Elementál

Dávám za 2 a nevím, není-li to příliš. Stupidnost, lacinost a kýčovitost je natolik do očí bijící, že by mohla směle konkurovat Kameňáku či Moulin Rouge - jistě - film byl zjevně točen jako prvoplánová popcornová záležitost bez hlubšího smyslu, ale copak si to ABBA skutečně zaslouží? Debilní příběh je únosný tak leda pro diváky odkojené TV Nova a celkově to prostě stojí za starou belu. Co se dá na filmu pochválit jsou samozřejmě písně - ale možná bych si radši pustil album (některé taneční scénky sice pobavily + je tam ta mimika herců a kdesi cosi - zkrátka obraz, ale spousta scén bylo vysloveně trapných). Nejedná se vyloženě o zástupce "odpadu", ale mezi mé top muzikály se rozhodně nezařadí. A že generace mých rodičů zaplesá? Ale proč? Být ABBA mou oblíbenou kapelou, tak jsem spíš smutný...

Před projekcí jsem se dozvěděl, že Saura čerpá s Bunuela a Bergmana - souhlasím - Bunuelova snovost, prolínání realit a nerealit (upřímně řečeno v poslední části filmu jsem již neměl ani sílu šifrovat co je realita a co nikoliv a co jaký symbol představuje) / Bergmanova pochmurnost a cit pro nahuštěné dialogy. Ale ani Bergman ani Bunuel nepatří vyloženě mezi "lehké" režiséry. A podle mého prvního setkání s Carlosem Saurou si dovoluji tipovat, že u něj se bude jednat o totéž - Eliso, můj živote je pozoruhodný film s mnoha výbornými momenty (Elisa a Antonio a jejich rozhovor v autě, zmíněné snové pasáže aj.), ale velice často také nudí. V závěru už jsem jen cynicky čekal, kdy otec skoná. Celkově - alespoň pro mne příliš rozvláčné, dlouhé, bezdějové...ale zajímavé.

Jsem trochu udiven okolním hodnocením a kladu si otázku zda se nehodnotí spíše myšlenka, či chcete-li poselství filmu. Ano, společnost lačnící po penězích je špatná, ano, někdy je těžké odhalit pravdu, a je těžké důvěřovat člověku, který je něčím posedlý natolik, že se s ním téměř nedá normálně komunikovat... A v mysli se mi objevuje ještě řada dalších otázek a odpovědí, které vyplývají z filmu. Ale ta forma! Film se vleče a až na excelentního Mifuneho výkon vás za tu hodinu a půl nemá moc co zaujmout. Jen několik scén je vysloveně výborných ("po požáru továrny", "v blázinci"), ostatní jsou spíše průměrné, až podprůměrné. Jeden ze "slabších Kurosawů".

Poměrně chaotický snímeček (kdo je kdo? jaký má vztah k hlavnímu hrdinovi? co se to právě teď na plátně vlastně děje?) vyprávěný osobitým stylem. Lehké vtipy, které většinou neurazí (pár byste jich sice spíše hledali v lacinějších komediích, ale to odpustíte), dokonce i pár slušných. Zároveň je nutné si zvyknout na určitou nadsázku, která však není předhazována jaksi "okatě", ale tak nějak nenápadně - skoro jsem si až říkal, jestli se nejedná spíše o různé scénáristické "boty", ale ta nadsázka se shodovala s poetikou filmu, takže myslím, že Iosseliani tam skutečně měl to, co tam chtěl mít, ať už to dává jaký chce smysl. S filmem jsem strávil příjemný večer, ale o žádnou pecku se nejedná._______Mimochodem Podzimní zahrady jsou jedním z nejúžasnějších filmů o kouření (podobnou chuť ve mně vyvolal snad jenom Blade Runner a Kafe a cigára .-) )

Jsem sice silně ovlivněn, přesto si ale myslím, že moje hodnocení je objektivní: od dokumentu jsem se dozvěděl to, co jsem se dozvědět chtěl - poznal jsem atmosféru festivalu, jeho klady i zápory, slyšel jsem účinkující, málem jsem tam byl také (ach, kéž by :D).... Délka filmu mi nijak nevadila - naopak vychutnal jsem si ho na několikrát a to málokdy vypínám film před koncem.

