Parlay

Režisér si rozhodně nemohl stěžovat na nevděčnou práci s dětmi – všichni dětští představitelé totiž hrají skvěle. Snímek oplývá nostalgickou a příjemnou retro atmosférou a nabízí kvalitní dialogy, které jsou napsané nejen humornou, ale též i inteligentní formou. Stephenu Kingovi se sice přezdívá „král hororu“, avšak jeho „lidské“ náměty, ve kterých absentuje nadpřirozeno, jsou taktéž velmi působivé.

Roztomile roztržitá, pozitivní energií až „přebitá“ a nesmírně sympatická Rachel McAdams, neodolatelně morousovitý a roli si zjevně užívající Harrison Ford a nestárnoucí Diane Keaton - již jen tento povedený triumvirát snímek pozvedá z hladin průměru. Pohodová podívaná z prostředí ranního televizního zpravodajství navíc nabízí milou atmosféru plnou leckdy věru trefných, peprných hlášek a v tu ránu, ani to neočekáváte… Poťouchlý úsměv spokojeného diváka je rázem na světě :-) Dramatičtější rovina naštěstí není nijak ke škodě, Becky budete nepokrytě fandit a v případě Mikea Pomeroye doufat, že jeho zahořklost z oceli nakonec vezme za své. Snímek má sice i své slabší chvilky (srdeční sval neatakující romantická linie a nevyvážené tempo vyprávění), ale nakonec přimhouřím obě oči a dám čtyři hvězdičky.

Snímek, od kterého divák nemůže čekat zázraky. Snímek, který nepřepisuje filmové dějiny. Snímek, který je nenáročnou oddychovou podívanou s mizerným scénářem plného klišoidních replik, odskočivší si logikou a přestřelenou stopáží (druhá polovina snímku má chvílemi až nebezpečně blízko k nudě). Snímek, který navzdory štědrému rozpočtu a atraktivnímu námětu působí až k neuvěření mdlým dojmem a postrádá jakoukoli zapamatování hodnou scénu. Snímek, za jehož jediné klady lze označit po technické stránce umě zpracované emzáky a neměnný, ale za to řádně drsňácký výraz Daniela Craiga. To jest „Kovbojové vetřelci“. Nabízí toho opravdu tak málo? Na dvě hvězdičky toho nabízí tak akorát. P. S. Snímek, který upřímně řečeno stojí za starou belu :-)

Tuze dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak pojmout komentář ke snímku s tak povrchním psychologickým prokreslením charakterů, po příběhové stránce tzv. „dějem – nedějem“ a zvláštní, leč pouze ve vzácných chvílích zajímavou atmosférou. Možná jsem nad snímkem přemítal více, než si zaslouží. Analogie dvou na první pohled diametrálně rozličných „kmenů“ představuje bezpochyby silné téma, avšak způsob, jakým s ním snímek nakládá, je zkrátka a dobře nešťastný. Jen marně se rozpomínám, kdy naposledy jsem tak často nevěřícně kroutil hlavou nad absurditou a nelogičností jednotlivých scén a chováním postav. Musím ovšem ocenit přesně obsazeného Chrise Evanse, který - k mému velkému překvapení - podává výborný herecký výkon. Zato Anthony Yelchin mě, na rozdíl od většiny místních uživatelů, po herecké stránce nijak nepřesvědčil. Triviálně řečeno, dost divný film.

Ústřední myšlenka – oproštění se od materiální a povrchní společnosti a následné hledání „pravdy“ v srdci přírody – představuje bezesporu silné, nosné a zajímavé téma. Snímek je ovšem touto úvahou pouze „orámován“. Postavy, které Chris „Supertramp“ během svého putování potká, sice dokážou zaujmout (v případě Kristen nejen po stránce herecké :-)), avšak působí poněkud zbytečným dojmem a onu ústřední myšlenku bohužel nijak nerozvíjejí. Knižní předlohu jsem ovšem nečetl, a tak je možné, že tvůrcům křivdím, neboť se jedná o slabinu již samotné adaptované látky. Společně s myšlenkovým zázemím snímku jsou jeho dalšími trumfy především kvalitní režie Seana Penna (specifická práce s herci a jejich dialogy, nápaditost v užití obrazu a stylu vyprávění v podobě Chrisových vzpomínek a mluvených vstupů jeho sestry), hudební stránka (skladby Eddieho Veddera obstojí i při samostatném poslechu, a to nejen na cestách), poutavá kamera plně obnažující krásu přírodních scenérií, úctyhodný herecký výkon Emila Hirsche a tulácká, poetická atmosféra.

