spacylemon

Tenhle film určitě pár lidí spolehlivě nasere (rozhodně bych neriskoval a v příštích týdnech bych je nenutil zouvat se před vstupem do bytu!) Je přece snadné na něm najít negativa. Třeba, že Liza, lišcí víla není víc, než kýčovitá prvoplánová vykonstruovaná ztřeštěnost. Nebo že její předchůdci jako Amélie, Občan pes (a určitě existují desítky dalších barevných romantických komedií o asociálech) byli ve své ulítlosti ještě nápaditější. Mě to ale nezajímá. Já se totiž zasekl na háček jako kapr s javorovým sirupem a tuhle čistou nekomplikovanou ultrazábavnou euforickou jízdu jsem si užil až do poslední kapky krve a láku od okurek.

...úvodní titulky: "film o životě současných městských subkultur"... Umíte, volové, číst nebo si myslíte, že umět číst není známka punku? Nikdo neslibovat hloubkovej ponor ani podrobnou historii, spíš něco ve stylu dokumentů "Jak se žije..." (a to tady eště kdosi píše: "V celým díle ukážou jen 2 punk kapely" - takže nejen číst, ani počítat!) ..... Tvrdit, že jedinej "vobadobej" punk, je sebedestruktivní sockopunk (chlast, startky, pogo, plexáci, nou fjůťr), je samozřejmě blbost. Pamatuju tak 15 let starý rozhovor (zrovna) s Hoškem, kde tvrdil, že hlavní je "být punkerem sám k sobě" a do toho zrovna třeba straight edge přístup zapadá přesně. Regulérních tváří má punk samozřejmě mnohem víc, na ty prostor bohužel nezbyl. Hlavní chyba tedy není ani tak typ, ale spíš konkrétní výběr protagonistů. Hošek je definitivně odepsanej a ani dlouhodobě kontroverzní "Travis Barker českýho punku" Vincour nic převratnýho neříká. Mnohem zajímavější mi za tu chvilku, co se mihli, přišel Amrit Sen a jeho (asi úspěšný) přerod z feťáka do spořádaného otce od rodiny a Banán, který mi teda přijde časově názorově dost nekonzistentní, ale jeho (občas možná naivní) radikalita a entuziasmus jsou mi vlastně sympatické.

Kolik let jsem se snažil sledovat, poslouchat, dokonce mít rád(!) český "indie mainstream" (ne až takový oxymorón, jak jste si mysleli) - nemá to cenu! ... Lence Dusiové vlezlo mlíko definitivně na mozek a mele naprostý pičoviny; a bohužel přesně tak zní i její hudba (dokonce ji už zbártovatěla i ruka(!))... Narcis Carloff na pódiu bezostyšně onanuje, až mu z toho špiní pindík a já se ptám: kde je Rada České televize, když ji potřebujeme?! ... Poslední věc, na které se podílel žánrový oportunista (s)Kleník, a nebyla to úplná blbost, byl Scion v devětadevadesátým... Kieslowski začli zpívat česky, takže z nich teď lezou tzv. chytrý texty (slovní hříčka, pointa, překvapivé přirovnání, teplá lidská pravda, atd.) - nechutně šprťácká kapela... Ty dvoje hipíky pro holky z fildy (Zrní, DVA) jsem eště ochotnej jakžtakž tolerovat... A vyhrál to Bell, kterej asi nikomu nevadil. Komu by taky mohl vadit dospělý pop se špetkou blues a country (strašně zajímavý, fakt že jo)... Ať žije tato anketa oduševnělé kvalitní hudby eště mnoho let a já si jdu radši pustit ňáký dementní primitivní kromaňonský bordel.

