Xeelee

A dál? Pochcípáte všichni, jeden po druhým. Celá ta vaše partička! Vykrádačka klenotnictví je pro mě jednou z nejlepších scén, jaké kdy byly natočeny. Celým filmem se prolíná ponurá atmosféra a napětí, které vás místy donutí nedýchat. Dostat se pomocí výkružníku do sejfu přímo v klenotnictví byl naprosto dokonalý a odvážný nápad. Kolik lidí by na to přišlo a mělo nervy to provést?

Všechny filmy s dvojicí Jackie Chan a Owen Wilson, co jsem zatím viděl, byly trapné. Nnejsem si jistý, jestli se mi chce v této oblasti dále vzdělávat. Jediná dobrá věc je choreografie a Chanovo umění vypořádat se s padouchy i s plácačkou na mouchy.

[Festival otrlého diváka 2009] …

Film nebyl nic extra, ale kdyby se všechny teenagerský filmy točily takhle, tak bude svět lepším místem k životu. Tohle byla pohodová stylová jízda pro nenáročný pasažéry. Z dnešních nevkusnejch rádoby komedií plnejch sexu a koz je mi smutno.

Chudák poplašnej zvonek, ten ale dostal zabral :-D | ► Řidič vysokozdvižného vozíku Klaus – první pracovní den

Na film se sice dá koukat, ale bez pytlíku na zvracení maximálně prvních deset minut. Slabší povahy by si raději měly pustit nějaké německé fetiš porno. Podobnost s Galadrielovým komentářem je čistě náhodná.

Dal bych si něco k pití. – Máme vynikající koláčky.

Výborný snímek, který se na první pohled tváří jako samurajské filmy z let sedmdesátých. Na druhý pohled má ale mnohem propracovanější efekty, naprosto precizní vypiplaný zvuk a místy pohyblivá kamera nebo některé pozice, ze kterých jsou scény snímány, také nejsou pro filmy z tohoto období typické :-) Jak už tu spousta lidí psala přede mnou, odkazy ke Kurosawovu Yojimbovi jsou velmi dobře čitelné. Já jsem si ale jako první vzpomněl na postavu slepého maséra Ina z komiksové série Usagi Yojimbo, kde byla Stanu Sakaiovi inspirací k napsání (a nakreslení) Zato Ina právě legenda o Zatoichim. Samuraj je velmi osobitá pocta žánru, nádherně natočená, poněkud odlehčená humornými scénami, které mě občas opravdu nadchly. Třeba tečka za tancem pár rolníků v blátě. Když se ještě vrátím k hudbě a zvukům vůbec, tak je Samuraj koncipovaný tak, aby divák nevěřil tomu co vidí a spoléhal na sluch, což je vidět třeba na nerealistických krvavých záběrech a některé postavy nejsou tím, čím se zdají být. Zde tolik diskutovaný taneční konec filmu mě nijak zvlášť nenadchl ani neurazil, ale líbil se mi. Zajímavé komentáře: Marigold

Jak dlouho vydržíte nedýchat? Tohle je neskutečný, vážně naprosto neskutečný. A tady ode mě máte ještě malej bonus. | ► Sám ve stěně

DVD Santa je úchyl (na úchylější název už asi český distributor nepřišel) se zapomenuto hodně dlouho sušilo ve skříni, ale když jsou dneska ty Velikonoce… Santa je alkoholik, kudy chodí tudy dláždí a přiráží a nesnáší ty malý uřvaný parchanty, kteří na něj každej rok prskaj a počůrávaj mu jeho santovský kalhoty. Taky skvěle umí otvírat sejfy. To je to jediný, co ho táta naučil, když ho zrovna nemlátil. S pár promile alkoholu v krvi by ale těžko zorganizoval nějakou vloupačku, a tak jejich malý gang vede lilipután, který mu dělá elfa a pracuje s ním na vykrádání obchoďáků. Problém je v tom, že časem se vždycky něco zvrtne. Santa rok od roku víc chlastá a mezitím se seznámí s jedním tlouštíkem, kterej mu strašně leze na nervy. Poetika Zwigoffových předchozích filmů je tu hodně znát i přes to, že se na první pohled může zdát, že se jedná o obyčejnou tuctovou sprostou komedii (začátek k ní má dost blízko). Příběh opět stojí na skvěle napsané hlavní postavě Santy, který se poněkud svérázným způsobem skamarádí s šikanovaným tlouštíkem a vznikne mezi nimi silné citové pouto.