sedm.1

Slasher z Polska? No ty vole, to musí být pořádná jetelovina, říkal jsem si zcela přesvědčený hned předem. Ovšem hle, ty vole po druhý, on to nebyl v žádném případě ani trochu průser. Samozřejmě nebudu tvrdit, že se jedná o prvotřídní vybíjenou, která by mohla konkurovat těm nejznámějším klasikám daného subžánru, pocházejících hlavně ze zámoří, nicméně že právě u našich severních sousedů vznikne takovýto film, tak to jsem velmi příjemně šokován, jelikož to celé vážně nepůsobí očekávaně debilně, naopak, ve většině ohledech snese přísná měřítka, především tedy co se atmosféry a napětí týče, tam fakt není příliš co vytknout, zkrátka hluboké lesy a uprostřed nich polorozpadlý dům udělají své stejně tak v Americe, jako v Evropě, a vlastně též i veškeré postavy naplňují klasický žánrový, neurážející standart, a to i včetně hereckých výkonů jejich představitelů, zastoupené všemi lidskými „odrůdami“, tedy umaštěná hlavní hrdinka, postupně proměněná v neohroženou bojovnici, pohledná bloncka, co ukáže kozy, svalovec, tlouštík a gay, no prostě všichni, včetně tupýho policajta 8D. Zápletka je jinak tuctová, nenápaditá a bez překvapení, nicméně na druhou stranu má spád, postav umře dostatek a závěrečná gradace také působí dobře. Co musím nicméně vytknout, je úroveň efektů při zabíjení, kde se tvůrci zatraceně dost báli přitlačit na pilu, takže opravdu dost mordů je mimo záběr, a ten zbytek co na kameru je, tak ten nepatří rozhodně mezi úplně ty nejdrsnější, což pak lze přiřadit buď k nedostatku financí, případně tvůrčí neschopnosti, každopádně v tomto ohledu se jedná o zásadní nedostatek a za ne zcela přesvědčivé, spíš až z hloupé, musím považovat ještě „vznik“ zabijáků, nehledě na to, že ani jejich namaskování není zrovna nejkvalitnější, i když na druhou stranu, když vezmu v potaz, že se pořád jedná o film Polska, tak vlastně je to velká paráda a co bych za to dal, kdyby něco takového vzniklo i v našich končinách. Dnes v noci v lese nikdo nespí je zkrátka velmi milé hororové překvapení z Polska, kterému se toho dá sice určitě vážně spousta vytknout, ovšem proč to dělat, proč hledat chyby? Je to nutné? Já myslím, že rozhodně ne a naopak, za každý takovýto přírůstek by měli být příznivci hororů hlavně rádi a zbytečně nebuzerovat.

Výborné historické drama, kterému sice chybí taková ta hollywoodská rozmáchlost a velkolepost, což ovšem v tomto případě ani trochu nevadí, neboť tento možná pro někoho „nedostatek“ tvůrci svým divákům nahrazují vážně strhujícím příběhem, výraznými postavami, ale především dech beroucí atmosférou, která svou syrovostí, špinavostí, ale hlavně přirozeností působí opravdu ohromujícím způsobem, a která nechá skutečně asi jen málo koho chladným. Upřímně se každopádně musím přiznat, že jsem se dost bál oné tříhodinové stopáže, ovšem tyto mé obavy byly zcela zbytečné, jelikož film nabral hned od začátku neskutečný spád, jedna výrazná scéna stíhala druhou, bezchybně zde fungovali emoce, dramatické okamžiky, napětí, ale i občasné odlehčení nebylo vůbec mimo, navíc tu proběhlo i několik vážně poutavých gradací a závěrečné akční finále už jen podtrhlo celý ten působivý filmový zážitek. Opomenout ovšem samozřejmě nemohu ani perfektní výkony všech zúčastněných herců, Skarsgard a Kingsley byli sázkou na jistotu, mě ale nejvíc nadchl svou sympatičností a výrazností herec v hlavní roli, po mě doposud zcela neznámý Tom Payne, jenž tu opravdu dominuje a je prostě úžasný. Ranhojič je zkrátka taková dobrodružná, částečně i romantická, především ale poučná a zajímavá pohádka pro dospělé, které nelze příliš co vyčíst, takže za mě skutečná spokojenost.

