alimraj1

Nevím, tento film mě sám o sobě moc nezaujal, ale po stránce obsahové mě na druhou stranu dojal. Myšlenka, že člověk po návratu do svého rodného kraje omládne, je opravdu nezaměnitelná!

Ač Adinu Mandlovou moc nemusím, přiznávám, že mě tento film přeci jen nějak zaujal. Možná proto, že právě jím se prohloubila moje zapálenost do filmů pro pamětníky. To je však již strašně dávno. Ale i tak se na film i dnes ráda podívám!

Jak výstižné... To, že má člověk před i za jménem samé tituly bohužel velmi často (existují však i výjimky!) znamená, že jeho praktické dovednosti jsou téměř nulové. Tady bylo jediné štěstí, že pánové měli rozumné manželky, které prozatím úspěšně vyřešily všechny problémy za ně.

Tak toto se mi arci líbí! :) Už jako malá jsem si vždy užívala tohoto příběhu jak v knize, tak ve filmové podobě a milovala psíka Joliho. Vždy, když si najdu volnou chvíli, ráda si knihu znovu a znovu přečtu či zhlédnu film. Co se týče obsazení, je bezvadné. Jana Brejchová se do role výslovně hodí. Nejvíce si však vždy užívám hereckého výkonu Slávky Budínové v roli „monsel“ Sáry, který není s žádným jiným vyrovnatelný.

Velice avantgardní pohádka, na kterou se u asi vícekrát dobrovolně nepodívám. Herci sice podávají celkem uspokojivé výkony, ale celek působí spíše jako nepovedený pokus o něco odlišného. Infarkt mi málem přivodily šaty princezny, které vypadaly spíše jako nepovedené „kankánové“ sukně

Jiřina Švorcová mi v hlavní roli této „socialistické srandičky“ vůbec nevadí, zato celkový dojem už není tak hezký.           Prodejny nejsou někdy ani dnes tak plné, jako to je vykresleno v seriálu ze sedmdesátých let, tudíž doby nedostupnosti kdejakého zboží. Prodavačky se ani před čtyřiceti lety na každého zákazníka neuculovaly a nenaslouchaly jeho potížím, ani s nemísily do každého osobního problému svého kolegy/kolegyně.            Nicméně hodnotím s přivřenýma očima mírně nad průměr díky skvělému obsazení a místy dobrým výkonům herců. (například Vladimíra Menšíka, Zdeňka Řehoře, Slávky Budínové či Josefa Langmilera).

I přes budovatelsky zaměřenou pointu je film Rodinné trampoty oficiála Tříšky už takovou tradiční československou komedií. Při sledování mi nevrtá hlavou, proč tomu tak je a možná z toho důvodu se u filmu často a ráda zasměji. Saša Rašilov mrzutého úředníka hraje tak věrohodně, že mu to snad každý musí věřit.                       Ze snímku čiší venkovská nálada, vůně sena a čerstvý vzduch, což rozhodně také přidává na jeho přesvědčivosti. Rovněž prohlašuji za úspěšné hudební vsuvky. Bez nich by filmu přeci jen něco chybělo…

1)      Píseň pro Rudolfa III. mě upoutala nejen dějem, obsazením a skvělými písničkami, ale především dokonalými Dietlovými scénáři.         Darek Vostřel jakožto řezník Vandas je naprosto přesvědčivý. Stejně tak další jako Iva Janžurová, která věrohodně ztvárnila dospívající dívku Šárku nebo Stella Zázvorková s Lídou Vostrčilovou, které seriálu dodávaly pomyslný „šmrnc“         Nesmím zapomenout poukázat na písničky propletené mezi jednotlivými scénami tak, aby zpestřily celkový, již tak dosti specifický, dojem.         První díly do sebe nepletou tolik politiky, ale postupně se dávka komentářů typu „Takový hrabě Monte Christo mohl nejvíc. Alexander Dubček může o něco míň. Já, Rudolf Vandas, můžu nejmíň,…“ zvyšuje. Pak není divu, že skončil na dlouhých dvacet let v trezoru. Ovšem tento čin se stal jakousi ztrátou nejen pro televizní diváky, za niž by se dnes někdo asi hodně složitě omlouval.

1)      Jakmile jsem zhlédla prvních pět minut seriálu Byl jednou jeden dům, hned jsem věděla, že z něj oči jen tak nespustím. Ačkoliv válečná témata moc nemusím, uznávám, že mě každá minuta tohoto seriálu něčím zajímavým upoutala.        Atmosféra seriálu je téměř nepopsatelná. Na jednu stranu je díky svému tématu války napjatá, ale občasně díky skvělým výkonům herců uvolněná.        Obsazení je velmi rozmanité – ostatně tak jako postavy samotné. Za všechny jmenuji třeba Danu Medřickou, Miloše Nedbala, Jiřího Valu, geniální Janu Hlaváčovou a spoustu dalších z tehdejší herecké špičky, počínaje Jiřím Sovákem, konče Marií Rosůlkovou či Zuzanou Ondrouchovou. -        Doporučuji zhlédnout všem, třeba i žákům či studentům, kteří si tímto nenásilným způsobem mohou zopakovat naše dějiny a k tomu se ještě skvěle pobavit.

Znám spousty milovníků historie 19. století a všem z nich se Sňatky z rozumu velmi líbily. Já osobně k nim došla přes stejnojmennou knihu, jež byla předlohou a musím říci, že zfilmování se rozhodně povedlo. Dialogy jsou vždy přiměřeně dlouhé, realistické (líbí se mi využití prvků dobové češtiny – onkání a onikání), jednotlivé díly jsou složeny z rovnoměrného množství scén, což je naprosto dokonalé.          Co se týče obsazení, nemám co podotknout. Všichni do svých rolí vyloženě „pasují“ (jmenovitě například úžasná Slávka Budínová v roli Valentiny, s níž toho měla zajisté herečka mnoho společného nebo Vladimír Ráž, který Jana Borna ztvárnil přesně, jak ho Vladimír Neff v knize popisoval.)          Seriál celkově působí velmi příjemně a citlivější divák se nemusí ubránit slzám. I tak si myslím, že by jej každý měl zhlédnout – ať už ze stránky literární klasiky, historie naší vlasti či perfektního ztvárnění…