milicjant

Regan: Mum, I'm scared. milicjant: Me too. Tady nelze bodovat jinak. Vzhledem k mé filozofii, kdy hodnotím filmy převážně podle toho jak me přejedou, povazuju Exorcistu za učebnicově dokonalý příklad naplnění všech kriterií. Sám jsem se vypravil do kina v podvečer 11.září 2001 (kdo by si to datum nepamatoval, že?) s neblahým tušením, že se ve světě udály velký věci. Pozoruhodný události ale v ten den nehostila pouze Amerika, staly se i v našem místním kině. Spolu se mnou byla u projekce přítomná početná skupina teenagerů, která se ještě po začátku představeni bavila četnými urážkami na adresu tohoto snímku. Postupem času ten hluk utichal a na konci jsem je snad neslyšel ani dýchat. To, jak moc nás všechny v ten večer Vymítač ďábla sebral nevyjádřím na pár řádcích. Ani ten nejlepší publicista by to nesvedl. Naprosto sugestivní, děsivá a hlavně ZLÁ záležitost. Člověk pak nějak začne věřit, že i přes 30 let starý film může v dnešní době oslovit mladší generaci a to dokonce na poli hororu. Tedy žánru, který stárne neuvěřitelnou rychlostí. Snadný hodnocení - 10/10

Sory, ale na tohle jsem asi moc velkej cynik. A vůbec, jděte s tou vaší láskou do prdele. Jsou to jen mrzké pudy.

Srovnávat Samuraje s Kill Bill je jako konfrontace dvou naprosto odlisných kultur, každá je něčím specifická a je jen na nás nakolik může oslovit a kolik si z každé vezmeme. Většina dnešních diváku/konzumentů dává sympatie jasně najevo a ztotožnuje se stou americkou. Neni divu, vše je zde podáváno mnohem jednodušší formou na podnosu akce a dynamiky. Tarantino navíc svůj krvavý opus narval spoustou odkazů a výborných nápadů, takže si človek mezi uznalým pomlaskáváním může připadat i jako znalec japonské kinematografie Opak je pravdou. Tam, kde Bill pouze odkazuje, tam Samuraj nabírá na sile a režisér nás pomalým tempem provádí asijskou kulturou. Vtahuje diváky do klasického schématu dávné pomsty, ale přitom jeho film rozhodne nenudí. Teďka nemyslím jen na ty vizuálně propracované souboje. Jistě, jsou perfektní, ale celý film na nich rozhodně nestojí. Největším důkazem jeho režisérské vyzrálosti je hudba, která je doslova včleněna do příběhu, úchvatné stepující finále, kdy většina hlavních postav předvádí taneční exhibici za neustalého pohledu do kamery a v neposlední řadě také cit pro vyprávění. Další pozoruhodnou složkou celého počinu je určitě ten komediální obal. Dlužno podotknout, že se jedná o humor dost specifický, tudíž nemusí sednout každému. Sám sem s tím měl trochu problémy. Jinak není v podstatě co vytknout. Doporučuji hlavně těm, co touží po jiném zážitku než jaký jim denně nabízí mainstreamový proud.

Autentičnost. Tímhle jediným slovem bych mohl začít a ukončit celý komentář a vystihlo by naprosto vše. Snímků s takhle zobrazenou drogovou tématikou jsem viděl poskrovnu, ale o to víc mě podobné počiny doslova vyražejí dech. Bylo tomu u filmu Requiem za sen, stalo se tak i u Dětí ze stanice Zoo. A tady si neodpustím jedno srovnaní. Stejnojmenná adaptace přeslavné knihy Christiane F. totiž nenabízí propracovanou mozaiku životních příběhu několika hlavních postav ani vizuální orgie podpořené geniální hudbou jako její slavnější kolega. Síla filmu spočívá především v naprosté bezprostřednosti, komplexnosti a v neposlední řadě také ve volbě krutého tématu jakým děti ve světě tvrdých drog dozajista jsou. Režisér nijak neexperimentuje a jeho dílo má dokonce v určitých částech charakter syrového dokumentu. K tomu nasvědčuje i fakt, že během filmu se prakticky nedočkáme žádného hudebního doprovodu (krom výborně zvolené závěrečné písničky Heroes) a to ani v naturalistických scénách s fetováním. O hereckých výkonech se snad ani nebudu zmiňovat, přestože zcela neoddiskutovatelně přispívají k působivosti celého počinu. Nějak to totiž ve mně vyvolalo dojem, že polovina hereckého obsazení skutečně feťáky byla/je (nehodící se škrtněte). Pět hvězdiček tedy nedávám za pracovní označení „nejsyrovější film o drogách ", ale za to, jak dlouho a intenzivně po skončení v divákovi doznívá...

Dal bych 5,6,8...10 hvězdiček a pořád to bude málo. Někdo tu napsal, že celý film je dělán nenáročnou, nekonfliktní formou, která nikoho neuráží a tudiž je tak oblíben. S výhradami musím souhlasit. Ono když si snímek tak citlivě pohrává se slovy "naděje" nebo "svoboda", tak snad nemůže mít odpůrce. Zřejmě každý člověk si pod těma magickýma slovíčkama predstaví něco osobního, něco co je mu blízké a příjemné. Darabont navíc celý film zrežíroval opravdu bravurně. Protože udělat film, který se týka citů a lidství obecně, aniž by na chvilku koketoval s kýčem nebo patosem, je hrozný umění. Sám si velmi dobře vzpomínám na okamžik, kdy Andy během svého útěku vylézá z kanalizace, v dešti se brodí vodou, odhazuje oblečení a pln naděje rozhazuje ruce k nebi, v ten moment jsem tu svobodu cejtil za nej... Nedávno mě kamarád přesvedčoval, co všechno má jeho nejoblibenější film- Terminator 2. Přes výborne zvláštní efekty až po propracovaný děj. Ani u jedné položky jsem s ním nemohl nesouhlasit, přesto pro me T2 a podobné filmy představují jen dobrou podívanou. Naopak Shawshank má něco, co se za rozpočet koupit nedá, něco, co bych se odvážil nazvat duší...

