gjjm

Nic moc. Zasmál jsem se jednou (vlaštovky), což je zatím na britskou komedii nejhorší číslo, debilní herecké výkony a výprava, která není ani tak špatná, aby byla vtipná, ani tak dobrá, aby se na ni dalo dívat. Monty Python is not my cup of coffee. Neříkám, že se mi od nich pár věcí nelíbilo, ale celkově...mno... Holt nemám smysl pro humor a pajtni jsou na mě moc inteligentní.

Asterixovi se odpad nedává, ani v tak zpotvořené podobě. Úžasného Claviera nahradil Cornillac, pro kterého ještě nevymysleli přívlastek, a tvůrci scénáře ztratili smysl pro humor. Hrané filmy s Asterixem obecně za moc nestály, ale tenhle je prostě příšernost.

Mohlo by to bejt tak, že Plump Fiction by byla nejhorším filmem na Csfd.cz a Pulp Fiction nejlepším. A ty seš ten spravedlivej a já jsem ten pastýř, a svět je ten zlej a ten sobec. Tak by se mi to líbilo. Ale není to kurva pravda. Pravda je, že tohle je ten slabej a já jsem ta krutovláda zlejch kritiků. Ale, Ringo, snažím se, fakt tvrdě se snažím bejt ten pastýř.

Nejlepší anime - naprosto geniální morbidní úchylná ulítlost, a navíc, nemá to tolik dílů, aby bylo nepraktické se podívat na všechny. A vona je ta Dokuro tak roztomilá ;) PI PIRU PIRU PIRU PIPIRU PI! Dokuro-chan! Slíbilas mi, že už mě nikdy nezabiješ! Mimochodem, zkuste intro první série použít jako zvonění budíku - neznám nic spolehlivějšího. Mimomimochodem, posuzovat celé anime podle sice geniální, ale přesto úchylné šílenosti, a Pokémonů, rozhodně není objektivní.

Dobrý horror, především po vizuální stránce (tím chci víceméně říct, že ty vyklované oči jsou udělané docela hezky). Kdyby byl tak o půlhodiny kratší a děj by byl trošku...jak to říct...snad jednolitější, vůbec by mi to nevadilo. Skvělý závěr, vynikající kamera, fascinující téma nesmyslného boje racků proti lidem... někdy se na to podívám znovu a na monitoru zapnu grayscale - to totiž krev vypadá depresivněji a blondýny méně stupidně.

Průměrný pokus o filosofické drama, kterému měly dodat na kontroverzi tři údajně morbidní scény, z čehož při jedné je krev jen na zdi. Nic moc. Je to možná originální, to znamená, že přináší něco nového - jenže ty novinky jsou blbosti. Nuda.

Jedna z nejlepších divadelních inscenací, co jsem kdy viděl - bohužel jen díky televiznímu záznamu. Luigi Pirandello byl jeden z nejlepších dramatiků dvacátého století (jeho fašistické přesvědčení s tím nemá nic společného), Jindřich IV., drama o muži, který předstírá šílenství, aby mohl pozorovat šílenství všech kolem sebe. Hlavní roli hraje kongeniální Miloš Kopecký, jedna z jeho životních rolí.

