Parlay

Za asi největší přednost této do jisté míry netradiční romance považuji tvůrčí přístup, který umě balancuje mezi komičnem a dramatem, přičemž obě roviny si zároveň neškodí, ale ba naopak se vhodně doplňují a nemají daleko k příkladné symbióze :-) Té by tvůrci nikdy nedocílili nebýt kvalitního scénáře a obou hlavních představitelů, mezi kterými chemie „funguje“ na výbornou a zvládají jak „živočišnou“, tak i charakterní stránku svých rolí.

Snímek věnující se osudům Harveyho Milka, inspirativní a významné, leč v našem prostředí poměrně neznámé postavy novodobých zámořských dějin, nabízí poměrně podrobnou a díky skvělým hercům a zkušené režii zároveň velmi atraktivní sondu do problematiky bojů za práva gayů v 70. letech minulého století. Je velmi sympatické, že tvůrci nechtějí diváka nijak šokovat explicitně vyobrazenými kontroverzními záběry a zaměřují se především na věcnou stránku dané tématiky. Spousta diváků (včetně mě) byla po zhlédnutí jistě nemile překvapena, jak ještě nedávno vypadala právní a sociální situace gayů ve výspě demokracie, svobodné Americe… Již jenom z tohoto důvodu stojí za to dát Harveymu šanci.

Bezpochyby pozoruhodný a neobyčejný válečný snímek. Z řad svých kolegů vybočuje v rámci žánru jedinečným minimalistickým přístupem, hluboce prokreslenou psychologií postav, lyrickými obrazovými pasážemi a nemalým množstvím často zamyšlení hodných vnitřních monologů. Pomalé tempo vyprávění a délka stopáže zde podle mého názoru vůbec nejsou na škodu, avšak chápu, že pro spoustu diváků se může jednat o kámen úrazu. Přesvědčivé herecké výkony (zejména mě potěšili Elias Koteas, Ben Caviezel a Nick Nolte) a hudba Hanse Zimmera se společně s výše zmíněnými klady podílejí na mimořádném diváckém zážitku. A propos – válečné scény zvládl Terrence Mallick též na výbornou. Nesmírně podhodnocený snímek.

Snímek dle mého názoru není žádnou nafouknutou bublinou. Tato tvrzení jej nespravedlivě degradují na úroveň snímků mnohem slabších. Ano, vypůjčuje si tu více, tu méně od ideově spřízněných předchůdců (Osudový dotek, Fontána, Věčný svit neposkvrněné mysli), leč i přesto se jedná snímek do jisté míry originální a výjimečný. A hlavně – zatraceně dobře napsaný a zamyšlení hodný. Ohledně děje se zde nehodlám nijak rozepisovat, jelikož vskutku nerad ve svých komentářích spoileruji, každý divák by si o ději snímku měl utvořit obrázek sám, zvlášť v případě „osudů" Nema Nobodyho… Režisér se zamýšlí nad celou řadou otázek a ve výsledku tak snímek mnohému může připadat až naddimenzovaný a příliš složitý, poněvadž vizuální podbízivost některých scén je nositelem až kontraproduktivního účinku (tyto pasáže dle mého názoru též mohly padnout za oběť střihačským nůžkám). Každopádně vřele doporučuji brzkou druhou projekci, která osvětlí i ona zbylá „bílá místa“ ;-) Též jako ostatní uživatelé musím ocenit našlapaný „písničkový“ soundtrack, avšak jakožto obdivovatel instrumentální hudby především posílám velký dík Pierru Van Dormaelovi... P. S. Pokud se vám zdál hudební doprovod během „andělsko – miminkovské“ scény povědomý, tak vězte, že jste se nemýlili. Jedná se o skladbu “God Yu Tekkem Laef Blong Mi“ od Hanse Zimmera, kterou složil pro snímek “Tenká červená linie“ ;-)

Těžko říct, kdo z nich je větším hrdinou. Zda v netopýřím obleku zlo potírající Bruce Wayne, či režisér Christopher Nolan, který Batmanovi po infantilních a psychedelických Schumacherových snímcích nejen napravil reputaci, ale dokonce jej i kvalitativně navýšil oproti prvním dvěma, též kvalitním, Burtonovým filmovým zpracováním. Snímek zaujme jak svoji první částí, která líčí období od Bruceova mládí až po okamžik, kdy si poprvé nasadil netopýří masku, tak i ve druhé, akčnější části. Precizní režisérský rukopis je podpořen vynikajícími herci - velké štěstí, že si režisér i přes nepřízeň studia prosadil do hlavní role Christiana Balea, podává vynikající výkon a nebýt jeho, není nový Batman takový, jaký je. Představitelé ostatních rolí zaslouží pochvalu též (Caine, Neeson, Murphy, Oldman, Freeman), pouze Katie Holmes zde působí, jako by si odskočila z odpoledního nováckého seriálu pro teenagery. A propos – hudební doprovod. Dva géniové filmové hudby Hans Zimmer s J.N.Howardem spojili své síly a výsledek je… Jak jinak než geniální :-) Jednoznačný triumfální návrat gothamského mstitele.

