sedm.1

První Eastwoodův filmový počin z pozice režiséra, který se dá označit za vyložený průser. A zároveň snad asi i za vůbec nejslabší válečný film, co jsem viděl. V případě Vlajky našich otců se totiž nepovedlo skutečně nic, ovšem v první řadě musím zmínit především naprosto šíleně poskládanou dějovou linku, což právě považuji čistě jen za chybu samotného Clinta, který se tu snaží o mozaikové odvyprávění válečného příběhu, ovšem s absolutně nefunkčním časovým skákáním sem a tam, pak zas jinam, pak zase zpátky a pak zas na začátek, a to po celou dobu trvání filmu, zhruba v pětiminutových intervalech, z čehož ve výsledku pak vznikla jen naprosto nepůsobivá, roztříštěná a nudná podívaná, zcela bez emocí a jakékoliv kompaktnosti. Akčních scén je na válečný biják jinak také poskromnu, a když se přeci jen něco začne v tomto ohledu dít, vyzní to stejně buď zcela nevýrazně, anebo jen jako prachsprostá kopie, jako například to vylodění, které se velice okatě podobalo tomu z Ryana, jen v Eastwoodově provedení to vypadalo podstatně laciněji, nepřehledněji a celkově prostě slabě. Co se zápletky týče, když tedy pominu ten otravný styl zpracování, nemuselo to dopadnout zase až tak špatně, neboť šlo o poměrně silný a poutavý příběh, ale prostě jsem si ho nedokázal vůbec užít a vychutnat. A jelikož i obsazení mi vesměs přišlo docela nevýrazné a ani atmosféra neměla ten správný efekt, já na tomto válečném dramatu Clinta Eastwooda nemám zkrátka co chválit a jsem z toho upřímně zklamán.

Jasně, třísetšedesátáosmá variace na Paranormal Activity, pořád to samé dokola, bla, bla, bla, bla, bla, bla. No a co? Fascinuje mě jak všichni subžánr Found Footage nesnáší, ale přesto pořád na něj ti samí kašpárci čumí. Asi proto, že se považují za obětní beránky, které ty sračky musí sledovat za ostatní, aby je poté mohli erudovaně informovat, jak vlastně moc to očekávaně a nepřekvapivě velké sračky jsou. A že tomu vždy dokážou dát sakra za uši 8D. Vím, že bych se měl věnovat čistě jen k vyjádření svého názoru k danému filmu, ale jak mě mají nechat sakra v klidu veškeré ty komentáře, které vesměs začínají slovy „Další otravný FF, který jsem musel protrpět…“. Když onen uživatel už dopředu ví, jaká to bude otravná sračka a především už dopředu mě to absolutně nezajímá, tak na to přeci nebudu rovnou vůbec čumět a zbytečně tu pak jen na to házet špínu, ne? No, stačí, už jsem se tu dost rozohnil, a stejně mi to je prd platný, takže, The Bell Witch Haunting je třísetšedesátáosmá variace na Paranormal Activity, kde se odehrává pořád to samé dokola, zpracování je taktéž téměř totožné, průběh je totožný, vyústění je totožný, působivost je totožná, atmosféra je totožná, tudíž kdo viděl Paranormal Activity, na tuto třísetšedesátouosmou variaci už čumět nemusí, stačí sem je rovnou lupnout Odpad, či štědrou jednu * a jede se dál. No, a ti, kteří mají filmy zpracované FF stylem rádi, si užijí i tento, snad tedy jen s jedním varováním, postavy se v tomto snímku chovají opravdu, ale opravdu už hodně hovadsky a tvůrci v tomto ohledu už vážně překročili meze i mé tolerantnosti. Nicméně působivé to je i tak a po většinu filmu jsem byl zas jak na trní, ale v daném žánru jde skutečně o slabší kousek.

