milicjant

K nejnovějšímu počinu Clinta Eastwooda (už neplatí) bych opravdu recenze psát nechtěl. Nejsem totiž pořád zcela schopný zodpovědět palčivou a pro film naprosto zásadní otázku, čím se mě film tak silně dotýkal. Unylý scénář, jenž jsem v různých modifikacích viděl už nesčetněkrát, mi zde připadal naprosto upřímný a přirozený. Stále vitální Eastwood jako režisér a herec rozhodně překvapil, ( i když nečekejte nic, co by se vymykalo zaběhaným konvencím, spíš je přijemně přirozený- to je vůbec dost klíčová vlastnost celé Baby ) Freemanův stylově zhrublý vypravěč podbarvil celý děj jemným shawshankovským nádechem a božská Hilary ukazuje, proč u mě platí i po letech za nejlepší herečku. Skromné mistrovské dílo.

Na snímek jsem si zašel do kina někdy po roce 1993 ještě jako malý klučina a rozhodně jsem tehdy neměl tušení jak vypadá "dobrý film". Na vrcholu mé tehdejší top ten byly zřejmě Želvy ninja či podobná havěť a ani nic nenasvědčovalo, že by jejich neochvějnou pozici mohlo něco ohrozil. Stalo se. Film s překrásnou výpravou, povznášející hudbou a silným příběhem si pamatuji živě dodnes. Srdcová záležitost nejen od chvíle, kdy domluvím Šachem.(jinak, ten tzv. dobrý film mi Poslední mohykán opravdu definoval, jak mi bylo smutno u srdéčka při zjištění, že všechny filmy nejsou takové...)

Tak osobní, jak jen film vůbec může být. V každé vteřině jsem měl pocit, že polykám něco nezvykle intezivního, co mě chce zevnitř zadusit a roztrhat. Sice možná ne tak kouzelně "formanovský" jako Taking Off či rannější díla, přesto bezprostředně upřímný, oslovující, pravdivý... Na konci mi tekly slzy po bradě... A Nicholson? Viděli jste ho tam někde? Ja viděl prostě postavu R.P. MucMurphyho jak jistě žila v představách svého tvůrce Kena Keseyho a možná nás všech. Film napříč věky.