Elementál

Syrové a naturalistické, možná až zbytečně. Gibson nám ukazuje Ježíše jako jediného správného, téměř až idealizovaného muže, který celý film jen trpí nejhoršími možnými způsoby. V první půli filmu, kdy se řeší "co s Ježíšem" (pilát, Herodes), sekvence s Jidášem a Petrem, ďábel aj. je skutečně na co se dívat - ať už po stránce vizuální, charakterové či atmosferické. Naproti tomu část druhá je pak pouze o Kristově utrpení, které věřím bylo neskutečné, ale proč by se na to měl někdo hodinu dívat...? Nu...mám smíšené pocity, ale když za nic jiného, tak za malé satanášky ty 3* dám.

Těšil jsem se a nebyl zklamán... Dynamický, svěží snímek, který vás i přes své stáří vtáhne do děje a nepustí. Jak to dopadne? Kdo vyhraje? Zemře někdo další? Podivné, pokroucené kulisy dotváří atmosféru děsu a nejistoty... Postavy se snaží žít a přežít a některým se to daří lépe a jiným hůře. A ta pointa...někomu by se možná mohla zdát vousatá, ale já byl nadšen. Dodatek č. 1: Film jsem shlédnul s úžasným hudebním doprovodem hudebního dua Dva, bez nich by byl film poloviční. Dodatek č. 2: Okamžik kdy Caesare otevře poprvé oči je jeden z nejděsivějších okamžiků filmu :-)

Stáří zobrazované ve své syrovosti - ať už hloupé, či léty zkušené... Mužové a ženy venkova vypovídají o svých životech, trousí různá životní moudra a snaží se přežít. Jejich život není jednoduchý - ba spíš naopak je to dřina za dřinou. Ale i přesto jim díky tomuto snímku budete asi závidět. Stařečci se smějí, otevírají na vás svá bezzubá ústa, občas se obraz zastaví a vy si je můžete prohlédnout zblízka (umný a nedráždivý přechod k fotocyklům). Krásný film, který musí potěšit každého, kdo nemá v srdci kus kamene... Zvláště bych vyzdvihnul vhodně zvolené persony a zkušenou režii, která jde ruku v ruce s kamerou a fotocykly. Obrazy starého sveta dokazují, že propojením fotografií a "klasického" filmu lze docílit zajímavého a nevšedního zážitku.

Mám pocit, źe skoro každý uživatel preferuje VII před I, přičemž si nejsem úplně jistý proč vlastně. Chaotický, těžko pochopitelný příběh ze sedmičky nahrazuje jednodušší, pomalu plynoucí a mystický příběh jedničky. Sice mi chyběly typické japonské tváře, ale i tak jsem si krásu animace užil do sytosti. Nápad s fantomy úžasný (asi jediný film, v kterém můžete kulkami zabít ducha) a atmosféra mrazivá. Vadilo mi, že ve filmu se objevovalo jedno klišé za druhým (mladí hrdinové v naprosto klasickém rozdělení, extrémně záporný záporňák, lovestory, happyend aj.), ale dalo se to ještě přežít. Navíc jsem měl ze začátku pocit, že sleduju spíš záběry s počítačové hry, než z plnohodnotného filmu ale po pár záběrech jsem si zvykl. A závěr? Těžko posoudit, který z dílů FF je lepší, nicméně k oběma se dá podotknout pár stejných poznatků: krásná animace, zajímavý příběh, nepříliš dobrý scénář a taky to, že sice tvoří jakýsi malý kult, ale do dějin kinematografie nikdy neudělají výraznou stopu.

Tak nevím, jestli budu schopen přispět ještě nějakým názorem: Death note je skutečně výjimečné anime o soubojích bez násilí a o vraždění bez nenávisti (samozřejmě s výjimkami). Oba hlavní protagonisté mi byli velmi sympatičtí (myslím Ryiuzakiho a Lighta), v druhé sezóně se objevivší Near a Mello už méně.___________Seriál je poměrně pěkně vykreslen, všude spousta stínů a tmy, do toho nabušená hudba - zkrátka dobré anime. Ale co z něj činí anime výborné a neopakovatelné? Atmosféra a plány v plánech jiných plánů - nezřídka se mi stávalo, že jsem si musel něco pustit dvakrát či třikrát. Ale vůbec mi to nevadilo, spíš naopak.__________I když vím, že už by to byla nastavovaná kaše, třetí sezónou bych vůbec nepohrdnul a to i přesto, že druhá byla podstatně chaotičtější a s menším spádem než první a třetí by byla jistě ještě slabší. Ale přesto! Chci se dívat dááál! :D

Dřív jsem to docela žral, ale dnes už si vlastně nejsem ani schopen uvědomit proč to... Silně feministický seriál (jo jasně, jsem netolerantní chlap bez smyslu pro jemnocit a ženskou duši, ukamenujte mě), kde hlavní hrdinky skrývají pod množstvím líčidel superschonposti, supersexappeal a superintelgienci, kterýmžito se nic nevyrovná. Démoni jsou zde jen do počtu aby házeli rádobytvrďácké hlášky a poté byli více než trapně vymazáni z povrchu zemského, mají-li štěstí tak rychle a bezbolestně. Zde bych mimochodem dal k dobrému scénu, kdy Piper na jakéhosi démona házela ohnivou kouli, ale minula, démona zasypala skříň, on se zvedl, oprášil si levý rukáv, pravý rukáv, podíval se na Piper, chvíli postál a ona ho po asi 10 sekundách zničila druhou koulí... * hvězdičku dávám za magii, * za Colea, který celý seriál táhl (takže díly, v kterých není automaticky o hvězdičku míň :-)) a * za úvodní znělku....jinak se dá spíše kritizovat, než chválit. Dlouho kritizovat.

