Elementál

Je to opravdu "sada". ´Fakt, že tvůrci mysleli tento svůj počin vážně, je zarážející, ale divák se jím vůbec nemusí znepokojovat. Tuhle absurdní parodii na Kazachstán a českou blbost nelze než vřele doporučit, ačkoliv místy nudí (byť je film stále stejně blbý, občas je tato blbost prostě nevtipná - respektive byla by vtipná jako jednotlivý gag, ale obklopená desítkami dalších daleko zmršenějších scén se pak vtipnost některé jednotlivé blbosti vytrácí). Zajímavé je, že duo - Kaiser/Lábus sice z filmu vytváří hloupou frašku, ale viděno "parodickou optikou" jsou i oni úžasní - komentování děje je velmi netypické, odbočuje od prostého sdělování faktů, ale je doplňováno o různé odbočky, zamyšlení a spoustu pitomých keců. Míra hláškovosti je pak zcela neuvěřitelná, zejména dabing Kazachů či naopak jeho absence je něco zcela nevídaného. Jak už jsem říkal - škoda jen, že místy je film zkrátka nudný.

Fascinující snímek. Je to samozřejmě příšerná hovadina, co si budem povídat, ale koho to zajímá? Jasně, veškeré složky filmu jsou příšerné (nejneuvěřitelnější je v tomhle ohledu postava "šéfa", jakožto i interiér jeho "kanceláře"), ale ono to vlastně vůbec nevadí. Hlavní véc je, že (SPOILER) se tady souloží s mrtvolou, chuťově je jí oblizována oční bulva, chlápek mlátí kočkou o zeď (jen tak mezi řečí -Nekromantika jsem viděl na LFŠ, stejně jako snímek "Satanské tango" Bély Tarra - přičemž asi nejdramatičtější moment "Tanga" je scéna mučení kočky - zajímavé, jak i mezi tak odlišnými díly lze nalézt paralely :-) ) (/SPOILER) a mnoho dalšího. V rámci žánru rozhodně příjemně osvěžující překvapení.

Už za tu znělku!____________Rocky62: Trefný komentář :D

Tak tohle je vyloženě neštěstí. Každému, kdo alespoň jednou a z dálky viděl nějaký garfieldovský strip musí být při sledování tohohle díla šoufl. Jon v moderní, dobře padnoucí košili a s nagelovanými vlasy?? Jon randící s kočkou v minisukni?? Garfield-zachránce?? A kam se poděl nějaký vtip? A proč je Oddie degradován na prostého "psa" bez jakýchkoliv dalších charakterních prvků? Samozřejmostí je, že chce-li někdo na točit film o Garfieldovi musí mít jiný koncept, než stripy - chce to pevnou kostru, na kterou se pak budou vhodně házet vtipy. Jenže tahle ta kostra je za 1. naprosto negarfieldovská a za 2. naprosto konvenční. Kdyby se ten nagelovanej trouba nejmenoval Jon, ale třeba Mike a kdyby Garfield byl štíhlej a zelenej, asi by se ani nic nestalo. Drtivá většina hlášek by byla funkční i tak. Pamatuji si, že na ČT1 běžel svého času animovaný Garfield - taky to samozřejmě nebylo stoprocentní, ale alespoň se na to dalo koukat... Takže pokud nejste vyloženě milovníci (těch totálně pitomých) zvířecích komedií, navrhuji dát od tohoto "skvostu" ruce pryč._______Na závěr mi zbývá jen podotknout smutný fakt a totiž ten, že k účasti ve filmu se upsal sám Bill Murray... Ach Bille, Bille, jak jsi jen mohl...!? :-)

Fíha...! Skutečná filmová a hudební perla s perlou Ivou Bittovou. Krásný - milý - snímek o životní krizi reflektuje současnou společnost a její zvyklosti skrz šarmantní hlavní představitelku a její, sice relativně zamotaný, ale nijak zvláštní život. Běžné starosti zobrazuje snímek velmi věrně (až na občasné herecké či scénáristické zaskřípání) a hudebnost celého filmu nám dává nahlédnout na lidský život i pomocí snového, imaginativního světa. Magický realismus na filmovém plátně! ________Co také velmi potěšilo byla absence výraznější příběhové linie a nevypointovanost - koneckonců život taky nemívá výrazný příběh a výrazné pointy...

