imaginer21

Akce ve vodě prostě můžu...

Vpodstatě jen taková příjemná jízda za snem, plná šťastných setkání a dobrosrdečných lidí, kterým se až při pohledu na reálný život divím. Vše plyne jako pohádka s dojemným koncem a člověk od toho taky nic neočekává. To by stačilo na průměr, ALE... když té roli novozélandského staříka žhnoucího po splněném snu sledujete Anthonyho Hopkinse, máte dojem, že vám touto tuctovou rolí chce říct každým niterným gestem mnohokrát víc. A než se nadějete, máte taky otevřené srdce. A když k tomu přičtete, že jde o příběh dle pravdivé události, tak prostě níž jít nejde...

Až tady jsem se dozvěděl, že předlohu filmu poskytl Stephen King. A jsem za to rád, protože jako skalní příznivec The Shawshank redemption bych si při tomto vědomí film až tak nevychutnal. V jistém ohledu mi to připomíná Spielbergova E.T.-ho (kluk bez otce se upne na někoho mimořádného a ten mu změní život). Opět krásná póza Anthonyho Hopkinse, který celou atmosféru oduševňuje jistou poetikou jemu vlastní. Možná někde pod povrchem je ukryto ještě víc...

Tak chci, aby to bylo... Přesto se nemůžu ubránit, že přes to celkové vyznění je The notebook jen velmi svkosně zahraná romantická podívaná. Hloubky nabývá až při pozvolném vyzrazení pointy v sanatoriu, která už tak nějak od půli filmu stejně byla aspoň podvědomě tušitelná. Ač se nepovažuji za cynického realistu (že, POMO), někde mi tady unikaly další aspekty výraznější kvality této podívané. Krásný příběh na hraně tří a čtyř hvězdiček. Ale asi ještě musím dozrát, abych jej plně docenil.

Smrt je prostě smrt. Nikdo ji nerozumí. Hluboké téma bravurně těžící ze svého potenciálu, navíc s poněkud neobvyklými obraty. Ukázka rychlého dospívání v těžkých životnéch situcích, které jsou navíc dlouhodobé. Trochu mi vadila flashbacková forma, díky níž se vlastně v "současnosti" děje nic neudálo, přesto bez nadsázky, ovšem i bez přehnaného pokrytectví nám režisér prostřednictvím perfektního hereckého koncertu servíruje pomalou, ale jistou pravdu. Právě to tempo a hlubší existenciální rozměr mají za následek absenci sympatií či antipatií k jednotlivým aktérům. A tak není problém se i podle svého gusta s někým ztotožnit. Každý zkrátka celou věc vidí jinak a někde musí být hranice. Spoiler: Na jedné straně umírající dcera, už smířená se svým osudem a dělající vše pro co nejkrásnější dožití, na druhé straně matka (mimochodem asi nejlepší výkon Diazové, co jsem kdy měl šanci vidět), která až do samotného konce nehodlá bojovat o svůj beztak nereálný sen, aniž by si uvědomila, kolik toho sama ztrácí a o kolik toho připravuje zbytek rodiny. Konec spoileru. "Jen" 4 hvězdy proto, neboť jsem přeci jen čekal o něco hlubší a originálnější dialogy, které by filmu daly plnohodnotnou formu. A taky se přiznám, že při některých scénách jsem měl navlhlé oči. Hlavně scéna na pláži... Epilog: Abigail Breslinová to má pravděpodobně definitivně našlápnuté k tomu být jednou z nejvýraznějších hereček následujících desetiletí...

"I zadaní se musí občas najíst." Zajímavý a trošku komorní příběh s šetrnou a poněkud úspornou hudbou. Skvělý De Niro a krásná Streepová v příběhu, který měl dost co do sebe, ale pořád mu hodně chybělo, hlavně na dialozích. Za celý film se toho totiž vpodstatě nic neřekne a ač ve vzduchu visí ta správná nejistota (opět díky skvělému De Nirovi a krásné Streepové), někde se vytratilo lano na diváka, které by upoutalo pozoronost ke každé minutě. Žádná ostuda, film krásný, ale asi se mi po čase rozplyne na pár nejistých vzpomínek.

Přijde mi, že současná česká tvorba je neustále jeden chaotický experiment. Od dob revoluce se čeští tvůrci najednou osvobodnili a paradoxně tahle svoboda jim znemožnila s čistou myslí přivést na svět patřičnou sortu nových dobrých českých děl. Tvůrci se zkrátka utrhli ze řetězu bez jasného vědomí, co český divák vlastně chce. A tak se buď recyklují staré a úspěšné náměty/filmy (Sněženky a machři, Saxána) nebo se tvoří trapné české pokusy typově amerického (či jiného zahraničního) ražení. Ano, buďme rádi za Jarchovské, Hřebejky nebo Trojany, kteří v českých vodách pořád vaří dobrou kvalitu, ale úspech jim v drtivé většině zajistí vplutí diváka do dob minulých, časkému divákovi hodněříkajících, v tragikomickém hávu. Současnost se kvalitně netočí a když ano, až na pár výjimek (Ženy v pokušení) jim chybí nápad. Tady oceňuju aspoň trikovou snahu a z nostalgie k Vorlíčkovým kultům nedávám odpad.

Zdařilá invence režiséra, scénáristy i herců citelná na celkovém pojetí této lehce erotické české hořké komedii. Duo Polívka-Dušek opět spolu a opět dobře, tentokrát nezůstávají pozadu jejich filmové chotě Holubová-Cibulková. Oproti Občanskému průkazu zachycujícímu přiblžně stejnou dobu nejsou tak cítit nekalé doteky režimu, který je zde jen jakousi kulisou. Díky typickým a (věřím, že i z tohoto filmu) legendárním hláškám další vysoce kvalitní příspěvek do poněkud hořčí rodinné české kinematografie. 75 %.

Svěží romantická komedie s několika skvělými momenty (Timberlakeův parodický zpěv, oběd bez kalhot na letišti) a neokoukanými originálními motivy (hromadný tanec). Bohužel první přibližně třetina nasadí zbytku filmu tak vysokou laťku, že ostatní je příliš patetické při celkovém srovnání (být to naopak, jdu výš). Dylanova osobní rovina byla určitě zajímavější, Jamie měla spíš typický uhnaný přístup k životu dnešních dospělých dívek. Pokud myslí Timberlake svojí hereckou kariéru vážně, tak mu začínám držet palce. Díru film do světa neudělá, ale zcela zaručeně pobaví. 65 %.

Ty střihy mezi scénami jsou luxusní. Film, u něhož už název rozesměje, protože se mi nejednou stalo, že jsem musel odpovídat na otázku "Na co se to koukáš?" No to nemůžete odpovědět názvem filmu, aniž byste si uvědomili, co si tím způsobíte...