Gwaihir

Lyrická balada o nezdolnosti v jádru poetického ducha zahradníkova, jenž vedle zápasu s přírodou svádí mlčenlivý souboj s papalášskou zlovůlí, jíž čelí se světeckou trpělivostí a navzdory absurdní neschopnosti systému prosazovat veřejný zájem a chránit obyčejného poctivého člověka. Krásně minimalistický snímek, v němž se tragikomický příběh, postupně přecházející až do hororového ladění, prolíná, za doprovodu trefného a lehce ironického popisu mistra Čapka, s každodenní svědomitou prací, nesoucí rozličné plody, což společně s vizuálním uchopením vytváří úžasný kontrast relativně klidného a barevného světa rostlin a upadající civilizace.

Oproti předchozímu režisérovu snímku na téma alkoholismu působí tohle zpodobnění cesty po spirále závislosti poněkud nekompaktně, což je asi ponejvíce způsobeno poměrně zvláštním nelineárním pojetím, v němž na sebe jednotlivé střípky vzájemně přímo nenavazují, a ukazují tak pouze vybrané části složitého obrazu, jež navíc nejsou prezentovány v úplně jasné posloupnosti a jedním úhlem pohledu. Přesto se ale podařilo ztvárnit tenhle pád lidské bytosti na dno velmi realisticky a některé scény dokáží přesně a tvrdě zasáhnout, na čemž má zřejmě velkou zásluhu předloha, ale určitě také úžasný herecký výkon hlavní protagonistky. 70 %

Charakter a čest jako předmět soubojů, v nichž se jejich ryzost měla prokázat, přičemž výsledek však obvykle závisel spíše na umění ovládat vybranou zbraň. Emancipace jako přetrvávající důvod pro spory, v nichž hraje principiálně stále často prim ono symbolické nošení kalhot. Krásně zpracované, napínavé a skvěle zahrané drama o duelech, jejich příčinách a souvislostech, přípravách na ně a jejich koncích a dopadech.

Naštěstí jsme tentokrát nemuseli čekat tak dlouho a pokračování nového příběhu z nelítostné pustiny je na světě, a dokonce nejde už "jen" o další zběsilou honičku, ale dostává se nám jak relativně bohatšího vyprávění nejen osudů jedné bojovnice silnic, tak i širšího vykreslení celého prostředí, jemuž vládnou naprostí šílenci, a to aniž by tím byla jakkoli nepříznivě poznamenána kvalita a vynalézevavost akce, která je znovu nesmírně působivá. 90 %

Absurdnost systému, jehož cílem by mělo být zajištění spravedlnosti, odhalená v plné nahotě, samozřejmě ne poprvé a jistě ne naposledy, ve výborném příběhu o těch, kteří pro zmíněný ideál neváhají riskovat doslova všechno, přestože jejich konání může někdy vypadat spíše jako hra na hrdiny než zvlášť promyšlený tah. Podání je takřka strhující a krásně vtahuje do děje, v němž roste postupně jak napětí, tak i pocit marnosti, až do, za mě perfektního, závěru.

Humorné nakouknutí do světa hereckých agentů, jenž není ukázán zrovna v lichotivém světle, takže je to do jisté míry vlastně taková satira, v níž si nejen herci dělají legraci i sami ze sebe, a sice opravdu vtipným a zábavným způsobem.

Což o to, nápad s vyšetřováním paranormálních jevů je dobrý,, ale s využitím jeho potenciálu je to žel bohům poněkud horší, protože namísto retro sci-fi komedie jde v podstatě o krimi, kde je řešení záhad přítomno spíše jako samoúčelný prvek.

Epická podívaná, jež krásně navazuje na úvodní část a z níž je patrné, že od samého začátku měli tvůrci jasný záměr, který všichni zúčastnění na výbornou naplňují. Navíc, prostřední dílek téhle filmové skládanky nabízí výrazně bohatší dějovou složku, která rozvíjí všechny započaté linky a nic podstatného zřejmě neopomíjí, a to při zachování naprosto úžasného audiovizuálu, i když tentokrát "pouze" ve dvou rozměrech.

Mozaika zločinu devadesátých roků byla určitě velmi barevná a zahrnovala mnohá propojení mezi podnikateli, úředníky, policisty, gangestry, politiky a soudci v celém středoevropském prostoru, což má do jisté míry své dopady i na dnešní stav věcí. Předložená výpověď je pak realistickou ukázkou, jejmž základem jsou zejména výstižné zobrazení místních poměrů, nečernobílé charaktery postav a atmosféra bezvýchodnosti, které společně ještě zvyšují uvěřitelnost celého dění, které působí vlastně spíše jako taková předehra k něčemu, co by mohlo být ještě zajímavější.

Určitě by bývalo bylo ku prospěchu zabřeznout trochu více do hloubky, a to jak osobnosti krále reggae, tak okolností, jimiž byla formována nebo do nichž naopak posléze dokázala promluvit, neb takto vidíme vlastně "pouze" vrcholnou část jeho cesty, etapu života, v níž dosáhl celosvětového úspěchu, ale mnoho dalšího, včetně nelehké situace v jeho vlasti, rodinných vztahů nebo vlivu jeho postojů na svět kolem, si lze víceméně jen dovozovat z náznaků, což zamrzí tím víc, že jinak jde o filmařský velmi zdařilý počin, který i přes svou zkratkovitost a některé zvláštní výjevy docela funguje.