wege

Viděl jsem to teď po letech podruhé a pořád si myslím to samé. Podle mě je velká škoda, že Netflix to nenechal sestry/bratry Wachowské dohrát do konce, jak to měly/i namyšlené. Myslím, že minimálně jednu, ne-li dvě kvalitní série by z toho dokázaly/i ještě vykouzlit. Potenciál to mělo, byl to asi nejlepší nápad, který jsem kdy v jakýchkoliv seriálech viděl. Jasně chápu, že to muselo stát strašný ranec peněz, ale když se podívám, do čeho vráží Netlfix někdy prachy, a to buď do vlastní tvorby nebo i kupované, je mi z toho smutně. Moc mě v první sérii bavily všechny dějové linky u všech osmi hlavních postav, a to jejich sbližování a poznávání se. Někdy to bylo skoro bezchybné. V druhé sérii to bylo trochu jiné, trochu se to vývojem děje změnilo samo od sebe někde to udělali tak nějak na sílu. Nejvíce mi nešla pod nos ta Afrika, a nebylo to pouze změnou herce, ale také ten děj tam. Z Nomi se taky stala taková až moc velká počítačová superhrdinka, Kala byla pořád stejná indická blbka, která mě srala a bavila zároveň. Wolfgang byl prostě skvělý, stejně tak Sun. Jejich příběhy nebyly jen o boji, ten přesah tam byl velký. Úplně mimo ostatní byl obě série Lito, neskutečně zahrané, dokonale vystižené, a to včetně Hernanda a fenomenální Daniely, tu bych chtěl do clusteru z mnoha různých důvodů já o). Will s Riley byli prostě fajn, pěkně je k sobě napárovali, hodili se k sobě, a navíc Riley byla krásně nadpozemsky roztomilá, byla takovým svědomím a duší celého clusteru. Té bych odpustil a udělal pro ní cokoliv. Ano, ten seriál měl toho LGBT poselství možná až moc, ale nebylo to zase přes hranu, aby se to stalo nekoukatelným. Mimochodem, byla v tom skvěle zapadajícího muzika, a to nejenom když společně poslouchají a zpívají What´s Up, to je jen předehra k tomu, jak si dají v posledním díle I Feel You. Ten vymodlený poslední díl byl důstojným zakončením. Šlo by to udělat lépe, bylo to chvílemi až moc zkratkovité, takové urychlené, neodpovídající tomu, jak se to odvíjelo dříve v seriálu, ale buďme rádi aspoň za to, mohli jsme být bez uzavřeného konce.

Mám moc rád sportovní filmy a seriály, středoškolské, univerzitní, všechny. Tak před půl rokem jsem se zamilovat One Tree Hill, dívám se průběžně na All Americans. Takže po první sérii. Petera Berga jsem měl rád jako to mladé nafoukané ucho, co hrálo kdysi v Chicago Hope, mám moc rád některé jeho filmy. Tady stvořil skvost. Je to zatím lepší než ty dva seriály, co jsem psal výše. První si dokázal udržet kvalitu hodně dlouho (šest sérií bylo výborných, některé naprosto skvělé), i když to už pak moc nebylo o sportu, ale o vztazích, druhý šel do kopru po první sérii. FNL je strašně komplexní, má to skvělou kameru, skvělý cit pro střih, skvěle jsou udělané ty zápasy, má to super výběr herců, kteří hrají fakt skvěle, od boží Minky, přes všechny ty hráče po neskutečného Kyla a Connii v roli trenéra a jeho ženy. Naprosto famózní ale je ta atmosféra totálního fotbalového fanatismu v celém městě, jak se to promítá do všech aspektů života. Dokonce si myslím, že to nebude daleko od reality, kterou si vůbec nedokážeme představit, jak to v tom Texasu mezi těma vidlákama vlastně je. Mám strašný strach z dalších sérií, že se to pokazí. Ale co, i když se tak stane, ta první série prostě zůstane dokonalá. Edit série 2 - kleslo to, docela dost, ale pořád ne hodně. Bylo to strašně nedotáhnuté, bez konce. Některé příběhy super rozvinuté, některé fakt ne. Docela přínosný byl pohled na druhou kolej fanatismu, a to bylo to křesťanství, jen škoda, že to propadnutí němu v podání Lyly nebylo moc uvěřitelné. Tyra super vlasy, bylo dobře, že Matt přestal být slušňák. Má to pořád skvělou kameru a super herecké výkony, kterým pořád kraluje trenérův výkon. Fenomenální epizodní role Petera Berga. Edit série 3 - trochu se to zase zvedlo, i když ten skok od konce druhé sérii mi říká, že se něco nepovedlo. Stávka scénáristů? Méně fotbalu, více věcí kolem. Až mi jednou děti dospějí do let, chtěl bych to zvládat jako Eric a Timy, se všemi jejich pokusy, omyly a úspěchy. Pořád jsou to nejlepší v seriálu. Edit série 4 - nové postavy. První půlku to fungovalo skvěle, pak odešel Matt a šlo to dolů. Skoro to vypadalo jako by ten seriál držel jen on. Pátá epizoda je nejlepší epizoda, kterou jsem kdy viděl v jakékoliv seriálu, kdy se někdo vyrovnává se smrtí blízké osoby. Naprosto fenomenální výkon Zacha Gilforda, byl jsem z toho úplně paf, naprosto. Nic takového jsem nikdy neviděl. Edit série 5 – tak nějak to doběhlo, mělo vícenásobný happy end, prostě to ukončili. Nikdy to už nedosáhlo kvality první série, nebylo to ale špatné. Jen ty některé nové postavy a jejich konání nedokázaly nahradit či dorovnat ty staré. Velké plus za to, že seriál dokázali ukončit a nenatahovali ho do nekonečna.