Poměrně tuctový soudní thriller s krutě neoriginálním příběhem, jehož vývoj, respektive vyústění, musí odhalit každý byť jen trochu žánrem protřelý divák již v samém počátku, čehož si ovšem zřejmě byli vědomy i sami tvůrci, a tak se rozhodli celý film osvěžit alespoň alkoholovou závislostí ústřední hrdinky, právničky, což ovšem ve výsledku jednak též neznamenalo nějaký originálnější přístup, ale především oné závislosti zde stejně nebylo prakticky vůbec využito, natož aby měla jakýkoli vliv na dějový vývoj, takže toto „oživení“ lze stejně považovat za zcela zbytečné a navíc kvůli výkonu Kate Beckinsale i za dost nepřesvědčivé. Tato herečka je zkrátka velice, velice sexy a v latexovém oblečku v Underworldu je nepřekonatelná, ale na seriózní, dramatické role prostě nemá a tady to jen potvrdila, i když jí zde v onom nekvalitním výkonu předčil ještě jiný herec, a to Nick Nolte, který se na hraní měl už dávno vyprdnout, neboť v každém dalším filmu je děsivější a děsivější. O tuctové zápletce jsem se jinak zmínil, jen k tomu mohu tedy ještě snad dodat, že nedisponuje ani napětím, ani spádem, o předvídatelném zvratu se radši nemá ani smysl zmiňovat a nudné finále už jen potvrzuje celkovou matnost a nevýraznost celého filmu. Pravda je jen slovo zkrátka není sice úplný průser, za nějakou zásadnější pozornost nicméně rozhodně nestojí.

Tímto chci veřejně oznámit, že bych rád zažaloval Mika Whita za to, že mi ukradl můj život a především mé myšlenky, a bez mého povolení si je dovolil přenést a zfilmovat do tohoto velice silného snímku. Teď ale vážně, já jsem jako fakt vyděšený. Snad nikdy mi totiž myšlenkově nebyla žádná filmová postava tak moc blízká, jako ta zde, navíc v perfektním ztvárnění Bena Stillera, no ty vole, to jsem byl prostě normálně celý já 8D. Každopádně, tento film je ale vážně hodně ze života a o životě, a tvůrce naprosto přesně věděl, co dělal. Bradův život je tak opravdu hodně upřímná, otevřená a emočně silná podívaná, se kterou jsem se až nevídaně ztotožnil, nicméně se jedná určitě ale o snímek určený právě především pro vrstevníky ústředního hrdiny, rozjímajícího nad svým dosavadním životem a osudem, jelikož právě jen toto cílové publikum dokáže podle mě ten film následně vnímat tak, jak vnímaný být má, bez nějaké ironie, či nepochopení. Bradův život každopádně nedisponuje úplně nějakou nejsilnější zápletkou, ovšem zde je nutné vzít v potaz, že celá ta podívaná je postavena v podstatě primárně na úvahách muže ve středním věku nad svým životem, a ne obsahově kalkulujícím dílem, o což větší důraz byl pak ovšem kladen na herce, kteří museli publikum přesvědčit o svých nejniternějších pocitech, a myslím, že vesměs se jim to povedlo na výbornou, což jen přispělo k celkovému skutečně reálnému vyznění. Bradův život je tak zkrátka velmi přesvědčivá, podmanivá a přirozená deprese, ve které se myslím najde mnoho z nás, tudíž pro mě se jednalo o nesmírně emočně silný zážitek, ze kterého se budu ještě dlouho vzpamatovávat.

Pokud bych měl tento film hodnotit jako celek, tak se jedná o takovou nevýraznější, zároveň ale i příjemně snesitelnou, odlehčenější romanticko /dramatickou podívanou, nicméně já se zde musím zmínit jeden zásadní fakt, a to že podle mě bude tento snímek rozdělovat publikum na dva tábory. Na ženský a mužský. Zatímco se totiž něžné pohlaví bude asi dost ztotožňovat s ústřední hrdinkou a bude chápat její veškeré myšlenkové pochody, její chování, jednání a rozhodování, tak to mužské jí bude považovat za naprostou noční můru každého chlapa, nerozhodná, rozháraná, infantilní a i přes veškerou partnerovu náklonnost stejně nespokojená frnda, toužící po sebeuspokojivé budoucnosti, na kterou ovšem nemá. Je zkrátka znát, že jak za scénářem, tak réžií stojí ženy, jejichž pohled na vnímání vztahů, a vlastně i světa je prostě odlišný než ten mužský a zde to zkrátka zformulovali do ukázkového příkladu, respektive příběhu. Každopádně, film samotný, jak už jsem ale zmiňoval, není zas až takový průser, ovšem ani zázrak. První půlhodinka se sice táhne, později ale nabere docela spád, postavy jsou pak poměrně výrazné a živelné a dialogy nepůsobí až tak nudně, mimózně. Nutné je ovšem i podotknout, že za celou tu dobu se tam nestane ale ani nic zásadnějšího, či jakkoliv dramaticky, či emočně působivého, prostě se na to jen příjemně dívá, obsahově ovšem nemá Laggies zkrátka co nabídnout.

