gjjm

Řidič: Peter Bongartz, únosce: Reinhold Behling, rozhlasový hlasatel: Jan Fromm. Úžasné. Pochmurně absurdní filmová mikropovídka o únosu auta, který se moc nepovedl... Skvělý film, výtvarně vynikající, zaujal mne nejen úžasným příběhem, ale i dobrou schopností zkratky a originální náladou. Kdyby takhle vypadaly všechny krátké filmy, byl bych spokojený. Jeden z nejlepších filmů, které jsem v poslední době viděl, a to jsem na něj přišel úplnou náhodou... http://www.youtube.com/watch?v=OZvwaLsxgQU

Nedá se říct, že by Voko Ono (odpusťte mi trapnou slovní hříčku) neměla hezké oko, ale přece jenom, námět na film to není.

Animovaná řada čísel. Nesmírně napínavé.

Říkejte si co chcete, statický titulek není film. (I když, to je samozřejmě téma na složitější diskusi... ale není.)

V tomhle filmu je jednoduše všechno. Nejkýčovitější vymyslitelný příběh, neskutečně máklá svatba, Radetzkymarsch, ohňostroj, hejno blbých princezen s šílenými kostýmy a chichotáním lamy s rozříznutou hlavou, kašírované alpské scenérie, fráze tak naivní, že bych je nezplodil ani já, pedofilní rybaření, jódlování a tyrolský folklór, trapný humor o byrokratech a senilitě, špatný dabing a agresivní hlídací srnky. Neskutečná příšernost. Ale na druhou stranu, právě díky tomu jsem vyhrál jednu sázku... Pročež miluji vůni červených růži!

V oblasti kinematografie nacházím jediné možné srovnání, totiž Andaluského psa - snad je to osobními sympatiemi, ale tohle mi přišlo mnohem šílenější a zajímavější. Esence německého poexpresionističtělého dadaismu v šesti minutách. Klobouky, hodiny, žebříky revolvery, tváře - to všechno je ale oproti Andaluskému psu neskutečně dynamické a do děje vtahující - není to poklidný myšlenkový proud Andaluského psa, je to expresionistický zděšený běh tváří prchajících před oddíly krutého vojska, lidí, snažících se vyběhnout po Jákobově žebříku. Z filmu je cítit tušení zrady, zrady a vzpoury nejbližších přátel. Dokud je ještě před dvanáctou, vypůjčuje si celou řadu motivů ze starších filmů (očividné narážky na celou řadu filmů bří Lumiérů), ale když je už dvanáct nula nula, nastává Ende. Anebo jen Wende? Expresionismus se prolne v dadaismus, pochod v nepopsatelný chaos. I vtip filmu je tragický, rytmus docela děsivý. Velice tomu chybí soundtrack Paula Hindemitha, ale i moderní soundtracky většinou ujdou.

Režie: Wallace McCutcheon, kamera F. S. Armitage. Otec rodiny je zatčen brutální carskou policií, umírá při cestě na Sibiř. Jeho syn se jej rozhodne pomstít tak, že se přidá k anarchistické bandě. Bum bum bum. Němá desetiminutovka z prostředí carského Ruska. Má velice zajímavý, byť poněkud bulvárně (ve stylu "hle, jak je Rusko zaostalé!" - proč nám to ale nevadí třeba u Forresta Gumpa?) podaný a kvalitně zpracovaný příběh. Naivně pojaté zaostalé Rusko, které autoři zjevně znali jen z ruských sociálněkritických románů, novinových zpráv a několika cestopisů (angličtí cestopisci vždy hledí na jakýkoliv aspekt zobrazované země s absolutním despektem, což je na filmu velice patrné), vytváří ucelený a co do prostředí zajímavý fikční svět, velice působivý a budící celou škálu emocí - i když někteří by právě onu nerealističnost a naivní emotivnost možná brali jako nevýhodu, nerealističnost, já ho ale pokládám za velkou výhodu, neboť podobně jako Burtonův (Richardův Francisův Burtonův) překlad Tisíce a jedné noci má i Nihilist zcela svébytné a znakově fasicnující "exotické kouzlo", které by film rozhodně neměl, kdyby byl realističtějším. I toto teatrální pojetí historie má něco do sebe. Velkou nevýhodou jsou herci, k nimž mne nenapadá jiné adjektivum než "hrozní". Vzhledem k datu vzniku mne ale nemohl nefascinovat promyšlený, propracovaný a ambiciózní příběh. Zajímavá je literární stránka mezititulků, možná je škoda, že se toto pojetí neuplatnilo více. Překvapivě výborně zvládnuté jsou také pyrotechnické efekty, které ve filmu o ruských anarchistech nemohou chybět. ||| http://www.youtube.com/watch?v=GnIqTnTl-dI

Základní myšlenkou prostinký, ale velice propracovaný němý skeč o příliš zaujatém čtenáři. Nejde o nic geniálního, přesto dodnes docela úsměvné a jednotlivé nápady jsou dost vtipné. Williamsonova fantasie byla obrovská, měl štěstí, že se trefil přesně do doby, kdy ji ještě mohl uplatňovat prakticky bez omezení.

Muž fantomasovského zevnějšku a hitlerovské mimiky sežere kameru a později i chudáka kameramana samotného. Geniální minutová šílenost s pěknou, i když zjevně moderní hudbou. Možná je škoda, že tak ujeté dílko by po roce 1901 už nikomu neprošlo. James Williamson byl sympatický tvor. http://www.youtube.com/watch?v=WxcVzs88xRg

Sestřih záběrů z dostihů jako filmová symfonie. Vertovovská obrazová montáž (scéna vystupování z vagónu, "dialog" ženy a koně) je zvládnutá velice dobře po stránce kamerové a ještě líp po stránce zvukové (přístup k hudbě a její kombinaci s ruchy a zvuky je mnohem modernější, než by člověk čekal). Zklamala mne kompozice filmu - symfonie by měla být založena na symetrii, a zatím je naprostá většina filmu věnována úvodní části, nádherně graduje, a závěrečné záběry na stíhající se koně pak spíš zklamou. Několik záběrů se stalo konvencí, několik naneštěstí ne, nadprůměrný, ale ne výjimečný film.