Je to naprosto geniální a nahrává tomu i to, že to mělo jen 14 dílů. Nebyl čas to zkazit, jako se stalo u spoustu (nejen sci-fi seriálů), které zpočátku byly skvělé, se skvělou myšlenkou, která se pak vytratila a došlo jen na umělé natahování. Díval jsem se na to vlastně jen proto, abych viděl, co byl Nathan před tím, než se z něj stal můj oblíbený Castle. A kupodivu, on byl i zde Castle, nebo byl Castle Mal? Podle mě mu museli Castla napsat na tělo, podle toho, co předváděl ve Firefly. Stejně hláškuje, je to stejný muž cti s vysoce vyvinutým smyslem pro spravedlnost, co se pro lidi, které má rád (což jsou všichni na lodi), udělá cokoliv. A samozřejmě má osudovou ženu, se kterou si navzájem bojí říct, jak to mezi nimi je. Vedle něj naprosto kulervoucí Adam Baldwin, co slovo to perla. I ve vážných chvílích se musíte smát nahlas a to hodně nahlas. Vedle té stylizace do westernu, dokonalá hudba. Ta úvodní píseň je naprosto krásná "Take my love, take my land, Take me where I cannot stand, I don't care cause I'm still free, You can't take the sky from me.....". Závěrem, kdyby to trochu natáhli, tak se dozvíme více o Inaře, Bookovi a dalších. Mohlo to být ještě lepší nebo taky pravděpodobně o dost horší. Třeba to je ve filmu, hurá na něj.

Je to úplně jiné než Sunderland, ale stejné dobré, někdy i možná daleko lepší. Přece jen je to fakt velký klub, který neřeší existenční problémy, tedy rozměr na kterém stál celý Sunderland. Zároveň se nedává skoro vůbec prostor fanouškům, ale daleko více se dozvíme o tom, jací vlastně jsou ti profíci, co berou 300000 liber týdne. Neskutečnou službu v tom dělají ty kamery před zápasem, v poločase a po něm, to je naprostá pecka. Myslím, že tvůrci měli neskutečné štěstí, že tam po chvíli nakráčel José Mourinho, nějak si nedokážu představit, co chtěli dělat s Pochettinem, ten je takový nemastný neslaný. Z Josého to lítá všemi směry, slovo od f používá častěji než ve filmech od Quentina. Já ho míval dříve moc rád, pak zase moc ne, ale po tom seriálu u mě zase hodně stoupl na ceně, jak on se dokáže dostat hráčům do hlavy, je fakt neskutečné. Naprostý vrchol je uprostřed série, kdy odpadá jeden hráč za druhým a naděje padají ruku v ruce s tím. Ke konci s příchodem koronaviru je to takové nic moc. Nicméně, když vidíte, jak Son reaguje v kabině na vlastní červenou kartu a vidíte ten jeho smutek, když jen sedí, jak si to po zápase vyříkávají Dele a Eric, jak se Son málem popere s Hugem, když vidíte, jak to burcují kapitáni (ať už to je Hugo, Harry nebo někdo jiný) před zápasy, tak zjišťujete, že ti hráči jsou fakt normální lidé a ten fotbal fakt nedělají pro prachy, ale pro radost. Škoda jen, že se něco podobného netočilo dříve, vidět sira Alexe, jak cepuje ty své hvězdy, jak nakopává kopačku a trefuje Beckhama nebo klidně Josého 15 let zpátky v Chelsea, to muselo mít úplně jiné grády.

Dechberoucí scénář, zápletka, vypointovaný děj, skotská angličtina, herecké výkony. Neskutečná hra na zločin, trest, vinu, pokání a odpuštění, kdy nevíte, komu fandit, komu nefandit, koho nesnášet, koho milovat a s kým soucítit. Ten seriál nejde jinak než shlédnout v jedné řadě. Chytne vás to, nepustí a musíte nutně vědět, jak to dopadne a zda to dopadne vůbec dobře. Jestli vlastně jde, aby to dopadlo dobře? Zároveň se mi líbí, jak je to anglicky strohé bez toho patosu, který by tam stoprocentně narvali Amíci, kdyby to točili.

Je to naprostá bomba, naprostá. Dvacet let staré dílko z produkce BBC jsem si dal závěr týdenní virózky. Přesto, že jsem věděl, že ráno vstávám hodně brzo, musel jsem to prostě dokoukat, ve 2 v noci. Scénáristicky naprosto dokonalé. Zase po dlouhé době se mi stalo, že jsem si říkal, že je škoda, že u toho nejsem. Samozřejmě na straně těch novinářů, neskutečná pocta staré dobré poctivé novinářské práci. Bylo tam vše, hrabání se v detailech, využívání kontaktů, přímý i nepřímý nátlak, někdy možná až nepěkně fauly. Člověk fakt litoval, že ty zkoušky na žurnalistiku nezkusil před 25 lety ještě jednou, i když zpětně vlastně nebyly potřeba, chvíli to tam bylo, mohlo být i natrvalo. Jen nevím, jestli bych se od hokeje možná i jiných sportů někdy posunul k vyšetřování propojení lobbingu, korupce a vysoké politiky. Můžu polemizovat, jestli byl John Simm dobrá volba na hlavní roli, působí strašně věkově nevyzrále, nutkání v něm vidět Jipa z Human Traffic se ale postupem vytratilo. Co se ovšem nikdy nevytratí je přesvědčení o tom, že v Británii na jejich filmech a seriálech není nic krásnějšího než zvonivý hlas se skotským přízvukem vycházející z úst Kelly Macdonald. A americkou filmovou předělávku si možná někdy pustím, ale fakt s časovým odstupem.