imaginer21

No konečně. Slizký záporák epizodní (či možné i celkové?) zápletky, několik vizuálních vychytávek a především konečně nějaká ta slušnější konspirační hra. Hlavní vyšetřování se dostává do popředí stejně jako dva protagonisté, pro které celá tahle minisérie stojí za odsledování. Od prvního dílu je toto jediný další, ze kterého na mě dýchá ta pověstná CSI atmosféra. Snad bude už jen hutnější v následujících hodinách série.

Další v zásadě (pod)průměrný příspevěk do série, u níž se nemohu zbavit dojmu, že tvůrci sic samo pro sebe s radostí napsali zápletku pro hlavní vyšetřování táhnoucí se celým sequelem, ale už neměli dost dechu pro epizodní případy. Ty, vzhledem k tomu, že jsme teprve někde za půlkou série, nepřináší fakt nic objevného, a to ani občasnými vizuálními vychytávkami. Zato hlavní případ se táhne jako šnek a jen s odřenýma ušima by dal na jinak spíš vítaný celovečerní film.

Scény s Grissomem táhnou, ale je jich málo. Ostatním tak nějak chybí charizma, i když pootevírání dvěří do duší nových tváří je vesměs funkční. Epizodě ale chybí nějaká mysterióznost, dynamika, drajv... či možná pár dobrých pomrknutí na staré tváře, když už nic než nostalgie nezabere. Výslechová scéna se Sárou a Gilem byla ale moc povedená.

O chloupek lepší jak předcházející série, která se spíš utápěla v genderové nebo sexuálně orientační opojnosti, než v nějaké příběhovém posunu. Jodie sic pochopila, že na své cestě v Tardis musí víc zamakat na epice doktorovi vlastní (ať už příběhové nebo scénické), ale scénárista jí to prostě zase skoro nenabídl. A tak tu máme naprosto debilní (fakt se to jinak říct nedá) zápletky, které sem tam prolne o něco zajímavější pomrknutí na milovanou mytologii s předchozími doktory. Společníci ale fakt nemají ci říct a je jich příliš na to, aby vůbec uměli to své nic prodat. Světlou výjimkou je tedy epizoda s návratem Jacka a zajímavým rozuzlením doktorovy minulosti (budoucnosti?), ke které se ale s žádnou patřičnou tíhou scénář po zbytek série nevrátil. Ach jo, Chibnalle, už běž... víš kam.

Toto (občas účelné) pomrkávání na staré dobré a vlastně nejlepší časy CSI se mi líbilo. Netlačilo sic na pilu, jak by bylo možná záhodno (Grissomova krize), ale přineslo několik pěkných analogií, které zarytý fanoušek ocení (ač jsou opravdu pro ty zaryté fanoušky). Případ starého dua je vleklý, kdežto nováčci mají vše vyřešeno... popravdě tentokrát jsem vraha poznal už na začátku - jen proto, že jej hrál někdo známější a podivnější než ostatní v jeho okolí. Ale ten hlavní příběhový tahoun se vleče, vleče... bylo by fajn mu dát trošku víc dramatu.

Parádní epizoda s neskutečně tajemným padouchem. Škoda, že se k němu už nikdy nevrátili, jeho dopadení by bylo podívanou roku.

Zatím jen typická "natahovačka". Potěšil vesměs jen konflikt starého dobrého a ve všech ohledech suše vědecky smýšlejícího Grissoma s lidskostí Sáry.

Nostalgie je potvora. Stará dobrá znělka (ač po dobré třetině dílu) a pomrkávání na ty, kteří se už do nových epizod legendární CSI nedostali (nebo nás možná čeká nějaké cameo překvapení?) plus trošičku vážnější nota při odkrývání osudů hlavních protagonistů (Bress) z tohohle dělají hlavně pro fanoušky seriálový návrat roku. Pro nezasvěcené to asi taková pecka nebude, i když tato minisérie po úvodním dílu bude mít pravděpodobně ještě co říct. Osobně bych si přál, aby něco řekla ke Skřípalovi (jediný démonický vrah původní série, který nebyl nikdy dopaden), ale to je spíš zbožné přání. Už jen návrat Williama Petersena do své ikonické role, ač jen ve vedlejším podání, by mohl ještě roztočit ruletu zdařilé podívané. Nováčci OK, i když vztah si k nim člověk asi nevytvoří. Přeci jen původní parta se s diváky tmelila několik let. Uvidíme.

Dunn ve své nejzvrácenější formě. Ve snaze se za každou cenu vyhnout jakémukoliv klišé dávkuje divákovi tolik (s litry kečupu) brutálně nepředvídatelných scén, že divák se už po prvních minutách ptá, či se vůbec může v rámci filmu dočkat nějaké té staré dobré filmové katarze. A tak dočká se, ale fakt jen za předpokladu, že přistoupí na Dunnova pravidla drsné hry a bude chrochtat blahem nad R-kovými morbidně naturalistickými scénami a vulgárně šťavnatými dialogy, které sem tam prolne nějaká ta srdceryvná scéna s citlivým vyzněním (ovšem jen tak krátkým, aby divák nevyšel z tempa a rychle se zas dostal do víru zvráceností). Já na ta pravidla přistoupil jen zčásti - v těch krvavých scénách u mě Dunn tlačil na pilu až příliš a stejně tak v té nepředpovídatelnosti vývoje postav, díky čemuž nebyl čas si ke komukoliv vytvořit nějaký vztah. A to je škoda. Jako týmovka od DC to překvapivě šlape nejvíce ze všeho, čeho jsme se od tohoto studia zatím dočkali. A to jen proto, že si na to najali otce mňamozních filmových Strážců galaxie. Harley Quinn je snad poprvé za celou svou existenci na plátně snesitelná.

Vlastně ani ne zlé. Disney film drží na uzdě ve svých mantinelech, takže žádná velká překvapení se čekat nedají, ale celou stopáž drží nad vodou zejména charismatické duo Johnson/Bluntová, kterým jejich verbální vyměňovačky žerete jako ovesné vločky po ránu. Barvitý vizuál, celkem pěkně vystavěná legenda (alá Indiana Jones) a vhodně slizký padouch tomu nasazují bronzovou korunu. Jen si nejsem jist, pro koho byl snímek primárně určen. Pro děti vzhledem k občasných hororovým scénám asi úplně ne, dospěláci se touhle digitální krasojízdou taky nenasytí... že by moderní na smartfounech přikovaná pobertální generace? Asi jsem už moc starý. P.S. K takovému až pohádkovému vizuálu by se jednoznačně hodila nápaditější hudba. Bez ní je film fakt bez jediného zapamatovatelného aspektu.