Xeelee

Solino je rozhodně pěkný film, ale neoslinil mě tak, jak jsem očekával. Sice jsem byl vtáhnut do děje, ale ne natolik, abych se věnoval jen televizi a v půlce filmu si nezačal dělat čaj. Nemyslím ten pytlíkový, ale sypaný, který se musí zalít vodou o určité teplotě a danou dobu louhovat. Pár minut jsem se filmu moc nevěnoval s pocitem, že o nic důležitého nepřicházím. Možná byl problém v tom, že postavy bratrů byly moc ikonovité. Přehlížený bratr parchant, kterého občas nenávidíme a občas ho litujeme vs snaživý úspěšný sympatický bratr, kterého mají všichni rádi a plní se mu jeho sny. Zas tak černobílé to sice nebylo, ale zanechalo to na mě takový dojem. Přesto je Solino kvalitní film a jsem rád, že jsem ho viděl. V tomhle případě to stačilo jednou, ale nenechte se odradit na první pohled zdrcující kritikou. **** jsou v tomhle případě opravdu poctivé.

První scéna a rovnou takovej šok. Slzička mě fakt dostala. Na Souboji s nebem mě naprosto uchvátily statické obrazy a práce s barvou. Pastva pro oči a velmi emotivní zážitek. Atmosféra by se dala krájet. Nádherně podstatu filmu vystihl Adrian. Sám bych to lépe nenapsal a opisovat se mi nechce, takže si jeho komentář radši přečtěte sami.

Na Soudných sestrách jsem byl dvakrát v divadle a v obou případech to bylo naprosto dokonalý. Podle Pratchetta nejlepší divadelní zpracování jeho knih. Co víc k tomu dodat? Rozhodně lepší než následující Maškaráda.

[Febiofest 2014] Hodnotit něco takovýho je strašně obtížný. Jak nám ale bylo sděleno před promítáním, tak se belgickým tvůrcům nelíbila anotace. Film byl určen primárně severokorejským divákům, u kterých slavil úspěch. Poprvé se v něm objevila v hlavní roli žena, úspěchu dosáhla bez pomoci muže či politických lídrů a film je naprosto apolitickej. Je to jen zábava na odreagování, která funguje líp než sem očekával. Nějak se mi ji nechce odsoudit jen kvůli tomu, že vznikla v KLDR, když vyspělej svět produkuje lobotomizační a manipulativní díla ve velkém a často se při tom ani nesnaží diváky bavit. Stačí se kouknout na český nekonečný seriály ze života, že? Ale k filmu: Je to zvláštní kříženec mezi motivačními sportovními filmy, komedií a pohádkou s lehkou romantickou linkou. Film je pak doprovázen na mix těchhle žánrů velmi nezvyklou a typicky asijskou instrumentální hudbou. V našich končinách exoticky působí i nezaměnitelnej styl korejskejch socrealistickejch reálií a tzv. animované pasáže, kde se nad sebou pohybují obrázky v šíleném rozlišení, působí vskutku bizarně. Příběh je zábavnej, hlavní hrdinka sympatická a děj poněkud naivní, ale už sem psal, že to je pohádka? Film je rámcován snahou hornice a nadaný akrobatky létat, respektive dostat se z podzemí vysoko na hrazdu v cirkusu. To maminka říká malé hrdince už ve flashbacku na začátku a tenhle motiv se táhne celým filmem jako hrdinčina brož ve tvaru holubice. Ať už si nakonec o soudružce Kimové budete myslet cokoliv, tak myslím, že za shlédnutí určitě stojí. Na severokorejskou tvorbu jde patrně o velmi nadprůměrnej počin a jak nám vzkazujou tvůrci, smát se u tohodle filmu je v pořádku.

[LFŚ 2008] Vynikající dokument o mém oblíbeném režisérovi, který mi mimo jiné pomohl pochopit mistrovu tvorbu a především Fando a Lis.

Tento seriál obsahuje mravní i jiná ponaučení, takže by se na něj neměl nikdo dívat. Kdyby tahle sračka nesloužila k vymývání mozků diváků a podstrkování jediné a správné definice toho, co je dobré a co ne, tak by si tahle hovadina možná jednu hvězdičku zasloužila. Za snahu. Takhle je u mě ještě o stupínek níž než české nekonečné seriály, které ovce svojí propagandou nemasírují takhle brutálním způsobem.

[Eigasai 2009] Iguchi Seibei je chudý samuraj, který v pro samuraje těžkých dobách pracuje jako státní úředník, má velké dluhy a kvůli péči o dvě dcery a matku nemá čas starat se o svůj zevnějšek. Duší ale pořád zůstává hrdým samurajem a ctí kodex Bushido, i když již dávno dal přednost motyce před jeho meči a vyhýbá se soubojům. Život s ním ale měl nakonec jiné plány. Samuraj Soumrak je sonda do života samurajů, který není jen o soubojích a cti. Film plyne velmi pomalým poklidným tempem, ze kterého ho vyruší jen dva souboje. V tom prvním Seibei soupeře porazí nezapomenutelným způsobem bokenem. Jak už tu psal kitano, jedná se spíš o melodrama, které si ale vychutnají především fanoušci samurajských filmů. Zážitek ještě umocňuje vizuální stránka, kde jsou scény komponovány téměř jako sled uměleckých obrazů.

Hlavně začátek a první pokusy o likvidaci zombíků byly geniální, ale pak se to zvrhlo do čím dál tím víc stejného a dost předvídatelného masakru. Vše naštěstí zachraňuje bravurní konec. Celkově jde o velmi svěží a neotřelý hnilobný závan na poli zombie filmů a nemrtví se pěkně postaru toporně šinou ulicemi Londýna. Navíc ten britskej suchej humor mezi záplavou krve a hromadou kriketovou pálkou rozmlácenejch hlav… Spousta námětů z první poloviny by ve vážně míněném hororu vypadala opravdu zábavně a mnohem děsivěji než tady. Půjdu ven zavřít hlavní dveře.

Tenhle vtipálek že je ten slavný mistr hororu? :-) Jinak to ale pro herce musel být docela šok, když točily němý film, najednou někdo vynalezl ozvučený film a v průběhu natáčení se začalo točit se zvukem. | ► Sound Test for Blackmail

Skvělý blockbuster od soudruhů. Už jen ta představa, že jsou ve vesmíru skoro první, v pofidérní plechovce, zoufale neohebných skafandrech, zrealizují první výstup do volného prostoru a netuší co je tam může potkat, má své děsivé kouzlo. A ono to nakonec bylo asi dramatičtější než jakýkoliv jiný let tam nahoru. Zručně natočené a plné překvapení. O problémech s ruským kosmickým programem toho totiž lidé asi moc nevědí, protože vše tenkrát bylo zastřeno propagandou a většinu dobrých filmů na tohle téma natočili Amíci.