Xeelee

Nejpůsobivější a nejemotivnější byla ta hudba v pasážích s jednolitou barvou na plátně. V kině mimořádně hypnoticky působivá abstrakce. V kontrastu s mrazivě působivou hyperrealistickou zvukovou stopou zpoza zdi. Černobílé infračervené záběry polské členky odboje také byly atmosférické, ale úplně mi nezapadaly do příběhu. Neměly žádnou pointu a až pak jsem se v zajímavostech dočetl, že ji nikdy nechytili, takže to ani nemělo kam vyústit. Pohled na zvěrstva skrz banalitu všedního dne je skvělý a pro mě, neznalého knihy, velmi originální. Ale čtu tu ty těžce zklamané komentáře lidí, co ji četli. Chápu to zklamání. Na film se nedá emocionálně napojit. Höss jako postava není vůbec prokreslený. Furt se o něm mluví jako o workoholikovi a většinu filmu nic nedělá a je s rodinou, nebo s ní chce být. Nevidíme mu do hlavy co a proč dělá. Na konci zvrací a nevíme proč a jak to máme chápat. Při natáčení se šlo do tolika neuvěřitelných detailů a to hlavní (Hössova perspektiva) se naprosto opomíjí. Trochu emocí vyvolávají záběry z muzea, ale nic extra silného. Jak psal Marigold, reflexe filmu a jeho perspektivy je mnohem lepší než film samotný. Doporučuji shlédnout. Bez velkých očekávání. Höss po válce jako jeden z mála otevřeně přiznal a popisoval co dělal. Prý vůbec neuvažovali o tom jestli to je správné či špatné. Byly to rozkazy. Když ne oni, udělají to jiní. Že za vše mohli Židé byla žitá samozřejmost. Všichni to věděli a neslyšeli/nečetli nic jiného. Až po válce o tom začal přemýšlet, když se k němu začaly dostávat jiné informace. No a pak ho odsoudili a oběsili. RIH. Zlo je někdy strašně banální a ani nevíte, že ho pácháte. Místy ani nevíte, jestli vám jich není líto, že se narodili do takové doby. Přemýšlíte o tom nakolik i oni byli obětmi všudypřítomné propagandy a vyvolává to ve vás smíšené pocity.

Tohle byl hodně slabý příběh. Naprosto nelogický. Dobrý námět se utopí v nudném opakování a vnitřních nelogičnostech. Hlavní hrdina zabíjí démony a vždy mu doroste nějaká chybějící část těla. Až na to, že pak je zabíjí a nic mu nedorůstá. A pak zas jo. Pravidla nejde nijak pochopit a celé je to repetitivní a přestává to být zajímavé. Nikdy nic neslyšel, neviděl a najednou umí mluvit? Bojovat s meči místo rukou proti někomu kdo má mnohem delší zbraň je taky strašný nesmysl. Tak by se horkotěžko někomu dostal na tělo. Kdo aspoň někdy zkusil boj s bokenem nebo bo ví o čem mluvím. V ději není prakticky nic zajímavého a překvapivého. Jsme tu jen oblažováni povrchními moudry, kterých jsou podobná díla plná. Rozsekat v 17. epizodě na kousky démonického čtyřnohého mistra Třísku je jako že vtipné? U téhle scény jsem trpěl nejvíc.

Z FMA mám dost rozporuplné pocity. Začátek mě vůbec nebavil a byl plný pro mě nepochopitelného infantilního humoru. Prostě šónen. A pak to postupně graduje do dechberoucího závěru. Infantilního humoru ubývá, ale když se objeví, tak o to méně se tam hodí. A následný film z nacistického německa mohl být zajímavý, ale skončilo to jen nelogicky a překombinovaně. Asi nemá smysl se nějak detailněji rozepisovat, když mé pocity obsáhle vystihl DaViD´82 v recenzi u Brotherhoodu.

Chybí mi tu atmosféra seriálu, je to překombinované, plné nelogičností... a proč tam vlastně jsou ti cikáni? Bez nich by film fungoval naprosto stejně. Mám pocit, že po uzavření původního seriálu zůstalo otevřených mnohem míň věcí než teď.

U ostatních jeho děl je hustá gradující atmosféra se silným koncem a tady vůbec netuším vo co go. Zkouška animace? | ► Věž

Když máte v hlavě bordel a zapíjíte depky... | ► Haraburdí

Stylová atmosférická jednohubka s krásně komponovanými černobílými analogovými záběry, která pomalu graduje až do finále za hranou šílenství. | ► Desiluse

Někdo se skatem grinduje zábradlí, ale ti největší borci to zvládají v zástavbě s autem! CEO of rizz! Vaughn chtěl natočit další Kingsmany, ale začal fetovat krokodýla. Je to čím dál víc to samý, emoce a chemie mezi herci nefunguje, přehnané nerealistické scény jako by parodovaly sebe sama, překombinovaný děj vrší zvrat za zvratem a často předvídatelné chování postav tam, kde máme být v napětí, celkovému dojmu také nepomáhá. Ale hlavně tam je roztomilá kočička, která je středobodem spousty rádoby humorů. Začátek vypadal slibně. Pak to jde do kopru s občasnou ucházející situační komikou. Ona už i scéna ve vlaku má své mouchy. A co logika? Třeba při vymývání mozku na moři, ktreré funguje, nefunguje, funguje, nefunguje... Proč? Po poodhalení některých zvratů si pak jen říkám WTF, dávají předchozí scény zpětně smysl? Asi ne. Nejlacinější je, že celý příběh pohání to na co všechno si vzpomene hlavní hrdinka a vzpomíná si přesně tak, jak se to scénáři hodí. A rozhoduje se tak jak chcete aby se rozhodla. Proč? Proto! Na té nejpovrchnější úrovni to je aspoň docela svižná zábava. Stačí vypnout mozek a bavit se. Nejlepší mi přišli (ve svých pidiroličkách) Cena a Ariana DeBose.

Blbcům a dětem sekera do rukou nepatří! | ► Կացին

Neuvěřitelně kreativní surrealistický příběh. Pokud vám nestačí automatické ruské titulky, tak zkuste tenhle anglický AI dabing. | ► Кто расскажет небылицу?