Gwaihir

Lyrická balada o nezdolnosti v jádru poetického ducha zahradníkova, jenž vedle zápasu s přírodou svádí mlčenlivý souboj s papalášskou zlovůlí, jíž čelí se světeckou trpělivostí a navzdory absurdní neschopnosti systému prosazovat veřejný zájem a chránit obyčejného poctivého člověka. Krásně minimalistický snímek, v němž se tragikomický příběh, postupně přecházející až do hororového ladění, prolíná, za doprovodu trefného a lehce ironického popisu mistra Čapka, s každodenní svědomitou prací, nesoucí rozličné plody, což společně s vizuálním uchopením vytváří úžasný kontrast relativně klidného a barevného světa rostlin a upadající civilizace.

Oproti předchozímu režisérovu snímku na téma alkoholismu působí tohle zpodobnění cesty po spirále závislosti poněkud nekompaktně, což je asi ponejvíce způsobeno poměrně zvláštním nelineárním pojetím, v němž na sebe jednotlivé střípky vzájemně přímo nenavazují, a ukazují tak pouze vybrané části složitého obrazu, jež navíc nejsou prezentovány v úplně jasné posloupnosti a jedním úhlem pohledu. Přesto se ale podařilo ztvárnit tenhle pád lidské bytosti na dno velmi realisticky a některé scény dokáží přesně a tvrdě zasáhnout, na čemž má zřejmě velkou zásluhu předloha, ale určitě také úžasný herecký výkon hlavní protagonistky. 70 %

Charakter a čest jako předmět soubojů, v nichž se jejich ryzost měla prokázat, přičemž výsledek však obvykle závisel spíše na umění ovládat vybranou zbraň. Emancipace jako přetrvávající důvod pro spory, v nichž hraje principiálně stále často prim ono symbolické nošení kalhot. Krásně zpracované, napínavé a skvěle zahrané drama o duelech, jejich příčinách a souvislostech, přípravách na ně a jejich koncích a dopadech.