spacylemon

...naprosto nadčasový film...

Závislost na první pohled! První řadu jsem ve skutečnosti opravdu shlédl pravidelně po pěti dílech (což samo o sobě už zaručuje i pět hvězd). U druhé šílenství trochu opadlo a ke konci třetí (když se tam začnou pářit ve stylu Přátel: Joey + Rachel) už jsem byl občas i otrávený. Takže na čtvrtou se stejnou mírou těším a stejnou mírou se bojím, jestli to snad - nedej Bože - ještě více nezkurvili...... anyway, Friends! Přátelé, srovnání s Přáteli je mimo už kvůli tomu, že humor Přátel je nereálně přehnaný, založený na blbosti všech postav (viz scéna s bednou, kdy Monica vypočítává, jak jsou všichni mimo a strašní pitomci). How I Met Your Mother je o třídu skutečnější, o třídu více se dá s postavami ztotožnit. Samozřejmě, je to furt sitcom, opravdu reálné to nemůže být nikdy, ale je to zkrátka jiná liga.... Snad ještě k Barneymu.. Zbožštění Barneyho Stinsona nechápu. Resp. chápu, ale nesouhlasím. Tvrdit, že je jediným nositelem humoru v HIMYM, je imho stejná hovadina jako tvrdit toto o Kennym v South Parku. Samozřejmě, že není. A když si vezmu namátkou své nejoblíbenější scény (napadá mě třeba ta s požíváním sandwiche), tak v nich často Barney vůbec nefiguruje... a nebo ty s Ranjitem... i když tady už nejde ani moc o humor, spíš o euforicko-dojemnou rovinu seriálu, která se nezanedbatelnou měrou podílí na úspěšnosti HIMYM (btw. která je zrovna u Přátel minimální). Takže osobně stavím na vrchol Marshalla, Lilly spolu s Barneym bez rozdílu, Ted jako vypravěč je na solidní druhé úrovni, jediný ke komu jsem dlouho nemohl najít vztah, byla Robin, ale i to se změnilo s nástupem Robin Sparkles ;))

teda ne že by mi svět bulvárních novinářů a jejich (navíc smyšlených) celebrit něco říkal, ale Kirsten Dunst je prostě sluníčko a Simon Pegg asi blázen... jednoduše vtipný a milý film, tzn. nic moc extra, ale občas je podobná oddechovka přesně to, co člověk potřebuje.

Ona, Olga Hepnarová byla plachá, zakřiknutá, neschopná komunikovat s okolím. Přesto ve filmu zvládá pravidelně pohotově a až drze odsekávat. Jakože cože?? Copak jste nikdy neviděli skutečně zakřiknutého člověka?! ... Má být neschopna navazovat vztahy a "sexuální mrzák", přitom střídá jednu holku za druhou. Tvůrci se chtěli vyhnout klišé s heterosexuálním zklamáním, tak místo toho voyersky sledujeme, jak vesele spí s ženami, masturbuje, ale už nic, co by dokazovalo ono "mrzáctví" dle jejich vlastních slov... Olga je oběť neustálého bití a týrání, ale na plátně zase vidíme jenom jednu deku ve sprchách... Je v depresi, v depresi, v depresi, pak sedne a píše dopis, bere auto - kde je nějaká gradace, zlom, natož přípravy k takovému činu? ... Co to má teda všechno znamenat? Buď ji tvůrci nedokázali realisticky vykreslit. Vzbudit k ní ve mně nějaký cit, jiný než chladný odstup. (A byli to tedy nakonec oni, kdo je tady neschopný navázat kontakt.) Druhá možnost, že ji právě nechtěli zobrazovat jako oběť, ale jako někoho, kdo je otloukánkem víc v hlavě než ve skutečnosti. Bohužel k potvrzení jedné z variant nemám dost dalších indicií. Takže má věčná otázka, jestli byla Hepnarová opravdu šikanovaným chudákem nebo jenom psychopat, po filmu upadá do ještě většího zmatení... Pokračování: (Snad abych se vymezil vůči jiným kritickým komentářům a dovysvětlil, proč je Já, Olga Hepnarová i přes závažné výtky pořád (lehce) nadprůměrným filmem.) Sice mě děj mátl a rozčiloval, ale i přes ten chladný odstup k hlavní hrdince jsem do něj byl od začátku do konce vtažen. Forma je velmi atraktivní - skoro jako samotná herečka - Michalina, která hrála sice špatně napsanou postavu, ale dobře. A Pechlátův Miroslav David samozřejmě není žádná karikatura, ale naprosto přesný blázen a pábitel.

Všichni jsou zesraní z toho Trojanova projevu, přitom pro mě je to jeho blbnutí nejotravnější věc na celém filmu. A vůbec, celá ta jejich hostina... na děcka, co žerou lidskou ruku, se opravdu dívat nemusím. Škoda, protože první půlka filmu je fakt jízda - dialogy na hranici geniality a debility ("Říkám normálně počkej, normálně počkej!" "No já čekám, čekám.") dovedeny ad absurdum, situační humor (takový Marek Taclík vyskakující z okna...) a nebo děsivá Trojanovic rodina... btw. kdysi jsem měl učitelku, taky zakazovala dětem dívat se na TV a celá rodina byli úplně stejní psychouši.

Všechny klišé všech filmů, spojte se! ... Vrchol pro mě nastal, když se Jimova manželka při nalévání horké vody do kávy náhle zadívá někam v dál, ruka ji přitom pomalu ujíždí a lije vodu na sporák, éhehe, to snad není možný... A takové věci se nám tu dějou celý film.

"Jesus Christ is in da house!!!" ...mrazivě vtipné...

Ježíš, to byla sranda, haleluja! .............. anyway, nechápu, proč tolika lidem vadí nevyjádření názoru tvůrců.. copak jste všichni takové ovce, že si ho nemůžete udělat sami? a nebo vám snad vadí, že nepotvrdili ten váš? no to je snad ještě horší...

Bože, jak já miluju léto!!! ........ a film? čistá radost, čistá road-movie, čistá záležitost...

Já náhodou v principu nemám vůbec nic proti střílení do xichtu, jen se to musí dělat alespoň trochu zábavným způsobem... Ale možná jen nerozumím jeho motivaci; holt jsem zažil smrt už osmi psů, kteří mi (do jisté míry) říkali pane a své auto nepovažuju za prodloužení penisu.