Obrazy starého světa

Asi to nebude zrovna z mé strany bůhvíjaké uznání, když napíšu, že jde o jeden z nejpůsobivějších uměleckých dokumentů, jaké jsem viděl, když tento typ tvorby vyhledávám jen svátečně. I těch 64 minut mi už ke konci připadalo na takový film zdlouhavých, na druhé straně řada výpovědí ukrývá takovou hloubku a tolik člověčiny z vyprávění starých zkušených lidí ze zapadlých oblastí (a z dnešního pohledu již pomalu i „staré“ doby) zde vane, že mě mnohé ty obrazy hodně upoutaly, zapůsobily, pronikly ke mě. Za obzvlášť působivé považuji prolínání exkursu do opuštěných osad s průběžně proběhlými velkými civilizačními pokroky v podobě vzletů do vesmíru, které jednoho starého pána tolik fascinují. Asi stěží bychom pro podobný střet dvou tak odlišných ukázek života a kultury v tehdejší Evropě, vtěsnaný do autentického vyprávění jedné postavy, hledali dva silnější protiklady. Dušan Hanák měl rozhodně štěstí, když se mu podařilo natočit takový materiál a sesbírat podobné výpovědi, ale naštěstí se neuspokojil jenom s touto sbírku a věnoval výsledku obrovskou práci i ve jménu kreativního spojení zvuku a obrazu. Ještě více dodal jedinečnou poetickou atmosféru a taková přehlídka s pouštěním dřevěného pouťového orchestru na zahradě jednoho pána je nasnímaná a sestříhaná úplně skvostně. [75%] (10.10.2022)

Tento dokument by měl vidět každý, kdo si nyní stěžuje v jaké době a nepohodě žije. Reklama na zubaře? Bych neřekla, nebo spíše jaký je rozdíl se koukat na Výměna manželek (pořad) (2005), kde také nemají mnoho zubů. Každá doba je svým způsobem těžká. Nyní ale alespoň máme mnoho vymožeností. Ale tím jak si to ulehčujeme, tak také zapomínáme si poradit sami. (01.11.2022)

_Dokument, který na většinu dnešních lidí působí jako z jiného světa a přitom ukazuje kořeny ze kterých ta samá většina vzešla. _Stáří bez patetičnosti či strachu, prostě jen jako další etapa života která dokáže být krutá tak jak si ani nedokážeme představit, ale pořád ještě stojí za to ji prožít. _Svět, na který okolní civilizace zapomněla jako na dávný odumírající relikt minulosti, a který dokáže docela dobře fungovat tak jako vždy fungoval, i když občas sleduje i to co se děje za hranicemi okolních polí a, svou vlastní mentalitou, si to přebírá. _Umělecký zážitek ve kterém jsou i jednoduchá moudra prostých lidí povýšena na filosofické popsání palčivých otázek lidské existence a svou prostou pravdivostí a jednoduchostí vyjádření od lidí, kteří jako jediný důkaz svých tvrzení dokládají svou vlastní empirickou zkušenost, jsou jednoduše odzbrojující. 8/10 (18.01.2008)

Neodpadávam nadšenim z tohto dokumentu o prežívaní staroby niekde v zabudnutej dedine. Nenásilne podané to je, dopĺňa to výborná hudba, ale poetické až príliš. Nedozvedáme sa skoro nič o osudoch starčekov a stareniek, pokiaľ to sám zrozumiteľne nepovie. A prečo bol film trezorový, to je záhadou, snáď vadila tá fotografia generála Svobodu, ktorá sa objaví v nevhodnom kontexte ako súčasť domácej fotogalérie. –––– Vtáky aj duše sa vracajú tam, kde boli šťastné. –––– Prestanem robiť, a dušu vypustím. (02.11.2015)

Jeseň ľudského života stvárnená bez príkras, obyčajne, jedinečne. Dušan Hanák s nevídanou pokorou necháva rozprávať starých ľudí z tatranských dedín o svojom živote a preniká do najhlbších zákutí ľudských duší. Vnútorné bohatstvo a mravná čistota je niekedy v kontraste s handicapom, s ktorým sa musia potýkať. Tento významný dokument inšpirovaný Martinčekovými fotografiami bol trezorovaný, lebo vtedajší mocipáni, stavajúci žiarivé zajtrajšky nechceli ukazovať svetu prostotu a jednoduchosť týchto ľudí zdanlivo žijúcich na okraji spoločnosti. (28.06.2009)