Proč taková kritika? Za mě se jedná o dost dobrý western, kde není vzhledem k žánru příliš co kritizovat, neboť splňuje vše, co od něj lze čekat. Drsný kraj, drsná doba, drsné mravy, povedená, nemilosrdná atmosféra divokého západu, přestřelky, správně špinavý vizuál, a to vše podtrženo možná ne zrovna dvakrát originální, nicméně určitě nenudící zápletkou, s jedním, dvěma nečekanými zvraty a vážně slušným tempem. Postavy a jejich představitelé na mě zapůsobili též přesvědčivě, nechybělo ani pár poměrně syrových scén a chvílemi fungovali i silné emoce. Prostě veškerou tu zdrcující kritiku a vlastně i pořádný komerční krach vážně nechápu. Ano, najdou se zde i chyby, kdy bych chtěl zmínit především opravdu hodně uspěchaný konec, kde místo pořádného, vygradovaného, nervy drásajícího akčního finále nastalo takové rychlozúčtování s minulostí, a též závěru se týkající opravdu až moc přehappyendované vyústění, ale že by to mělo až tak vyloženě devastující účinky na výsledný dojem z celého filmu, tak to tedy rozhodně ne. Já jsem si tuto nefalšovanou, westernovou podívanou užil zkrátka více než příjemně a celá tato podívaná si zaslouží určitě větší diváckou pozornost a výrazně lepší přijetí, než tomu ve skutečnosti je.

K tomuto snímku jsem se nechal zlákal mnoha velice pozitivními a přesvědčivými komentáři, slibující ultimátní martial arts řežbu, ovšem můj dojem z tohoto snímku tedy zas až tak ohromující bohužel není a třeba k rubanicím Tonyho Jaa, či Iko Uwaise si to ani nečichne. Nebudu tedy brát v potaz zápletku, ta tu slouží jen jako podklad pro co nejvíce soubojů, a to je v tomto typu filmů naprosto v pořádku. Problém spíš je právě v těch samotných soubojích, na které jsem se tolik těšil, ale které mě zrovna na zadek neposadili. Nechci v žádném případě tedy házet všechny do jednoho pytle, neboť třeba závěrečný fight mezi 28 a 29 je jak po choreografické, tak především vizuální stránce doslova ohromující zážitek, zbytek akce mi ale přišel prostě takový až moc po staru zpracovaný. Uječený, krapet „nadrátovaný“ a nedynamický. V několika soubojích pak nepatřičně zaúřadoval i střihač, který hloupě narušoval jinak docela přehledné nasnímání a nesedla mi ani atmosféra a vizuál snímku, které ve mně také spíš evokovali neblahé pocity z právě podobně laděných, 30 a více let starých, snímků. Postavy, respektive jejich představitelé jsou ovšem výrazní a charismatičtí řezníci, ti film řádně nakopli. Já tuto bojovku zkrátka za ultimátní řež ale opravdu považovat nemohu, buď mělo být méně soubojů, na kterých si tvůrci měli ale nechat sakra záležet, anebo když už se sem rozhodli narvat naopak velké množství kratších šarvátek, mělo to mít celé daleko větší koule. Mě to celé prostě až tolik neoslovilo a až na pár momentů jsem se u toho poměrně i dost nudil.

Nebavil jsem se. Pařba o vánocích je tím typem filmu, který se snaží být strašně moc cool, ujetý a potrhlý, bohužel veškeré tyto snahy zde ovšem vyznívají vesměs nevtipně, v nejedné scéně pak až trapně. Přišlo mi to, jako by se tu tvůrci sice chtěli ukrutným způsobem rozjet a udělat z toho filmu skutečně úletovou komedii, zároveň se při tom ale rozhodli respektovat veškerá pravidla a mantinely, z čehož pak vznikla ve výsledu ona svázaná nuda, kdy pokaždé, když se nabíhalo na pořádný, nekompromisní a odvážně přidrzlí fór, zařadila se zpátečka, a tak veškerá zábavnost vyšuměla pokaždé do prázdna. Co se zápletky týče, jde o předvídatelný blábolík, který v první řadě připomíná nějakou sci-fi, ti správňácký zaměstnanci, férový šéfové, všichni jsou free, stačí jen zapařit a všechno bude ok, no divák k tomu musí prostě přistupovat s pořádnou dávkou tolerance a odevzdanosti, respektive ona naivní zápletka zde prakticky slouží především jen jako podklad k šaškování přítomných postav, které tu sice zas až tak otravně a nesympaticky nepůsobí, bohužel ale ani toho nedokázali tvůrci využít, a tak i ti největší šílencia hlásiči tu působí mdle a nevýrazně, viz jako například Rob Corddry. Když bych to měl zkrátka shrnout, označil bych to celé za upjatý odvaz, s pár usměvavými momenty a kvantem nefungujících rádobyvtipů.