S Prušinovským jsme oba vylezli jedné krávě z prdele. Vesničtí vidláci, co se dostali do velkoměsta a přičuchli k intelektuálním kruhům, aby zjistili, že nemůžou/nechcou popřít svoje kořeny. Případně své buranství dokonce dávají na odiv nebo používají jako "švejkovskou" zástěrku (btw. šak tohle známe i odjinud - třeba kostelecká hudební scéna založila na napůl autentickém napůl hraném buranství půl své tvorby...) Prušinovský má "obyčejného člověka" naposlouchaného/nakoukaného stylem, o jakém se všem těm Hřebejkům ani nesnilo. Jak taky, dyť z oné mytické obávané "pražské kavárny" na periférii zkrátka nedohlídnou! A člověk si může stokrát myslet, že už je dávno naturalizovanou pražskou náplavou, doma bude stejně mezi rohovým praporkem, hlášením obecního rozhlasu a zašlou slávou akcí Zet a podnikatelského rozvoje 90. let. Proto si myslím a cítím, že Prušinovskému rozumím kurva víc, než většina a v jeho filmech jsem doma, vtažen do děje od úvodního vykrádání chatek až do konce; a klidně bez ohledu na řídčí děj. Vývoj vztahu diváka k postavám, bez zbytečného doslovování, naopak cením nadmíru. Dále parafrázuju: "Prušinovského hudební ironie je dle mého názoru naprosto nedostižná (dokládám to sice na tomto filmu, ale on takto pracuje ve všech filmech)"... A že dokáže i ve filmu, anoncovaném jako čiré drama (a že z něj mrazí dost), být vtipnější, než zblytek českých filmařů napresovaných do vtipnostního odšťavňovače, vede jenom k jednomu: jestli jsem o Okresním přeboru psal, že jde o nejlepší český seriál od roku 1994, tak Kobry a užovky jsou nejlepší český film od roku 2000; víš jak.

major Holina je český agent Cooper... a Hana Vagnerová jeho Dáma s polenem... pokračování: ha! a nejenom sovy (a Případ pro exorcistu) nejsou, čím se zdají být! a tak nám z toho někdy po 6. díle vyleze vlastně docela slušná detektivka...

"To je ňáká blbá kanada, ne?" (cit.: Hřebejk, Jarchovský; 1990) ............ pokračování: ha! první díl vypadal na dementní nechtěnou parodii, druhý už si celkem užívám a bavím se (a teď už ne jen údivem, jak hluboko JH+PJ klesli). aspoň se zase ukázalo, že kdo hodnotí seriály po jednom díle, je normální kokot (včetně mě)... třetí díl jistou dávkou debility rozluštění případu sjíždí po skluzavce zase dolů, ale aspoň obsahuje 2 geniálně vtipné a eště líp načasované gagy: losování o hodného/zlého policajta a dialog nudících se vořechů o stěhování piána :) ......... ale co že to měl bejt jako ňáký pokus o rekordní obsazení zpěváku v krimiseriálu? (Nebřenský, Winterová, Toader, Budař, Kyšperský...)

na scénář stačily tak 2 stránky... když už nic, tak to má aspoň atmosféru a hezkou hlavní hrdinku.

Multikulturní agitka poskládaná z víceméně povedených, ale pořád prvoplánových, vtipů a hlášek... (prostě takový Kameňák, kdyby ho netočil úplný idiot)

Klidně dejte slečně Dymákové nobelovku za altruismus, ale - proboha - dodnes se s výkřikem probouzím pokrytý ledovým potem trapnosti a v uších mi zní: "Neplačte... Dáme si v Náchodě spolu zmrzku, popovídáme si. Jo? Máte ráda zmrzku?... Maruško, oni jsou opravdu zlí, ale já vám potom povím tajemství. Jo?" Víc nejedu.

Na Gymplu ještě Vorel netušil, jestli chce točit grotesku nebo smrtelně vážné drama, na Vejšce už se (bohužel?) rozhodl pro to druhé (i když csfd blábolí cosi o komedii). Jinak je to Vorel, jakého ho milujeme, i nenávidíme: tepání společenských nešvarů (řádně zveličených a zkarikuovaných, of course), vege-agitování, stále se rozpínající Radomil Uhlíř, občas ňáké to šukání; snad jenom skřítek a hezká písnička v něm chybí...