrazných a sympatických herců, a to včetně těch dětských, a určitě nemohu opomenout působivou atmosféru, která mi skutečně sedla. Já se u tohoto rodinného dobrodružství zkrátka vážně bavil, a opakuji, všeobecně chladné přijetí tohoto snímku upřímně nechápu.

Zásadní problém této akční krimi komedie spočívá v tom, že akce je málo a stojí za hovno, krimi linka je vycucaná z prstu, působí naivně, nenápaditě a především nezáživně, a co se vtipnosti týče, ani jednou jsem neměl za těch sto minut potřebu se byť jen pousmát, natolik to v tomto ohledu bylo marné. Dax Shepard není příliš dobrý a ani zajímavý herec, a na režisérské pozici si svou reputaci tedy minimálně u mě určitě nenapravil. Celá tato podívaná je zpracována vážně nepoutavým způsobem, zápletka je kostrbatá, bez spádu, bez nápadu, bez živelnosti, v závěru s chybějící gradací, a to nezmiňuji otravné zvraty, opsané jak z nějaké učebnice klišé. Veškeré postavy tu pak působí jako stotisícátá kopie, a bohužel ani herci to celé příliš neoživují, i když alespoň ten Peňa si tu udržuje nějakou tu úroveň zábavnosti, ovšem jinak fakt bída. Také je nutné konstatovat, že film nedisponuje ani žádným stylem, atmosférou, či napětím, a jak jsem již zmiňoval, humor tu je až povážlivě nefunkční, kdy především ústřední dvojice se tedy snaží špičkovat, dobírat se a hlásit při každé možné příležitosti, nicméně zůstalo skutečně jen u marných pokusů, takže o vtipnosti zde nemůže být také ani řeč. Mě tento snímek zkrátka ničím neoslovil, a v podstatě se nedá považovat za nic jiného, než nezáživný, tuctový a ve většině ohledech nefunkční produkt, kterých je mnoho a mnoho dalších, jen ale tedy v daleko zábavnějším a přesvědčivějším provedení.

Čekal jsem další Atomic Blonde, Rudou volavku či Bessonovu Anne, nicméně přestože něco málo společného s těmito filmy The Rhythm Section nakonec má, tak porovnávat se ovšem úplně nedají, a to ze dvou docela podstatných důvodů. Jednak ústřední postava není tentokrát až taková řeznice, která láme vazy na potkání a střílí minimálně jako John Wick, ale spíš po celý film v podstatě zůstává vyplašenou, šedou myškou, která tedy sice také pár lumpům zavaří, ale je to spíš bojovnice, než nekompromisní profikiller, a jednak, a to především, se žánrově jedná o emoční drama s prvky akce a thrilleru, a ne o čistokrevné akční inferno, jako tomu bylo právě u výše zmíněných likvidátorek. Každopádně, podstatné ovšem je, že dost ingrediencí v tomto snímku funguje, i když je zároveň ale nutné i podotknout, že i v několika poměrně zásadních ohledech selhává, a těmi bych začal. Především tedy jsem měl po celou dobu problém se samotnou Blake Lively, kterou mám jinak docela rád, ale zde jak její vizáž, tak ztvárnění ústřední hrdinky, mi přišlo dost nepřesvědčivé a nesympatické, nehledě na to, že ani nikdo z dalších herců a postav nepůsobil nějak výrazněji, či zajímavěji. Dále mi vadila především v první polovině velmi kolísavá úroveň tempa a zábavnosti, možná bych uvítal i více syrovosti a nekompromisnosti a vytknout musím i emočně slabší závěr, ve kterém mi chyběla ta pravá síla satisfakce. Jak už jsem ale zmínil, spousta věcí mě tu i oslovila, a zde musím zmínit svižnou druhou polovinu filmu, několik slušných zvratů a fungující napětí a atmosféru. Celkově se tak jedná veskrze o průměrnou podívanou, která tedy na zadek neposadí, ale pobavit dokáže s naprostým přehledem.

Filmy z posledních řekněme 15-ti let s Dolphem Lundgrenem si drží takovou tu ustálenou laťku (ne)kvality, která se s ohledem na zdejší hodnocení pohybuje někde zhruba na hranici dvou *, což tohoto herce pak v pomyslné skupině kdysi béčkových hvězd a hvězdiček, drží někde na úrovni van Damma, či Travolty, nicméně furt je na tom ale určitě pořád lépe než třeba takový Willis, o Seagelovi pak ani nemluvě, čímž chci každopádně ale především vyjádřit, že se jedná o podívané, s jistou dávkou tolerance, snesitelné a určitých kvalitních parametrů dosahující, zároveň ale nezapřou minimální rozpočty, tuctové zápletky, slabé akce a v podstatě celkově horší zpracování prakticky ve všech ohledech. A přesně do této kategorie spadá právě i tento snímek, pro nějž platí praktiky vše výše zmíněné. Laciný, s nenápaditou zápletkou, s minimem akce nevalné úrovně a bez ingrediencí, jako atmosféra, napětí, emoce, když ale divák alespoň tuší, co ho čeká, tak jsem přesvědčen, že nebude ale ani nucen vrtět hlavou, co to sleduje za debilitu, jelikož jakousi smysluplnou a rozhodně nenudící dějovou kostru to má, postavy nejsou vyloženě zralý na přesdržku, svižným spádem též disponuje, herci nejsou úplní mimoňové, a tak se to prostě dá celkově bez nějaké větší újmy přežít.

Tvůrce tohoto zcela nefunkčního opiátu by potřeboval tak akorát ostnatým drátem přes koule a nahnat do fabriky k pásu, aby ho co nejrychleji přešli myšlenky na takovéto zoufalé pokusy uchytit se ve filmové branži, jelikož tento přefiltrovaný výblitek nemá se snesitelnou podívanou vůbec nic společného a určitě mě fakt hodně překvapuje jeho zdejší poměrně časté vysoké a pozitivní hodnocení. To, že jde o ultralaciný brak, by mi tedy rozhodně ani moc nevadilo, jako spíš to, že přestože si byl tvůrce vědom jak tohoto faktu, tak toho, že má k dispozici jen zcela podprůměrný scénář a třetiřadé, odpudivé smažky, snažící se o nějaké to herectví, tak se stejně snažil o jakési vyártované dílko, kterým chtěl zřejmě naznačit své dekadentně směřující umělecké ambice, jenže za mě se ve výsledku jedná skutečně jen o nepůsobivý hnůj, který nefunguje v absolutně žádném směru, od atmosféry, přes napětí, přes efekty, a to vše navíc ještě k tomu skrývá za nepřehlednost, chaotičnost a již zmiňovanou přefiltrovanost, což přispělo pouze k tomu, že není ani vůbec nic vidět, no prostě blamáž jako kráva. Takže jako pardon, ale tohle já absolutně odmítám uznávat, netalentovaný břídil se zkrátka pokusil o nevšedně zpracovaný horor, ale vzešel z toho jen na fetu ujetý hipstermovie, který si nezaslouží nic jiného, než na něj nakydat co největší výkaly.