Za mě měla sága Vetřelců skončit v 97´, v podobě Vetřelce: Vzkříšení a mělo se jít od této látky pryč, neboť vše, co vzniklo poté, považuji dnes jednoduše už jen za ždímání známé a ověřené značky a zároveň i hanobení jejího dobrého jména. Dva crossovery Vetřelců vs Predatorů tedy radši neberu ani v potaz, ale Prometheus pro mě zkrátka už představuje dokonalý úpadek původní vetřelčí myšlenky, a to v podobě úplně odlišného nasměrování, které vůbec nepobírám, nebaví mě a prostě s původními čtyřmi sci-fi peckami nemá už nic společného. A Covenant v nově nastoleném směru jen otrocky pokračuje a pro mě osobně je celý tento novodobý vetřelčí projekt prostě už zcela mimo. Každopádně, Covenant je krapet zábavnější podívanou než Prometheus, a to především díky úbytku mimózního filozofování a návratu k přímočařejšímu a živelnějšímu zpracování, ikdyž samotná zápletka je vážně bída, celé mi to přišlo strašně utrápeně poslepované, béčkové a hrajícího si na něco převratného, překvapujícího a ojedinělého, což ovšem ani v jednom ohledu ani náhodou není. Plynulost a zábavnost Covenant pak hodně narušuje dějová kolísavost, kdy jde chvílemi o poměrně dynamickou podívanou, nicméně více než často je narušována vyloženě hluchými místy. Co je velká katastrofa, je casting Covenant, oproti tomu byl zas Prometheus o několik tříd výš, a tahle herecká parta nesympatických a otravných obětí si nezasloužila ni jiného, než postupně vybít. Vizuál, styl a atmosféra je tu pak ale naštěstí v souladu s předchozími díly, takže alespoň to, jinak si ale musím trvat na svém, Jak Prometheus, tak Covenant nejsou důstojnými nástupci původních legend, ale jen nevýraznými klony, které se nezařadí nikam jinam, než mezi průměrné akční sci-fi, po kterých za pár let neštěkne ani pes.

The Big Short se opravdu velice podrobně zabývá příčinou vzniku celosvětové ekonomické krize, respektive především jejím prvotní příčinou, a to americkou hypoteční krizí, která to vše odstartovala a měla pak za následek i světovou finanční krizi, ovšem zde je to celé skutečně zaměřeno především na ono až sebedestrukční chování amerických bank a celé je to zde rozpitváno skutečně detailně a vlastně i dost polopaticky, což jsem ale rozhodně uvítal, neboť celá ta kauza není vůbec jednoduchá na pochopení, ale díky tomuto snímku to musí dát už každý a vlastně se dozví, že to zas až tak ve skutečnosti složité nebylo, jen je fakt šílený, když si člověk uvědomí, co za tou bublinou stálo. Problém Sázky na nejistotu ovšem je, že krom toho detailního rozboru hypoteční americké krize, nenabízí tento snímek vážně nic jiného, co by stálo za pozornost. Tedy pardon, až na opět grandiózně hrajícího Christiana Balea, který tu podal další strhující výkon, kdy si každou scénu, ve které se objeví, krade zcela bezohledně pro sebe a je tu prostě znova díky svému hereckému umu naprosto nepřehlédnutelný. Jinak jde ale vážně prakticky jen o lavinovitý sled faktů, který má mnohem blíže k hranému dokumentu, než ke klasické filmařině, nedočkáme se tu tedy žádné rozvětvenější zápletky, žádných zvratů, oddechových momentů, prostě fakta, fakta, fakta. Což znamená, že pokud zrovna není divák studentem VŠE, či se jiným způsobem nezajímá o danou problematiku a chce vidět především film, bude nejspíš určitě zklamaný, neboť v tomto případě příliš o filmově záživnou podívanou rozhodně nejde.

