Jenda1cz

Když překonáte tu bolest, velmi dojemný snímek.

Film o drsných chlapech a ,,správných ženských''. O tom jak chutná krev. O tom, jak autenticky se dá vytvořit nový umělecký žánr.

Surrealismus. Romantické (pro někoho to může být tvrdší, ale zase je to opravdové). Moje introvertní část skákala. Jak to tak čtu a slyším, asi jsem jeden z mála, komu film i herecké výkony připadaly naprosto normální.

Stará videa Joel Havera jsem sledoval do té míry, že jsem měl pocit sdílení jedné domácnosti. A na tom stojí celý snímek. Buď máte rádi ten jeho velmi surrealistický, pokorný, situační, trapný a laskavý humor nebo se na to ani nedívejte. Film je poměrně zdlouhavý, stejně jako většina jiných nezávislých filmů, a proto jsem jej sledoval nadvakrát po dvou polovinách. Spousta těch každodenních všedních situací mně ale zůstala v paměti a často si na ně při nějakém incidentu vzpomenu. V Hollywoodu všechny scény vypadají skvěle, ve videích Havera ale vidíte nenucené scény, které jsou pro samotný život tolik osobité.

Zdlouhavý a trochu surový film, ničemu to ale nevadí. Ba naopak, člověk si prožije takový půst u televize. Křesťanská sféra se dá velmi těžko přenést na kamery, tak aby byla pro ostatní přitažlivá a vlastně jsem za to i rád. Tento duchovní film se naprosto povedl, s filmem Padre Pio od Carlo Carlei u mě patří mezi ty nejlepší křesťanské skvosty.