Jeden z mála snímků, který se zcela otevřeně vymyká klasickému hodnocení a zárověn redefinuje pojem "podivnost" o uplně nový rozměr. Na počatku se ještě musím zmínit, že dotyčnou skupinu mam velmi rád, jejich hudba je mi blízká, a tak se i přes veškerou objektivitu přece jenom stávám subjektivním hodnotitelem. Celý film mi predevším připomínal jeden velký videoklip - tedy dynamický sled jednotlivých scén podbarvených výbornou hudbou již zmíněné bandy. To, do jake míry se diváka dotkne ne příliš zřetelný podtext filmu, je však ryze individuální záležitost. Na někoho to muže působit jen jako odosobní sled divoce sestříhaných obrazků, jiný si ze snímku odnese vymazlený zážitek. Já osobně jsem pres veškerou snahu neviděl dál než na obrazovku, kde mě oslovila právě ona uchvatná vizuální stránka , která je opravdu na vysoké urovni- perfektní strih a hlavně animováné sekvence spolu s geniální hudbou povyšují celý počin do vyšších sfér. Na 5* to ale buhužel nestačilo, na 4 zcela jistě.

Jak jinak hodnotit film, který dlouho považuji za nosnou součást své osobnosti, kultury a své duše. Spousta slovních spojení, co v reálném životě normálně, používám pochází původně právě z Posledního skauta. A věřím, že další generace na tom bude podobně. Ale vraťme se zpět. Poslední skaut zřejmě není nejlepší film Bruce Willise. Tím pro mě nadále zůstává Die Hard i třeba pro zajímavější scénář (úmyslně jsem se vyhnul slovu originální) nebo svižnější akční scény. Scott a spol. ale ve svém filmu dovedli k dokonalosti postavu, jež byla ve McTiernanově klasice pouze naznačena. Režisér se nepouští do žádné velké exhibice a děj svého filmu pečlivě staví kolem hlavního hrdiny Joea Hallenbecka, který úspěšně utapí svůj život v alkoholu, cynických hláškách a pochybnostech o vlastních možnostech. Mluvit o tom, jak je tento typ postavy ve svém žánru nový a osvěžující je opravdu zbytečné. Každému z nás občas lezou ti dokonalí filmoví hrdinové krkem, že? =) Dlužno podotknout, že celkovému dojmu ze snímku pomáhá také výtečný Damon Wayans coby hláškující objekt č. 2 nebo již zmíněný Tony Scott se svoji uměřenou režií. Moje TOPka

Romper Stomper pro mne představuje spíše sklamání. Po shlédnuti efektního traileru sem čekal kontroverzní jizdu a lá American history X, no a jak to tak u zklamání bývá moje očekávání se zcela nenaplnila. Přestože snímek disponuje výbornými hereckými výkony (v čele s démonickým Crowem ) a solidně vystavěnou atmosférou, postrádá to, co slavnějšímu Kultu hákového kříže přidalo na popularitě, tedy propracovanější děj a jakési poselství. Snaha režiséra o dokumentární ráz filmu by také zrovna nevyšla, takže snímek osciluje někde mezi obyčejným sledem jednotlivých scén a studijní syrovou sondou do života dnešních skinheads. Srovnání s Kubrickem nechápu. Závěrem bych chtěl dodat, že i přes zmíněnou kritiku se vůbec nejedná o špatný počin, pro svůj ryzi realismus si jistě najde spoustu příznivců. Mně se jen zdá, že se téma s takovým potenciálem dalo využít o něco lépe. Celkově tak 3,5*.

Tak a je to tady. Konečně se mi dostalo te cti zhlédnout slavného Spalovače mrtvol a v němém úžásu dávám plné hodnocení. Ke snímku jsem přístupoval skepticky, mnohokrá jsem se již u českých filmů nepříjemně spálil, ale to, co následovalo, byl doslova uragán dechberouci filmařiny. Ano, zapomente na statické záběry kamer z filmu pro pamětníky. Spalovač je kusem poctivě odvedene práce se spoustou nadčasových "frajeřinek" (rychlý, dynamický střih, pečlivá práce s detaily, pohled "rybího oka"). Jsem pevně přesvedčen, že forma jakou byl film natočen by měla co říct i dnes, v roce 2005... No a dostáváme se k tomu nejlepšímu a tím je obsazení hlavní role. Pan Rudolf Hrušínský předvedl něco, co nemá v české kinematografii obdoby a těžko někdy mít bude. I přesto, že myšlenka snímku je sama o sobě dost silná a Herzova režie nadmíru napadítá, představuje ztvárnění postavy pana Kofrkingla mnohem vic než jen hnací ozubené kolo ve vyladěném souokolí impozatního stroje jménem Spalovač mrtvol. Smekám.

Nejlepší akční film všech dob! Tak tomu bylo, bude a jest...