War Machine budu charakterizovat poměrně jednoduše, a to i přesto, že půjde z mé strany o docela silné prohlášení, nicméně já tento snímek zkrátka považuji za jednoznačně nejlepší válečnou satiru vůbec. Sice tedy upřímně konkrétně tento žánr ani trochu nemusím, tohle je ale vážně neuvěřitelně zábavná jízda, která přesně vystihuje veškeré absurdní poměry panující ať už v samotném afgánském konfliktu, tak i v armádě, v politice, ve veškerých přítomných vztazích, rozhodnutích, prostě ve všem a já se na střídačku opravdu upřímně fantasticky bavil, ovšem hned následně jen nechápavě zíral, co se ve filmu vlastně odehrává, což když se nad tím vším tak zamyslí, tak by mě mělo ale především primárně děsit, fakt šílený. Každopádně, War Machine funguje skutečně jako perfektně namazaný stroj, se strhující zápletkou, plnou opravdu vtipných situací, zároveň ale i napětí, působivých dramatických okamžiků, emocí, perfektních postav a dech beroucí atmosféry. Na vrcholu všech těchto pozitiv se nicméně tyčí jeden jediný prvek, a to fenomenální výkon Brada Pitta, ze kterého jsem byl naprosto unešený, který tu strhává na sebe veškerou možnou pozornost a opět potvrdil, že už dávno není jen filmovým sexuálním symbolem, ale především nehorázně přesvědčivým a dokonalým hercem, jehož škála ztvárnění svých filmových postav snad nemá ani meze. A když k tomu pak připočtu i další borce, jako Kingsleye, Halla, a vlastně i všechny ostatní, tak i v tomto ohledu se jedná o mimořádný filmový zážitek. War Machine je zkrátka bohužel vážně neprávem dost opomíjený a kvalitativně podhodnocený snímek, pro mě se ale jedná skutečně o ojedinělý zážitek, který musím každému doporučit.

Možná mé velmi chladné dojmy z této duchařiny jsou vyvolány již jistým, nepopiratelně přemrštěným počtem filmů právě s touto tématikou, nicméně to nic nemění na tom, že His House není ničím výjimečným příspěvkem v tomto hororovém subžánru a v podstatě se od ostatních nijak neliší. Tvůrci sice mazaně využili současné situace s migranty, což se jim jako povedený nápad jistě nedá upřít, každopádně samotné dění v domě již skutečně nepřináší nic inovativního, ojedinělého, či jakkoliv jinak originálního. Jisté odhalení v závěru pak sice lze považovat za nečekané, ovšem ani to nic nezměnilo na pointě, která tu prostě už v takovéto formě nejednou byla a že by navíc zrovna zde nějak šokovala, tak to už vůbec ne. Co se jinak týče přímo zápletky, ta má vlažnější tempo, dějovým zvratem disponuje skutečně jen tím jedním, jinak si plyne tak nějak bez napětí a bez emocí, přímo hororových prvků se zde divák pak krom pár nefunkčních vybafnutí též nedočká a i když ústřední manželský pár je sympatický, tak abych jim nějak držel palce, tak to taky zrovna ne. Nejpůsobivější tu tak zůstává prakticky jen atmosféra, která chvílemi vyvolávala pocity zaujetí a oživení, jinak ale musím zopakovat, že tohle není opravdu nikterak žánrově přínosný snímek.