Umínil jsem si, že se na tak slavný film budu dívat nemilosrdným, kritickým, hnidopišským, cynickým a nepoetickým okem. Takže. Začátek s dawnem (momentálně si nemůžu vzpomenout na žádný ekvivalent, který by nebyl úplně blbý) člověka je příšerně studiový a zdlouhavý (Pane Bože, opravdu jsi na naše předky shlížel z mraků, které jsou na první pohled namalované? A navíc, měly ty poloopice opravdu tak lidský herecký projev?). Pak začne hrát hudba, která diváka plynule (ono by se dalo říct i nesouvisle) převádí do série záběrů na vesmírnou loď, plující si poklidně vesmírem. Ty záběry byly kopírovány tolikrát, že to snad ani není možné. A přes hudbu, která k nim hraje, začnou nudit velice brzo. Pak začne hraná část. Málokdy se vidí, že by byl film natolik podřízen hudbě, protože to je spíš balet než normální film, ale skoro vždycky z toho vyleze skvě - aha, já vlastně chci být kritický hnidopich. No a pak začne klasické schéma intelektuálního blockbusteru, proti kterému nelze nic příliš namítat - dialogy, které se dají pochopit mnohem později, pár telefonátů a nezbytných hovorů, přírodní scenérie (nutno přiznat, že před Kubrickem nikdo netušil, že existuje něco jako vesmírná idyla). Telefonáty jsou nechutně zahrané dcerušce (poučení plynoucí z bajky - dětským hercům se vyhýbejte jako čert kříži, i kdyby to byla vaše vlastní dcera). Dialogy s ruskými vědci, kterým pro špatně imitovaný přízvuk málem není rozumět (a jak pan režisér pro Boha přišel na to, že Smyslov se vyslovuje jako Šmislov?). Zase vesmírné idylky, které jako kdyby nebyly natočeny k ničemu jinému než k vykrádání, zase nepřirozené tanečky na Strausse, zase nereálné a při bližším zkoumání podivné, ale vizuálně jistě hezké záběry na vesmírnou stanici, také tisíckrát vykradené (proč je přistávací plocha zakrytá tak prapodivným způsobem? proč jsou všechny chodby nasvícené červeně?) a pak, při poradě o Jupiter Mission, se divák konečně něco dozví. Přesouváme se na samotnou Jupiter Mission. Nastupuje úžasná postava Hala, zdaleka nejzajímavější postava filmu. Všechny palubní počítače jsou od té doby jako Hal. Hal postupně začne celou posádku vraždit. A pak teprve film začíná připomínat Kubricka - divný, surrealistický filozofický film, přesně jak to mám rád :) Jo, a herecké výkony - pokud je jediný dobrý herec HAL, který vlastně hraje jen hlasem a červeným světlem, není něco v pořádku. Celkový názor? Dvouapůlhodinový videoklip na Straussovu hudbu, který splácává do podivného děje scifimotivy, kterým prostě bylo potřeba dát šablonu pro vykrádání, scifimotivy, ze kterých se téměř okamžitě stanou klišé. A všechna klišé jsou odvozena z mistorvských děl. Přijde mi, jako by nebyla Vesmírná odyssea určená k ničemu jinému, než vykrádání, protože působí naprosto nefilmově. Někdy je těžké říct, podle čeho bych měl filmy hodnotit, jestli podle toho, jak splní svůj účel nebo podle toho, jak splní moje očekávání, nebo podle toho, jak ve srovnání s jinými filmy působí... A o tom teď zrovna přemýšlet nehodlám. Proto dávám čtyři hvězdičky, které mi nikdo nemůže vyčítat, a nebudu se dál hádat sám se sebou ;) P. S. Co na tom kdo vidíte za inovativní narativní postupy? Víte vůbec, co to zaklínadlo znamená?

Po prvních třech dílech - brilantní ukázka ruského filmového umění, navíc s velmi zajímavým námětem.

Tenhle film napravil můj mírně pocuchaný názor na válečné filmy - skvělý příběh s myšlenkou i spádem, vynikající herci (Terence Hilla bych v takové roli rozhodně nečekal) hrají skvěle napsané postavy, autroři měli smysl pro humor, atmosféru i filmařinu...skvělá atmosféra tvrdého prostředí cizinecké legie, nejdiscpilinovanější (nebo rozhodně nejtvrdčí) armády na světě, na konci správná jatka a pak nádherná pointa. Nemám nejmenší důvod nedat pět hvězdiček. - Pane, v těchto botách nemůžu pochodovat, jsou mi malé. - Nemůžeš v nich pochodovat? No tak budeš pochodovat bez nich.