Xeelee

[KomiksFEST! 2008] Když občas vidím, co je pokládáno za umění, tak si opravdu začínám myslet, že je nejdůležitější umět svoje díla okecat.

[KomiksFEST! 2008] Nádherný film, plynule přecházející z komedie do strhujícího dramatu, o hledání svého místa na tomhle podivném světě s přesnými hereckými výkony a skvělým scénářem i provedením. Terry Zwigoff prostě umí a v Přízračném světu nám předkládá sarkastický pohled na svět a dospívání z pohledu mladé individualistky Enid, protkaný životními moudry i nějakou tou symbolikou. Mám takový pocit, že po škole taky odjedu autobusem hodně daleko. Překvapilo mě, že to blues z dvacátých nebo třicátých let, které Seymourom sbíral, vůbec neznělo špatně.

[KomiksFEST! 2008] Magoři to jsou :-D Celá rodina!

Hned úvodní scéna na poušti na mě udělala dojem, ale většina scén z vyšetřování je poměrně nudná. Občas je oživý skvěle zahranej vrah, ke kterýmu si během filmu hlavní hrdinka vytvoří velmi zvláštní vztah. Mimochodem takový zatčení jako zde se opravdu jen tak nevidí. Pravá zábava přichází až s první návštěvou u Carla v hlavě. Psychedelický výjevy, artovej fetiš, něco z Carlova dětství, jeho oběti, porcování koně, to vše je uspořádaný do podivný bizarní série scén, od kterých jsem se nedokázal ani na okamžik odtrhnout. A způsob jakým to je natočený… Ta kamera?!? To je prostě lahůdka. Pravá sranda nastává, když si Catherine pustí Carla k sobě do hlavy. Můj svět, moje pravidla. Zajímá vás, na co taková milá sympatická holka použije kuši a obouručák? Jo a pohádkový oblečky jí moc sluší ;-) Tarsem ukázal, že umí.

Těla přicházejí a zase odcházejí, ale krev zůstává. Dům tisíce mrtvol je jeden z nejzábavnějších filmů, který jsem kdy viděl. Splatter komedií není nikdy dost (zařazení mezi horory jsem opravdu nepochopil). Podle reakcí jsem čekal, že to bude mnohem drsnější jízda, ale bohužel jsem se místy nudil a mučeníčko nebylo ani zdaleka tak drsný a nechutný jak jsem čekal, takže plný počet nebude. Každopádně děj nemá chybu, atmosféra úžasná, '70 like feeling, masky, barevný filtry, hudba… Rob se musel pěkně vyřádit :-) Oproti některým lidem mi rozhodně nebyl lhostejný osud obětí a bylo mi strašně líto králíčka, kterej skapal strašně normální a rychlou smrtí. Co k tomu ještě dodat? Od doby, co jsem začal poslouchat Insane Clown Posse, chci být klaun a Rob mě v tom jen utvrdil. Běž králíčku, běž!

Je to strašně trapný, ale mohlo to bejt horší. V době shlédnutí jsem ještě patřil do cílový skupiny těchhle blbostí, ale nějak mě to nebralo. Spolužákům se ale líbí i větší skvosty, plující v černých vodách filmového braku. Nechápu.

Když jsem si přečetl popis děje, tak jsem nechápal co na Amélii všichni vidí a dál jsem se o tohle dílo nezajímal. Teď jsem film viděl v kině a naprosto mě to odrovnalo. Sehnal jsem si DVD, protože tohle musím vidět znovu. A znovu. A znovu. A pak si možná dám krátkou pauzu a pojedu s trpaslíkem kolem světa. No a pak sem hodím nějaký lepší komentář.

Dokonalý automatický film z konce surrealistického intuitivního období. Snímek umně stvořený z volných asociací, který ve zdánlivém patosu nepostrádá sdělení a hustou psychedelickou hororovou atmosféru. Když si uvědomíte, v jakém prostředí Buñuel vyrůstal, tak jeho filmová tvorba snad ani nemohla vypadat jinak.

Tři základní kameny surrealizmu (víra, sex, smrt) dokázal Buñuel přetavit do na první pohled jednoduchého děje se spoustou originálních (více či méně) bizarních situací a nápadů a zároveň udržel jakousi reálnost a nezabředl do vod absurdnosti. Tleskám a nestačím žasnout. Rozplývám se nad úžasným dějem, nápaditou kamerou a nenápadným půvabem tohoto filmu. Odněkud někam jdou, obzor v nedohlednu, a tak nezbývá než hrdinům popřát dobrou noc a pěkné sny. Ámen. Jo a kdyby někdo chtěl prodat levně letenky do Mirandy, tak mi napište do pošty. Mé maličkosti nebylo poskytnuto vízum.

Nádhernej animák s úžasným Werichovým komentářem. Jestli pánbíčkářům ani po tomhle nedojde, že takhle to opravdu nebylo, tak už fakt nevím. Milujte se a množte se.