Angel of Mine je neuvěřitelně tuctový thriller, který skutečně nenabízí pro danou zápletku absolutně nic nového, neotřelého, či osvěžujícího, a to nemluvě o závěrečné pointě, která vzhledem k celkovému vývoji nemohla dopadnout jinak, než dvěma, max třema způsoby, a tvůrci si samozřejmě vybrali ten jednoznačně nejnudnější, respektive hůř to už zazdít a diváka otrávit nemohli. On vůbec vývoj celé té podívané je jen kopií veškerých možných klišé a postupů, vybrakovaných z mnoha jiných, tématicky podobných filmů, s minimem záživných scén, bez jakékoliv gradace, či napětí, opomenout pak samozřejmě nemohu ani nefunkčnost emocí, které tu měli sehrát poměrně zásadní roli, a atmosféra, ani jakákoliv tvůrčí stylovost, zde nebyli též nabídnuty. Noomi Rapace, kvůli které jsem dal této podívané vůbec šanci, tu pak zahrála sice přesvědčivě, nicméně ta její ústřední postava mě od prvních minut neskutečně iritovala, a bohužel se to nezměnilo až do konce filmu, a co se pak ostatních postav a jejich hereckých představitelů týče, tak ani nikdo z nich na sebe nedokázal upoutat nějakou větší pozornost. V tomto případě se zkrátka jedná o takovou neoriginální jednohubku na jedno použití, která sice čas u ní strávený neznechutí, zároveň ho ale nikterak ani neobohatí.

Celé zpracování tohoto snímku koresponduje s jednou z částí jeho názvu, a to gentlemanské. Jak já si totiž představuji gentlemana? Slušného, vzorného, uhlazeného, zároveň ale v podstatě i dost nudného, nezajímavého a nevýrazného. A přesně takto na mě zapůsobila tato podívaná. Až příliš profesorsky natočená, ovšem bez jakékoliv známky rebélie a bez života, což následně vyvolává jen pocity nezáživnosti a nepřesvědčivosti. Každopádně v jednom ohledu jsem byl mile překvapen, a to jaký je Redford ve svých stočtyřicetiosmi letech pořád charismatický štramák, který stále ještě prakticky sám dokáže utáhnout film. Jinak je zde ale vážně těžké ještě něco vyzvednou, jelikož tu prostě už není nic, co by za to stálo. Příběh se odehrává pozvolna, bez jakýchkoliv výraznějších scén, dále to není ani napínavé, ani dramatické, ani emočně funkční, a zábavné už vůbec ne. Veškeré postavy pak nevzbuzují jakýkoliv zájem, a co se atmosféry týče, tak i tu musím považovat za nepřesvědčivou. Jak jsem zkrátka zmínil, určitě nejde o špatný film, jen prostě nenacházím jediný důvod, proč ho vlastně vidět. Velmi obyčejná, nezajímavá a hlavně nevýrazně zpracovaná podívaná.

Opravdu upřímně rád si sem tam, jednou za čas, dám nějakou tu pořádnou, poctivou ártovku, jenže upřímně, co je moc, to je moc, a toto komorní drama na mě bylo v tomto ohledu už vážně příliš a já si ho nedokázal ani trochu užít. Vlastně krom jako vždy fantastické a uhrančivé modly Evy Green, která se tu navíc jako bonus opět příliš nestyděla, tu už totiž nemám ani co hodnotit ještě pozitivně. Snad možná ještě působivost syrové atmosféry by se dala označit za fungující, ale jinak je to vážně trápení. Především zápletka, jestli se dá ovšem tímto termínem to, co se zde odehrává, vůbec označit, je zatraceně prořídlá, až prázdná, bez jakéhokoli tempa, nápadu a hlavně zaujetí, přičemž tu je divák po celou dobu v podstatě jen svědkem trápení se hlavní hrdinky nad odloučením se na delší dobu od své malé dcery, což projevuje dlouhými, tichými pohledy, případně nedůmyslnými dialogovými frázemi, prostě vážně bída, ke které pak přispěl i fakt, že tu vůbec nefungovali emoce, které tu ovšem měly poměrně zásadní funkci, jenže něco tak odměřeně zpracovaného jsem v tomto ohledu již dlouho neviděl. Závěr tomu pak dal už jen korunu, nepřesvědčivý, chladný a bezduchý. Veškeré postavy jinak působily nezajímavě a nevýrazně, takže já prostě z tohoto snímku nemám opravdu ani trochu dobré pocity, proto to nízké hodnocení, nicméně bych určitě rád i dodal, že odrazovat od tohoto filmu ale nechci, jelikož své kvality jistě má, jen já prostě nejsem úplně ta nejvhodnější cílová skupina.