Snímek činí výjimečným především ústřední herecké trio – Bardemův chladnokrevný zabiják s pohledem duševně těžce nemocného člověka a hrozivou mimikou, Brolinův drsňácký chlapák z dávno zašlých časů a správňácký šerif ze staré školy v podání Tommyho Lee Jonese. Kombinace mrazivé atmosféry, k ní příznačného a hodící se ho pomalého tempa vyprávění s absencí dialogových pasáží a občasného záblesku černočerného humoru a absurdních dialogů - mňam. Bardemova motelová nervy drásající „návštěva“ a následná přestřelka v ulicích – ukázka špičkové filmařiny a precizní režisérské práce. Velkou Coenovic scenáristickou prohrou je ovšem jejich selhání týkající se myšlenkového podhoubí a vyústění snímku o zkaženosti dnešního světa, které se míjí účinkem. Pomocné berličky v podobě šerifových monologů na tom bohužel nic nemění. Po formální stránce vynikající, avšak obsahově poněkud prázdné. Na základě této mé výtky se domnívám, že se jedná o poněkud přeceňovaný snímek. Kvalitní a zajímavý, leč přeceňovaný. Nicméně po zhlédnutí „Farga“ a „Big Lebowského“ jsem bratrům Coenovým konečně přišel, alespoň částečně, na chuť. Zřejmě z toho důvodu, že se nejedná o jejich původní, dle mého názoru bizarní a mně naprosto nic neříkající tvorbu, nýbrž o románovou adaptaci.

U českých diváků narozených do svobodné, demokratické země, tedy po roce 1989, Mrazík nemůže doufat v nostalgické hvězdičkové nadhodnocení. V mém případě tedy také ne. Navíc je možné, že můj názor není plně objektivní – jako malého mě lykantropický motiv Ivánkovy přeměny v medvěda upřímně děsil a nepříjemný pocit přetrvává i nadále :-) Avšak i v případě oproštění se od těchto skutečností a přes fantastický dabing Františka Filipovského a několikero scén, které doslova zlidověly, se tato teatrálně zahraná, nepoetická a uspěchaným dojmem působící ruská pohádková klasika mým vánočním evergreenem zkrátka nikdy nestane.

Komentář sepisuji po první zhlédnuté sérii, ze které jsem upřímně (a svým způsobem nečekaně) nadšený. Na pozitivních dojmech se velkou měrou podílí mimořádně povedený český dabing. Zvlášť při srovnání s nepovedenými „počeštěními“ mnoha dalších zahraničních sitcomů jeho kvalita opravdu potěší. Při dabingu se patřičně „vyřádil“ především Aleš Procházka, jehož hlasem promlouvá roztržitý Phil Dunphy, dle mého názoru nejvtipnější a nejzajímavější člen celé rodinky (často vás rozesměje již jen jeho letmý pohled do kamery). Ostatní rodinní příslušníci jsou ovšem též velmi sympatičtí a skvěle napsaní a je velmi snadné si je oblíbit všechny bez výjimky. Seriál je silný jak v dialozích, tak v prostých, leč zábavných námětech jednolitých epizod a ve využití situační komiky. P. S. Slyšet Eda O’Neilla promlouvat hlasem Pavla Zednička je hřejivě nostalgické :-)

Jeden z mých dobrých přátel o tomto snímku tvrdil, že takovýto "sprostý nářez" má citlivá dušička nestráví. Já bláhový se s ním o pivko vsadil, že u něj vydržím až do závěrečných titulků... Jedno pivko bylo málo, měl jsem chtít víc. Obscénní, nechutná, bezmyšlenkovitá a samoúčelná podivnost. No zkrátka hnus.

Hororový žánr rozhodně nepatří mezi mé oblíbené, avšak čas od času zabrouzdám i do těchto filmových vod, abych splnil jakousi svoji „osobní normu strachu“ :-) Přátelé mi často doporučují rozličné hororové kousky, které mě o svých kvalitách přesvědčují i místními vysokými hodnoceními a jejich v rámci žánru kultovními statusy, nicméně já jsem zvolil jinak. A špatně. Opravdu strašidelné pasáže a s nimi související atmosféra? Kde nic, tu nic. Samotný děj a jeho pointa? Budování napětí a logika si zřejmě vzaly dovolenou. Příště už raději nepůjdu do rizika a spolehnu se na hororovou erudici svých přátel :-)