Relativně bezdějová záležitost, která se doopravdy rozjede až posledních pár epizod. Yuuki a její bezbřehá srdečnost, Zero se svojí kérkou a náušnicema, Kaname jako ten největší řízek pod sluncem :D. V podstatě jednoduchá lovestory zabalená do líbivého kabátku. Sem tam je to vzrůšo, sem tam jim držíte palce, ale většinou máte pocit, že se seriál opakuje (např. kdokoliv, koho Yuuki potká ve městě je upír .-) ) nebo že nechápete co vlastně celou tu epizodu probírají. K tomu připočtěte neuvěřitelně předimenzované nagelované upíry, z kterých se vám chce skoro....ehm... No a dostáváte nijak výjimečné anime s příjemnou animací. Uvidíme, co nabídne Vampire Knight Guilty (přece když už to mám jednou rozdívané, tak alespoň zjistím, jak to dopadne, ne?...)

No prosím...tolik špatného jsem toho na SW:tCW slyšel a přitom se o žádnou hrůzu nejedná. Příběh je plytký, nesoudržný, primitivní, Ashoka a Anakin jsou infantilní, droidí rádobyvtipná tupost je zcela bezbřehá a přesto... Myslím, že pokud si chcete film užít musíte jej vnímat jen jako ukázku SW bitek v 3D stylu a nic víc neočekávat. Není to sice moc, ale ve chvíli kdy jsem zcela vypnul mozek a vnímal jednotlivé scény jen jako doplnění SW universa, byl jsem potěšen. Souboje světelnými meči na které většinou čekáte celý film zde uvidíte hned v několikerých provedeních (sice ne tak pompézní a tak bravurně "natočené"). Je jasné, že celá záležitost je koncipována jako masová záležitost zejm. pro děcka, nicméně pro SW fandy i přesto zajímavé :-) .

Mám společný názor s kolektivem (ach k čemu ty komentáře vůbec jsou, když by skoro u všech filmů stačilo odkázat na jiné komentující :-) ). Perfektní Shimura, přepálená stopáž a proklatá závěrečná sekvence - ano, my víme, o co se Watanabe snažil, ano víme, že japonská byrokracie je absurdní, ano chápeme poselství filmu - tak proč nám to Kurosawa musí vysvětlovat ještě další půl hodinu? Jinak perfektní záležitost.

Ztvárnění dětského světa by si zasloužilo zcela jednoznačných 5* : většinou krásně zobrazené radosti, ale také trápení (však si vzpomeňte: to co by vám dnes přišlo jako bezvýznamná záležitost se v dětských očích proměňuje v problémy velmi frustrující a často neřešitelné...) jsou na filmu to nejlepší. Výlety do nevinného dětství formou flashbacků komentovaných "současnou Taeko" nenudí a pobaví. Jaké zklamání však přijde cca v druhé půli, která sice není špatná, ale s tou první se vůbec nemůže měřit. Farmaření je těžká práce, která v sobě obsahuje romantiku, krásu přírody i přirozeně obnažené lidské city - jenže v Takahatově podání se zároveň jedná o velice nudnou záležitost. Ne, nevadí mi, že film směřuje odnikud nikam - koneckonců žádnou pointu jsem ani neočekával a tudíž nebyl zklamán. Kdyby však Takahata chtěl zůstat v naivním krásném světě dětství, jaká by to byla nádhera... Takhle...no, ideální to není .-) (mimochodem to co tady vlastně píši už za mě napsala velmi trefně Fabienne )

Jsem velkým fanouškem anime Death note a ačkoliv jsem od filmu neočekával mnoho (koneckonců převést anime do hrané podoby ve stejné, či snad dokonce lepší kvalitě mi přijde jako téměř nereálné), přesto jsem byl zklamán. Ryuk jako karikatura na počítačovou techniku, Light, který působí téměř směšně, potlačení jednotlivých charakterů ve vyšteřovacím týmu a to natolik, že ani nevíte, kdo je kdo... Navíc seriál, ač se snaží působit konzistentně je stále seriálem - tzn. že několik epizod se řeší určitá situace a ve chvíli kdy se vyřeší se objeví nová. Prostě proto, že je to seriál. Film by oproti tomu měl mít jakýsi jednolitý příběh...ale nemá - kopíruje anime a nedaří se mu udržet ani napětí a ani pozornost. A to nemluvím o tom, že konec je naprosto nijaký a k dokončení příběhu je vám třeba další (předpokládám, že podobně otřesný) snímek._________ Najdou se samozřejmě i klady - výborný L, zajímavé alternativní úmrtí Penbarovy manželky (řekl, bych, že lepší než v seriálu) a kopírování původní předlohy. Příběh Zápisníku smrti je zkrátka natolik dobrý, že jeho sílu cítíme i přes podprůměrnou práci scénáristů či režiséra.____________ A na závěr malé rýpnutí: zdejší hodnocení naprosto neodpovídá kvalitě snímku a nechápu, že je takové, jaké je...