jenina

Velmi milá pohádka pro dospělé a větší děti. Když člověk neřeší logiku, je to příjemné koukání. Nenáročné, nesložité, kde jsou přesně vymezeny hranice dobra a zla. Navíc jsou ti kladní hrdinové opravdu velmi kladní a sympatičtí. A ti lumpové jsou tak nebezpeční a oškliví, jako draci a jiné obludy v pohádkách. Ta přívětivost a láskyplnost hlavních kladných postav mě přímo zaplavila. Jo, a žádné bojové scény nemusím - ale tyhle zápasy byly vymazleným tancem.

Moje citová záležitost. Muzikál, který mě nikdy neomrzí sledovat. Výborná hudba, nesmírně dojemný příběh. Kdysi jsem četla povídkovou knihu "Tovje vdává dcery", dokonce ji mám někde doma. Tohle je případ, kdy film mě okouzlil mnohem více než kniha. Scéna, kdy si prvorozená dcera Tzeitel vybojuje u otce za manžela chudého krejčíka, patří v mém žebříčku uhrančivých scén k těm nejuhrančivějším a nejdojemnějším. Povzdech Tovjeho k Bohu, v době, kdy začínají na Ukrajině protižidovské pogromy: "Já vím, já vím, jsme vyvolený národ, ale nemůžeš si čas od času vybrat nějaký jiný?"

Krásný, pomalý, nostalgický film. Velmi podmanivý. Já prostě tu ruskou melancholii miluji, a miluji Michalkova, a okouzlil mě Tabakov, s tím svým úsměvem malého dítěte, a ta obrovská citovost a vroucnost. Michalkov je čaroděj.

Pro mě krásný film. Stačil úvod a nádherný folk, ta úděsná a krásná pustá krajina, Cablův rozhovor s Bohem, a byla jsem lapena. Vyhýbám se westernům, ale když náhodou některý omylem spatřím, zjistím, že bych se na nic jiného asi neměla dívat. Jsem taková zastydlá romantička.

Tohle mě totálně zdrblo. Občas si u filmu bulím, a stydím se, vždyť je to přece jenom film a ti herci opravdu neumřou. . Ale tady mě to zasáhlo víc než cokoliv jiného. Protože život. Taková bláznivá šílená láska, bez příkras, syrová, drsná.. Milenci bez půvabu. Špinaví a páchnoucí a opilí. Trosky rozumu. Ale: Občas se Jana krásně zasmála, čistě a radostně. A Jan byl občas opravdu šarmantní. A laskavý. Někdo napsal, že je to třeštíkovské. Podle mě ale tohle jde až na dřeň. Trochu to citově vydírá, ale tak, že se tomu podvolíte. Příběh je tak silný, že všechny ty manželské etudy jsou slabým odvarem. Dokonce ani Katka na mě tak nezapůsobila.

Já jsem si tam tu hrabalovskou poetiku a magično našla. Navíc jsem měla pocit, že v Haňtovi nacházím i kus sebe sama. Je fakt, že ryzí Hrabal je pábitelsky radostný, a tady mi ty ponuré nafialové barvy a depresivní sklepení příliš radostnosti neevokovaly. Ona i ta hospoda byla pochmurná a nečeská. Kdo kdy viděl v klasické české hospodě barový pult, u kterého se klábosí? Postavičky byly pitoreskní, ale nemusely být tak ošklivé, jak byly. Bylo to určitě víc mystické než hrabalovské.

Je pár filmů, které chci po shlédnutí vidět okamžitě znovu. Film Noc plná zázraků k nim patří. Slovansky vřelé, milé. Hrdinové všichni příjemní a sympatičtí. Na rozdíl od Lásky nebeské, kde mi některé postavy připadaly dost eklhaft. No, tak jo, jenom jedna, ale ta zato velmi moc. Dětští herci film sunou ještě do větší vřelosti. Ani hlavně to nebyli nějací američtí spratkové. Zkrátka milý film. PS: Přečetla jsem si komentáře. Koukám, že to na většinu působilo stejně mile.

"Co si myslí ploštice? Každý má nějaký názor, já například smrdím." Volná parafráze Čapkova citátu. Tolik k některým názorům zde. I v tomhle sekulárním státě žijí věřící lidé, a projevovat pohoršení nad tím, že na druhém programu české televize je jim věnováno něco málo času, navíc jeden den v týdnu, je prostě podivné.

Úžasné spojení. Jiří Trnka (s ním vyrostly moje děti) a hudba Václava Trojana s motivy lidových písní zpívaných dětmi z Khünova sboru. Co víc si přát ke zklidnění duše a mysli v tomhle adventním čase? PS: Přečetla jsem si některé komentáře. Čtu o zastaralosti a o tom, že to nemá šanci u dnešních dětí uspět. Nemá, to je pravda. Ale není to škoda? Není škoda, že večerníček, který ovlivňoval svou estetickou a mravní úrovní mnoho generací dětí, přesunuli na "vedlejší" program? Není škoda, že děti raději koukají na různé bojové animáky na Barandově? A teď už si připadám jako hoooodně stará, a hodně staromilná. Ufff.

Na film jsem byla hodně zvědavá. A protrpěla si ho. Dospěla jsem totiž k přesvědčení, že nemusím vědět o lidském dnu tak úplně všechno a tak do podrobna. Kňažko výborný, a několikrát mě vyloženě vyděsil. Veškrnová-Havlová nepřesvědčivá a plochá. Vybavoval se mi film Parfém, příběh vraha. Ten byl ale nádherně barevný a přes všechnu hrůzu vlastně krásný. Což se o téhle ponurosti říct nedá. Příběh obhájce se mi zdál klišoidní. Jeho přemítání o tom, jak vzniká stvůra, jalové. Tisíckrát řešené a nevyřešené. Přirovnání skutků zvráceného vraha s jednáním lidí nahnanými do války nespravedlivé a tendenční. Překvapivý závěr o Božím soudu, kdy obhájce doufá, že Bůh bude každého soudit ne jako zrůdu, kterou se stal, ale jako dítě, kterým byl. Jako by Bůh nevěděl, jestli se v nás skrývá zrůda nebo nevinné dítě.