Brinkley

Teď se patrně dopustím rouhačství, ale opravdu nechápu, o co jsou horší Temné stíny než třeba Střihoruký Edward nebo Beetlejuice. V základu se sice opakuje - vyčleněnec vs. společnost, neviňoučká andělská dvacítka vidící dál než ostatní). I tak si dost možná Coopera-ženu pustím v budoucnu dokonce i radši. Osobně jsem se bavila a o víc Burtonovi určitě ani nešlo. Hlášky typu "tvému tělu nepřibyly hnidy" nebo "každým rokem jsem 2x tak hnusnější opilec" možná někdy i ocituji. Nejde o nejlepšího Burtona, ale rozhodně netřeba zatracovat.

Paul Bettany.... tak takhle nějak si představuju nerozhodného mužského jelimana, jenž se nechá vláčet ze strany na stranu svými osudovými ženami s tchýní navrch, přičemž si ani u jedné z nich pořádně nedupne (vlastně jednou ano... a vznikne z toho dcera). Předpokládám, že chlapům se tento film asi moc líbit nebude, ale hodně pravdy na něm pravděpodobně bude. Co se hereckých výkonů týče, oproti mému očekávání to na celé čáře vyhrála Olivia Williams. Její chladná, pragmatická kráska, posléze bolem a životem vůbec polidštěná bytost... ta mě opravdu dostala a dojala. Suma sumárum: ze začátku poněkud zdlouhavý milostný trojúhelník na poli rodinném, s brilantní závěrečnou půlhodinkou.

Původně jsem dala Hotelu Rwanda hvězdy čtyři, nicméně na druhý pohled musím jít s hodnocením ještě výš. Silné emoce mnou cloumaly i teď, když jsem ještě měla děj v živé paměti od posledního promítání. Takže určitě nejde o pouhou mírovou agitku (nebo filmovou cenolapku ve stylu "předhodili jsme Vám naléhavé téma, šup sem s nějakým oceněním), ale o skvělý film se vším všudy (byť "pouze" klasicky pojatý).

Douglas, Douglas a opět jedině Douglas, on film posouvá až do čtyř/pěti hvězdičkových výšin. Ano, je naprosto fantastický a zpětně se stydím, že jsem od tohoto barda nic velkého na filmovém poli už neočekávala. Jinak se jedná o klasicky pojatý životopisný snímek, který si to zábavnou formou plyne až do snadno předvídatelného konce. Opravdu, to co mě na Behind the Candelabra dojalo, nebyl prototypový vztah starého kozla a snaživého zajocha, nýbrž herecký koncert velkého Michaela a jedině kvůli němu si Liberaceho možná pustím ještě někdy v budoucnu. (Ale pokud budu mít náladu na výživnou vztahovou kuchyni mistra Soderbergha, radši si střihnu Sex, lži a video za přítomnosti mého oblíbence Jamese Spadera).

Sunshine můj obdiv získává určitě tím, že disponuje za málo peněz poměrně slušným balíkem muziky... a nejen obrazně, i soundtrack je víc než zdařilý. Navíc Cillian Murphy asi opravdu uhraje cokoli. Především on se postaral o to, že jsem u tohoto snímku zůstala až do sluncem prohřátého konce, přestože sci-fi není zrovna mým vyhledávaným žánrem.

Před půlnocí mě sice nezasáhlo tak drtivě jako jeho předchůdce... nicméně to určitě nebude chybou samotného filmu. Koneckonců mám stále ještě blíž k Celine a Jessovi třicátníkům a ten předúsvitový otevřený závěr mi vysloveně lahodil (neb mi ponechával dostatek prostoru pro fantasii). Trojka dodala celé sérii realistickou a vskutku pravdivou tečku, kterou jsem ale (maje stále ještě v uších poslední tóny skladby Niny Simone v malém pařížském bytečku), odmítala přijmout. Ethan i Julie své hrdiny nehrají, nýbrž žijí. Obzvlášť zestárlý Ethan... od chvíle, kdy Jesse pozoruje vzdalujícího se syna na letišti, jsem nemohla odtrhnout pohled od jeho očí, stejně tak v samotném, emocemi nabytém, závěru. Škoda toho herecky přelidněného středu filmu, který se tak vzdaluje původnímu konceptu. Ovšem asi byl třeba kvůli divákům ještě nedotčeným a na druhou stranu krásně rekapituloval mnohost pohledů na partnerský vztah a jeho různá stádia.

S odstupem času nemístně vtipné (a bohužel i nadále aktuální, ať už v jakémkoli odvětví.... pročež zároveň tragické). Neodvažuji si ovšem odhadnout, jak by Ivánek dopadl bez pánů Lábuse a Čtvrtníčka! Dost možná by zbyly pouze ony vulgaritky... I tak zůstávám u pěti.

Všechny hvězdy patří pouze a jedině Glenn (ať už k ní máte po vizuální stránce jakékoli výhrady, pánové) Jinak průměrný thriller o návratu marnotraného otce ke starým dobrým americkým hodnotám.

Po dlouhé době jsem zase náhodou stála čelem žluté tváři. Je to milé, je to roztomilé.... ovšem Futurama je Futurama.

Sic opěvovaná klasika, v rámci žánru ale znám určitě lepší. Podle četnosti názorů Lanna Turner patrně sexappealem doslova přetéká, ovšem na mě to tak nepůsobilo (celou dobu jsem přemýšlela, koho mi Lanna připomíná, až mi došlo, že koukám na Ferbasku s lepším tělem). Jak už zde bylo několikorát zmíněno, za pohled stojí zhruba první půl hodinka, pak už se děj vleče, atmosféra nic moc a místo Johna Garfielda by herecky upoutal spíš jeho chundelatý jmenovec.