Brinkley

Enigma je hodně nenápadná filmová lahůdka (přirovnání nemusím hledat daleko - Kate Winslet nastrojená v neforemném kabátě). Nebudu tu dále rozvádět časté tvrzení uživatelů týkající se zdlouhavého začátku, absolutní souhlas. Divák je však postupně odměněn košatým, propracovaným, nepatetickým dějem a příjemně civilním herectvím všech zúčastněných (pro mě navíc třešnička na dortu v podobě Matthewa MacFadyena, byť v Twoface podobě).

Ne, že by byl Hitch horší než většina novodobé chechtákové produkce, ale pocítila jsem subjektivní (a marnou) potřebu snížit oněch 74 nebo kolik % u této absolutně průměrné (a ke konci až příliš patetické a mentorské) komedie. Mám za to, že chlap s běžným poměrem testosteronu v těle lék tohoto typu nepotřebuje.

Co nadělat.... z hudebních sedmdesátek si spíš než soundtrack Horečky sobotní noci pustím živák Led Zeppelin.... Z mého pohledu jde o zcela průměrný sitcom, který si cíleně sotva kdy dobrovolně pustím (to už snad radši Spongeboba). A Topherovi sedí přeci jenom víc třeba Venom nebo Carter Duryea než uhlazenej puberťák.

Výpravnější (vánoční) útržek anglický na plantagenovské téma....Lev v zimě mi v lecčems připomněl dílo mého oblíbeného Oldřicha Daňka. Nemohu hodnotit jinak, když Lev zaútočil na moji slabost pro Británii, divadlo, chytrý dialog, a v neposlední řadě i pro herecký duel K. Hepburn - P. O'Toole.

Takže chronologicky..... zbytečná první půlhodinka (klasicky odvyprávěný/odzpívaný počátek Šípkové Růženky), následuje slušné představení tří bratrů a ucházející příběh toho nejstaršího - sklerotického, "K"lusajícího na hnědém oři tam a zpět. Dále vrchol celého filmu - s ohromnou nadsázkou pojatá Červená Karkulka s Kukiovsky stylizovaným vlkem (tady jsem se upřímně zasmála; ještěže byl užit termín smlouvy o smlouvě budoucí).... Tři bratry uzavírá stylových 12 měsíčků ("jsme rok, jsme čas..."), ovšem 3x za sebou vyslechnout jímavé zpívánky v chlívku ve stylu Nastěnky bylo trochu nad moje síly. Ale i to je asi otázkou vkusu (mladé slečny by mi odpověděly "dyk tam byl Dyk"). Oceňuji vstupy pana Svěráka - vypravěče a jeho "dialog" s dětským divákem, kterého se účastnili i ti menší v sále a usnáším se na třech hvězdách.

Mrštíci? Starosvětský venkov? A přesto aktuální..... Osobně preferuji spíše komornější divadelní kusy, ovšem zde těch náhodných tří hodin u TV rozhodně nelituji. Tolik skvělých hereckých velikánů (a jejich nevšedního umu) na jednom jevišti.... zkrátka kecla jsem si na zadek, seděla, seděla a vnímala cosi, k čemu bych se dobrovolně v knižní podobě zcela určitě nedonutila.

Opravdu jeden z nejoriginálnějších filmů posledního roku, jenž nesnese žánrovou škatulku. Komedie? Drama? Psycho? Nevím. První polovinou jsem se prochechtala až k nevěříckému zírání na plátno a vtipným závěrečným titulkům. James McAvoy u mě vyšplhal, jako na pomyslném kokainovém žebříku z plakátu, zase o stupínek výše. Vystřihnout takového morálního spodka, beze špetky důstojnosti (no, stejně ho nakonec trošku politujeme i poté, co se nám do kamery vysměje do obličeje), to opravdu chce herecké a především sebevědomé mužské eso.

Jaksi se nemohu vyhnout srovnání s Divokými včelami (uznávám, můj problém), a Díra u Hanušovic se oproti nim z mého pohledu bohužel rozprostírá o třídu níže. Chybělo mi více vtipných (zapamatovatelnějších) dialogů, některé scény mi přišly zbytečně dlouhé. Určitě si ale chci duo Vilhelmová-Krobotová pod režisérskou taktovkou pana Krobota shlédnout jednou, přes noc popřemýšlím a svůj komentář dopiluji.

Nic proti Steinbeckově předloze, které se nedá nic vytknout..... a vlastně nemám nic ani proti této Sinisově filmové adaptaci.... formální chyby se zde hledají těžko, Malkovich, i Sinise herecky výborní. Problém je v tom, že jsem po shlédnutí nic mimořádného necítila.

Ani po filmové adaptaci výborné Hlavy XX nebudu s Mikem Nicholsem kámoška. Možná jsem udělala chybu, že jsem si film pustila těsně poté, co jsem odložila Hellerovu protiválečně-satirickou genialitku na stůl, ovšem u tohoto celuloidového případu jsem na patře zklamaně pocítila jakousi zjednodušenou fraškovitou pachuť. Nicméně NAŠTĚSTÍ vtipné, absurdní Hellerovy dialogy dokázaly ustát i samotného Nicholse (charakteristika jednotlivých postav už to štěstí neměla). Hodnotím průměrnými třemi hvězdami.... zatímco knihu si časem nejspíš ještě někdy přečtu, filmová repríza se konat nebude. A to ani kvůli skvostnému hereckému obsazení a hostujícímu O. Wellesovi.