Podle toho, co jsem o filmu slyšel a podle úvodního slova jsem se těšil na veselou, možná tragikomickou podívanou. Prvních řekněme patnáct minut tomu i napovídalo a já se bavil nahozenými zdánlivě všedními, přesto divnými scénami. Jako ledová smršť mi pak přišla scéna "zlého snu" s nepochybně mnoha myšlenkami které proplouvaly formou obrazů (elektrické křeslo a popcorn, pivní soud, či hákové kříže pod ubrusem). Ale stále jsem čekal tu slibovanou smršť humoru... Ve filmu se ve skutečnosti není ani tak moc čemu zasmát... Co je vtipného na několika běžných zoufalcích, kteří žijí své běžné zoufalé životy a snaží se z nich buď vymanit, nebo aspoň přežít? V podstatě nic. Na druhou stranu když jsem vyšel s kina a začal s kamarádkou film "řešit" a citovaly se nejlepší a vtipem oplývající scénky, uvědomil jsem si, že celý ten film je v podstatě vtipný... Jen zabalený do kabátku statické kamery a charakterů až nepříjemně známých z reálného života. Mělo to nějakou myšlenku? Možná. Možná ne. Já ale věřím, že mělo a že bych si film pustil hned po shlédnutí znovu. + malý dodatek na závěr: kdyby film nekončil tou krásnou veselou písničkou, ale jen pochmurným záběrem na letadla a střihem, asi bych s kina neodcházel s úsměvem a hřejivým pocitem u srdce...no jo, hudba pod závěrečnými titulky někdy udělá svoje...

Jsem neznalec reálií FF a první film jsem zatím neviděl. Jakákoliv návaznost, vztahy mezi jednotlivými postavami, či jejich motivace pro mě byly naprostou záhadou... Střihač se musel zbláznit, protože nasadil asi dvakrát více střihů, než je normální, místy natolik brutálních, že si ani nestačíte všimnout, že se děj na obrazovce přesunul úplně jinam. Zas na druhou stranu, do akčních scén celkem zajímavá záležitost. Co ještě vytknout? Pořád se mi dere "na jazyk" ta srozumitelnost pro široké vrstvy...film by šel určitě zpomalit a některé věci by šly jistě vyškrtnout. Ale chápu, že potom už by to nebyla taková perla pro fanoušky FF. A abych nezapomněl: když se asi uprostřed filmu objeví *SPOILER* nějaká parta maníků, možná z prvního dílu, kteří s sebou mají mluvícího vrrka a s divnou plyšovou věcí na jeho hřbetě, říkal jsem si, že si ze mě autoři asi dělají srandu :D *KONEC SPOILERU* Ale zřejmě se jedná o další postavu z FF, bez které by byl film chudší. Tak...a teď snad abych taky i něco pochválil, že? Animace, animace, animace, boj, boj, boj! Tahouni celého filmu. Obojí jsem si užíval maximálně a bylo celkem jedno co se vlastně děje a kdo buší do koho. Různé anime postavy Matrixovsky porušují fyzikální zákony, ignorují palné zbraně a občas nám tvůrci dovolí nahĺédnout do jejcih minulosti, možné budoucnosti a kdoví co ještě. A hudbu také nemohu nepochvált. Klavírní party střídá nabušený rock a obrácené. Všechno v dobrém poměru a správně zvoleno. A finální resumé? Na první shlédnutí přílišný chaos, nicméně jednička mě ještě čeká a třebas se k Adventu po čase dostanu znovu... Zatím za ***.

Ne že bych byl nějaký velký fanda němých filmů, to ne, ale když jsem se dozvěděl, že v nedalekém městě se bude promítat Křižník Potěmkin, neváhal jsem ani chvíli a na film zamířil. A nelitoval jsem. Snímek exceluje napínavým příběhem, úžasnou kamerou a výborným scénářem. Tolikrát omílaná scéna "na schodech" mě také zasáhla, ale ne toliko jako scéna "hoďte na ně plachtu a zastřelte je". To mi doslova trnulo a držel jsem mužům pod plachtou všechny palce, které na těle mám. Co na tom, že tam nebyly srdcervoucí výkřiky a že celá ta scéna trvala deset minut. Mělo to svůj náboj, své kouzlo...něco, co dnešní filmy mnohdy postrádají. Film jsem shlédl s hudebním podkladem Beacho Boys (alespoň doufám, že se ta kapela jmenuje takhle, jestli ne, tak sorry, hoši) z roku 2005 a byl to i nebývalý zážitek hudební. Nejsem si jist, nakolik by mě film zaujal, kdyby byl zcela němý, ovšem takto jsem si jej vychutnal několikrát tolik. Přesně odpovídající elektronická, ale místy i téměř vážná hudba jako podklad a mnohdy i více než podklad dramatických událostí ve flimu působila úžasně... Na závěr bych jen podotkl, že film mi přišel krátký a že bych se na něj vydržel se zaujetím a zalíbením dívat klidně ještě jednou tak dlouho...další shlédnutí na sebe nenechá dlouho čekat.

Maso se plácá v mouce a tančí. Graficky i myšlenkově zajímavá hříčka, ale ledy neboří a genialitou neoplývá. Podle komentářů jsem se dočetl, že některým uživatelům to tak přijde, ale dle mého se jedná jen o povedenou taškařici, na kterou se někdy rád podívám znovu...