okkac

Jedna hvězdička za to, jak skončí Paris Hilton a druhá za těsné a později i propocené tílko Elishi Cuthbert. Díky tomu jsem to dokoukal až do konce.

Knihu jsem nečetl, ale viděl jsem originál, který byl ale patrně věrnou adaptací a po vstupu do Wildfire komplexu se zněj už skoro vůbec nevylezlo. Zde přibylo o dost více postav a s nimi i děje a akce. Z komplexu skáčeme ven celkem často, takže tempo se udržuje více, než v originálu. Rovněž je zde vysvětlen původ Andromedy a více následků jejího účinku. Netroufám si tvrdit, která adaptace je lepší. Hodnotím obě stejně, protože je vlastně každá jiná a vyplatí se tak shlédnout obě.

Hmyzí horor? Proč ne. Takových moc není. Zajímavá stylizace a neviditelný strach, kdy jsem byl při očekávání lekačky napjatý jak struna. Bylo by zajímavé vidět, jak by ten film vypadal, kdyby do toho Guillermovi nekecalo studio. Akorát mne štval ten malý kluk Mannyho. Zase plus za to, co se přihodilo těm dvěma dalším klukům. Slušné 3*

Dal bych víc, ale když někdo odvysílá totálně debilní reportáž o metalu, o kterém fakt nic neví, tak to fakt nejde.

Musím za pět, pač něco tak ujetého, se jen tak nevidí.

Sam Dunn podruhé a celkem i zajímavěji. Po výborném dokumentu Metal: A Headbanger's Journey, který mapoval historii metalu a jeho fanoušky v Americe a v Evropě, se v novém dokumentu podíváme do zemí, ze kterých většinou nepocházejí žádné velké metalové skupiny a západní skupiny, tam někde až donedávna vůbec nehráli, ale přesto se zde urodilo metalové hnutí, i přes všechny překážky, které kladl politický nebo náboženský režim. Podíváme se do Brazílie - jedné z nejvíce metalových zemí. Obrovský festival Rock in Rio, kde je více než 1 milión fanoušků a Sepultura je nejúspěšnější domácí skupina. Dále do Japonska, kde Japonci potvrdili svůj status nejdivnějšího a nejúchylnějšího národa, přes Indii, Činu a Filipíny až po Spojené Arabské Emiráty a Izrael. Velmi zajímavé výpovědí lidí a muzikantů o něčem, s čím se zde patrně nikdy nesetkáme (jako je náboženská policie, mlácení, zákazy a cenzura) a důkaz toho, že i přes kulturní, náboženské, politické a další rozdíly metal sjednocuje.

Heroes Shed No Tears: Film, který John Woo natočil ještě před Lepším Zítřkem, ale pro svoji brutalitu ho studio dalo do trezoru. Až právě po úspěchu Lepšího Zítřku poslal tento film do kin. Sledujeme zde skupinku čínských žoldáků, které vyslala Thajská vláda do Laosu, aby zde zatkla drogového bosse a přivedla ho do Thajska. Odměnou by jim měli být peníze a zelené karty do USA. Bosse zajmou hned v úvodní akční scéně, a pak už se jen snaží dostat za hranice, přičemž jsou jim v zádech jeho posluhovači a pak i tuším vietnamská jednotka. Ani se nedivím, že se to studio bálo dát do kin. Bodycount je tu větší, než v A Better Tomorrow a brutalita taky. Dočkáme se zde useknuté hlavy (-"Co se děje?" -"Ale nic zvláštního. Dekapitace. To se tu děje pořád."), useknuté ruky, podřezaného krku, headshotu francouzského reportéra, různého probodnutí kopím, sešívání očí, vyhození do vzduchu až samozřejmě po četné zásahy kulometem a brokovnicí s rudým efektem. Na akčních scénách, kterých je zde dost je ještě vidět, že Woo se teprve učí a příběh je samozřejmě jednoduchý jak jen může být, ale plyne to svižně a fajn souboj muže proti muži na závěr. 7/10

Velký fanoušek Apocalypticy kdovíjak nejsem, vlastně nijak jsem se o ně nezajímal. Je sice zajímavé hrát metal na cella, ale raději preferuji klasické nástroje pro tento žánr. Naživo to není špatné, hodně se mi líbily rychlejší věci a covery od Metallicy, kterých je celkem dost, ale Refuse/Resist od Sepultury už je hodně tvrdá na to, že na cella to moc zahrát nejde. Velký bod k dobru díky angažování bubeníka, díky kterému zní skladby o dost plněji, a kterého jsem na některých starších nahrávkách postrádal. DVD: Pěkný obraz spolu s nekomprimovaným PCM stereem a nálož klipů, takže spokojenost.

Mne se to dost líbilo. Slušne natočené, brutální a s vtipnou pointou. P.S. Un monde meilleur = A better world = Lepší svět...proto to uzavírání do sebe, kde není to "zlo", které se odehrává v reálném světě.

Druhá část gangsterského eposu je lepší, než první díl hlavně díky menší epizodnosti (přesto zachytit tak pozoruhodný život, jako Mesrinův je i na ploše 4 hodin málo). Akce je zde sice více, ale menšího rozsahu a i trochu překvapivě méně přehledně (více roztřesená kamera) nasnímaná, než vynikající závěrečná přestřelka u vězení v závěru prvního dílu, která je zároveň i největší akční scénou obou dílů. Ale o akci to není, jen taková poznámka k tomu. Je hlavně perfektně zahrané - Cassel má Césara určitě jistého - a zrežírované. Richet je lišák. I když víte, jak film končí před návštěvou kina, tak i pro ty, co to neví, vám to v úvodu obou dílů řekne, a přesto je závěrečná scéna tak napínavá, že jsem málem nedýchal. Ikdyž jsem věděl, kde na kterém místě se to stane. Otázkou bylo kdy přesně se to stane a to napjaté čekání na okamžik, který jste vlastně viděli v úvodu, kdy si stále říkáte, že teď to musí přijít a ono stále ne. Menší náznak a zase ne, až pak najednou... Právě, že čekání na konec, když víme jaký je, může být někdy lepší, než konec samotný. 9/10