ZADÁNÍ MISE: napodobit epizodický formát „Lásky nebeské“ a dosáhnout jejího úspěchu. HODNOCENÍ MISE: Mission failed. Anglický humor, kouzelné prostředí Vánoc a malebný hudební doprovod jsou zde nahrazeny pokulhávající a těžkopádnou „legrandou“, kýčovitým „amíkovským“ svátkem všech zamilovaných a nevýraznou hudební vložkou. Netvrdím, že se jedná vyloženě o podprůměrnou záležitost (herci se snaží, seč mohou a několik romantických linií díky nim funguje nejenom na papíře), avšak zároveň se nemohu vyvarovat srovnání s platónskou ideou daného žánru, „Láskou nebeskou“, které pro Marschallův romantický slepenec vyznívá více jak krutě…

Během zkouškového období si dopřávám snímky převážně z komediálního žánru, při jejichž sledování mohu moji šedou kůru mozkovou na chvíli přepnout do úsporného režimu :-) A má očekávání se naplnila – dostalo se mi sledu nenáročných scének, které mají logiku a smysluplné chování postav zvysoka na háku a které jsou schopné až překvapivě často rozesmát. V prvním díle se vyskytující snahy o jakési poetično jsou zde nahrazeny třeskutým situačním humorem, který sice má i své trapné chvilky, ale jinak překvapivě funguje. Navíc se je i na co dívat – na půvaby Terezy Voříškové a Jany Pidrmanové je vskutku radost pohledět :-)

Quentinovu tvorbu a jeho „kult osobnosti“ podpořený zástupy skalních obdivovatelů a fanoušků, kteří při sledování jeho snímků předou jako spokojené micinky, plně respektuji :-) V tomto případě se ovšem z mého pohledu jedná „pouze“ o kvalitní snímek, který nenaplňuje moji subjektivní představu o pětihvězdičkovém diváckém zážitku. „Reservoir Dogs“ – tj. velmi autenticky podané dialogy, originální vyprávěcí postupy a vynikající, sugestivní herecké výkony (zejména mě potěšil Tim Roth). V rámci gangsterských filmů velmi originální kousek, už jenom z toho důvodu, že se takřka celý odehrává v prostoru jednoho skladiště. Rozhodně jsem nebyl zklamán.

Nádherné přírodní scenérie a unikátní záběry na zástupce světové fauny za doprovodu příjemné a leckdy i hravé symfonické hudby. Bezpochyby se jedná o absolutní špičku mezi přírodopisnými dokumenty.

Osudy tudorovské dynastie představují jednu z nejzajímavějších historických epoch nejen staré dobré Anglie, nýbrž i celého evropského kontinentu. S velkou chutí jsem po vynikajících snímcích mapujících osudy královny Alžběty zhlédl i filmové zpracování pojednávající o Alžbětině otci, Jindřichu VIII. Velikém. A opět budu převážně chválit... Předně musím ocenit vynikající herecké obsazení, které formát skromného TV filmu přetváří v produkt „áčkové echt kvality“. Dominuje samotný Jindřich VIII. v podání Raye Winstonea, který byl velmi šťastnou volbou už jenom pro jeho ve srovnání s vladařem až zarážející typologickou a vizuální podobu. Stejně šťastnou ruku měli tvůrci i při obsazování rolí vedlejších – David Suchet (Thomas Wolsey), Marc Strong (Norfolk), Danny Webb (Thomas Cromwell), Helena Bonham Carter (Anna Boleynová), Sean Bean (Robert Aske) – ti všichni snímku propůjčují punc lesku a profesionality. Dějová linie se točí především kolem Jindřichových šesti manželských svazků, tedy jeho až zoufalé snahy zplodit legitimního mužského pokračovatele tudorovské dynastie, kvůli které neváhal rozpoutat rozkol s katolickou církví. Bohužel se tedy nedostalo na podrobnější vylíčení problematiky zahraniční politiky, Jindřichovy exkomunikace, zrodu Anglikánské církve a následných občanských bouří (z pochopitelných důvodů, autoři by zřejmě potřebovali ještě minimálně jeden díl, tedy 90 min, navíc). Snímek mohu jedině doporučit – zaujme a didakticky osloví, a to nejen studenty historie :-)