Kdybych Příchozí hodnotil jen dle první třetiny snímku, vypálil bych bez mrknutí oka maximální hodnocení, a opěvoval bych ho jako jedno z nejpůsobivějších sci-fi pecek vůbec. Já byl totiž z oné první třetiny skutečně jak v tranzu, ohromen a unešen z neskutečně působivé podívané, zpracované strhujícím stylem a disponující dech beroucí atmosférou a nezapomenutelným vizuálem, a celý vyjukaný a nadšený z toho, jak se to bude celé vyvíjet dál. Bohužel onen další vývoj mě už ovšem zas až tolik neoslovil, druhou třetinu si totiž dovolím popsat jako těžkotonážní přešlapování na místě, čímž to celé ztratilo na působivosti, aby to pak následně poslední třetina zazdila naprosto disfunkčním vývojem, gradujícím ve velkém zvratu a pointě, která tedy byla určitě překvapivá, ale to je asi tak vše, co by se o ní dalo tvrdit v pozitivním slova smyslu. Ten rozjezd je tu tedy ale vážně fascinující, postupně se to celé ale začalo utápět samo v sobě, přestalo to dávat příliš logiku a celé to nabralo až zbytečně příliš filozofický náboj s malíčku vycucaným poselstvím, které ve finále ovšem vůbec stejně nezafungovalo. Dennis Villeneuve zde zkrátka jen potvrdil, že je určitě talentovaným tvůrcem, ovšem vesměs mám z jeho filmů pocit, že má sice geniální nápady, které ovšem neumí pak dát ve výsledku smysluplně dohromady a udělat z nich celkově skutečný filmový zážitek, neboť pokaždé se mu to pod jeho vlastní taktovkou zhroutí jako domeček ze sirek. Nicméně, Arrival lze i přes mé výtky každopádně považovat za jedno z nejzajímavějších, nejoriginálnějších a nejvýraznějších sci-fi dramat posledních let.

Je sice pravda, že já jsem neskutečná cíťa a rozbulí mě každá prkotina na potkání, ovšem postavit film jen a pouze na citovém vydírání, a to ještě v dost kýčovitém provedení, tak to tedy zase jako ne, kvůli tomu nebudu přeci opěvovat jakýkoliv snímek. Tvůrci ovšem v tomto případě neměli k dispozici už nic jiného, než právě tlačit maximálně na pilu, neboť zde ničím jiným prostě nemohli zaujmout. Zápletka A Family Man je nudná a nevýrazná, tempo snímku minimální, postavy vesměs mdlé, atmosféra naprosto nulová a emoce, o které tu šlo v první řadě, fungovaly, ovšem jen ve skutečně těch nejdrásavějších momentech, jako například při scéně umírání dítěte na nemocničním lůžku, to ale na druhou stranu považuji spíš za až tvůrčí podpásovky, které možná dokážou z několika citlivěji založených diváků vytáhnout kapesníčky na utření pár slziček, ale ke zkvalitnění samotného snímku zrovna dvakrát nepřispějí. Herecky tu jinak kraluje ve vedlejší roli Willem Dafoe, naopak Gerard Buttler se do této role vůbec nehodil, což bylo nejvíce znát právě v těch emotivněji nejvypjatějších scénách, kde vyloženě tápal. Každopádně jde zkrátka o vážně nevýrazný snímek, se sice několika emočně působivými scénami, nicméně celkově to příliš nefunguje a nemá to v podstatě ani příliš čím zaujmout, či zabavit.