Láska v čisté podobě. Co na tom, že snímek je bez příběhu, bez dialogu - lidem na plátně jejich emoce věřím. Jejich štěstí, radost, lásku...A navíc - co je to vůbec za nápad snímat někoho při líbání (ne snad, že by se v dnešní kinematografii jednalo o nějakou atypickou praktiku)? Vždyť film, jehož hlavní a jedinou náplní je líbání - to je snad esence voyerismu! Ale v tomto případě originlita posloužila dobrému účelu :-)

Tak. Nový Jarmusch. Rozhodně lepší než např. Noc na zemi nebo Ghost Dog (toho převyšuje řádově). Zároveň taky zcela jiného ražení, než předchozí režisérovy snímky (žeby změna přístupu k filmu?). Filmový experiment, který téměř zcela rezignuje na zavedené formy narace - opakování motivů (nekonečná otázka "Mluvíte španělsky?" a nekonečné "kecy o hřbitově"), řada absurdních figur, které nemají žádný život (alespoň z pohledu diváka) - jsou jen archetypy (lehká holka, muzikant, rocker...) a existují tedy pouze na filmovém plátně či popírání reality (SPOILER jak se asi zabiják dostal, na konci filmu, do toho přísně střeženého objektu? /SPOILER). Celý "děj" je nám natolik vzdálený a dostávám k němu tak málo informací, že můžeme pouze spekulovat, ale odhalit nějakou absolutní pravdu není v žádném případě možné. Jarmusch se tak mohl do snímku snažit zakódovat určité "hlubší sdělení", ale třeba to tak taky vůbec není a film je pouze testem s filmovou látkou. Pak je tu ta otázka "pozorného, aktivního diváka" - nevím...nemyslím si, že Hranice ovládání potřebují pozorného diváka - ba možá právě naopak - je třeba diváka, který neotřebuje pointu, rozřešení, odpovědi, diváka, který se nedívá na film aby dosáhl cíle, ale který si je schopen si užít cestu. Film tak připomíná klasickou hudbu (kterou mimochodem poslouchá hlavní hrdina v průběhu celého filmu) či hudbu obecně. Zda-li se Jarmusch inspiroval u Lynche a jeho atmosferických filmů (atmosféra může být daleko podstatnější, než příběh - např. INLAND EMPIRE, MAZACÍ HLAVA) nebo ne je těžko posoudit, nicméně se mu tímhle filmem notně přiblížil. _______ Problém filmu je samozřejmě v tom, že divák není uvyklý takovému způsobu sdělení (nesdělení?) a není schopný být tím aktivním (pasivním?) divákem. Dá se ale předpokládat, že se jedná pouze o konvenci - jsme zkrátka zvyklí vnímat jinou filmovou (resp. obrazovou) látku. I na mě to bylo příliš mimo realitu, často jsem se nudil a 4* ode mě dostal Jarmusch jen tak tak. Nicméně se mě tahle kontroverzní libůstka dotknula a pravděpodobně si ji ještě někdy v budoucnu nenechám ujít.

Nejdřív negativa: Carriina matka je prototypem kliďase (vůbec nevypadá jako náboženská fanatička), digitální kamera stojí za prd, stejně jako laciné digitální efekty (zejm. padající meteory (meteority? pořád si to pletu) ) nebo rozvleklé tempo (zejm. ples - tam by mělo všechno gradovat a místo toho se kecá, kecá, kecá...). Pozitiva: jako celek byl film celkem příjemně koukatelný, sice o atmosféru knihy ani nezavadil, ale dïvat se na Carsonovu Carrie mě prostě bavilo. Samotná Carrie byla zahrána velmi dobře a i závěrečný masakr byl celkem solidní. SPOILER O to víc pak ale zamrzí vybájený "happy end", v kterém Carrie začíná nový šťastný život na Floridě. To jsem fakt nepobíral... .-) /SPOILER ________ Suma sumárum: příjemně koukatelný snímek s přepálenou stopáží, který sice Kingovu předlohu przní, ale pozornost si zaslouži.

Zhovadilá pseudointelektuální pitomost - cituje se Baudelaire, Nietzsche, Burroughs, neosobní příběh se snaží z balastu filosofických žvástů vykřesat hluboké myšlenky, jenže to nejde. Hlavní hrdinka vlastně ani není hrdinkou - nic o ní nevíme, není sympatická a její záchvaty můžeme sledovat se zíváním. Navíc vizuál je taky na hlavu padlý - černobílý obraz (proč??) se bije s amatérskou kamerou známou z céčkových splatterů. A podobnost se světem narkomanů? Jedině fakt, že ve filmu uvidíme injekční aplikaci krve (přiznávám, že to bylo kreativní, ale zároveň neuvěřitelně samoúčelné). Zkrátka blbost, která si váš čas rozhodně nezaslouží...

Úžasný film. Krásná poetika ala Kim-Ki Duk (záběry na procházejícího se Alexe, skejťácké umění aj.), velice sympatický hlavní hrdina, krásná hudba. Film mi nepřišel ani nijak složitý, či obtížný na orientaci - vše se vyjevilo přesně v pravém okamžiku. Připočtu-li vypointování (resp. nevypointování) příběhu, nezbývá mi nic jiného, než čistých 5*. Jinak v hodnocení naprosto souhlasím s uživatelem Sobis87 ,ale nedovedu své pocity vyjádřit tak strukturovaně a odborně jako on._______________ A ještě dodatek: nevěřím, že by Američani byli až takoví primitivové... Vezmu-li za příklad Alexovu přítelkyni Jennifer, která je zosobněním blbosti nebo jeho přátele, kteří se smějí u fotky muže rozděleného vlakem na části, tak vážně nevím, co si mám myslet.