Rodinné trampoty oficiála Tříšky

Jedna z prvních komediálních agitek. Po Jindřichu Plachtovi (a jeho panu Novákovi) se také Saša Rašilov musel přizpůsobit nové době. Pan oficiál Tříška i samotná účast Rašilova jsou spíše jakýmsi kompromisem mezi dřívějšími veselohrami a socialistickými agitkami. Saša Rašilov moc filmových příležitostí neměl, a tak je vzácná každá příležitost vidět ho v akci. Rukávy se zde nevyhrnují až tak vysoko a celé to budování probíhá v únosné míře. Nebýt vtlačení vojáků do příběhu a hudební soutěže na konci filmu, neměl bych v zásadě, co namítnout. (17.11.2003)

:-)) :-)) Já si prostě nemohu pomoct. Já vždycky mřu smíchy. :-)) My totiž doma takového cholerika měli. A takhle nějak to u nás vypadalo. Totální chaos a blbinec. A to jak to pak v takové rodině vypadá je tady popsáno věrohodně. Vím, že je to agitka na obsazení domů po odsunu sudetských němců, za čímž se skrývá spousta lidských tragédii. Převeliká škoda toho, že pan Rašilov naplno ukázal své nádherné herectví, právě na pozadí těchto událostí. Agitku vytěsňuji a hodnotím jen naše herce a situace do kterých se dostávají. A fakt se dobře bavím. Hodně nahlas. Ježišmárja, my taky chodili takhle po špičkách a taky nás tak strejda proháněl a taky to vše uzemňovala naše zlatá stařenka. A poznámka Jarmily Kurandové, " tatínku, to aby kůň někdy vydržel ", tak ta u nás frčela taky. Fakt sonda ze života choleriků. A smích Saši Rašilova.....ten je úžasně nakažlivý (viz i Mravnost nade vše). :-)) (13.05.2010)

Sice budovatelská agitka, anebo agitka alespoň námětem v tomhle už poválečném duchu. Ale jeho oficiál Tříška je postavou předválečnou, takový hermannovský typ konzervativně bodrého měšťáka. Holt, i Saša Rašilov jako oficiál Tříška, co by velmi svérázná postavička ale jinak velmi despotický a přísný otec dbající na dobré mravy, člověk, který nemůže cítit vojáky a má rád klid, se musel tak trochu přizpůsobit a ve filmu se nechává strhnout duchem nové doby. Snímek má výbornou atmosféru a je prošpikován skvělými momenty a humornými situacemi. Ta v obchodním domě Bíla Labuť nebo na ulici mezi tramvajemi s kufry, či divoká jízda ve starém tanku neměly chybu. Ovšem samotná herecká účast Saši Rašilova však ve své době musela zajistit vysokou diváckou návštěvnost. Sám pak dostal za roli penzionovaného úředníka v roce 1950 národní cenu. (26.12.2007)

"To je vidět, že nejsem k ničemu, když vlastní děti si ze mě dělají špumprnágle." Pokud chci mít klid, tak u toho nesmí být rodina, vojáci, žně a zejména sborový zpěv. To dá rozum, ale vysvětlujte to panu oficiálovi. Ten si užil všeho, pořádně si zanadával a mně se to kdysi hodně líbilo. Jenže už dneska netuším pořádně proč. Ale kdybych měl ještě někdy nějakého syna, tak se rozhodně bude jmenovat Julínek nebo Odon. Ta jména mě okouzlila. (13.06.2018)

Poklidný, nenáročný a i velmi slušně zábavný film pro pamětníky o starém dobrém bytovém referntu, který si na stará kolena už neví se sebou rady a tak odchází do důchodu. Ale potřebuje klid, ten v Praze nenalézá a tak jede s celou rodinou na vesnici. Tam objeví zapomenutou radost z práce i dobrého kolektivu. Když si člověk odmyslí možnou komunistickou agitaci "hurá na vesnici a za prací", tak nám z toho vyjde příjemný starý filmeček. Hudba: Julius Kalaš (23.12.2010)