Neuvěřitelné se stalo skutkem, jeto tu, DC se s Ligou spravedlnosti alespoň v mých očích vykoupilo ze zapovězení, čemuž jsem ale upřímně po všem tom dění okolo něj a především po otravné Wonder Women už vážně ani trochu nevěřil. Nicméně, ze stáje DC jde skutečně od Muže z oceli konečně o podívanou, která má pořádný koule, je dynamická, akční, efektní a především zatraceně zábavná. O to víc pak nechápu tu vlnu nevole, která se snesla na adresu této jízdy, neboť mi přišlo, že ještě donedávna právě po takovémto přístupu od studia a tvůrců všichni volali, tedy po větší uvolněnosti, přímočarosti a zábavnosti, a když je pak film se všemi těmito přísadami vypuštěn do světa, všichni najednou zase obrátí a začnou brblat nanovo, to fakt už nechápu. Srát na to, lidé jsou jen nevděčná banda parchantů, kteří se jen chtějí svým neustálým kritizováním a stěžováním si zviditelnit. K filmu samotnému. Je zde hodně znát, že si všichni od DC posypali hlavu popelem a vydali se cestou Marvelu, tedy zpracovat své počiny bez kudrlinek, bez přehnané potemnělosti, zádumčivosti, bez pocitů bezmoci a utrpení, ale prostě a jednoduše superhrdinsky. A tak se tu všichni najednou přestali litovat, uvědomili si, proč tu jsou a šlo se na věc. Superhrdinové začali fungovat tak, jak od nich všichni chtějí, tedy jako nepřemožitelní borci, kteří s úsměvem a vtipem na tváři nakopou kurevsky efektně zadek každému zlu, co se jim připlete do cesty. A že nastanou potíže je jasné, ale řešit se musí s nadhledem a grácií. Díky tomu všemu Liga spravedlnosti ale nezískala jen na zábavnosti, ale i na atmosféře a celkovém dojmu z ní. Akce jinak mohlo být ještě o trochu víc, nicméně i na té, co se tu objevila, je vidět značný pokrok, je nápaditější, odlehčenější a přehlednější, takže další velice výrazné plus. No, a pak tu máme samozřejmě ten nejzásadnější prvek snímku, a to rozšíření superhrdinského týmu o další postavy a v tomto ohledu je tedy třeba v budoucnu zapracovat asi nejvíc. Hlavně mě tedy potěšil návrat Supermana, bez kterého jsem si to vůbec neuměl představit a ikdyž tam toho času stráví jasně nejméně, což se ale vzhledem k událostem z dob minulých dalo očekávat, tak jak jeho postava, tak jeho představitel Henry Cavill a především jeho činy jsou s přehledem ty nejlepší a v dalších dílech jsem přesvědčen, že už bude jasně dominovat. Kdo mě ještě oslovil, byl Aquamen v ranařském podání Jasona Momoa a nejvtipnější postava filmu, Flash, ikdyž v tomto případě je pravda, že na jeho ztvárnění roztržitým Ezrou Millerem jsem si musel chvíli zvykat, ale nakonec jsem mu podlehl a i on by mohl být světlou budoucností Ligy. Naopak, další nový přírustek, Ray Fisher jako Cyborg, mi celou dobu přišel zcela navíc, nehledě na to, že ta jeho neustálá nasranost ve mně vyvolávala jen negativní vzpomínky na podobné chování Supermana a Batmana v předchozím díle a to fakt jako ne. Navíc Fisher nemá jakékoliv charisma, ani výraz, ten mě prostě fakt nebavil a ten bude hrát vždy až druhé, třetí housle. Kdo ale bohužel naopak hraje housle první, je Wonder Women, která se sere do všeho a snaží se být strašně důležitou, ale prostě ta postava samotná mi přijde strašně nudná a bez koulí, a to ne kvůli tomu, že ji hraje jinak velice rajcovní Gal Gadot, ale jednoduše mě nebaví a stejně jako v její „singlovce“ na mě působila znovu jen otravně. No, a na konec tu máme Batmana. V jeho případě ale nemám problém s jeho postavou, ale jen s jeho představitelem, Benem Affleckem, který mi jinak nevadí, ale do této slavné postavy se prostě krutě nehodí a jsem jen rád, že se uvažuje o jeho výměně, v čemž vidím jen jednoznačný přínos. Když to tedy celé shrnu, Liga spravedlnosti ve mně vyvolala novu naději do budoucna pro superhrdiny ze stáje DC, ani toto jejich představení sice není pořád zdaleka bez chybičky, ale plné hodnocení si právem zaslouží, protože jako efektní, zábavný komiks funguje více než spolehlivě.