Brinkley

Tak Xanadu svého času nelapilo ani moji pubertální retro duši (co si pamatuju, při mém prvním a zároveň i posledním shlédnutí jsem nakonec větší pozornost věnovala úkolu z účetnictví), a to i přesto, že cesta k tomuto "muzikálu" mi byla ušlapána již předcházející Pomádou. Kdeže loňské sněhy jsou; dnes sice nesnesu ani jeden ze zmíněných filmových kreací, ovšem pokud mi z filmu vytane na mysli pouze jeden jediný průměrný, omletý hit (jo, a možná, že se tam taky jezdilo na kolečkových bruslích...) .... něco bude asi špatně.

Nejde o to, jak moc jsou scénáře Charlieho Kaufmana výjimečné a šílené (v dobrém slova smyslu) a jaké výtečné obsazení zde je (přiznávám, k Nicolasu Cageovi mám svoje osobní výhrady).... ovšem v tomto případě jsem se nedokázala ztotožnit naprosto s nikým. Místy se dostavila bohužel i nuda.

Párkrát mě některý z Woodyho orwellovských gagů opravdu rozesmál, ale z širšího pohledu jsem se v případě této komedie (navzdory nesporné originalitě) s mým režisérským oblíbencem poněkud minula. Pro jistotu se plánuji Spáčit ještě jednou, třeba šlo pouze o aktuální chybu na mém přijímači.

Nostalgie. Komorní zpracování, dávající všem skladbám další rozměr.

Western není mým subjektivním šálkem čaje, ovšem kdykoli se tato klasika vysílá v TV (a jsem náhodou doma), tak mě spolehlivě přikurtuje ke křeslu... a to už od dětství. Mé nadšení se nemění, stejně tak jako slabost pro mlčenlivého vrhače nožů Jamese Coburna.

Viděno z donucení.... a musím říct: "Zlatá jednička a dvojka". Krystalicky čistá nuda - trojka nepřišla s ničím navíc. A to nemusím jako chlap ani štkát nad ztrátou Megan Fox.

Možná naivní - to ovšem neznamená horší; takový už dětský náhled obvykle bývá. Navíc, čím jsem starší, tím víc sentimentálním..... zkrátka já si pobrečela (byť přiznávám, i pod vlivem jiných faktorů). A pokud bych si měla vybrat, jestli tuzemskou Musíme si pomáhat nebo Zlodějku..., pak jednoznačně vítězí Zlodějka. P.S. Předlohu jsem nečetla.

Na můj vkus ujetý až přespříliš. Jedno shlédnutí mi rozhodně stačilo. Komediální talent a sebeironii ovšem Benu Stillerovi upřít nelze.

Pohádkový grál každého rodiče; hmyzí minipříběh dítě zaujme, dospělák se občas upřímně pobaveně usměje a především..... je to dílko sympaticky neverbální!

Nejsem skalním fanouškem X-Menů a upřímně se přiznávám, že jsem celou sérii shlédla zpětně čistě z estrogenového hlediska - až po obsazení Jamese McAvoye. I navzdory jeho přítomnosti jsem se bavila jen lehce nadprůměrně (akce na jedničku, ale u některých dialogů jsem se vyloženě nudila), takže hvězdy tři...