Brinkley

Pro mě nejzábavnější Iron Man z celé trilogie. Určitě je to tím, že jsem na něj vyrazila v té nejpříhodnější náladě a snadno přistoupila i na ty největší šílenosti. Určitě je rychlejší, ironičtější (chvílemi se až zdálo, že si Tony Stark neutahuje jen ze sebe, ale i z celého filmu) a Robert Downey Jr. utáhne svých charismatem téměř cokoli. Za mě spokojenost.

Už několik minut kolísám ve svém hodnocení, a to mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Popravdě, prvních 20 minut filmu se šíleně vleklo a moji pozornost udržovalo pouze osobní kouzlo Stephena Frye a čas od času vydařený lingvistický vtípek. Ovšem postupně, s objasňujícími se vzájemnými vztahy a životními peripetiemi všech zúčastněných, jsem se nemohla zbavit myšlenky, že "tohle je prostě ze života" a ke konci Petrových přátel už jsem vyhlížela citové dno (kterého jsem však bohužel nedosáhla). Nevyrované, ale pro anglofila přesto velmi zajímavé filmové dílko.

S odstupem času musím konstatovat, že po druhém shlédnutí na mě Otevřená srdce působila místy příliš chladně (a to nikoli z hlediska geografického) a řekla bych, až akademicky. To ovšem neznamená, že by vztahy, ve filmu popsané, nevyhlížely věrohodně, nebo že bych postrádala hlubší obsah (to zdaleka ne). S ohledem na Madse bych ráda zůstala u plného počtu, ale má filmová duše se vzpírá. Co dělat.... srážím jednu hvězdu.

Jen víc takových snímků, jenž dobře vystavěným příběhem připomínají hrůznost minulého režimu. Pokud některým uživatelům příliš "šustí papírem" , pak z mého pohledu bych možná malinko vytknula doslovnost, určenou pro nevědomého diváka. Ale co, nebudu si hrát na superznalce, mně to vůbec nevadilo; o to byl pak výsledek působivější. Mnozí zde taky dokolečka omílají nereálný přerod fízláka v "dobrého člověka", ale zrovna tohle mi přišlo díky režisérskému umu pana Donnersmarcka naprosto lidsky věrohodné. Třeba jsem optimista, ale proč by si průměrný, nikoli však hloupý, člověk nemohl uvědomit prázdnotu svého bytí (dokonale vystiženou panelákovým, sterilně zařízeným bytem) a nerozhodl se realizovat životem výjimečné, vnitřně bohaté osobnosti, jíž svými sluchátky leze až do postele?

Nejsem zatvrzelá odpůrkyně LOTRa a podotýkám, že u prvních dvou dílů jsem se slušně bavila. Nicméně Návrat krále se mi zdál už v kině (s výjimkou několika scén), dokonce i na Jacksonovy poměry, neúnosně rozvleklý a k závěru nechutně patetický. Druhé shlédnutí můj dojem ještě dorazilo. Navíc mě po celou dobu iritovala samotná postava třetidílového Froda, jenž 90% filmového času nepřítomně koulí očima, na vrcholek hory se nechá vynést Samem jen proto, aby jedinou věc, která se po tomto kudrnáči žádá, za něj nakonec stejně sfouknul Glum (já vím, předloha; síla prstenu, bla, bla). Jsem si jistá, že třetí reprízu si oproti předešlým dílům už nedám.

Díky slušným hereckým výkonům ještě snadno koukatelná, neurážející Vieweghovina (obzvlášť s přihlédnutím k pozdějším výtvorům pana spisovatele nejen na poli literárním).

Je to zábavné, je to chytré a v kontextu doby určitě 5hvězdičekhodné. Osobně plným počtem cejchuji pouze filmy, které mnou emocionálně pohnuly nebo si je ráda často pouštím opakovaně do zblbnutí, popř. oboje. To Mravnost opravdu není, takže dávám subjektivní hvězdy čtyři.

Gershwinovu hudbu mám ve velké oblibě, Kellyho taneční eskapády rovněž (Zpívání v dešti). I přesto jsem se u této muzikálové klasiky povážlivě nudila a nedočkavě vyhlížela titulek The end. Odměnou za moji trpělivost byla skvostná baletní scéna v závěru filmu. Pročež 3 hvězdy.

Hvězda navíc za Carreyho a Hold me, trill me, kiss me, kill me s výborným klipem.

Tak chvílemi pobavilo, přesto jednou stačilo pane Hřebejku.