Brinkley

Už za samotný klad filmu by se dala považovat skutečnost, že většina nazdobených slečen, nejapně se smějících v naprosto nevhodných chvílích, opustila kinosál po necelé hodince a já si tak mohla vychutnat druhou, mnohem povedenější, část. Co se hereckých výkonů týče, k Meryl Streep nic dodávat nemusím, Julia Roberts mě konečně po tolika letech přesvědčila, že jí přisouzený Oscar v roce 2001 nakonec není tak úplným výsměchem opravdovým paním Herečkám (zvlášť scénou, kdy na sebe zírá do zrcadla patrně s chmurným poznáním, že jablko nepadlo daleko od stromu). Naopak uměření Chris Cooper s Ewanem McGregorem zase potěšili. S větším nadhledem je toto konverzační drama asi opravdu na "pouhé" čtyři hvězdy (nabízí se srovnání se severskou Rodinnou oslavou, kterou americká August: Osage County nedohání ani u prvního chodu). Pro daný žánr mám však slabost - zůstávám u pěti.

Solidní, zručně vyvedená filmařská práce. V kontextu běžné české tv produkce se ani nedivím onomu všeobecnému nadšení.... ovšem tzv. severský přístup neznamená strojenost, kterou jsem ze sledovaného dílu cítila. To pak nepomůže sníh, úsporná hudba ani roztomilý čtyřnohý "dánský troll". Takže asi dobrý, ale pro mě ne natolik, abych cítila potřebu si střihnout noční Bukowsky maraton, jako například v případě Twin Peaks či House of cards.

Na lepší hodnocení bych nesměla právě v této době dočítat Hovory s T.G.M.

Nehodnotím hvězdičkami, neb jsem mimoděk zahlédla jen cca 5 minut. Zhruba posledních 5 let se na Českého lva nedívám, zpětně si na netu najdu výsledky a nemám pocit ztraceného večera.

Ezo-neezo, Jaroslav Dušek velice vtipně glosuje všeobecné životní pravdy, na které občas zapomínáme.

Smůla filmu spočívá v tom, že tvůrci táhnou diváky do kina na slovní spojení "britská komedie - Láska nebeská". Tu tedy rozhodně nečekejte. Jde o průměrnou romantickou komedii s křečovitě trapným nádražním závěrem, který výsledný dojem sráží až k břehům "odpadu". Z této závěrečné stoky jsem však zpětně ( a čistě subjektivně) vydolovala hodnocení zhruba ve výši 60%. Jednak jsem za vší tou nadsazenou řachandou překvapivě odhalila spoustu situací a vět v mém okolí již prožitou či řečenou, další body dávám za ukrutnou Minnie Driver (z níž padají nepřikrášlené manželské pravdy v celé své holé hrůznosti) a poslední hvězduchu u mě bez jakékoli herecké námahy vybojoval Simon Baker, z něhož testosteron odkapává po litrech.

Ještěže jsem byla dokopaná do IMAXU; vizuální stránka Gravitace zde opravdu bere dech. Nejsem si jistá, jestli by mě popadla ona naprostá fascinace i úzkost z nekonečného prostoru či prolétávajících střepin i v jiném kině (o TV nemluvě), nechávám si proto jednu hvězdu v záloze, časem připravena ji s čistým srdcem vypálit do kyberprostoru. Sandra Bullock svoji úlohu k mému překvapení utáhla, u George Clooneyho jsem litovala pouze jednoho - že mu nebyl dán větší prostor ;-) A taky díky Gravitaci jsem si hned po příchodu z kina zjistila, jak to vlastně doopravdy je se skafandrem, všemi jeho funkcemi a co se nosí pod ním...

Kvalitu samotného dokumentu hodnotím cca třemi hvězdami, ovšem tragikomedie (s odstupem času spíše víc tragi) je to rozhodně za čtyři.

Nebudu se opakovat, vše platí, jak jsem psala v případě Neočekávané cesty (Šmakova dračí poušť se povedla díky chrlícímu šupináči ještě o krapet lépe).... stále jsem se bavila víc než u celého Pána prstenů dohromady a dostalo se mi i pár britských perliček navrch - Stephena Frye a hlasu Benedicta Cumberbatcha. P. Jackson se sice zdlouhavosti, nadbytečných scén a občasných nehodících se fórků není schopen vystříhat (naštěstí alespoň ubral na patetičnosti), ale jde již o jakýsi jeho trademark. Na ten se před příchodem do kina duševně připravím a v dané chvíli jednoduše vypnu a užívám si "pouhou" kameru, puntičkářskou výpravu, hudbu a pohádkový kýč. Nejen intelektuální filmovou potravou živ je divák.... A zvláště scény s drakem, zjevení Saurona, bojové elfoviny, jejich blankytně modré kontaktní čočky, trpasličí práci se sekerou apod. jsem si jednoduše užila.

V duelu Hořící keř vs. České století u mě jednoznačně vítězí právě Hořící keř. Subjektivně na mě vše v této sérii působilo tak pravdivě a realisticky. A to natolik, že jsem dala všechny tři díly v kuse na úkor svého oblíbeného předpondělního spánku. Navíc se paní Agnieszka Holland vyhnula patosu, ke kterému se vzhledem k citlivému tématu dalo tak snadno sklouznout.